♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ 0.9-1.0

27. února 2009 v 17:51 |  Death Love Intrigue
Jan našel Rositu schoulenou na schodišti ,plakala ,ale zdála se být i vystrašená..

"Co se stalo?" přiklekl k ní Jan a obejmul ji chudinku ,celá se klepala..

"Byl tu. On tu byl.." blekotala.

"Ale kdo lásko?" to oslovení ,Rositu na malou chvíli uklidnilo.

"Otec…"vydechla :"Vím ,že ti to přijde jako nesmysl ,ale mluvil semnou…." Po té co dořekla Jana silně obejmula a slzy ji vytryskli na novo.

"To bude v pořádku ,zlato." Pohladil ji po šíji a cítil se k ní blíž jako by je její otec spojil..!

"Ale on…říkal.."zarazila se ,jako by se styděla celá se červenala! Tváře ji hořeli a oči třpytili.

"Copak říkal ,pověz mi to."usmál se Jan ,viděl změnu…ano už se k němu nechová jako k cizinci…

"No ,že si vás…mám vzít." Dořekla a rychle se vyšvihla na nohy a zmizela v pokoji.
Jan nebyl schopný ji zastavit…Ona mu teď nabídla aby si ji vzal!!!

Jan se postavil a vyšel do patra. Zastavil se u Rositiných dveří ,ale usoudil ,že není vhodná doba ji cokoliv říkat. Co když ji požádá o ruku ,ona si ho vezme ,ale nebude šťastná?? Co by pak dělal? Neví sám…jen hádá.. Vzdala by se ho? Utekla? Hodnou chvíli stál u těch dveří a naslouchal…. Rosita chodila sem a tam po pokoji. Klela a brečela najednou.. Svíčka co v pokoji hořela zhasla a Jan se vzdálil. Když zapadli dveře i od jeho pokoje ,Rosita vyskočila na nohy a utíkala pryč z hostince.

Co mě to jen napadlo? Brodila se závějemi a přes hustý padající sníh nic neviděla! Tu zahlédla strom ,tu korunu stromu ,ale po domech ani památky! Chtěla utéct ,ale to nevěděla co ji čeká!

"Ženská ,co to tam provádíte?" uslyšela od někud.

Otáčela se ,znovu a znovu ,strach ji podlomil kolena a skácela se do studeného sněhu ,promrzlá až na kost ztrácela rovnováhu a vědomí. Slyšela jen milion hlasů…hlasů co ji děsila! Poté se vzpamatovala a začala utíkat ,po čtyřech se plazila metrovým sněhem ,ztracená ,omámená…nic ji nepomohlo ani to od Jana utéct ,kdyby s tím nedělala takový drahoty ,ale copak může za to ,že se v sobě samé už vůbec nevyzná?

Jen se jí to zdálo ,říkala si když se probudila a všude kolem ji obklopovalo teplo… ale co otevřela oči ,zjistila ,že se jí to nezdálo je to pravda ,ale kde to je??

"Madam ,..už se probrala."volal mladý cikán ,moc krásný s hnědýma zářivýma očima a vlasy ostříhanýma ,jen drobné pramínky se mu plazily po krku k širokým ramenům.

"No konečně ,už jsme mysleli ,že se neproberete! Je vám něco ,nepotřebujete něco?" Užasla nad mladíkovou němčinou ,jakou k ní mluvil ,nemohl to být nějaký chlípník ,tedy jen doufala!

"Kde to jsem?" zeptala se ustrašeně.
"Já jsem Ondřej a tohle je Matěj.."usmál se na ni.

"Ale kde to jsem?"Ptala se dál ,dokud se ji nedostalo odpovědi od nějaké ženy.

"Ty nadutá lordko ,určitě si z dobrý rodiny ,si mezi chudákama jako jsem já nebo tady Ondřej z Matějem…takže někde dole v podhradí.."odfrkla si a zamíchala vařečkou ,která byla ve velikém kotli!

"Žádná lordka ,služebná….a teď mi laskavě řekněte ,kde to k sakru jsem!" zalhala. Naléhala a zdálo se ,že je opět v pořádku! Posadila se a pokusila se vstát ,ale to ji ti dva zatrhli.

"Ne vy budete ležet ,máte zlomenou nohu a jen tak by ste se nikam nedostala! A teď mi laskavě vy řekněte ,co jste tam venku proboha ďála?"zarazil ji Matěj ,který se chopil slova. Ten chlapec ,o kterém si myslela ,že je mírumilovný ,ale to se spletla!

"Nic vám neřeknu ,do toho vám nic není." Vyšpulila rtíky a otočila se na bok ,ale ucítila strašlivou bolest. Výkřik prořízl ticho ,které po její odpovědi nastalo.

"Tak dobře. Nechte si to pro sebe." Zasmál se Ondřej a dodal:"ale nepočítejte s tím ,že když nám neřeknete co jste tam prováděla ,že vám pomůžem."vstal a hodlal odejít ,ale její prosebné škemrání mu vehnalo znovu úsměv do tváře.

"Vůbec bych se s ní nebavila."odfrkla si žena. Dál míchala v hrnci ,kdo ví co tam měli? Říkala si Rosita.

"Tak co jste tam tedy ďála?" nevydržel to Matěj a vmíchal se do rozhovoru.

"Utíkám před jeho výsostí…a taky před všemi ostatními." Řekla potichu a sklesle.

"A to musíte?"podivil se Matěj ,který rozumu ještě moc nepobral.

"Ne. Ale oni mě chtějí zavřít ,za smrt Anny ,královny Německé…no ale byla to náhoda…a taky mě chtěj chytit za změnění identity a.."

"Prosím tě ,přestaň ,tahle si to budeš jen připomínat! Zapomeň na to ,mi se vo tebe na chvilku než se ti ta noha zpraví vostaráme!"usmál se Matěj a pak zmizel ve dveřích. Ondřej ,ten pěkný mladík z blond vlasy a modrými oči ,které prozrazovali ,že je to skot smekl klobou a srazil podpadky...voják! Blesklo ji hlavou ,ale nechal ji být ,zdřejmě je na její straně ,doufala! Ale když pak z úsměvem odešel ,oddechla si!

Aspoň dnešní noc bude moci v klidu spát....
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama