♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ 1.1

28. února 2009 v 12:23 |  Death Love Intrigue
Ondřej a Matěj se o ni starali pečlivě ,obvázali nohu ,která jak se později ukázalo byla jen naštíplá a proto se lépe léčila. Nastal den ,kdy se Rosita chtěla zdejchnout! Jak měla ve zvyku ,nic si nepromýšlela. Našla kus papíru ,pero a inkoust a začala psát dopis. Jen doufala ,že umějí číst! Kus papíru nechala ležet na bukovém hrubě otesaném stole a potom vyskočila oknem ven. Všude byl sníh ,ale už ne tak hluboký. Nohy ji zebali jak našlapovala v těch vlastnoručně z kůže vyrobených bot. Oblékla se lépe než na posledně. Na sobě měla svoje šaty ,na kterých bylo poznat špatné zacházení s tak úžasným kouskem. Poté se ještě zabalila do velké kožešiny. Takto mizela z dosavadního útočiště ,kde se o ní tak pěkně starali. Byla jim za vše vděčná … I jako se služkou z břichem se k ní chovali slušně jako pravý džentlmeni ,žádné chlípné zacházení nebo snad posmívání. Však svědomí ,že tahle utekla ji velice tížilo!



"Sakra…už zase." Zaklela. Skončila na rozcestí ,kam měla jít? Vydala se cestou ,která vedla k hostinci u Zlatého kordu. Snad je to ten ,kde se naposledy viděla z Janem. Ano touží po něm jako nikdy před tím. Tak jí chyběl! Tak moc ho chtěla obejmout a říct mu jak ho miluje a že nosí jeho dítě… Došla až k tomu hostinci. Všude kolem ní vanul studený vítr ,ale po minulé vichřici jako by se slehla zem! To bylo dobře! Řekla si.



"Dobré ráno."přivítal ji hostinský a dlouhým pohledem si změřil její oděv. :"Děvčico ,co se vám to stalo?" užasl.



"Ale."mávla rukou :" Zničili se mi při projížďce šaty."zalhala.



"Měsíční projížďce ,že? Vy budete ta dívka ,která utekla před měsícem ,ale musím vás zklamat z vašich přátel už tu nikdo není."chápal její úzkostný pohled ,který se ji objevil na tak nádherné tvářičce. "Jeli vás hledat. Ale myslím ,že to bude hodně těžké a také říkali ,že kdybyste se tu objevila ať vás pošlu k Janu Vilémovi vévodovi německému ,prý už budete vědět o co se jedná."



Rosita přikývla a vyšla z hostince. Tam rozhodně ne! Přikázala si. Ale tu ji byl už znovu hostinský v patách.



"Nechcete někam odvést?" zeptal se a pak ukázal na starou bryčku a dva páry černých hřebců "Možná jste zvyklá na lepší ,ale ten starý povoz ještě dobře slouží ,to vás ujišťuji." Usmál se a doufal ,že jeho nabídku neodmítne.



"Dobře ,ale ráda bych jela sama."pak zvedla tázavě obočí :"mohu?"



"Ale jistě ,potom mi bryčku s koňmi po někom pošlete ,ja?"



"Samozřejmě ,ujednáno." Usmála se a došla k zapřaženému povozu ,který byl ještě naplněný sudy.



"Jamesi ,rychle vyprázdni povoz ať může slečna vyjet."poručil mladíkovi v pytlových kalhotách a bílé zamaštěné košili. Rychle smekl před Rositou slaměný klobouk ,který mu dosud seděl na hlavě.



"Ja ,hnedka se vo to postarám."rychle povalal ještě další dva silné chlapy jako byl i on sám a už se zadní prostor vyprazdňoval.



"Děkuji Jamesi."usmála se Rosita ,když ji James pomohl na povoz. Byla v předposledním měsíci těhotenství a její bříško ji velice slušelo.



"Ja ,slečno nepotřebujete ještě nějak pomoc?"zeptal se starostlivě.



"Ne ,ne. Jen ,kterým směrem jsou hranice?"optala se.



"Budete umět řídit povoz?"zeptal se ještě poplašeně.



"Nemějte o mě starost ,Jamesi. Otec ,když ještě žil mě to naučil. Dřív jsem s ním jezdívala do údolí k řece ,kde jsme se společně proháněli na koních..ach..to byli časy…ale už dost povídání ,kterým směrem jsou hranice?"



"Tady timhle. Přeju vám moc štěstí ,snad dojedete v porádku." Usmál se James a popohnal dva černé koně.



S Rositou to škublo a pak se ještě stačila rozloučit a poděkovat "Tak se mějte Jamesi a děkuji ještě jednou. A vám také pane hostinský." Zablekotala a už se hnala dlouhou alejí ,cestou ,kterou obklopovali vysoce vzrostlé stromy dubů ,buků ,javorů a bílých bříz.



"Milý Matěji a Ondřeji,


Velice si vážím Vaší pomoci ,za všechno co jste pro mě udělali se Vám brzy odvděčím ,ale teď to bohužel nejde. Musím Vám říct ještě jednu důležitou věc. Je mi moc líto ,že jsem Vám lhala..pravda ,skutečně jsem hledaná vražedkyně ,jak o mně všichni tvrdí ,ale rozhodně nejsem služebná. Jsem lordka ,možná mě teď budete nenávidět ,ale je to skutečně tak. Snad nás osud ještě někdy spojí v společnou cestu ,budete mi chybět. Doufám ,že nemáte ve zvyku měnit svoje bydliště. Brzy Vás navštívím a dostanete slíbenou odměnu!"


S láskou Amelie Rosita Kelly








Ondřej četl těch několik řádků snad desetkrát najednou než se zklidnil. Vztek se mu vedral do obličeje ,protože se zlobil ,že ji v tak nebezpečném stavu hrozí nebezpečí. Hned poznal ,že je těhotná. A tahle mu utekla! To nebude Jan moc rád. Moc dobře si byl vědom toho ,že se bude hněvat. Nechal ji zde kvůli němu aby si ta holka nezbedná uvědomila ,že Jana miluje ,ale teď mu utekla! To budou dopadat blesky na jeho hlavu. Jan ho dobře o ni informoval ,ale že je těhotná na to přišel sám ,jak mohl být tak pošetilí a neříct Janovi ,že je v jiném vztavu ,on sám o tom neměl šajna! Klel a klel ,dokud do jeho pokoje ,kde Rositu nechali nevrazil Matěj. Strnul ,při pohledu na svého pána!



"Co se děje?" Obával se nejhoršího.



"Utekla. Sakra ona znovu utekla! Když jsme ji před měsícem chytili aby měl Jan jistotu ,že jeho plán dobře dopadne a vkládal do nás veškerou důvěru ,že mu ji uhlídáme aby neutekla a uvědomila si ,že si chce Jana vzít a ona utekla."mlel pořád do kola a pak se začal vztekat.



"Matěji…rychle vem koně a jeť informovat Jana o té události."poručil.



"Já? Ale pane….sakra ,to se bude ale zlobit jen na mě!"žmoulal v ruce kus svých otrhaných kalhot a čekal na odpověď.



"Dobře. Pojedu s tebou. Jen se obávám ,že naše návštěva skončí špatně."


"A to počkejte ,až se ta dračice dozví ,že jsme na ni všichni ušili takovou boudu!" dodal pesimistický Matěj a pak se usmál. Ondřej to nevydržel a rozesmál se. Oboum se vrátila dobrá nálada ,ale stejně čekali na to co jim řekne Jan.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama