♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ O.8

26. února 2009 v 17:09 |  Death Love Intrigue
Rosita vyprávěla v pohodlí hostince Brendovi co se stalo ,znovu si posteskla!
Jak ho má ráda a on umřel…za všechno mohla ona ,i když ji všichni utěšovali ,že to byl infarkt a ani mu neřekla celou pravdu...









"Neboj ,to se zpraví ,jen se bojím.."jeho hlas klesl v odmlce a pak se podíval do těch zkoumavých hnědých očí.. "Ty vaše papíry ,jak jsem vám dal ..prostě všichni už vědí.."
Rosita ho nenechala dokončit větu :"já vím…Nebojte ,já se o sebe postarám."usmála se a napila se z poháru vína ,který měla před sebou.



Brend přikývl a také se napil.



"Je tu příjemně." Rozhlédla se po velké místnosti ,hrála zde středověká hudba ,tancovalo se a z velkého krbu sálalo teplo. Kožešiny na stěnách byli vzpomínkou na lovecký salonek v jejich sídle v Rakousku. Parohy a různé lovecké trofeje byli chloubou na jejich majitele.

Brend znovu přikývl a zívl si.



"Asi si půjdu odpočinout. Tak dobrou noc slečno a nemusíte mít strach ,tohle je slušný hostinec."usmál se smekl.



"Dobrou Brende."pozdravila také. Stoupla si a přistoupila ke krbu ,natáhla prsty a ohřívala se nad plameny ohně. Světlo ji ozařovalo tvář. Tvář ,která měla bělostnou barvu ,malý nosánek a měkké rty zvýrazněli její rysy. Koukala stála na hořící praskající oheň a pak ji ovanula vůně ,kterou tak důvěrně znala.Otočila se a za ní stál Jan.



"Rosito..vypadáš nádherně."



Rosita překvapeně hleděla na vysokého ,hezkého muže před sebou ,ale kde se tu bere? Tak ráda ho viděla ,nejraději by se mu vrhnula do náruče ,ale její pýcha ji to nedovolila.



"Co tu děláte?" zeptala se nevrle. Její oči na něj hleděli touhou.



"Brend ,říkal mi ,že přijedete ,ale teď ,když byli ty vysoké závěje ,měl jsem o vás strach …Má paní.." jeho rty se zavlnily úsměvem. Políbil její ruku ,kterou držel v té své a pak vyjel výš a políbil ji na přivítanou.

Odtáhla se. Pořád tak nepochopitelně nedostupná ,ale proč? Už mě nechce? Říkal si Jan a smyslnýma očima ji pozorně zkoumal. Ucítila jeho pohled.



"Půjdu si lehnout."omluvila se Rosita ,uchopila sukně a otočila se.



"Nelíbil se vám můj polibek? Byl vám nepříjemný nebo mě jen trápíte?" nechtěl jí jen tak pustit.



"Jana ,musíte pochopit ….moji situaci milenky ,je pravda ,že vaše manželka už nežije ,ale to mi nedovoluje dělat si na vás nárok a teď mě omluvte ,ale skutečně jdu spát.



"Ne. Nesmíte odejít ,vaše přítomnost rozzáří moje srdce a když teď odejdete ,jakoby odešly paprsky s vámi…prosím vás ,neodcházejte." Žadonil. Uchopil její ruce ,stále tak hebké ,jako když je držel poprvé. Jeho prosebné oči upřel na její.



Nedokázala mu říct ne! Nešlo to až tak ho milovala ,ale nemůže mu to říct!!



"Dobře. Napijeme se?" zeptala se rozklepaným hlasem. V jeho blízkosti se cítila ne svá. Oklepala se a přijmula jeho rámně a nechala se odvést ke stolu. Odsunul ji židli a také ji přisunul.



Mladý pár se usadil ,na co odpovědi? Jan neměl zábrany ,objednal dva poháry vína a přiťukli se na společné štěstí.



"Ale nemyslete si ,že vám padnu kolem krku." Dodala k přípitku Rosita.



"To mi děláte schválně ,že mě tak zraňujete."obvinil ji žertovně ,ale zvážněl :"copak nechápete ,jak vás miluji? Ještě vám to nedošlo? Sakra ,vždyť já vás miluji od chvíle ,kdy jsem vás poprvé spatřil…" vyjekl na jeden dech.



Rosita seděla jako přibitá ke své židli ,pohoršením svěsila hlavu a hanbou se dívala do desky dobového mohutného stolu.



"Prosím vás znovu ,podívejte se mi do očí!" poručil a bouch pěstí do stolu. Lidé v místnosti se otáčeli a hleděli na tu dvojici.



"Ne."odmítala stále ,ale Jan se nevzdá. Zatím mu ženy padali k nohám ,ale ona je jiná! Jednou sice nebyla ,ale co se stalo ,že od jejich společné noci se tak změnila v nedostupnou pevnost?



Je tak pěkný a já ho odmítám ,ale dělám dobře ,kdo ví co by se stalo ,až by si ji znovu vzal? Opustil by ji? Ale co to dítě ,co nosí pod srdcem …Jeho dítě! Od doby ,co uběhla od oné noci uběhlo sedm měsíců ,ale její břicho se stále bezpečně schovávalo pod šaty ,ale co až se vše změní ,co bude potom?



"Budete semnou mluvit? Lásko …" ozval se jeho smutný hlas.



Nemohla to vydržet vstala :"Promiňte." Omluvila se a utekla od stolu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama