♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ O.2

21. února 2009 v 10:01 |  Death Love Intrigue

Borka po nemalé sumě mincí šmátla ,obtěžkala obsah a poté se usmála na souhlas… Však Rosita tak ráda nebyla ,že je načapala zrovna ona ,právě ta největší drbna na hradě!! Rychle se dostala ze všech pokrývek ,které ji zahrnovali a vyskočila z té měkoučké postele ,v které přišla o svoji cudnost!! Pohlédla podmračeně na Jana ,který se na ní usmíval. Sakra ,tohle mi ještě scházelo!!



Jan se k ní přiblížil a chtěl ji znovu svést do postele ,ale Rosita nechtěla dopustit ,aby si ji znovu vzal a ne tady !! V jeho a Annině manželském lože. Když se po ní znovu začal soukat ,prudce odrazila jeho chlípnické choutky ,sebrala svoje šatstvo a skryla se do bezpečí velkého stolu. Svoje obnažené ňadra přikryla spodničkou a na tu si navlékla svoje obnošené bavlněné a teď i mokré šaty. Svoje havraní kadeře skryla pod šátek od sazí a při oblékání se ani jednou nepodívala na Jana ,který se k ní ze zadu přibližoval.



"Ááá…sakra nechte mě!" poručila ,ale to Jan neměl v žádném případě v úmyslu! Chtěl z ní strhnout šaty ,ale Rosita se bránila! Přitočila se k němu a začala do něj bušit svými pěstmi ,škrábat a kousat. Jan s tím nepočítal a po té ,co ho kopla do holeně ji pustil.



"Rosito… co se děje? Před necelou hodinou ,jste byla ochotná se mi zcela oddat a teď se zdráháte? Prosím vysvětlete mi to." Žadonil úzkostně. "Ale před hodinou …není teď." Opověděla jízlivě :"Nechci být vaší milenkou ,já ani sama teď už nevím co chci…" po tvářích se ji rozkutáleli slzičky smutku ,to Jana pobouřilo.



"Musíte pochopit ,že se právě teď nemůžu rozvést a kdo ví ,jak dlouho bude Anna ještě žít ,ale v jednom mě musíte pochopit..!"na chvilku se odmlčel a poklekl před ní na jedno koleno :"Já vás oddaně miluji ,od první chvíle ,co jsem vás spatřil!" podíval se jí do očí ,ve kterých to jiskřilo zlostí.



"Ne! Prostě ne! Já nechci být vaší milenkou a co když na to Anna přijde?" polkla a byla si velmi vědoma toho ,že dělá chybu ,že ho chce odmítnout ,ale jinak to nešlo! :" musíte se smířit s tím ,že dokavaď nebudete zcela svobodný ,nic mezi námi nebude!" upřela pohled někam do prázdna a v duchu si nadávala jak je pitomá. Jan si zklamaně povzdech ,ale dodala mu síly k tomu ,aby se postavil a políbil ji.



S tím jaksi Rosita nepočítala a vrazila mu políčko. Jan zavrávoral nad silou této křehké dámy a dopadl na kamennou zem. Rosita vzala kbelík se špinavou vodou ,kterou měla na umívání podlahy a v rozporu se vztekem ji na Jana vylila. Ten se jen bezmocně plácal na zemi a nebyl schopen slova ,jak ho ta potvora doběhla. Rosita popadla všechny svoje věci a se smíchem utekla pryč. Když za ní zapadly dubové dveře ,Jan se usmíval ,miluje ji ,se vším co má ,s její povahou ,krásou a ostrým jazýčkem ,který dosud nebyl zcela poznán ,kdo ví ,co od ní ještě může čekat?

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama