♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ O.3

21. února 2009 v 10:02 |  Death Love Intrigue
R. 1683 byl velice chmurný ,už od začátku se Janovi nic nevedlo!! Rosita se po té noci před ním schovávala ,jen občas jí výdal ,jak zametá před hradem ,ale nic víc ,jeho manželka znovu potratila z té chřipky a Jan měl jen oči pro pláč....A ke všemu musel odjet do sousedního státu ,bojovat proti Rakouskému knížeti Karlu Potměšilovy. Spolu s Janem do války vytáhli i Francouzi ,kteří jim pomohli k vítězství ,ale stále neměl radost.
"Jane ..."ovinula si ho těsně k sobě Anna a políbila ho ,jak byla předstíraně ráda ,že už se vrátil.
"Nech mě..."odstrčil ji Jan a zamířil ke svému pokoji. Otevřel dveře a koho nespatřil jak drhne podlahu....obě ženy se na něj koukali naštvaným pohledem..sršila z nich pomsta.
"Sakra nechte mě být ,obě.."vyhodil je z pokoje... Anna se tázavě koukla na Rositu :"Co si s ním měla ty mrcho?" vrhla se po ní a tahala ji za vlasy..Rosita ji trhla za živůtek a Anně ze šatů vykoukli obnažená prsa .Rychle si živůtek upravila a už se zase rozebíhala za Rositou.
Rosita si držela sukně a sebíhála točivé schody dolů do černé kuchyně..tam to syčelo ,chrčelo a zapáchalo smaženou šunkou ,kterou si hned po příjezdu Jan poručil. Rosita se schovala pod velký stůl ,kde kuchařka Melinda připravovala zeleninový salát.
"Je tady? "řvala na celé kolo Anna : "je tady ta děvka?" hřměla ,až se po ní všichni otáčeli.
"Ale kdo vaše výsosti?" podivila se Melinda.
"Nedělej že nevíš ,nekryj ji...já vím ,že tu je!"křičela Anna.
"Tak si ji najděte."ozval se tlumený hlas z pod stolu. Anna se zchýbla a po čtyřech se dostala pod stůl ,ale v tu chvíli Rosita vyběhla z pod stolu a se smíchem mizela v zahradě ,která vedla do pravého křídla hradu pro sloužící a personál.
Anna ji byla zase v patách a už už po ní sahala ,ale Rosita prudce zastavila a uhnula na pěšinnu která vedla dolů k řece. Smála se Anně ,která přes podpadky zakopávala o kořeny stromů ,zatím co Rosita na boso byla mrštná jako rybička. Seběhla až k řece a přes kluzké kameny přešla na druhý břeh řeky.. Anna funěla jako býk po výkonu a v ruce držela rozthané pantoflíčky a na nohou měla jen bílé punčochy ,z kterých koukali palce od noch. Byla vyčerpaná a proto se posadila na velký kulatý kámen u břehu. Bylo léto a všude kolem to vonělo tulipány a jehličím ze smrků ,borovic a jedlí ,někde v dáli byl slyšet i zpěv slavíka. Dívky se na sebe koukali. Přes řeku neměla Rosita strach ,že by se Anna o něco pokusila ,ta jen zhluboka vydechovala ,jak byla udýchaná z běhu z kopce a kličkováním mezi kořeny vysoko vrostlích smrků..
"Stejně tě jednou dostanu."zasyčela Anna.
"Promiňte vaše výsosti ,že jsem vás tahle uhnala."vysmívala se jí Rosita.
Anna se zvedla z kamene a zmizela v hustém porostu křoví. Rosita si bláhově myslela ,že vzdala tuhle bitvu ,také se zvedla ze svého místa pod velkou bílou břízou a vstoupila do té ledové vody. Velký proud ji strhával sebou ,ale neměl tak velkou sílu ,aby ji strhl pod hladinu. Delší šaty ,které si přidržovala ji dělali potíže ,ale i přesto se dostala do prostřed řeky.
Najednou se z křoví vyřítila Anna ,její hnědé vlasy kaštanu byli svázané v uzel ,zatím co Rositiny vlály ve větru ,vypadala jako vodní víla a Anna jako čarodějnice! Rosita nehnutě zůstala stát uprostřed a zírala na Anninu vychytralost s kterou se pustila do vody a běžela k ní.
"Sakra."dostala ze sebe Rosita a snažila se utéct ,ale noha se ji nešikovně zadrhla mezi kameny.
Anna ji chytla za ramena a začala s ní třást i Jan ,který je pozoroval od velkého dubu klel "Sakra ženský co to tam děláte?" ozval se Jan a pobaveně je sledoval.
Obě sebou trhli ,jak se lekli ,Rositě se uvolnila noha a jak s ní trhla sklouzla se po hladkých kamenech a proud vody ji strhl do vody.
Anna ,která se jí křečovitě držela letěla hned za ní ,velký proud je unášel dolů k jezeru.


"Pom..pomo..pomoc."lokala vody Anna a snažila se zůstat nad hladinou ,ale divoká voda s ní mlátila o kameny v horské říčce. Rosita měla větší štěstí ,zachytila se o větev ,která spadala do vody od spadlého stromu od minulé bouřky. Vyšplhala se na břeh a samým vyčerpáním zůstala ležet a sledovala co se děje na protějším břehu. Promočené šaty ji neumožnili se ani pořádně posadit na to vstát ,proto zůstala ležet a poslouchala Anniny bezmocné výkřiky ,které se nesli údolím....najednou vše ustalo a pak už se ozvalo jen Janovo zařvání "Néééééééé...." a vše utichlo. Rosita celá uřícená se pokusila postavit ,vzhlédla k vrcholům velkých hor a modlila se za život pro Annu... Poté se vydala po proudu dolů a sledovala ,kde dvojici
objeví.. Po dlouhé cestě došla k postavě ,která se skláněla nad ležící ženou ,která měla dlouhé sametové černé šaty rozprostřené pod sebou a na sobě měla jen uvolnění korzet a spodničku. Hned poznala Jana a Annu ,přistoupila blíž a hřbetem ruky si otřela umouněný nos ,který měl stále svojí šedivou barvu od popele..ani voda ho nedokázala smít..pohlédla na truchlícího Jana a položila mu ruku na rameno..."Mrzí mě to." pronesla omluvně Rosita ,celá rozklepaná se sesunula na jehličnatou zem a začala se rozhlížet.


Byli u koryta řeky ,která se v těchto místech uklidnila a tekla pomalu ,všude kolem byli stromy a obzor vrcholků vysokých hor přiváděl Rositě na tváře slzy ,proč právě ona ji stáhla ,teď za to zaplatí smrtí ,ale co řekl Jan ji udivilo.


"Ty za to lásko nemůžeš.." přinutil ji se mu podívat do tváře a jeho ruka spočinula na její bradě ,která se klepala zimou. "Pojď ke mně já tě zahřeju."přivinul si ji k sobě a silně ji obejmul.


"Ne...prostě ne! Já teď půjdu sedět a nechci se na vás vázat!" odstrčila ho od sebe jako vždy a vyšlápla si to do strmé cesty. Pod nohama ji pálili rozžhavené kamínky a jehličí se ji zabodávalo do noh.


"Rosito ..." Jan ji zadržel a podal ji svoje boty :"Ty je potřebuješ víc."


Rosita přikývla a vzala si je ,poté co vyšla kluzkou cestičku ,která vedla kolem řeky si oddechla a přešla na polní cestu mezi luky ,která lemovala okraje lesu. Nechtěla se vrátit do hradu a proto si to namířila k vodopádům nedaleko ,byli docela malý ,ale na odreagování stačili.


Svlékla si šaty ,které už byli celkem suché a pověsila je na větev stromu. Sundala si i spodničku a šátek ,který měla na hlavě a odkryla svoje havraní kadeře. Sedla si na břeh jezírka znovu se ohlédla ,zda ji někdo nepozoruje! Vlezla si do jezírka a přeplavala na druhý břeh. Tam stékala voda po kamenné klenbě dolů a tvořila malé soukromé vodopády a malou soukromou koupel jen pro Rositu. Nedaleko byli i horké prameny ,které vodu ohřívaly.
Seděla pod proudem vody a čekala až ji uschnou šaty ,poté vstala a vyšla ven z koupele.


Oblékla si zcela suché a zničené šaty a obula boty ,které ji Jan ochotně nechal. Nevěděla co má dělat ,má se vrátit? Ale co když ji zatknou a upálí?.....Ale když půjde pryč ,už Jana nikdy neuvidí...ale skoro by zapomněla na svůj vznešený původ ,který se ji až do teď podařilo tajit a jak dobře ,nikdo by nikdy neřekl ,že taková šmudla může být snad královská dcera ,ale když se vrátí domů ,bude tam na ni čekat matka ,která ji tak nenávidí ,jen kvůli ní utekla a schovávala se celých pět let jako služebná tady u Jana na hradě … Ale zůstat tu nemůže ,prostě se vrátím domů!! Rozhodla se……Její rozhodnutí ji samo překvapilo ,nejvíce se těšila na otce,kterého tak dlouho neviděla… a teď musí zahnat vzpomínky na domov…opřela se o okraje jezírka a vychutnávala si sluneční paprsky.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama