♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ O.5

21. února 2009 v 10:03 |  Death Love Intrigue
Rosita se na druhý den blížila ke svému starému domovu ,kde ji jak si bláhově myslela nečeká nic dobrého. Přešla rakouské hranice z Německa a zamířila k velké zahradě ,která byla okolo velkého zámku ,který byl velice velký ,podle barokního slohu ,který byl v té době nešvarů velice oblíbený. Široké zdi v létě chránily před žárem slunce a v zimě před krutou mrazivou vichřicí a sněhových přeháňkách ,které v této zemi byli časté. Rosita už z dálky poznala svoji rodnou půdu.





"Ale kampak slečinko?" usmál se voják na stráži a nechtěl ji pustit.


"Do zámku."odsekla Rosita naštvaná tím ,že ji ten pacholek nepoznává. Právě oni byli tak velcí přátelé....a on si na ni nepamatuje. Naštvaně se rozkročila a dala ruce v bok. Chtěla pustit dovnitř ,ale on ji nepustil!


"Pusť mě!" rvala se z jeho sevření. Kopala a vyhrožovala a tak ji
voják konečně pustil. Měl modřinu pod okem ,kam ho Rosita tak surově praštila.


"Sakra ženská ,odtáhněte odtud." odstrčil ji a zavřel za sebou vrata. Rosita marně bušila a proto se rozhodla dostat se do zámku zadní částí.


"No to jsem si vybrala cestu." podívala se na zarostlou zíťku ,která byla zarostlá pichlavým porostem.



Rosita se té překážce postavila čelem a začala se prodírat dovnitř. Byla už téměř nahoře a už, už slízala do velké zahrady ,která byla plná lučního kvítí ,nikdo se o tu nádhernou zahradu nestaral Rosita se na zíťke zakolísala a spadla. Minula se kousek s kameny,které byli poházené kolem. Ale její dopad se trefil přímo do potoku ,který byl plný rákosí a žabovníku. Rosita se podívala kolem sebe a pak na svoje vlasy ,které byli plné bahna a zeleného žabovníku. "No fůůůj." stáhla ze sebe bahno a s ním rákosí a najednou vyjekla ,když ji čísi ruce vytáhli.


"Tak ty si nedáš říct."poznala vojáka ,který hlídkoval u brány.


"Ne!"dupla si Rosita nohou a zavrtěla hlavou :" sakra už mě zaveď za královnou nebo povím ,kdo rozbil zahradníkovy kolečko!" vyjekla a zamávala mu ukazováčkem před nosem.


"Jééé..jsi to vůbec ty?"podivil se Mark a pozorně si prohlédl Rositu ,která byla mokrá ,od bahna a bez bot. :"Amélie.."obejmul ji a bylo mu jedno ,jak příšerně vypadá :"sluší ti to." usmál se....


"Děkuji..." špitla Rosita a zahanbeně se koukla na svoje příšerné oblečení. Mark se rozesmál :"Pojď ,tatínek bude určitě rád." chytl ji za ruku a táhl ji přes zahradu na nádvoří. Všichni na ni koukali a ukazovali si!


"Uhněte babo ,Amelie se vrátila."zaklel Mark ,před tou starou zvědavou babou ,který spadla čelist ,při jeho upozornění. Ta správa se nesla rychle ,všude kolem se ozývalo :"Slečna Amelie se vrátila." "Lady Amelie se vrátila." "Panebože to třeštidlo už je zase tady a jak vypadá ,jak nějaká šmudla ,fuj!" povídalo se všude kolem ,baby klepny se měli o čem bavit a Rosita si všelicos vyslechla.


"Dceruško." rozeběhl se k ní překvapený otec a obejmul ji a políbil do mokrých vlasů :"Kde ses to válela? Tahle se chová dáma?"


"Když tenhle Matěj mě nechtěl pustit ,tak jsem to vzala vzadu přes zíťku a pak jsem spadla do jezírka." vyprávěla zbrkle.


"Pojď ,tady Elška ti připraví koupel." usmál se.


"A kde je maminka?" podivila se Rosita.


"Amelie ,neštěstí! Maminka utekla z nějakým pouťařem a už se asi tři roky neukázala."usmál se otec :"a teď dost otázek popovídáme si potom ,v tomhle přece nemůžeš zůstat."změřil si pohledem znovu její garderobu a usmál se..:"tak běž už!"


Rosita cupitala za malou podsaditou služebnou.


"Tebe neznám ,já jsem Amelie Rosita ,teda jen Rosita." usmála se na udivenou služebnou.


"Já jsem Elška." usmála se služebná ,že z ní tak dobře vychází ,zavedla ji do lázně a nechala ji o samotě.











"Nelekněte se výsosti."ozval se hlas a z mlhy vystoupil doktor Brend.


Rosita se potopila a zůstala pod hladinou. Brend ji jemně zaškubal za rameno a podal ji osušku. Rosita ostýchavě vytáhle svoje tělo z příjemné koupele ,kterou měla naposledy před třemi dny a tázavě pohlédla na Brenda :"co chcete? Za tu ránu botou se moc omlouvám ,ale to mě musíte rušit ,když se myji?" povytáhla obočí ,které ji ale rychle kleslo ,když se zamračil.


"Amelie ,jmenuješ se tak ,že? Nebo mi snad chceš ještě něco říct ,co jsi Janovi zatajila?" usmál se.


"No podle toho ,voč kráčí a proč jste zrovínka u mě ,když se myji?"odpověděla vandrácky nedbalým jazykem a omotala si pevněji osušku k tělu.


"Miluješ Jana? On tebe ano a moc se trápí!"neodpověděl ji a pokládal dál otázky.


Rosita zůstala sedět jako přibytá na hraně dřevěné vany ,poté když už bylo moc dlouho ticho a nic se nedělo přikývla :"Ano...ale je to složitý!"


"A v čem? On miluje tebe ty jeho ,tak proč jsi utekla?" ptal se Brand dál.


"Zabila jsem....Annu." pohlédla smutně na mokrou studenou zem ,která ji zebala od noh.


"Ale Rosito ,přeci víme ,že to byla jen nehoda." naléhal Brand.


"Ale taky víme ,že po mně jdou." ušklíbla se Rosita.


" To už je také zařízené..." usmál se Brend. :"Na tady.." ukázal ji papíry ,ale nebyli to ty ,které si Rosita představovala v podobě sproštění viny ,ale ty ,které ji změní identitu.


"To ale ,ne to nejde." odmítla Rosita.


"Ale jestli nechcete na hranici nebo snad do nějaké smradlavé kopky tak je musíte přijmout." naléhal Brend a usmíval se aby obměkčil situaci.


"Hm...tak dobře. A jak že se budu jmenovat?" usmála se teď i Rosita.


"Anna Amelie Rakouská? Tak co dohodneme se?"


"Ano...a prosím neříkejte nic Janovi." požádala ho.


"Ne ,neřeknu."přislíbil Brand :"ať se vám daří a brzy nás přijeďte navštívit Anno Amalie Rakouská...já se poroučím." vykonal ji poklonu a odešel.


Rosita se vrátila zpátky do vany, opřela hlavu o roh a přemýšlela.


"Něco hezkého ,výsosti?" zajímala se Elška.


"Ano Elško a jak." usmála se na služebnou ,která vešla dovnitř ,hned po doktorově odchodu.


"A co vám chtěl ten pěkný pán?" zeptala se napjatě.


"Abych se vrátila." víc k tomu nedodala ,i když Elšku přemáhala zvědavost ,nezpustila si jazyk na špacír ,aby se paní nějak nedotkla.


"Ooo ,překrásné." podíval se otec na svojí dceru u večeře ,při které mu Rosita ,teď už Anna Amalie chtěla říct co se děje. Bílé krásné dlouhé šaty ,vyztužený živůtek a na krásných opálených nožkách bílé pantoflíčky.


"Vypadáš jako nevěsta."podotkl Mark ,který ji vedl z pokoje do velkého jídelního sálu.


"Tak co si mi to Amelie chtěla říct?" zeptal se tatínek s pusou plných brambor ,které byli jako obloha k slavnostní večeři ,která se tvořila z upečené husy na šípku ,brambor a nějaké zeleniny ,k tomu zákusek a spoustu dobrého řeckého bílého vína.


Amelie mu vysvětlila jak se situace má a když vše vypověděla tatínek se zakuckal ,při pomyšlení ,že jeho malá dcerka znovu odjede. Však Rosita neřekla celou pravdu a to v podobě noci strávené z Janem v jedné posteli.
"Tvoje reakce mě překvapuje tatínku ,myslela jsem ,že budou létat blesky ,ale ty jsi klidný ,čím to?" usmívala se Rosita.


"Tahle nějak jsem si získával maminku ,kdo ví ,kde jí je konec."mrkl na ní šibalsky a dal se do husího stehýnka.


"Tak dobrou chuť."popřála pozdně a také se pustila do lahodného jídla.


Po sytné večeři se omluvila a odešla v doprovodu Marka do svých komnat. Usínala pomalu se vzpomínkou na Jana…jak se těšila ,až ho bude moci obejmout ,ale nejdříve ho pořádně potrápí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama