♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ O.7

21. února 2009 v 10:13 |  Death Love Intrigue
Mark našel Rositu v objetí jejího otce. Usnula. Byla tak rozkošná ,říkal si. Malý nosánek ,dlouhé řasy a krásné modelované tělo. Uvědomil si ,jak moc po ní touží ,miluje ji? Ano! Nemůže zapomenout na ten okamžik ,kdy ji po pěti letech znovu spatřil ,vybavil si jak ji držel v náruči.
Jan přecházel sem a tam po místnosti ,byl nervózní. Opřel se o krb a vzpomínal na chvilky z Rositou ,jak ji drží v náruči ,jak se z ní miluje ,jak ji líbá! Byla to láska nebo jen touha po vášni? Sakra ,vše se mu honilo hlavou ,doufal ,že zbytečně nevzbouřil dvůr ,jen kvůli tomu ,že je tak nervózní. Posadil se na polstrovanou pohovku u okna a došlo mu to. Ano miluji ji!!
Rosita seděla v křesle s hrnkem ohřátého mléka a plakala. Jak jen to mohla dopustit? Jak?! Vzpomínala na ty safírové oči svého Honzy. Tedy Jana! Oči měla oteklé steskem a červení. Vzpomínala na otce a střídavě na Jana ,jak ji chybí. Vstala z křesla a z hrnkem mléka se přesunula do své komnaty. Dlouze plakala. Polštář byl mokrý a Rosita stále plakala ,nevěděla jak to zastavit! Mark zaťukal na dveře komnaty a rosita mu dovolila vstoupit.
"Vím ,že to není nejvhodnější doba na dvoření ,ale miluji vás Rosito-."přistoupil blíž k ní a políbil na ruku.
Rosita se usmála ,ale její úsměv dlouho nevydržel :"vypadni!"
"Co se děje?"stál s otevřenou pusou Mark a sledoval její planoucí oči.
"Promiň Marku ,naposledy ,kdy se mi tahle muž dvořil to skončilo stykem…těžko se mi to říká ,ale já nejsem pro tebe ta pravá….ty ,budeme jen přátelé ano?"usmála se a den se ji rozjasnil :"můžu tě o něco poprosit?"
"Ano."odpověděl na vše ,co ji uniklo z těch měkkých rtíků a políbil její ruku ,kterou právě držel ve své.
Rosita mu sdělila svůj plán ,jak zničit Nicholase von Datla. A poté ,jak se zjevit na královském dvoře v Německu.
"Všechno pro tebe."usmál se Mark :"Na mě se můžeš spolehnout." Mrkl na ni :"Hned se dáme na odjezd ,co říkáš?"už zase ji pojal jen za přítelkyni z dětství. Rosita tomu byla velice ráda ,že se nemusí potýkat z neodbytným nápadníkem ,jakým by Mark mohl být. Proto přikývla.
Ale den odjezdu se přeci jen oddálil. Nejen proto ,že všude kolem zahrady zámku ,ale i v prostorách onoho honosného stavení šmejdí vojáci a pozorují ji a proto se dny odjezdu odkládali stále víc a víc. Rosita už neznala konce ,kdy konečně bude moct navštívit Jana ,ale ty zatracení vetřelci ji to nedovolili. Měla strach ,že když se vzdálí ,rozbijou to tu a po jejím domovu nezbude
zhola nic! Jen prázdné stěny ,podlahy a prázdná srdce plná už teď slaného pláče. Rosita se rozhodla z tím něco udělat! Copak ,ale tak křehká žena něco zmůže? Ne ! Musí být silná a věřit.
Blížil se podzim ,počasí dostávalo studený nádech. Rosita koukala z okna a počítala všechny co měli odvahu a sílu vydržet to psí počasí! Zbylo jich málo ,malinko …řekla si!
"Marku ,máme šanci utéct ,konečně jsem se dočkala."zradostněla a Marka ,který právě přicházel ve spěchu obejmula. Mark se z ní zatočil ,jak byl šťastný i za ni. Smích ustal a Rosita se ve spěchu a radosti dala do balení některých svých věcí. Poté byla připravená.
Koně se v bleskové rychlosti dali zapřáhnout do kočáru a už vyjížděli do sousedního Německa. Krutá vichřici ,která je cestou zastihla a z ní mohutné kusy ledu a sněhu znemožnili cestu v před a vzad a proto se kočár zastavil v širokém poli blízko města Berlin.
"Musí-musíme pěš-ěšky ,nebo-bo tu zmrzne-neme."drkotala
zuby Rosita a už ,už se vydávala na cestu.
"Počkejte." Zavolal někdo ,někdo kdo se k nim blížil na saních ,teple zakuklený do velkých kožešin.
"Brende..kde se tu -berete?"poznala Rosita doktora ,který se k nim hnal na saních a z koňmi ,které měli na uzdě a otěžích malé cinkavé rolničky. Povoz zastavil před nimi a z kožešin vyskočil tmavovlasý ,modrooký doktor ,který měl určitě značnou nadmíru pacientů ženského pohlaví.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama