Březen 2009

♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ 2.1

12. března 2009 v 15:42 Death Love Intrigue
Jan se krčil v tajné místnosti a koukal na Margaretu ,která klela ,protože Rosita utekla. Jan měl skvělou náladu a vyběhl na chodbu. Hledal Bětku nebo někoho ,kdo by mu pomohl najít Rositu ,protože sám se na Killningelském sídle nevyznal.





"Bětko ,prosím vás..nevíte ,kde by mohla Rosita být?"zeptal se hned ,jak ji našel sedět dole v černé kuchyni. Byla u krbu a něco vařila.





"Vaše výsosti."uklonila se. Byla si moc vědoma jeho postavení mladého lorda ,který byl dědicem velkého mění :"Já nemám tušení ,ale snad by to mohla vědět Rebeka..její chůva."pospíšila si Bětka z odpovědí.





"Moc ti děkuji ,ale kde bych jí mohl najít?"zeptal se. Měl hodně na spěch ,chtěl ji najít co nejdřív to půjde a varovat ji!





"Prosím vás je Rosita v pořádku?"zeptala se starostlivě Bětka než co odešel.





"Nebojte se ,určitě bude."nevěděl to ,ale přál si to! Nechtěl o ni přijít ,teď když k sobě našli cestu. Rebeka byla stále zamčená ,tak jako jí paní nařídila. Na Janovo bouchání nereagovala ,ale Julie jakoby slyšela tatínka se dala do breku.





"Rebeko? Jste tam? Já jsem Jan ,Rositin snoubenec. Nevíte ,kde by mohla být?"zeptal se úskostně. Rebeka váhala ,jestli mu má věřit ,ale nakonec odemknula a ze škvíry ,která se mezi futry a dveřmi vytvořili vykoukla světlovlasá hlava staré ženy.





"Chlapče ,tak ráda vás vidím. Vy jste tedy ten muž ,který okouzlil moji holčičku?"zeptala se a zavedla ho do svých pokojů :"rychle dovnitř ,každou chvíli by nás mohl někdo vidět."mrkla na něj spiklenecky a zavřela za ním dveře.





Jan spatřil svoje děti! Leželi v posteli a spali. Jen Julii mrkala očima ,které měla jednoznačně krásné jako její maminka. Snad ho poznala ,protože na tvářičce se jí vykouzlil úsměv.





"Rosita se před chvíli u mě stavila a nechala tu vaše potomky."posadila se naproti němu ,na polstrovanou sedačku a nabídla mu čaj.





"Ne já jsem sem nepřišel na čaj…neříkala kam půjde??"





"Ne pane. Ale vy mi musíte říct jak moc upřímně to s mojí holčičkou myslíte?"





Jan se usmál :"Nevím ,ale miluji ji! Moc dlouho ,její bojovou povahu ,ale i její stálé utíkání. Ona není zbabělec ,ale je lepší utéct než přijít k úhoně ,že?"





"Chlapče..tedy pane. Moc vám to přeji ,vám i paní ,ale jestli ji něco uděláte!"potom se otočila k dětem a usmála se :"Máte spolu moc roztomilé děti."





"Děkuji
jsou to naší smíšci ,důkaz lásky ,ale skutečně nevíte ,kde by mohla být?"





"Ale ano. Určitě ji najděte na Kellning ranche ,dáte se podél řeky a pak po cestě ,která vede k lesu a pak kolem lesa a pak už to najdete."





"Děkuji." Jan se rozloučil jak s Rebekou ,tak se svými dětmi ,které zatím nechá v péči jemu sympatické chůvy Rebeky.
Potom nakoukl ze dveří ,aby se ujistil ,zda někdo nejde. Mířil ven ,na zahradu ,procházel kolem otevřeného pokoje ,kde na zemi ležel starý ,bledý muž. Byl vrásčitý
a stáří se na něm velice podepsalo. Zkoumal ho déle než minutu ,když si uvědomil ,že je mrtvý a taky ,že stojí před komnatami mladé dámy. Rosita! Určitě to byla ona!





Přešel bezvládné tělo a nakoukl do komnat. Přistoupil k loži ,kde byli rozprostřené Rositiny šaty. Byli roztrhané ,ale knoflíčky byli neporušené. Na zdech vyseli obrazy. Byli malované temperovými barvami. Krásné krajinky mu připomínali okolí Kellning Hallu ,přistoupil blíž a zkoumal podpis.


  1. R. Kelly

Dozajista to malovala Rosita! Byl to nádherný obraz ,velký přes celý pracovní stůl pod ním ,kde stál psací stůl ,inkoust a pero. Uviděl i knížečku ,která ležela v levém rohu ,schovaná pod skici malovaných lidí. Lidí ,kteří se věnovali každodenní práci.


Stařeček ,který držel v náruči dívku ,které mohlo být dvanáct let ,krmili u malého jezera labutě a něčemu se smáli. Měli šťastné výrazy. Moc šťastné!!





Ze skiců vytáhl malou hnědou knížečku od prachu. Byl čerstvě setřený na místech ,kde se dal chytit. Jan neváhal a otevřel ho!





Dneska jsem byla na matku drzá. Načapala jsem ji se zahradníkem ,měla jsem na něj vztek ,ale na ni ne! Co se to semnou děje? Mám ji ráda i přes to všechno? Ale cítím nenávist!


Zamkla mě v pokoji ,ale ještě než odešla mě zmlátila. Nazvala mě děvkou ,jakoby mluvila o sobě! Tatínek neměl žádnou autoritu ,protože se mu vysmála do očí ,když se za mě chtěl postavit…nenávidím ji ,ale přesto ji chápu! Tatínek o jejím záletnictví bohužel nic neví..ale já mu také nic neřeknu…mohla by mě zabít ,věřím tomu ,že by toho byla schopná!



Jan se zamyslel. Je vůbec možné ,že i přes tu zášť ji může mít ráda? Ano ,dala ji život! Otočil na další stranu : Byla hrozná. Večírek ,na kterém mě oslovil ten nejbohatší muž z celého Kellningského panství…je sice pravda ,že je mi pouhých dvanáct let ,ale on je
okouzlující… Nejhorší je ,že jsem se s ním bavila ,vedla konverzaci ,ale matka mi jeho společnost záviděla a přede všema se mě dotkla. Dobyto byl řekl ,že mi dá pěstí…zakymácela jsem se a pak do mě začala zuřivě kopat…. Nenávidím ji!!!! Lidé se nad tím nepozastavili …otec ji okřikl ,ale nic! Nakonec ji zkrotil bratranec
Norbert de Lionne z Bailice ,chytl ji za zápěstí a drsně jí ho zmáčkl. Lidé si ji konečně všimli ,ne že by neviděli tu rvačku se mnou ,ale přišlo jim to snad normální…..nakonec Norberta vykázali s Kellning Hall ,za narušování večírku a mě matka odvedla do mích komnat ,kde mi ještě dala pár facek "Ty spratku."dobře si pamatuji její slova ,plné nenávisti!


Jan se zhluboka nadechl ,tahle s ní zacházet? Kroutil nad tím hlavou! Bylo mu Rosity líto ,za všechno co si musela vytrpět! Nalistoval další stránku..
Seděla jsem dole u Jousefa ve stáji ,na chvíli odešel a já tam zůstala sama s Markem. Uviděla jsem smějící se matku ,stála u vrat s našim novým kuchařem. Vedle mě seděl i Mark ,syn Jousefa a byl překvapený. Musel mi slíbit ,že nikomu nic neřekne! Matka se s kuchařem dostala až k seníku ,kde ji kuchař položil na záda a vykasal její sukně. Nemohl se skrz ně dostat ,ale nakonec se mu to podařilo. Kéž by byl Mark zticha ,ale dal se do smíchu! Matka vyskočila na nohy ,rozcuchané vlasy ji vláli všude kolem a z očí ji létali blesky! Tenkrát mě i Marka zavřela do velkého sudu na víno a nechala nás dva dny hladovět. Hledali nás ,ale nemohli najít. Mark
byl tenkrát hrozný srab! Probrečel celou noc strachy…já na tom nebyla o nic lépe..Nakonec nás našli v pivovaru ,kam se sudy odváželi…


Janovi se stáhlo hrdlo. Proto Rosita odešla. Žádný klášter ,ale takovéhle zacházení. Odložil její deník a posadil se na postel. Potřeboval si srovnat myšlenky v hlavě. Jeho snoubenka vyrůstala v takovémhle pekle! Prsty si několikrát projel vlasy a pak se postavil ,musí jí najít.

♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ 2.0

11. března 2009 v 18:40 Death Love Intrigue
Rosita chodila po pokoji v kalhotách ,protože šaty se ji na útěk zdáli jako nevhodné oblečení. Samozřejmě měla zkušenosti s útěkem..dalo by se říci ,že utíkala denně před světem ,ve kterém žila a musela žít. Smrt ji byla v patách a teď ještě ty matčiny intriky!


Kdosi zaťukal a pak se ozval pláč dětí. Rosita vystřelila ke dveřím jako kulka a vytrhla Ondřeji děti z náručí ,hned jak nakoukla do pokoje jeho prošedivělá hlava!





"Nejradši bych vám dupla do úsměvu Ondřeji! Jak můžete? Jak ,po tom všem?"vyčítala mu a myslela ,že se něco stane ,ale bohužel. Ondřej za sebou z tíživým svědomím zabouchl dubové dveře ,zdobené zlatem a řezbou.





"Ty hlupáku!"neslo se od de dveří ,když se Ondřej dostal na první schod. Zastavil se a chtěl ji otevřít ,ale měl strach. A také ,Margareta mu včera řekla ,že ho miluje a ten důvěřivý hlupák ji věří….říkalo mu svědomí ,ale nemohl si pomoct..nechal ji tam.





Jan se nemohl vzpamatovat z toho ,co právě viděl! Nicholas a ta stará rašple ,sice Rositina matka ,ale byla to potvora ne-li svině! Bětka ho okamžitě zavedla zpátky na Kellning gronge ,kde nechali Matěje a koně.





"Matěji ,je to zlé! Nikdy bych…nikdy bych neřekl ,že tvůj otec by byl schopen něčeho tak ohavného!"Janovi se to říkalo těžko. Matěj na něj zůstal zírat :"Co se stalo?"





"Tvůj otec se podílí na vraždě mé ještě žijící snoubenky…"vzlykl si ,ale slzu ihned zamáčkl zpátky :"Rositu chtěl znásilnit a zabít…semnou také zamýšlejí vraždu…"teď už se doslova rozplakal…jen jedna slza a pomohla mu! Dostal se do rovnováhy a rozhodl se pro plán ,který se mu už tak dlouho honil hlavou…od oné chvíle ,co je slyšel!





Na Kellning Hall panoval klid. Nikde ani noha ,jen v Rositině pokoji žvatlali děti. Malé děti! Erben da Landerllg z Michagenu se blížil k Rositinýmu pokoji. Zlehka zaťukal a chtěl vejít. Bohužel to nebylo tak jednoduché ,klíček se v zámku zasekl a nemohl se dostat dovnitř!


Rosita schovala své děti ,jako tenkrát na Convits castle do skříně a postavila se s těžkou vázou od da Vinciho za dveře a čekala! Lord Erben zápasil se zámkem. Na svá léta ,která přesahovala šedesátku ,byl velice čilý a energetický. Konečně se mu podařil vytáhnout zámek a znovu nasadit. Jednou otočil a vešel dovnitř!


"Kde je ta malá potvůrka?"rozhlížel se po komnatách mladé ,zasnoubené dámy. Nečekal to ,ale z po za dveří ,které Rositu dosud tak dokonale kryli ,se ozval nádech a pak Lord Erben da Landegllg z Michagenu utržil bolestnou ránu vázou ,která se rozbila na kousky.


"To máte za to ….vy jeden…Tatare!"špičkou vysokých bot do něj kopla ,ale nehýbal se! Sehnula se a její kadeře zahalili jeho tvář. Snažila se nahmatat puls ,ale bohužel jeho tělo vypovědělo funkčnost! Rosita se postavila a vyběhla na chodbu ,sehnat nějakou sloužící. Našla jen chůvu Rebeku ,které právě skládala ložní prádlo!


"Rebeko…"


"Drahoušku ,kde se tu bereš?"stará chůva ,která vychovávala ji i jejího otce ,byla jako rodinný příslušník.





"Rebeko ,na vysvětlování nemáme dost času. Prosím tě…pojď."Rosita ji popadla za ruku a táhla přes celé Killninghelsé pravé křídlo až do svého pokoje.





"Ježíšku."chůva spráskla ruce a podívala se na Erbena ,který ležel mrtev na zemi v panniných komnatách.





"Rebeko…"Rosita otevřela skříň a rychle popadla svoje dvě děti.





Chůvě se rozzářili oči. Konečně se dočkala! O Rositiných dětech se doslechla od sloužících ,kteří byli na plese v Ziyerll Palace ve Vídni. Obsluhovali tam ,ale nebylo to vše ,co se dozvěděli. :Rosita zavraždila lady Annu Marii Vilémovou …nebo že pracovala jako služebná… byli to skandály ,kterýma se bavil celý vévodský a Ziyerlloivský dvůr. Přeci se nesluší ,aby svobodná dáma ,ke všemu lady dělala takové věci. To poskvrnilo její dobrou pověst a žádný bohatý vévoda ,lord ,markýz nebo ubohý vikomt o ni neměli zájem. Ale Jan byl jiný ,miloval ji takovou ,jaká je! Persona non grata jak ji nazývali ,bylo hrozné…jediná dědička a nesla se s ní taková pověst ,ale lidé co ji skutečně znali ,ji měli rádi…ale u ostatních byla nežádoucí! Už jen z toho důvodu ,že zabila sestru krále Ludvíka XIX.








"Dobře ,já je pohlídám ,nemám tu nikomu otevírat…a hlavně ne Margaretě."přikyvovala Rebeka a pak se zamkla ve svých komnatách ,které měla právě na Killningelském sídle Killyelů ,kteří ji zaměstnávali už padesát let. Skutečně tu byla jako doma!


♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ 1.9

9. března 2009 v 17:55 Death Love Intrigue
Matěj s Janem stáli na prahu Convits castle a hleděli na Rositu ,kterou odvážela nemocniční služba do blízké nemocnice v Orlinsu. V malém městečku zbudovaném vojáky pro nebezpečné a poblázněné lidi. Jan nemohl přijít na to ,kdo jim mohl říct takovou pitomost ,že se jeho žena ,tedy budoucí žena zbláznila? Nemohl zabránit ,aby ji neodvedli a potom co ji našli v ložnici ležet na studené podlaze ,nepochybovali o tom ,že je skutečně blázen. Rosita však vše popírala a snažila se vymanit ze spárů těch psychologů nebo jak jim měla vlastně říkat!





"Litujeme pane ,ale tato dáma byla v Rakousku její matkou určena bláznivou ,nejste její nic ,takže lituji ,ale nic s tím nenaděláte."řekl mu starý vysloužilí snad voják či generál v bílém lékařském plášti.





"Cože!!"vyjel na něj Jan :"Kdo vám takovou pitomost nalhal?! Ona je při smyslech….víte vy vůbec jaký to bude poprask ,že lady Amelie Rosita Kelly z Kellning Hall je zavřená v blázinci?! Jaké klepy se budou vyprávět? Sakra nechte ji být.."byl by se i popral ,ale Matěj ho zastavil.





Celá skupinka lékařů a jejich pomocníků se vzdálila a odvezla sebou Rositu. Jan se rychle vyšvihl na hřbet svého koně Erwina a vybídl ho aby se vydal za nimi. Matěj ho následoval na své klisničce Qiniji a společně dohonili ujíždějící kočár. Skutečně měli namířeno do Orlinsu ,ale z jiných důvodů než to ,že je Rosita duševně chorá!! Kočár se dal na městkou cestu a pak ,už během hodinky se před uhnaným Janem s Matějem rozprostřel velký zámek.





"To je…to je Kellning Hall."užasl Jan nad tou nádherou. Vedla k němu dlouhá alej topolů…na konci cesty tekl pramen řeky a přes řeku vedl kamenný most k padacím vratům ,které se jistě na noc zavírali. Sníh kolem byl už celkově pryč ,ale mrazy se stále drželi. "Tady Rosita vyrůstala…"vydechla a znovu se nedechl svěžího mrazivého vzduchu.





"Nádhera."pochválil i Matěj a sledoval kočár ,který vjel do dvora. Kousek od Kellning Hall stál i statek ,který jak Jan předpokládal byl obydlen sloužícími a proto se nejdříve rozjel tam.¨





"Co si přejete mladý muži?"zastavila ho mladá rusovláska v úhledných šatech pro komornou. :"Dvůr je támhle."ukázala k velkému zámku :"a řeknu vám ,že si mi ty vaše pikle se slečnou Margaretou moc nelíbí."zamrkala a pak se otočila k odchodu , nechtěla cokoliv slyšet ,co by ji mohlo už tak zkaženou náladu ještě víc pochmuřit.





"Prosím…já nejsem žádný spojenec slečny Margarety ,jak vy si myslíte a hlavně ,kdo ta Margareta vlastně je? Já jsem tu kvůli své snoubence Rositě..tedy Amelii Rositě Kelly z Kellning Hall."vysvětlil ji rychle a seskočil z koně. Ta rusovláska mohla být stejně stará tak jako Matěj a že by Matěj zapřel otcovu krev ,tak to ne..hned se po ní začal dívat.





"Amelii?"překvapená dívka strnula.





"Ano."odpověděl Jan a pak znovu položil otázku :"Prosím jaké pikle jste měla na mysli?"





"Pojďte za mnou."vybídla je.





Rosita seděla ve svém starém pokoji ,kde ji matka často zamykala ,a jak se neslo po dvoře a večírcích ,dokonce ji i mlátila. Dřív takovéhle skandály zaplavovaly Kellning Hall při různých oslavách ,ať zahradních nebo jen formálních každoročních večírcích ,které Margareta pořádala jen tak pro pobavení..nikdo ji to neměl za zlé ,ale vždy se něco dostalo na povrch z její povahy! Třeba naposledy se vyprávělo o jejím úprchu s pouťařem ,který ji podle nějakých klepen oklamal a zplodil s ní dítě ,což nebyla prý pravda ,ale také se všude neslo ,že Lady Margareta da Kelly z Kellning Hall potratila a vrátila se ,protože bažila po bohatství ,ale když zjistila ,že její manžel ,kterého opustila zemřel a vše odkázal Rositě ,rozhodla se ji zabít a s ní i její potomky ,kteří by snad mohli dědit. Ale byl tu ještě jeden problém ,neměla na to odvahu a proto ji jen držela pod zámkem…to vše se šuškalo mezi služebnými ,kteří to roznášeli dál a doneslo se to i k vzdáleným sídlům a panstvím v okolí Kellning Hall. Rosita věděla ,že nemá cenu se nějak prosazovat ,služebnictvo s Margarety mělo strach a utéct se z pokoje nijak nedalo.





"Vždyť ji musíte zabít ,jinak nic ze všeho co ji tu patří nespatříte ve svých rukách!"lamentoval Nicholas a chodil sem a tam kolem velkého okna v salonku.





"Nemluvte nesmysli ,kdybyste ji zabil už tenkrát….kdy jste ji poprvé spatřil ,mohl být pokoj!"odsekla Margareta :"A co vy Erbene? A ty Ondřeji? Co si o tom myslíte?"otočila se na dva pány ,co seděli v křeslech a popíjeli dobrý čaj ,který jim byl přinesen.





"Já si myslím ,že ten její miláček si pro ni v cukuletu
přijede…a nemyslete si ,že se ho jen tak zbavíme!"Ondřej usrkl čaje a pokračoval :"a hlavně ,co bude s těmi dětmi? Už druhý den řvou hlady."





"Dejte je k matce ,ať se s nimi naposledy rozloučí…než si ji vezme ďábel k sobě."poradila mu Margareta. Ondřej přikývl ,dopil čaj a odnesl Julii a Kryštofa.





"Ten ňouma je do vás zamilovaný."podotkl Erben ,když se za Ondřejem zavřeli dveře.





"Ale to je dobře ne? Tahle to bude snazší…on o ní ví vše. Jak se mi včera svěřil."usmála se vítězně Margareta.





"Dobře ,ale jak poskvrníme její jméno?"vpojil se do hovoru Nicholas ,který se vytrhl ze zamyšlení.





"Co navrhujete?"zeptala se Margareta :"určitě jste už něco vymyslel."





"O ,anio ,jistěže. Znásilním ji a pak prohlásím za děvku ,která se každému nabízí." Zašklebil se Nicholas.





"Tak to ne. To budu já."ozval se Erben :"neříkal si náhodou ,že prahneš jen po pomstě a né po ní? Za to já ji chci celou a ty děti ,prohlásíme je za nezvěstné a já si je vezmu sebou…potom co ji zabijem budu mít na ní alespoň nějakou vzpomínku."odsekl a postavil se čelem k Nicholasovi.





"Dobře ,dobře pánové ,ale tím se mění celý náš plán! Ty Nicholasi máš za úkol zabít Jana a ty Erbene běž a zabij Rositu ,ale nejdříve ji znásilni,a neodbij to! Doufám ,že je ti jasný ,že se s ní budeš muset prát??"rozdávala příkazy.¨





Erben přikývl a zmizel z místnosti. Zůstala tam už jen Margareta a Nicholas ,který se po ní mlsně koukl. Margareta přikývla a dala rozkaz ,aby ji celou zahalil polibky. To se Nicholasovi velice líbilo a proto strávil s Margaretou vášnivý vztah. Margareta pomohla Nicholasovi s vykasáním sukně aby se mohl lehce dostat k jejím údům. Nicholas ji položil na postel a několikrát se s ní pomiloval.





"bylo to úžasné."Margareta nadšená se přitulila k Nicholasovi ,vášnivě ho políbila a pak ho vyhodila ze svých komnat a poslala ho za Janem ,o kterém neměla sebemenší tušení ,kde by mohl být! Však Jan byl velice blízko a celé to divadélko pozoroval s komornou Bětkou z tajné místnosti ,kterou vše slyšel i viděl! O tomhle neměla Margareta ani šajna a proto měl Jan ESO v rukávě!


♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ 1.8

9. března 2009 v 16:41 Death Love Intrigue
Rosita seděla na pohovce a neustále plakala. Jan ji hladil po šíji a uklidňoval.





"Neboj se lásko ,bude to v pořádku. Ondřej se vrátí.."sám tomu nevěřil. :"Jak si to myslela s tím utíkáním? Vždyť já tě uchráním ,nemusíš nikam utíkat!"přitáhl si ji blíž a palcem přejížděl po její krásné bradě.





"Já vím ,dřív to bylo z nerozvážnosti ,ale teď…oni po mě pořád jdou! Za smrt tvé ženy."vzpomněla si na Annu. Zpytovala svědomí a Jan ji mezitím líbal. Byla celá ne svá. Sic přestala plakat ,ale hlavu měla plnou toho úrazu tehdy na Torgow castle ,odkud Jan pochází. Tam se to stalo! Tam utopila Annu…tam se zamilovala…tam se vše odehrálo….tam se chce až všechno skončí spolu s Janem ,Julií a Kryštofem vrátit…..Tam!





"Neboj se ,počkej ještě pár dní ,vše je už zařízené.."mrkl na ni.





"Cože?"vyhrkla Rosita.





"Víš nechtěl jsem ti to říkat ,ale Nicholas je vévoda z Duboné. Je to tak složité…no prostě nikdo ,krom jeho po tobě už nejde! Nicholas je ,tedy byl zamilovaný do Anny a láska k ní ještě nevyhasla. Vlastně se mstí mně….a odneseš to ty."silně ji objal.





"To je zamotané! Lásko takže abychom si to vyjasnili. Brend mi dal ty papíry ,aby nikdo nevěděl kdo jsem ,ale proč?"byla její první položená otázka.





"Protože Nicholas věděl jak se jmenuješ…lásko nějak jsme tě museli ochránit."sklonil zrak a pak se znovu nadechl :"Brend o ničem nevěděl."políbil ji ,ale ona ho odstrčila.





"Takže jsi nám lhal? Tak to je! A v čem jsi mi ještě lhal? Co si mi k sakru ještě neřek?"vyjela na něj a bušila mu pěstmi do té silné hrudi ,kterou tak milovala.





"Lásko ,uklidni se. V ničem jsem ti nelhal ,ale kdybych to tahle nenarafičil myslíš ,že by ses ke mně někdy vrátila? To těžko!"usmál se a vlípl
ji pusu do vlasů.





"Nerada ruším."ozval se pištiví hlas Marry McGregové ,ženy ,která doprovázela ještě spolu s Aletou Langorningovou Rositu ,kterou našli na po cestě ,kdy jeli na večírek na carský dvůr cara Michaljoviče ,který se konal v Moskvě. :"Máme před sebou ještě dlouhou cestu a chtěli jsme se rozloučit."řekla Marry ,ta stará chůva slečny Alety.





"Ano ,chtěli jsme se rozloučit ,tady Marry a já jsme vám vděční za chvilkovou a krásnou zastávku snad se ještě někdy potkáme."Vložila se do toho Aleta a mrkla na Jana ,který se už ,už chystal vstát a jít se rozloučit ,ale Rosita ho předběhla. Tak mladá a už by chtěla ničit vztah..povzdechla si Rosita.





"Také jsme vám velice vděční ,já i můj manžel."Jana překvapila její odpověď ,takže to znamená ,že ho stále chce! :"A budeme rádi ,když nás někdy navštívíte."usmála se vděčně a v Janově objetí vyprovodila obě ženy ke dveřím. Kočí už na ně čekal připravený na kozlíku kočáru a sluha ,který do teď lelkoval opřený o nedalekou vrbu se rychle dostal ke kočáru a pomohl svým paním do kočáru. Aleta ,ta vtíravá blondýnečka nezapomněla na pusu ,kterou jak řekla je na rozloučenou.


Rosita byla na tolik vyvedená z míry ,že ji poslala do horoucích pekel a poté vytrhla ve velké síni Matějovi whisky z ruky -whisky měl na nervy ,které měl na dranc- přilnula je ke rtům a z plna hrdla se napila. Jan ji pozoroval ode dveří a smál se.





"Snad nežárlíš?"





"Žárlit znamená milovat."odbila ho Rosita a odcupitala ze síně.





"Tak Rosito!"zaúpjel Jan ,ale to už byla Rosita pryč. Jan se posadil do křesla tam kde ještě před chvilkou seděla Rosita a nechápavě zakroutil hlavou ,tak ji miluje!!



Rosita se zamkla v pokoji. Utíkat někam nemělo cenu! Sesunula se na podlahu ,kterou během dnů dokonale umyli a rozplakala se. Malý Julie a Kryštof ,kdo ví ,kde jim je teď konec? A ke všemu se straní Janovi ,jakoby to nestačilo dala najevo svoje city ,dokonale se mu otevřela ,ale tahle to nechce! Copak nejde vydržet bez něho? Bez jeho objetí? Ne! A teď s ním má i děti ,ale on ji lhal! Lhal ji v tom ,že je hledaná ,co ji ještě zatajil? Má s ním dvě děti a nevěří mu! Co se to s ní děje?



Ondřej se hnal s tajemným úsměvem na tváři po zasněžené cestě. Děti v prostoru v zadní části bryčky plakali. Ale Ondřej jel dál. Na tuhle chvíli čekal ,až bude s dětmi sám. Až je bude moci odnést ,tomu ,komu Rosita tak ublížila…a kdo ho k tak ohavnému činu donutil aby se vyhnul šibenici ,kterou mu sliboval onen člověk! Jel a nevnímal mráz ,který mu bičoval obličej. Julie a Kryštof potom co zjistili ,že jim nikdo nepomůže přestali plakat a tvrdě usnuli. Chlad jim sice zalezl až pod tlusté bavlněné přikrývky ,ale dalo se to snést.
Ondřej najel na kamenný most a zamířil na rakouský zámeček Rositina otce Kellning Hall. Tam kde Rosita vyrůstala s otcem a matkou!
Na bráně už na něj čekala žena se šaty z drahého hedvábí podle poslední mody z Londýna. Měla širokou sukni a účes vyčesaný vysoko na horu. Živůtek měla těsně uvázaný a sukně byla tvořena železným okružím ,takže její šatstvo muselo být velice těžké. Odhadoval Ondřej a už teď se za tu ohavnou věc ,kterou teď udělal ,když dal Julii a Kryštofa staré ,ale elegantní dámě peskoval. Byla kouzelná ,bohužel pro něho ,protože se do ní zamiloval a ona byla tak zlá!

Rosita se probudila na holé zemi a byla jí zima ,rozhlížela se všude kolem a hledala děti. Jen se jí to zdálo.
Sen: Procházela se po ložnici ,kterou pro zatím obývala a o děti se starala její matka a …a nemohla si vzpomenout kdo to byl ,ale velice dobře ho znala…ten hlas.. byl to Ondřej! To on ji vzal děti a teď se jí z její matkou vysmíval. Matka držela v ruce dvojčata a smála se. Rosita stála jako duch ,uviděla sebe ,na malém obrázku ,který stál nedaleko..


"Že jsme se ty malý děvky ale zbavili dobře co?"dloubla její matka Ondřeje do žeber.


"O ona ,na tvoji dokonalost nemá žádná žena."přitakával Ondřej.


"Lidičky ,kdybyste slyšeli co se o ní a tom jejím Janem vypráví."bouchl se vévoda Erben da Landerllg z Michagenu do kolen a smál se. :"Ta malá děvka se prý vyspala i s Nicholasem a pak s Janem ,který teď chudák leží dole v té
rokli kam jsme ho tak šikovně při lovu jelenů shodili.A jak si myslí všichni ,že ta tvoje velká a slušná dceruška utekla s tím šaškem z tržnice..všude se povídá ,že utekla stejně jako ty ,Margareto."oslovil matku jejím jménem a neodpustil si jedovku :"jaký to bylo tam ,tam v Rumunsku?"


"Lepší než dřepjet s tím stařečkem tady na Convits castle, tedy co to pletu na Kellning Hall…"pak se odvrátila :"Ta malá děvka už nikdy nespatří denní světlo ,tady na Convits castle ji jen tak někdo nenajde! Dole ty kopky jsou prolezlé krysami ,určitě si najde kamarádku a než ji najdou lidé z vesnice…pomalu bolestivou smrtí umře…"


Sen byl tak opravdový ,jakoby z její budoucnosti! Má mu věřit ,či ne? I Loosie Sarah McHedingová ,její tehdejší přítelkyně než utekla z domu se neřídila svým snem a pak se zabila na koni ,kdy jako rebelka ujížděla před svým manželem Ruprtem Alexejem Ivanovičem II. ,který spáchal sebevraždu ,když ji viděl padat s koně…tenkrát si Loosie zlomila vaz a Ruprt si to vyčítal. Rosita byla z toho všeho zničená… zdálo se jí ,jakoby to bylo včera co se dívala na ten šťastný pár ,který po sobě zanechal pět zdravých a krásných dětí. Tři dívky : Annu ,Viktorii a Alenu a také dva syny: Alexe a Ivana…Tenkrát byli jejich prarodiče zdrceni a museli se o ty batolata starat sami. U dvora to vyvolalo poprask a vražda se sváděla na Ruprta ,který spáchal sebevraždu. Zastřelil se svojí novou zbraní od Dolceho ,který usoudil ,že bude lepší se nezabívat zbraněmi a změnil svůj život a stal se úspěšným malířem. Rosita vzpomínala na svoje mládí ,kdy ji bylo teprve čtrnáct let a přeslechla dveře ,které se otevřeli a dovnitř kdosi vstoupil ,otočila se a spatřila…..

♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ 1.7

8. března 2009 v 13:37 Death Love Intrigue
Nicholas byl omámen její silou a spadl ze sedadla na zem. Zůstal sedět a pozoroval rozzuřenou Rositu. Ta se během chvíle dostala z provazů ,jimiž ji svázali a nakoukla ven oknem.
Po porodu byla velice vysílená ,ale věděla ,že se musí alespoň snažit dostat se pryč ze spárů tohoto chlípníka. Proto otevřela dveře kočáru a za jízdy vyskočila ven. Skutálela se do velkého příkopu plného sněhu ,kde ji nebylo přes všechno bílo vidět.
Nicholas ji marně hledal a proto použil pár nadávek a klení se neslo až k ní. Poté nastoupil do kočáru a celý nesvůj odtáhl pryč.


Rosita se postavila na nohy a oprášila sníh. Vzhlédla k odjíždějícímu kočáru a smála se. Tuhle bitvu vyhrála! Ale bohužel pro ni ,nevěděla kde se nyní nachází. Rozhlédla se a snažila se prohlédnout hustou mlhu. Slyšela jen zvuky odněkud z dáli. Poté se k ní blížili zvuky dopadajících kopyt na dlážděnou cestu. Rosita se dívala do dáli. Nic neviděla.
,proč sakra zrovna já mám takové potíže? Já!! Kdykoliv něco udělám ,byť je to z hlouposti či rozumu skončí to tak ,že se něco stane…a co teď bude semnou a mými dětmi? Snad se o ně Jan postará….a já tu zatím umřu! Myšlenky ,že to skončí její smrtí se ji vkradli do mysli! Napadla ji jedna věta : Seděla v tmavém koutě snad stovky let ,byť nenašel se nikdo ,kdo by pro ni spasil svět!
Bylo to těžké pochopit…ale ona teď byla jako v temném snu! Nic neviděla ,byla ji zima a slyšela jen strašné zvuky! Propadla panice a sesunula se k zemi. Ležela a přemýšlela…to musí udělat vždy takovou věc ,která vždy skončí špatně? Proč sakra ,proč?
Po tvářích se ji rozkutáleli droboulinké slzičky. Jan ,Julie a Kryštof ,otec. Tak moc ji její rodina chyběla! Teď se musí smířit s tím ,že v téhle divočině ,kde se nenachází nic než led ,sníh a zima zahyne. Zapomněla na tmu ,která se během pěti minut vystřídala s mlhou ,která teď byla patrná už jen v dáli. Rosita se oklepala a znovu se zaposlouchala. Dusot koňských kopyt byl pryč. Křiky a klení s ním! Rosita ležela na zemi a po chvíli usnula.



Jan se řítil na svém koni a vedle něj klusal Matěj na své mladé klisničce. Oba s jediným cílem ,najít Nicholase von Daitla a pomstí se mu. Na čela Jana vystoupila nervová žilka a pohled na něj byl vskutku do hrobu strašidelný!



Jakmile se dvojice vyřítila za ujíždějícím kočárem ,nemluvili jen občas na sebe mrkli ,jak moc jsou unavení! Byť je to pravda ,že Matěj v sedle usnul s Jan ho poté musel sbírat ze studené země a celkem na hlas klel ,když zjistil ,že má roztržené temeno hlavy. Rychle ho musel odvést zpátky na Convits castle ,kde je očekával Ondřej! Když dorazili ,Ondřej nikde.Nebylo po něm ani památky ani po kočáře a pár černých hřebců s ním! Jan chodil po síni kolem dokola ,od jednoho rohu k druhému a Matěj seděl ve velkém křesle a hypnotizoval plameny ohně ve velkém krbu. Za dobu těch pěti dnů co na Convits castle strávili jim to tu připadalo velice malebné. Zásoby s jídlem měli ,takže jim nic nechybělo. Až dneska ,co unesli Rositu a Ondřej s oběma dětmi zmizel se tu cítili špatně. Nemluvili ,nejedli ,nespali ….nic! Nemohli nic dělat! Bez Ondřeje ,který se v Rakousku aspoň trochu vyznal nemohli vytáhnout paty z domu. Město bylo daleko a Rosita bůhví kde zavřená. Oba muže zamrazilo ,když venkovní dveře zaskřípali a uslyšeli tři ženské hlasy.





"Víte pani ,že je to tu?"povídala nejistě postarší žena ,která měla v ruce velký ranec.





"Ja."ozval se chraptivý hlas a poté hlasité zakašlání.





"To jsem blázen ,tady snad už půl roku nikdo nebydlel ,od té doby co tu byla cholera."ozval se třetí hlas. Matěj vyletěl z křesla a napodobil Jana ,který právě teď stál u dveří a naslouchal štěbetání tří žen. Nakoukl klíčovou dírkou do haly ,ale v tu chvíli se dveře rozletěli a velká kovová klika ho srazila k zemi.





"Promiňte pane."omlouvala se blonďatá mladá dívka ,tak kolem třinácti let a vešla dovnitř. Na sobě měla bohatě vyšívané šaty a dlouhé kučery ji splývali po ramenou dolů k pasu. Byli přikryté už jen na půl černým sametovým zimním pláštěm ,z kterého koukala ta dlouhá mohutná sukeň.





"V pořádku."mnul si Jan oko a snažil se podívat na další dvě dámy ,které se do místnosti vecpali hned po ní. "Rosito."Jan doslova vyskočil na nohy a objal ženu ,kterou měla starší dáma nešikovně pověšenou na svých zádech. Nebyla schopna slova ,jen se mu zavěsila do objetí a plakala.





"Ty to dvě dámy mě nalezli…"zakuckala se a rozkašlala ,chvíli ji trvalo než mohla znovu mluvit "Našli mě…když jsem vyskočila z Nicholasova kočáru…lásko ,já nechci tahle žít! V neustálém utíkání ,schovávání se a …."pak se odmlčela a rozhlédla se po síni :"kde jsou děti?"





Oči Oči Očka

8. března 2009 v 11:00 Draw

Oči jsou nádherné...je to důležitá čás těla ,kterou vidíme ,mrkáme ,pláčeme nebo jen zdělujeme svoje pocity. Takové zamilované pohledy...snad každý druhý muž se především zaměří na oči ,poté na tvář ,charakter a až potom si měří postavu ,takže se dá říci ,že oči jsou také důležité k hledání partner/ky. Ženy se na to dívají podobně! Jakmile zaměří nějaký cíl ,který dlouho obdivují ,očí se stanou krásnějšími jak kdy předtím....

♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ 1.6

7. března 2009 v 16:24 Death Love Intrigue
"Ja. To je dobré."pochválil Ondřej jména ,která pro ty dva drobečky rodiče vymyslela.





"Lady Julie Caroline Kelly Torgow…"usmála se pyšně Rosita na svoji malou holčičku :"A Kryštof Jaromír Vilém Torgow."usmál se Jan a pohladil synka po černé hlavičce. Drželi je v náruči a vzájemně se dívali sobě do očí. Jakoby chtěli vyčíst poselství ,ale hlavně očekávaná svatba je dočista zbavila zdravého rozumu…





"Rozdělám oheň ,abyste tu měli teplo a světlo. My z Matějem se vyspíme dole v síni. Krb je tam celkem k popukání a teplíčko….co víc si jen přát."podotkl Ondřej a pobídl Matěje aby mu pomohl. Během čtvrt hodiny zavalila místnost teplá vlna a praskání dřeva v krbu se nesl v romantickém duchu až k oné dvojici ,která si teď vyprávěla různé historky z mládí. Jednoduše si povídali o sobě.





"Proč si vlastně utekla z domova?"zeptal se z nenadání Jan.





"Matka mě chtěla poslat do kláštera a tam jsem měla zůstat až do svých pětadvacátých narozenin…"vyprávěla.:"A také si mě chtěl vzít Erben da Landerllg ,který chtěl jen moje mládí…většina dívek ,které pojal za své chotě do roku umřela.."





"Miláčku?"Jan ji políbil do vlasů a vstal z vyhřáté postele od svých milovaných.





Rosita hleděla na manžela ,který se právě blížil ke dveřím. Slyšela dupání po schodech ,skřípání jak někdo prohledával dveře a potom co se ozvala strašlivá rána i koně ,kteří se ve stáji vzepjali na zadní z oné rány. Rosita se schovala do skříně ,kam ji Jan nařídil i s dětmi zalézt a sám se hodlal postavit hordě chlapů ,kteří vzápětí vtrhli do ložnice.





"Kde je?"Rositě ten hlas zněl v hlavě ,odněkud ho znala ,ale neměla představu kam toho člověka s tak pištivým tonem zařadit.





"Nicholas von Daitl."zašeptala Rosita a pohoupala děti ,kteří se všemi těmi ranami probudili z tvrdého spánku. Julie začala plakat a během pár vteřin se rozrazili dveře masivní skříně a Rositu ,která ve spěchu položila obě děti na povlečení vytáhli ven a mrštili z ní ke stěně ,kde zavrávorala ,vrazila nosem do stěny a poté spadla na zem ,kde teď ležel i omráčený Jan.





"Vidím ,že se znovu potkáváme."Rosita se otočila a spatřila onoho vetřelce. Skutečně jak si myslela! S rozkročenýma nohama ,které byli zakryty kalhoty a bílými punčocháči tam stál Nicholas von Daitl.





"Vy…jeden…"Rosita se ve spěchu postavila na nohy a rozeběhla se k němu. Ale cestu ji zkřížila skupinka statných ,dlouhých a jistě i silných chlapů. Dali ruce v bok a nedovolili ji projít. :"To vás musí chránit? To jste Nicholasi takový zbabělec?"to jméno vyslovovala z nechutí vůči němu. :"Měl byste se stydět! Fuj." Odplivla si a pohodila uraženě kučerami. Nicholas se jen jemně usmál a dal rozkaz ,aby ji odvedli! Všichni až do jednoho poslechli a Nicholas odvedl Rositu pryč.





Jan zůstal ležet v místnosti v rohu vedle velkého okna a ve skříni se na novo ozýval pláč. Jan se pokusil vstát a jít se na malé podívat. Ty ale usnuli. Spali v klidu dál!





"Vy parchanti."zašeptal Jan a opatrně přenesl Julii a Kryštofa na postel. Sedl si na okraj a sklopil hlavu do dlaní. Jak jen mohl dopustit nechat si unést svoji ženu ,tedy snoubenku! Nadával si dobrých pět minut a pak mu došlo ,že teď je na truchlení moc pozdě. Rychle se oblékl do svého teplého kabátce ,obul vysoké boty a vyběhl po schodech dolů.





V hale našel svázané oba dva společníky. Plácali se na zemi a snažili se zbavit provazů ,které je dřeli do zápěstí.





"Huhna e f nebefpesi."mumlal Matěj přes roubík ,který měl nacpaný v puse. Jan mu ho ihned vyndal a nechal ho zopakovat větu ,které za mák neporozuměl. "Ona je v nebezpečí." Opakoval Matěj.





"Matěji pojď semnou a ty Ondřeji se postarej o Julii a Kryštofa."Jan rozvázal i Ondřeje a poté spolu z Matějem vyběhli ven do té kruté vánice. Ondřej nebyl schopen odporu.





Rosita byla unesena poměrně krásným kočárem. Hodili ji na zadní sedadla a potom si nastoupil i Nicholas von Daitl. Rosita byla nucena ležet na břiše polstrovaného sedadla a poslouchat nekončící smích Nicholase ,který byl nadšený ,že mu jeho plán tak dobře vychází.





"Slečinka mě moc podceňovala."usmál se a tak jako vždy si zatočil konečky knírku.





"Pane ,pokud jste si ještě nevšiml ,dámě se špatně sedí."odsekla jedovatě Rosita a nevšímala si jeho vychloubání.





"Ale ano ,všiml jsem si."usmál se lišácky a přesunul se blíž k jejímu obnaženému stehni ,které zakrýval jen kousek dlouhé sukně ,která byla dříve hebká a ne pytlovina jako nyní.Jemně se dotkl jejích dlouhých kučeravých vlasů a druhou rukou se přesouval od kotníků blíž ke stehnu. Dotýkal se ji tak jemně ,ale Rosita si byla vědoma jen toho ,že je to ten nejhorší člověk na světě. Ze všech sil se vzepjala a shodila ze sebe! Pak mu vrazila políčko ,které se rozlehlo po malé místnosti kočáru ,která byla osvětlena olejovou lampou.





♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ 1.5

7. března 2009 v 13:08 Death Love Intrigue
V patře seděl úplně v zadní místnosti Matěj a nepopadal dechu jak se smál. Ondřej seděl na vysoké stoličce a byl celý od prachu. V ruce držel skleničku a na stolku vedle stála láhev whisky.



"Ondřeji?"Jan se na něj tázavě podíval.



"No byla tu vysoká skříň ,tak jsem ji otevřel a vyvalila se na mě tuna prachu ,pak jsem se zakolísal ,přepadl do zadu a zchodil tenhle krásný gobelín."ukázal na těžký koberec ,který ležel na zemi. :"Tak proto ta rána."



Matěj se uklidnil ,ale znovu vyprskl smíchy! Pohled na svého otce ,jak se hrabe z pod gobelínu nemohl vypudit z mysli! Ondřej seděl a pak mladému a šťastnému páru nabídl skleničku whisky.



"Já ne."usmála se Rosita a pohladila se po velkém bříšku.



Jan si také nedal ,snad aby ji šel příkladem.



"Venku je snad už metr sněhu."podotkl Matěj.



"Tak rychle?"podivil se Jan a také nakoukl z oken. Skutečně ,venku bylo bílo a mlha.



"Zapomněli jsme na koně."vzpomněl si Jan a vyběhl z pokoje ,kde všichni stáli.



Koně stáli venku ,celý zahalení bílou vrstvou sněhu. Jan je chytil za uzdu a odvedl do stáje přes dvůr. Brodil se sněhem a nevěděl si moc s koňmi rady. Doufal ,že se nenastydnou! Jak mohl zapomenout na tak důležitou věc??! Jak?! V duchu si nadával…chudáci zvířata! Ven vyšel i Matěj a pomohl mu. Jan koukal ,že ve stáji už někdo zatopil ,ten někdo byl Rosita! Tak pečlivá..pomyslel si a na tváři vykouzlil úsměv.



"Jane ,moc se omlouvám ,to měla být moje práce."omluvil se mu Matěj ,když vklouzli do tepla domu.



"No jo. Si prostě Matěj." Zasmál se od de dveří Ondřej.



"Otče ,sakra tak jste si měl vzpomenout vy ,ale to radši nasáváte."rejpl si Matěj.



"Si stejný jako tvoje matka…."odbyl ho Ondřej.



"Lásko ,pojď."zatahala Rosita Jana za ruku a vedla ho po schodech do patra.



"Kam mě to vedeš?"zajímal se Jan. Aspoň nemusel poslouchat ty dva hašteřivce!



"Uvidíš….to musíš být vždy tak zvědavý….ještě ,že mě máte.."podotkla :"jinak by jste v tomhle velkém domě umrzli."



"Proč? Že by jsme nedokázali zažehnout oheň?"včera možná ne ,ale to nám do toho foukalo..pomyslil si Jan.



"Ty se chceš také hádat??"podivila se Rosita :"jestli jo ,tak se můžeme vrátit."
Jan zavrtěl hlavou. Nechtěl se vrátit ,dokud nebude vědět ,kam ho vede.



"Tak tady."Rosita otevřela dveře a před Janem se objevila docela velká místnost. Ložnice…Na stěnách byli gobelíny ,dvě velká okna byla postavená na každé straně stěny ,která byla jediná přístupová směrem ven. Byli opravdu velká s výhledem snad do zahrady ,kudy protékala říčka ,která byla právě teď zamrzlá…oknem proudilo do pokoje světlo a osvětlovalo velkou postel mezi nimi. Velkou postel s nebesy. Stál tam masivní nábytek v podobě velkých skříní a velké zrcadlo.



"Je tu docela čisto."usmál se Jan a už měl představy…představy co by se v té prostorné posteli dalo dělat.



"Lásko…"ale Rosita ho předběhla ,padla mu do náruče a potom skončili oba nazí v posteli. Jan posadil Rositu na sebe a okamžitě do ní vstoupil. Líbali se ,mazlili ,užívali…nikdo jim nezabránil přestat. Tak se na tuhle chvíli oba těšili ,Rosita si to nedokázala připustit ,ale bylo to tak!



"Jane ,…Jane stačí…jdou na mě…mdloby." Rosita zhluboka dýchala ,už je to tady ….a není tu doktor….



Jan se rychle vyhrabal z postele a oblékl se ,svoji dalo by se říct ženu oblékl do spodničky.



"Ondřejíííí……Matějíííí."ozvěna se nesla hradem. Za chvíli se ozvali kroky a do ložnice vpadli oba dva muži. Zůstali stát s otevřenou pusou a až po chvíli ,co je Jan upozornil promluvili.



"Co se děje??"


"Už ,budu mít dítě."rozradostněl se Jan a padl svoji skuhrající Rositě kolem krku.



"Ale co budeme dělat?"zeptal se Matěj a nahlédl ven do toho psího počasí.



"Nebojte ,já mám zkušenosti s porodem.."hlesl Ondřej a podíval se na svoje ruce :"Jen tyhle ruce tenkrát.."přestal mluvit.



"Ondřeji moc dobře víme ,že to nebyla tvá vina."zaůpjel Jan a přivedl ho blíž k posteli na níž ležela Rosita. Ondřej si přiklekl a pak konstatoval zkušeně :"Jane? Prosím ,podej mi čisté přikrývky ,vodu a nějaké světlo."



"Bude to těžké najít tu něco podobného,ale pokusím se."přiťákával Jan a běhal sem a tam. Našel ony určené věci a podal je Ondřeji.



"Děkuji. Je rozevřená jen pět centimetrů…ještě chvíli to potrvá."



"Ale opatrně ano?"



"Sakra nebavte se a zbavte mě té příšerné bolesti."ozvala se propocená ,rozcuchaná a oslabená Rosita.



Dítě se dostávalo ven složitě. Jen celý porod trval čtyři celé hodiny. Nervózní Jan se zdržoval v Rositině blízkosti ,ale když se do něj strach zahryzl natolik ,že nebyl schopen slova Ondřej ho poslal pryč aby ho nerušil.



Hodiny ubíhali ,Rosita se stále dobře držela. Po
čtyřech hodinách se ponurým domem ozýval dětský křik. To když malý přišel na svět ,ale nebylo to vše! Rosita se upjala a dál tlačila ,Ondřej si otřel pot na čele a vesele konstatoval :"To není vše maminko ,bude tu ještě nejmíň jeden klouček nebo holčička."usmál se na Rositu. Ta si už jen přála aby tomu bylo už konec!



Ondřej použil zbylá čistá prostěradla a zabalil do nich malé uličníky ,kteří jakmile se dostali do matčina objetí spokojeně usnuli. Rosita byla štěstím bez sebe. Jan se také dostavil aby uviděl dva svoje potomky. Byl to chlapeček s modrýma velkýma očima po tatínkovi a holčička celá maminka!



"Teď když máme tak krásné děti ,lásko. Vezmeš si mě?"zeptal se Jan a hladil Rositu ,která se mu opírala o rameno jak jí objímal.



Rosita se začervenala. To ona chtěla být ta ,co ho požádá o ruku! Ale co mohla říct? Nic než jen :"Ne."



Jan na ni hleděl..zklamaný ,šťastný? Ne ,smutný! Sakra ,tak moc ji chtěl a teď když mají spolu děti ,si ho stále nechce vzít a stojí si za svým!!!! Tak ho to štvalo….



"Proč ne?"ptal se nechápavě a posadil se naproti ní na postel. Ondřej ,který až dosud dvojici pozoroval si odkašlal ,aby upoutal dvojici :"A máte už jména?"zeptal se v tak nevhodnou chvíli.



Oba se na sebe pozorně zahleděli a pak jednohlasně poslali Ondřeje s Matějem za dveře.

Blondýny

1. března 2009 v 14:33


Česká Miss 2009 Iveta Lutovská

Tak to je naše letošní Miss 2009
Iveta Lutovská
!!Blondýnka!!
A jelikož jsem taky blondýna ,tak ji to přeju!!!!

Něco o ní:
Barva vlasů: blond
Vystudovala obchodní podnikání a management na VŠ
Motto: Nechovej se k ostatním tak, jak nechceš, aby se chovali oni k tobě
Záliby: vodáctví, cestování, nakupování
Sport: vodní sporty
Nejkrásnější dívkou pro rok 2009 byla v soutěži Česká Miss zvolena Iveta Lutovská. Na druhém místě skončila Tereza Budková,
To jsou ty naše krásky ;))


Finále České Miss 2009 se účastnil i Václav Havel s manželkou
Byl tam i náš ex-prezident Václav Havel se svojí nestarnoucí manželkou Dagmar Havlovou!!

♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ 1.4

1. března 2009 v 13:49 Death Love Intrigue
Rosita ho vybídla aby šel dál a zavřela za ním. Tu se znovu ozvalo klepání. Rosita otevřela a spatřila Ondřeje s Matějem.



"Pustíte nás dovnitř nebo tu máme umrznout?"zeptal se Matěj.



"Promiň Ondřeji ,úplně jsem na vás zapomněl."zasmál se Jan.



"A mně se neomluvíš?"užasl Matěj.



"Omlouvám se všem."



"Budete tam stát? Táhne sem!"zaůpjela Rosita.



Všichni tři se nahrnuli dovnitř a rozhlíželi se.



"Kde to jsme?"zeptal se Matěj a mnul si ruce. Nádherný sál ,však teď teď zahalený tunou prachu ,pavučin a sněhu ,který sem dveřmi navál vítr.



"Tohle je Convits castle. Možná víte ,že tu dřív trýznili nevinné vězně. Dříve tu byl také špitál a ještě před tím tu sídlil lord McGonallen. Prosím ,nechcete jít do tepla? Mně tu není dobře."dokončila.



Jan neudržel čelisti u sebe. Konečně si prohlídl i jinou část těla než byl její obličej a zůstal údivem stát.



"Tak proto mě odmítáte? Protože máte z někým dítě?"nasupeně odešel z místnosti aniž by ji dal příležitost mu něco říct.



"Proč si tak natvrdlej?!!" vyjekla za ním ,ale zůstala stát i ona má svoji hrdost! Nebude za ním chodit!



Ondřej s Matějem se stáhli ,když se Jan otočil a vrátil se k ní.



"Něco mi chceš vysvětlit ,třeba proč si mi lhala o tom ,že jsi panna a s někým ses pelešila?"



Rosita zalapala po dechu ,co si o ní myslí?



"Chceš se mi omluvit? Máš příležitost ,potom s tebou už nepromluvím… a jestli si skutečně myslíš ,že bych byla schopna se vyspat z více muži ,tak to potom promiň ,že jsem tě někdy potkala."otočila se a znovu jak měla ve zvyku utekla. Zabouchli se za ni dveře ,ohlušující rána protrhla ticho a z Janem to doslova škublo.



"Co si myslíš ,že děláš?"šťouchl do Jana Ondřej.



Jan pokrčil rameny :"Sakra vždyť mě musíte pochopit ne?"



"Víš co děláš? Sakra hochu to dítě je tvoje? Copak si tak natvrdlej?"



Už znovu ho někdo nazval natvdrlím.



"Vy jste o tom věděli? Věděli jste ,že je těhotná?"



Nastalo ticho a k trojici se přes tlusté zdi dostal zvuk pláče. Jan se nemínil zabývat zdali to věděli ,zlost v něm pěnila ,ale když slyšel Rositin pláč ,od měkčilo ho to. Vtrhl do dveří ,kde Rosita zmizela a nakoukl dovnitř.



Rosita seděla v křesle a plakala.



"Rosito…můžu dál?"zeptal se opatrně ,vědom si své chyby!



"Ne. Copak si myslíš ,že semnou můžeš zacházet jak s nějakým otrokem? Tak to si na omylu!"hodila po něm misku ,kterou měla po ruce. Neminula cíl! Miska se po dopada v ohlušující ráně rozbila ,zbyli jen střepy.



"Krucinál …co to děláš?"trefila se Janovi do ramene.



"Co? Co já dělám? Ty by ses měl zamyslet ,jak ses před necelou chvílí ke mně choval! A to by sis mě chtěl vzít!! Tak na to honem zapomeň! Já nechci…"



Bohužel ji umlčel a skočil ji do řeči. :"Já chápu ,že se na mě zlobíš ,ale já jsem nevěřil tomu ,že by z první noci mohlo vzejít dítě!"



"Myslíš ,že já jo? A už se o tom s tebou nebudu bavit! Nech mě být a ty tvoje slova ti neodpustím…..to sis dovolil moc!"štěkala na Jana ,který by se v onu chvíli nejraději zahrabal nejmíň pět metrů do země!
:"A ještě něco ,radši bude dítě bastard než aby měl otce takového…"znovu nedořekla ,skákali si do řeči….



"Cože?! Tak to ne! Když jseš teď v jiném stavu ,prostě si mě vezmeš! A hotovo!"nadechl se a pokračoval :"A omlouvám se ti….opravdu mě to mrzí…"



Rosita se otočila zády k němu a nepromluvila. Jan využil situace a přiblížil se k ní. Přisedl si u ní na bobek a zastrčil ji vlasy za uši. Koukali na něj ublížené oči plné slz ,které na něj sesílali pomstu…



"Miluju tě."zašeptal Jan. Rosita nereagovala. Jan si povzdechl a chtěl vstát ,ale strhla ho k sobě a políbila.



"Já tebe taky…."teplé rty mu šeptali do uší ty nejhezčí slova na celém světě! Líbali se dlouho a vášnivě ,dokud se v hořejších části Convits castle neozvala ohlušující rána. Stropní lustr se oklepal….



"Co to tam ti koumáci zas dělají?" zaůpjel Jan a pomohl Rositě vstát.
"Moc ti to sluší…jsi v osmém měsíci? Pokud správně počítám ,že?"



"Ja."přikývla Rosita a zasmála se. Byla vlastně šťastná ,že ji našel. Sama se tu bála ,ale s ním už se neměla čeho… Pomalu vyšli do prvního patra a zavalil je oblak mračna prachu.. slyšeli jen Ondřeje a Matěje jak se kuckají a smějí…

♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ 1.3

1. března 2009 v 13:48 Death Love Intrigue
Brend je vyprovodil před svoji ordinaci v malebném městečku Taunusstein ,kam se Brend asi před deseti lety zakořenil.


"Tak a hlavně nesmíte zabloudit! Takže jak si říkal Jane ,ten zámek se jmenuje Saul castle ,budu držet palce aby tam skutečně byla a teď už jeď ať ti neuteče…tahle před svatbou …"že je těhotná si nechal Brend pro sebe.





"Neboj se o nás Brende…my to vzládneme! Zatím se tu opatruj a moc nevyváděj."zasmál se Jan ,vyskočil koni na hřbet a už vyjížděli. Za městem se ještě jednou ohlídli a dali se do klusu.





Cesta byla dlouhá. K Rakouským hranicím to bylo ještě půl dne cesty ,Jan se pohodlně usadil v sedle a nechal se kolíbat svým koněm Erwinem. Ondřej na statném černém hřebci Eddym se předváděl a uchvacoval mladé dámy na ulicích. Čemuž se Jan ustavičně smál a jeho syn také.





"Tahle na stará kolena?"zavtipkoval Jan.





"V každém věku."odpověděl mu stručně Ondřej a vzepřel svého koně na zadní.





Jan kroutil hlavou a pohladil svého grošáka po dlouhém krásném krku. Zaryl mu paty do žeber a popohnal ho do klusu.





Nejlíp se ale nesl Matěj na sametově bíle klisničce. Za městem znovu přidali a než nastala noc dostali se za hranice Německa. V Rakousku usoudili ,že bude nejlepší se utábořit. Vybrali si místo na malé mýtince u velkého borovicového lesu.





Jan obstaral klestí a Matěj zatím připravil místo na ohniště.





"Chlapci rád bych pomohl ,ale jsem vyčerpaný a starý.."zaironizoval Ondřej a hrabal se svým mečem v připraveném ohništi. Jan si přisedl na velký kámen ,který stál hned naproti Ondřejovi.





"Jen se nepřemáhej starouši…jen doufám ,že to stihneme v čas aby mi znovu neutekla.."povzdechl si.





Rosita jela v bryčce ,černí hřebci ji dovezli až před velký starý dům. Byla už noc a tak se Rosita rozhodla schovat se před mrazem do tohoto domu. Nebyl obydlený a tak Rositě dobře posloužil.





Asi ho někdo nedávno opustil. Pomyslela si ,když našla v krbu a ještě vedle polena dřeva. Naložila vše do krbu a pokoušela se zapálit. Nic nepomáhalo a tak ji napadlo kouknout se dolů do kuchyně. Byl to vskutku velký dům ,snad i zámek. Rosita chvíli bloudila ,ale našla to co hledala. Jak předpokládala kuchyně bude někde dole…ale nebyla dole byly kopky. Snad před vyklizením sloužil zámek jako věznice ..jak uviděla ty kopky ,hned věděla kde se nachází… Rychle vyběhla do patra ,už totiž věděla kde kuchyň najde. Tam našla i velké zápalky a kusy papíru. To má dneska štěstí ,pomyslela si a vrátila se zpátky do malé jídelny ,kde byl obrovský krb ,který byl stejně velký jako ona. Velká okna byli celkem v pořádku a proto dovnitř neproudil studený vzduch. V jídelně bylo zřejmě vše jako před opuštěním ,protože v jídelně stálo velké křeslo a podpěrka na nohy. Rosita nemarnila čas a přisunula si je ke krbu. Během pár minut usnula v tom sálavém teple se ji spalo výborně.





Jan s Ondřejem a Matějem na tom byli o trochu hůř. Ne jen že se klepali zimou ,ale oheň jim nechtěl vzplát ,ale nakonec k ránu oheň zažehl jiskru a ohřál je. Nevyspalí ,neupravení tedy až na Ondřeje ,který sebou táhl vše potřebné. Rozcuchaní Jan a Matěj se rozhlídli po velmi romantickém a studeném místě a už chtěli být pryč. Jan spěchal ,chtěl ji ještě dneska spatřit ,jeho lásku ,která mu dělá v jednom kuse problémy. Projížděli městem a začalo sněžit.





"To snad ne!"povzdechl si Jan.





"Jako naschvál ,ale my pojedem dál!"zasmál se Matěj a pobídl svoji klisničku do klusu. Jel jako zkušený jezdec ,na svých sedmnáct let až moc dobře!





"Hold smůla."dodal Ondřej.





Když vyjeli za město ,ze sněhem se protrhli mračna. Vichřice se dostala až do morku kostí.





A tu narazili na velký dům jako Rosita. Z komínu doutnal kouř a před velkou bránou stál povoz ,koně někdo odvedl.





"Nezeptáme se?"zastavil koně Matěj :"jestli nás tu nechají??"





"Dobrý nápad."Musel ho pochválit Ondřej :"snad nás nesežerou nebo nezabijou."





"Tak otče ,to se musíme pořád hádat?"povzdechl si Matěj:"to nemůžeš alespoň jednou vyslechnout můj názor?"



"Ale jo můžu…."



"Sakra ,nehádejte se a pojďte sem. Už jsem zaklepal tak snad někdo přijde otevřít."smál se Jan a znovu uchopil velké železné klepadlo.



"Moc osídleně to tu nevypadá."podotkl Matěj a ukázal na rozbité okno.



Ke dveřím se blížili spěšné kroky. Pak se dveře pootevřeli a ven vykoukla havraní hlava dlouhých černých vlasů.



"Rosito.."vydechl Jan.



V tu chvíli se dveře zabouchli před nezvaným hostem ,ale Rosita zůstala stát za dveřmi.



"Co po mně ještě chcete?"ozval se tlumený hlas.



"Rosito ,chci si tě vzít."



"A jak víte ,že já chci vás?"podotkla trochu posměšně jakoby se bavila.



"Protože mě miluješ? Protože já miluji tebe…"rád by pokračoval ,ale neměl dost sil ,jazyk se mu lepil na patro a měl sucho v krku ,co když ho odmítne?



Dveře se pootevřeli a znovu vykoukla její hlava.



"Nevím ,jestli vám to mám říct…"povzdechla si a znovu zavřela velké dveře.

"Nezahrávej si semnou a otevři."bouchl pěstí do dveří ,jak byl v úzkých ,co když ho neposlechne??



Ale poslechla ,dveře se otevřeli………..