♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ 1.4

1. března 2009 v 13:49 |  Death Love Intrigue
Rosita ho vybídla aby šel dál a zavřela za ním. Tu se znovu ozvalo klepání. Rosita otevřela a spatřila Ondřeje s Matějem.



"Pustíte nás dovnitř nebo tu máme umrznout?"zeptal se Matěj.



"Promiň Ondřeji ,úplně jsem na vás zapomněl."zasmál se Jan.



"A mně se neomluvíš?"užasl Matěj.



"Omlouvám se všem."



"Budete tam stát? Táhne sem!"zaůpjela Rosita.



Všichni tři se nahrnuli dovnitř a rozhlíželi se.



"Kde to jsme?"zeptal se Matěj a mnul si ruce. Nádherný sál ,však teď teď zahalený tunou prachu ,pavučin a sněhu ,který sem dveřmi navál vítr.



"Tohle je Convits castle. Možná víte ,že tu dřív trýznili nevinné vězně. Dříve tu byl také špitál a ještě před tím tu sídlil lord McGonallen. Prosím ,nechcete jít do tepla? Mně tu není dobře."dokončila.



Jan neudržel čelisti u sebe. Konečně si prohlídl i jinou část těla než byl její obličej a zůstal údivem stát.



"Tak proto mě odmítáte? Protože máte z někým dítě?"nasupeně odešel z místnosti aniž by ji dal příležitost mu něco říct.



"Proč si tak natvrdlej?!!" vyjekla za ním ,ale zůstala stát i ona má svoji hrdost! Nebude za ním chodit!



Ondřej s Matějem se stáhli ,když se Jan otočil a vrátil se k ní.



"Něco mi chceš vysvětlit ,třeba proč si mi lhala o tom ,že jsi panna a s někým ses pelešila?"



Rosita zalapala po dechu ,co si o ní myslí?



"Chceš se mi omluvit? Máš příležitost ,potom s tebou už nepromluvím… a jestli si skutečně myslíš ,že bych byla schopna se vyspat z více muži ,tak to potom promiň ,že jsem tě někdy potkala."otočila se a znovu jak měla ve zvyku utekla. Zabouchli se za ni dveře ,ohlušující rána protrhla ticho a z Janem to doslova škublo.



"Co si myslíš ,že děláš?"šťouchl do Jana Ondřej.



Jan pokrčil rameny :"Sakra vždyť mě musíte pochopit ne?"



"Víš co děláš? Sakra hochu to dítě je tvoje? Copak si tak natvrdlej?"



Už znovu ho někdo nazval natvdrlím.



"Vy jste o tom věděli? Věděli jste ,že je těhotná?"



Nastalo ticho a k trojici se přes tlusté zdi dostal zvuk pláče. Jan se nemínil zabývat zdali to věděli ,zlost v něm pěnila ,ale když slyšel Rositin pláč ,od měkčilo ho to. Vtrhl do dveří ,kde Rosita zmizela a nakoukl dovnitř.



Rosita seděla v křesle a plakala.



"Rosito…můžu dál?"zeptal se opatrně ,vědom si své chyby!



"Ne. Copak si myslíš ,že semnou můžeš zacházet jak s nějakým otrokem? Tak to si na omylu!"hodila po něm misku ,kterou měla po ruce. Neminula cíl! Miska se po dopada v ohlušující ráně rozbila ,zbyli jen střepy.



"Krucinál …co to děláš?"trefila se Janovi do ramene.



"Co? Co já dělám? Ty by ses měl zamyslet ,jak ses před necelou chvílí ke mně choval! A to by sis mě chtěl vzít!! Tak na to honem zapomeň! Já nechci…"



Bohužel ji umlčel a skočil ji do řeči. :"Já chápu ,že se na mě zlobíš ,ale já jsem nevěřil tomu ,že by z první noci mohlo vzejít dítě!"



"Myslíš ,že já jo? A už se o tom s tebou nebudu bavit! Nech mě být a ty tvoje slova ti neodpustím…..to sis dovolil moc!"štěkala na Jana ,který by se v onu chvíli nejraději zahrabal nejmíň pět metrů do země!
:"A ještě něco ,radši bude dítě bastard než aby měl otce takového…"znovu nedořekla ,skákali si do řeči….



"Cože?! Tak to ne! Když jseš teď v jiném stavu ,prostě si mě vezmeš! A hotovo!"nadechl se a pokračoval :"A omlouvám se ti….opravdu mě to mrzí…"



Rosita se otočila zády k němu a nepromluvila. Jan využil situace a přiblížil se k ní. Přisedl si u ní na bobek a zastrčil ji vlasy za uši. Koukali na něj ublížené oči plné slz ,které na něj sesílali pomstu…



"Miluju tě."zašeptal Jan. Rosita nereagovala. Jan si povzdechl a chtěl vstát ,ale strhla ho k sobě a políbila.



"Já tebe taky…."teplé rty mu šeptali do uší ty nejhezčí slova na celém světě! Líbali se dlouho a vášnivě ,dokud se v hořejších části Convits castle neozvala ohlušující rána. Stropní lustr se oklepal….



"Co to tam ti koumáci zas dělají?" zaůpjel Jan a pomohl Rositě vstát.
"Moc ti to sluší…jsi v osmém měsíci? Pokud správně počítám ,že?"



"Ja."přikývla Rosita a zasmála se. Byla vlastně šťastná ,že ji našel. Sama se tu bála ,ale s ním už se neměla čeho… Pomalu vyšli do prvního patra a zavalil je oblak mračna prachu.. slyšeli jen Ondřeje a Matěje jak se kuckají a smějí…
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama