♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ 1.7

8. března 2009 v 13:37 |  Death Love Intrigue
Nicholas byl omámen její silou a spadl ze sedadla na zem. Zůstal sedět a pozoroval rozzuřenou Rositu. Ta se během chvíle dostala z provazů ,jimiž ji svázali a nakoukla ven oknem.
Po porodu byla velice vysílená ,ale věděla ,že se musí alespoň snažit dostat se pryč ze spárů tohoto chlípníka. Proto otevřela dveře kočáru a za jízdy vyskočila ven. Skutálela se do velkého příkopu plného sněhu ,kde ji nebylo přes všechno bílo vidět.
Nicholas ji marně hledal a proto použil pár nadávek a klení se neslo až k ní. Poté nastoupil do kočáru a celý nesvůj odtáhl pryč.


Rosita se postavila na nohy a oprášila sníh. Vzhlédla k odjíždějícímu kočáru a smála se. Tuhle bitvu vyhrála! Ale bohužel pro ni ,nevěděla kde se nyní nachází. Rozhlédla se a snažila se prohlédnout hustou mlhu. Slyšela jen zvuky odněkud z dáli. Poté se k ní blížili zvuky dopadajících kopyt na dlážděnou cestu. Rosita se dívala do dáli. Nic neviděla.
,proč sakra zrovna já mám takové potíže? Já!! Kdykoliv něco udělám ,byť je to z hlouposti či rozumu skončí to tak ,že se něco stane…a co teď bude semnou a mými dětmi? Snad se o ně Jan postará….a já tu zatím umřu! Myšlenky ,že to skončí její smrtí se ji vkradli do mysli! Napadla ji jedna věta : Seděla v tmavém koutě snad stovky let ,byť nenašel se nikdo ,kdo by pro ni spasil svět!
Bylo to těžké pochopit…ale ona teď byla jako v temném snu! Nic neviděla ,byla ji zima a slyšela jen strašné zvuky! Propadla panice a sesunula se k zemi. Ležela a přemýšlela…to musí udělat vždy takovou věc ,která vždy skončí špatně? Proč sakra ,proč?
Po tvářích se ji rozkutáleli droboulinké slzičky. Jan ,Julie a Kryštof ,otec. Tak moc ji její rodina chyběla! Teď se musí smířit s tím ,že v téhle divočině ,kde se nenachází nic než led ,sníh a zima zahyne. Zapomněla na tmu ,která se během pěti minut vystřídala s mlhou ,která teď byla patrná už jen v dáli. Rosita se oklepala a znovu se zaposlouchala. Dusot koňských kopyt byl pryč. Křiky a klení s ním! Rosita ležela na zemi a po chvíli usnula.



Jan se řítil na svém koni a vedle něj klusal Matěj na své mladé klisničce. Oba s jediným cílem ,najít Nicholase von Daitla a pomstí se mu. Na čela Jana vystoupila nervová žilka a pohled na něj byl vskutku do hrobu strašidelný!



Jakmile se dvojice vyřítila za ujíždějícím kočárem ,nemluvili jen občas na sebe mrkli ,jak moc jsou unavení! Byť je to pravda ,že Matěj v sedle usnul s Jan ho poté musel sbírat ze studené země a celkem na hlas klel ,když zjistil ,že má roztržené temeno hlavy. Rychle ho musel odvést zpátky na Convits castle ,kde je očekával Ondřej! Když dorazili ,Ondřej nikde.Nebylo po něm ani památky ani po kočáře a pár černých hřebců s ním! Jan chodil po síni kolem dokola ,od jednoho rohu k druhému a Matěj seděl ve velkém křesle a hypnotizoval plameny ohně ve velkém krbu. Za dobu těch pěti dnů co na Convits castle strávili jim to tu připadalo velice malebné. Zásoby s jídlem měli ,takže jim nic nechybělo. Až dneska ,co unesli Rositu a Ondřej s oběma dětmi zmizel se tu cítili špatně. Nemluvili ,nejedli ,nespali ….nic! Nemohli nic dělat! Bez Ondřeje ,který se v Rakousku aspoň trochu vyznal nemohli vytáhnout paty z domu. Město bylo daleko a Rosita bůhví kde zavřená. Oba muže zamrazilo ,když venkovní dveře zaskřípali a uslyšeli tři ženské hlasy.





"Víte pani ,že je to tu?"povídala nejistě postarší žena ,která měla v ruce velký ranec.





"Ja."ozval se chraptivý hlas a poté hlasité zakašlání.





"To jsem blázen ,tady snad už půl roku nikdo nebydlel ,od té doby co tu byla cholera."ozval se třetí hlas. Matěj vyletěl z křesla a napodobil Jana ,který právě teď stál u dveří a naslouchal štěbetání tří žen. Nakoukl klíčovou dírkou do haly ,ale v tu chvíli se dveře rozletěli a velká kovová klika ho srazila k zemi.





"Promiňte pane."omlouvala se blonďatá mladá dívka ,tak kolem třinácti let a vešla dovnitř. Na sobě měla bohatě vyšívané šaty a dlouhé kučery ji splývali po ramenou dolů k pasu. Byli přikryté už jen na půl černým sametovým zimním pláštěm ,z kterého koukala ta dlouhá mohutná sukeň.





"V pořádku."mnul si Jan oko a snažil se podívat na další dvě dámy ,které se do místnosti vecpali hned po ní. "Rosito."Jan doslova vyskočil na nohy a objal ženu ,kterou měla starší dáma nešikovně pověšenou na svých zádech. Nebyla schopna slova ,jen se mu zavěsila do objetí a plakala.





"Ty to dvě dámy mě nalezli…"zakuckala se a rozkašlala ,chvíli ji trvalo než mohla znovu mluvit "Našli mě…když jsem vyskočila z Nicholasova kočáru…lásko ,já nechci tahle žít! V neustálém utíkání ,schovávání se a …."pak se odmlčela a rozhlédla se po síni :"kde jsou děti?"




 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama