♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ 1.8

9. března 2009 v 16:41 |  Death Love Intrigue
Rosita seděla na pohovce a neustále plakala. Jan ji hladil po šíji a uklidňoval.





"Neboj se lásko ,bude to v pořádku. Ondřej se vrátí.."sám tomu nevěřil. :"Jak si to myslela s tím utíkáním? Vždyť já tě uchráním ,nemusíš nikam utíkat!"přitáhl si ji blíž a palcem přejížděl po její krásné bradě.





"Já vím ,dřív to bylo z nerozvážnosti ,ale teď…oni po mě pořád jdou! Za smrt tvé ženy."vzpomněla si na Annu. Zpytovala svědomí a Jan ji mezitím líbal. Byla celá ne svá. Sic přestala plakat ,ale hlavu měla plnou toho úrazu tehdy na Torgow castle ,odkud Jan pochází. Tam se to stalo! Tam utopila Annu…tam se zamilovala…tam se vše odehrálo….tam se chce až všechno skončí spolu s Janem ,Julií a Kryštofem vrátit…..Tam!





"Neboj se ,počkej ještě pár dní ,vše je už zařízené.."mrkl na ni.





"Cože?"vyhrkla Rosita.





"Víš nechtěl jsem ti to říkat ,ale Nicholas je vévoda z Duboné. Je to tak složité…no prostě nikdo ,krom jeho po tobě už nejde! Nicholas je ,tedy byl zamilovaný do Anny a láska k ní ještě nevyhasla. Vlastně se mstí mně….a odneseš to ty."silně ji objal.





"To je zamotané! Lásko takže abychom si to vyjasnili. Brend mi dal ty papíry ,aby nikdo nevěděl kdo jsem ,ale proč?"byla její první položená otázka.





"Protože Nicholas věděl jak se jmenuješ…lásko nějak jsme tě museli ochránit."sklonil zrak a pak se znovu nadechl :"Brend o ničem nevěděl."políbil ji ,ale ona ho odstrčila.





"Takže jsi nám lhal? Tak to je! A v čem jsi mi ještě lhal? Co si mi k sakru ještě neřek?"vyjela na něj a bušila mu pěstmi do té silné hrudi ,kterou tak milovala.





"Lásko ,uklidni se. V ničem jsem ti nelhal ,ale kdybych to tahle nenarafičil myslíš ,že by ses ke mně někdy vrátila? To těžko!"usmál se a vlípl
ji pusu do vlasů.





"Nerada ruším."ozval se pištiví hlas Marry McGregové ,ženy ,která doprovázela ještě spolu s Aletou Langorningovou Rositu ,kterou našli na po cestě ,kdy jeli na večírek na carský dvůr cara Michaljoviče ,který se konal v Moskvě. :"Máme před sebou ještě dlouhou cestu a chtěli jsme se rozloučit."řekla Marry ,ta stará chůva slečny Alety.





"Ano ,chtěli jsme se rozloučit ,tady Marry a já jsme vám vděční za chvilkovou a krásnou zastávku snad se ještě někdy potkáme."Vložila se do toho Aleta a mrkla na Jana ,který se už ,už chystal vstát a jít se rozloučit ,ale Rosita ho předběhla. Tak mladá a už by chtěla ničit vztah..povzdechla si Rosita.





"Také jsme vám velice vděční ,já i můj manžel."Jana překvapila její odpověď ,takže to znamená ,že ho stále chce! :"A budeme rádi ,když nás někdy navštívíte."usmála se vděčně a v Janově objetí vyprovodila obě ženy ke dveřím. Kočí už na ně čekal připravený na kozlíku kočáru a sluha ,který do teď lelkoval opřený o nedalekou vrbu se rychle dostal ke kočáru a pomohl svým paním do kočáru. Aleta ,ta vtíravá blondýnečka nezapomněla na pusu ,kterou jak řekla je na rozloučenou.


Rosita byla na tolik vyvedená z míry ,že ji poslala do horoucích pekel a poté vytrhla ve velké síni Matějovi whisky z ruky -whisky měl na nervy ,které měl na dranc- přilnula je ke rtům a z plna hrdla se napila. Jan ji pozoroval ode dveří a smál se.





"Snad nežárlíš?"





"Žárlit znamená milovat."odbila ho Rosita a odcupitala ze síně.





"Tak Rosito!"zaúpjel Jan ,ale to už byla Rosita pryč. Jan se posadil do křesla tam kde ještě před chvilkou seděla Rosita a nechápavě zakroutil hlavou ,tak ji miluje!!



Rosita se zamkla v pokoji. Utíkat někam nemělo cenu! Sesunula se na podlahu ,kterou během dnů dokonale umyli a rozplakala se. Malý Julie a Kryštof ,kdo ví ,kde jim je teď konec? A ke všemu se straní Janovi ,jakoby to nestačilo dala najevo svoje city ,dokonale se mu otevřela ,ale tahle to nechce! Copak nejde vydržet bez něho? Bez jeho objetí? Ne! A teď s ním má i děti ,ale on ji lhal! Lhal ji v tom ,že je hledaná ,co ji ještě zatajil? Má s ním dvě děti a nevěří mu! Co se to s ní děje?



Ondřej se hnal s tajemným úsměvem na tváři po zasněžené cestě. Děti v prostoru v zadní části bryčky plakali. Ale Ondřej jel dál. Na tuhle chvíli čekal ,až bude s dětmi sám. Až je bude moci odnést ,tomu ,komu Rosita tak ublížila…a kdo ho k tak ohavnému činu donutil aby se vyhnul šibenici ,kterou mu sliboval onen člověk! Jel a nevnímal mráz ,který mu bičoval obličej. Julie a Kryštof potom co zjistili ,že jim nikdo nepomůže přestali plakat a tvrdě usnuli. Chlad jim sice zalezl až pod tlusté bavlněné přikrývky ,ale dalo se to snést.
Ondřej najel na kamenný most a zamířil na rakouský zámeček Rositina otce Kellning Hall. Tam kde Rosita vyrůstala s otcem a matkou!
Na bráně už na něj čekala žena se šaty z drahého hedvábí podle poslední mody z Londýna. Měla širokou sukni a účes vyčesaný vysoko na horu. Živůtek měla těsně uvázaný a sukně byla tvořena železným okružím ,takže její šatstvo muselo být velice těžké. Odhadoval Ondřej a už teď se za tu ohavnou věc ,kterou teď udělal ,když dal Julii a Kryštofa staré ,ale elegantní dámě peskoval. Byla kouzelná ,bohužel pro něho ,protože se do ní zamiloval a ona byla tak zlá!

Rosita se probudila na holé zemi a byla jí zima ,rozhlížela se všude kolem a hledala děti. Jen se jí to zdálo.
Sen: Procházela se po ložnici ,kterou pro zatím obývala a o děti se starala její matka a …a nemohla si vzpomenout kdo to byl ,ale velice dobře ho znala…ten hlas.. byl to Ondřej! To on ji vzal děti a teď se jí z její matkou vysmíval. Matka držela v ruce dvojčata a smála se. Rosita stála jako duch ,uviděla sebe ,na malém obrázku ,který stál nedaleko..


"Že jsme se ty malý děvky ale zbavili dobře co?"dloubla její matka Ondřeje do žeber.


"O ona ,na tvoji dokonalost nemá žádná žena."přitakával Ondřej.


"Lidičky ,kdybyste slyšeli co se o ní a tom jejím Janem vypráví."bouchl se vévoda Erben da Landerllg z Michagenu do kolen a smál se. :"Ta malá děvka se prý vyspala i s Nicholasem a pak s Janem ,který teď chudák leží dole v té
rokli kam jsme ho tak šikovně při lovu jelenů shodili.A jak si myslí všichni ,že ta tvoje velká a slušná dceruška utekla s tím šaškem z tržnice..všude se povídá ,že utekla stejně jako ty ,Margareto."oslovil matku jejím jménem a neodpustil si jedovku :"jaký to bylo tam ,tam v Rumunsku?"


"Lepší než dřepjet s tím stařečkem tady na Convits castle, tedy co to pletu na Kellning Hall…"pak se odvrátila :"Ta malá děvka už nikdy nespatří denní světlo ,tady na Convits castle ji jen tak někdo nenajde! Dole ty kopky jsou prolezlé krysami ,určitě si najde kamarádku a než ji najdou lidé z vesnice…pomalu bolestivou smrtí umře…"


Sen byl tak opravdový ,jakoby z její budoucnosti! Má mu věřit ,či ne? I Loosie Sarah McHedingová ,její tehdejší přítelkyně než utekla z domu se neřídila svým snem a pak se zabila na koni ,kdy jako rebelka ujížděla před svým manželem Ruprtem Alexejem Ivanovičem II. ,který spáchal sebevraždu ,když ji viděl padat s koně…tenkrát si Loosie zlomila vaz a Ruprt si to vyčítal. Rosita byla z toho všeho zničená… zdálo se jí ,jakoby to bylo včera co se dívala na ten šťastný pár ,který po sobě zanechal pět zdravých a krásných dětí. Tři dívky : Annu ,Viktorii a Alenu a také dva syny: Alexe a Ivana…Tenkrát byli jejich prarodiče zdrceni a museli se o ty batolata starat sami. U dvora to vyvolalo poprask a vražda se sváděla na Ruprta ,který spáchal sebevraždu. Zastřelil se svojí novou zbraní od Dolceho ,který usoudil ,že bude lepší se nezabívat zbraněmi a změnil svůj život a stal se úspěšným malířem. Rosita vzpomínala na svoje mládí ,kdy ji bylo teprve čtrnáct let a přeslechla dveře ,které se otevřeli a dovnitř kdosi vstoupil ,otočila se a spatřila…..
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama