♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ 2.1

12. března 2009 v 15:42 |  Death Love Intrigue
Jan se krčil v tajné místnosti a koukal na Margaretu ,která klela ,protože Rosita utekla. Jan měl skvělou náladu a vyběhl na chodbu. Hledal Bětku nebo někoho ,kdo by mu pomohl najít Rositu ,protože sám se na Killningelském sídle nevyznal.





"Bětko ,prosím vás..nevíte ,kde by mohla Rosita být?"zeptal se hned ,jak ji našel sedět dole v černé kuchyni. Byla u krbu a něco vařila.





"Vaše výsosti."uklonila se. Byla si moc vědoma jeho postavení mladého lorda ,který byl dědicem velkého mění :"Já nemám tušení ,ale snad by to mohla vědět Rebeka..její chůva."pospíšila si Bětka z odpovědí.





"Moc ti děkuji ,ale kde bych jí mohl najít?"zeptal se. Měl hodně na spěch ,chtěl ji najít co nejdřív to půjde a varovat ji!





"Prosím vás je Rosita v pořádku?"zeptala se starostlivě Bětka než co odešel.





"Nebojte se ,určitě bude."nevěděl to ,ale přál si to! Nechtěl o ni přijít ,teď když k sobě našli cestu. Rebeka byla stále zamčená ,tak jako jí paní nařídila. Na Janovo bouchání nereagovala ,ale Julie jakoby slyšela tatínka se dala do breku.





"Rebeko? Jste tam? Já jsem Jan ,Rositin snoubenec. Nevíte ,kde by mohla být?"zeptal se úskostně. Rebeka váhala ,jestli mu má věřit ,ale nakonec odemknula a ze škvíry ,která se mezi futry a dveřmi vytvořili vykoukla světlovlasá hlava staré ženy.





"Chlapče ,tak ráda vás vidím. Vy jste tedy ten muž ,který okouzlil moji holčičku?"zeptala se a zavedla ho do svých pokojů :"rychle dovnitř ,každou chvíli by nás mohl někdo vidět."mrkla na něj spiklenecky a zavřela za ním dveře.





Jan spatřil svoje děti! Leželi v posteli a spali. Jen Julii mrkala očima ,které měla jednoznačně krásné jako její maminka. Snad ho poznala ,protože na tvářičce se jí vykouzlil úsměv.





"Rosita se před chvíli u mě stavila a nechala tu vaše potomky."posadila se naproti němu ,na polstrovanou sedačku a nabídla mu čaj.





"Ne já jsem sem nepřišel na čaj…neříkala kam půjde??"





"Ne pane. Ale vy mi musíte říct jak moc upřímně to s mojí holčičkou myslíte?"





Jan se usmál :"Nevím ,ale miluji ji! Moc dlouho ,její bojovou povahu ,ale i její stálé utíkání. Ona není zbabělec ,ale je lepší utéct než přijít k úhoně ,že?"





"Chlapče..tedy pane. Moc vám to přeji ,vám i paní ,ale jestli ji něco uděláte!"potom se otočila k dětem a usmála se :"Máte spolu moc roztomilé děti."





"Děkuji
jsou to naší smíšci ,důkaz lásky ,ale skutečně nevíte ,kde by mohla být?"





"Ale ano. Určitě ji najděte na Kellning ranche ,dáte se podél řeky a pak po cestě ,která vede k lesu a pak kolem lesa a pak už to najdete."





"Děkuji." Jan se rozloučil jak s Rebekou ,tak se svými dětmi ,které zatím nechá v péči jemu sympatické chůvy Rebeky.
Potom nakoukl ze dveří ,aby se ujistil ,zda někdo nejde. Mířil ven ,na zahradu ,procházel kolem otevřeného pokoje ,kde na zemi ležel starý ,bledý muž. Byl vrásčitý
a stáří se na něm velice podepsalo. Zkoumal ho déle než minutu ,když si uvědomil ,že je mrtvý a taky ,že stojí před komnatami mladé dámy. Rosita! Určitě to byla ona!





Přešel bezvládné tělo a nakoukl do komnat. Přistoupil k loži ,kde byli rozprostřené Rositiny šaty. Byli roztrhané ,ale knoflíčky byli neporušené. Na zdech vyseli obrazy. Byli malované temperovými barvami. Krásné krajinky mu připomínali okolí Kellning Hallu ,přistoupil blíž a zkoumal podpis.


  1. R. Kelly

Dozajista to malovala Rosita! Byl to nádherný obraz ,velký přes celý pracovní stůl pod ním ,kde stál psací stůl ,inkoust a pero. Uviděl i knížečku ,která ležela v levém rohu ,schovaná pod skici malovaných lidí. Lidí ,kteří se věnovali každodenní práci.


Stařeček ,který držel v náruči dívku ,které mohlo být dvanáct let ,krmili u malého jezera labutě a něčemu se smáli. Měli šťastné výrazy. Moc šťastné!!





Ze skiců vytáhl malou hnědou knížečku od prachu. Byl čerstvě setřený na místech ,kde se dal chytit. Jan neváhal a otevřel ho!





Dneska jsem byla na matku drzá. Načapala jsem ji se zahradníkem ,měla jsem na něj vztek ,ale na ni ne! Co se to semnou děje? Mám ji ráda i přes to všechno? Ale cítím nenávist!


Zamkla mě v pokoji ,ale ještě než odešla mě zmlátila. Nazvala mě děvkou ,jakoby mluvila o sobě! Tatínek neměl žádnou autoritu ,protože se mu vysmála do očí ,když se za mě chtěl postavit…nenávidím ji ,ale přesto ji chápu! Tatínek o jejím záletnictví bohužel nic neví..ale já mu také nic neřeknu…mohla by mě zabít ,věřím tomu ,že by toho byla schopná!



Jan se zamyslel. Je vůbec možné ,že i přes tu zášť ji může mít ráda? Ano ,dala ji život! Otočil na další stranu : Byla hrozná. Večírek ,na kterém mě oslovil ten nejbohatší muž z celého Kellningského panství…je sice pravda ,že je mi pouhých dvanáct let ,ale on je
okouzlující… Nejhorší je ,že jsem se s ním bavila ,vedla konverzaci ,ale matka mi jeho společnost záviděla a přede všema se mě dotkla. Dobyto byl řekl ,že mi dá pěstí…zakymácela jsem se a pak do mě začala zuřivě kopat…. Nenávidím ji!!!! Lidé se nad tím nepozastavili …otec ji okřikl ,ale nic! Nakonec ji zkrotil bratranec
Norbert de Lionne z Bailice ,chytl ji za zápěstí a drsně jí ho zmáčkl. Lidé si ji konečně všimli ,ne že by neviděli tu rvačku se mnou ,ale přišlo jim to snad normální…..nakonec Norberta vykázali s Kellning Hall ,za narušování večírku a mě matka odvedla do mích komnat ,kde mi ještě dala pár facek "Ty spratku."dobře si pamatuji její slova ,plné nenávisti!


Jan se zhluboka nadechl ,tahle s ní zacházet? Kroutil nad tím hlavou! Bylo mu Rosity líto ,za všechno co si musela vytrpět! Nalistoval další stránku..
Seděla jsem dole u Jousefa ve stáji ,na chvíli odešel a já tam zůstala sama s Markem. Uviděla jsem smějící se matku ,stála u vrat s našim novým kuchařem. Vedle mě seděl i Mark ,syn Jousefa a byl překvapený. Musel mi slíbit ,že nikomu nic neřekne! Matka se s kuchařem dostala až k seníku ,kde ji kuchař položil na záda a vykasal její sukně. Nemohl se skrz ně dostat ,ale nakonec se mu to podařilo. Kéž by byl Mark zticha ,ale dal se do smíchu! Matka vyskočila na nohy ,rozcuchané vlasy ji vláli všude kolem a z očí ji létali blesky! Tenkrát mě i Marka zavřela do velkého sudu na víno a nechala nás dva dny hladovět. Hledali nás ,ale nemohli najít. Mark
byl tenkrát hrozný srab! Probrečel celou noc strachy…já na tom nebyla o nic lépe..Nakonec nás našli v pivovaru ,kam se sudy odváželi…


Janovi se stáhlo hrdlo. Proto Rosita odešla. Žádný klášter ,ale takovéhle zacházení. Odložil její deník a posadil se na postel. Potřeboval si srovnat myšlenky v hlavě. Jeho snoubenka vyrůstala v takovémhle pekle! Prsty si několikrát projel vlasy a pak se postavil ,musí jí najít.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama