Duben 2009

♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ 3.0

27. dubna 2009 v 19:38 Death Love Intrigue
"Ty červy se prostě z toho opevnění nehnou."zaburácel Nicholas ,který se vracel z rozhledny ,která byla umístěna na vysoké borovici.
Margareta mávla ledabyle rukou "Nechej je ,ať se utopí ve vlastní šťávě ,dřív nebo později něco udělat musí… a nebuď jak malý rozmazlený děcko ,většinou něco chvilku trvá ,tak se s tím smiř."
Nicholas něco zavrčel a posadil se na stoličku vedle hrubě otesaného stolu a hmátl po sušeném masu.
Roberta vešla do stanu v bledě modrých šatech a Nicholas si neodpustil jedovku "Hm ..vdova! Jak dlouho? Už od svatby? To by chtělo nějaké povyražení ne?"
Roberta zavrtěla hlavou a lokny ,které utvořila na prošedivělé hlavě se míhali vzduchem "Pane ,moc troufalí ,nemyslíte si?"odsekla.
Margareta sklopila zrak ,trápilo ji ,že se Nicholas nabízí té staré žábě ,kterou dotáhl ,protože i ona touží zničit Rositu a její rodinu.
"Roberto ,netrapte se jím ,je jen bezmocný chudák ,který se rád schovává za ženské sukno."
"Co ty o tom víš? Mohla by si být mojí matkou ,nemůžeš vědět.."
"Ale v poseli jsem ti byla dobrá viď?"skočila mu do řeči Margareta "A vůbec ti nevadilo ,že bych ti mohla dělat matku."
"Ne to ne ,v posteli jsi totiž jen moje děvka…věc ,kterou dříve nebo později vyhodím."zašklebil se Nicholas.
Roberta usedla na polstrované křeslo a sledovala hádku ,počítala s tím ,že se do sebe dřív nebo později pustí jak dravá zvěř ,ale jejich chování ji překvapilo.
"Děvku?! Říkáš děvku? Ty prostopášníku ,víš co…když děvku ,kde mám svoje peníze za dobře vykonanou práci?"Margareta vstala z vyhřátého místa a pak se postavila do vítězného postoje ,avšak Nicolas se jen tak nedal.
"Dobře vykonanou? Ty říkáš té drobné úlevě ,která ulevila mému klínu? Ještě by si za to něco chtěla? Ani omylem.."Nicholas také vyrazil ze židle a hodlal ji uhodit.
"Jen si bouchni ,mlátit ženy a v tak pokročilém věku ,to si teda hrdina!"prskala Margareta.
Nicholas stáhl pravou ruku ,která se zastavila těsně u její tváře a zavadil o její ňadro ,které přetékalo z odvážného výstřihu.
"Nepokoušel moji trpělivost ,moc dobře víš ,že by si nemusela dopadnout dobře."
"Jen ukaž paničce Robertě ,jak tě dokáže vášeň zkrotit jako beránka."
Nicholas si odfrkl ,teprve teď ji ukáže co v něm doopravdy je.
Chytl její zápěstí a silně s ním zakroutil "Ty děvko!"
"Jen si posluž na starém mase!"
Nicolas ji vášnivě políbil a položil na vlhkou zem.
"No co to…"Roberta zůstala v němém úžasu civět na dvojici zmítající se ve vášni na zemi ,znechuceně odvrátila zrak a co nejrychleji odcupitala ze stanu a kroutila pohoršeně hlavou.
"Borko ,pojď mi prosím pomoci."poprosila Rosita ,když myla děti.
Borka znechuceně utřela Julii. Avšak ta vycítila její nenávist a dala se do hlasitého řvaní.
Nedala se utišit ,plakala a vřískala. Rosita strnula ,přecházela s Julii v náručí pokoj a vůbec si nevšimla ,že se Borka vytratila spolu s Kryštofem.
"Julííí ….to bude dobré.."
Ale řev zesílil a proto Rosita přeslechla klapnutí dveří.
"Kde je Kryštof a Borka?"zeptala se poplašeně Kate.
"Před chvílí…tu byla.."Rosita se sedla v beznaději na roh postele….položila Julii vedle sebe a propadla se do beznaděje myšlenek!
To se nemělo stát ,už zase jsem zklamala! Nejsem tu vlastně k ničemu…laciný bezduchý život ,který vše pokazí…

Po tváři ji skanuli první slzy bezmoci a smutku.
Okamžitě vstala a utíkala pryč z ložnice. Musí najít svého drobečka ,dřív než ho ta mrcha…
Mávla rukou a zahnala strašlivé myšlenky ,které ji zatemnili mozek a v závoji slz si nevšimla vysoké postavy ,do které vrazila.
"Miláčku musíš se šetřit a co ty slzy…."pohladil ji známí hlas.. srdce se ji rozzvonilo jako zvon v kostele.
Vzlykala a pomalu z ní vypadávali útržky vět "ta….mrcha…naše dítě…Kryštof!"schovala svoji hlavu na jeho rameno a bušila pěstmi do jeho svalnaté hrudi "Zase jsem…zklamala! Kde ….Kryštof…kde je?"
Jan ji chytl za zápěstí a dovedl ji do pokoje "Lež v klidu ,hned ho najdu."
"Jane…."Rosita se posadila "Kde je chůva s Julii…řekni mi ,že je to jen sen…že se mi všechno zdá!"
"Paní ,tady jsem…"ozvala se chůva a vešla ze dveří "Měla jsem o vás strach ,ale vy jste mi zmizela hned za prvním záhybem chodby."
Rositě se ulevilo ,aspoň že je tu Julie ,jak ironické..aspoň jedno dítě ji zůstalo.
"Podej mi ji Kate.."zašeptala tiše Rosita.
Jan se posadil vedle ni a pevně ji k sobě přitiskl "Udělám těm věcím přítrž ,lásko…"políbil ji na suché rozpraskané rty.
"Miláčku ,ty celá hoříš…"
"Ne ,to bude v pořádku ,to je jen z rozrušení..a co tchýně…jak to vypadá z návštěvou?"
Jan mlčky vstal a postavil se k oknu "Nejspíše čekají ,jak zareagujeme mi..ale pokud je to obléhání brzy nepřejde ,budeme bez zdroje potravy…"tiše si povzdechl a přistoupil k Rositě "Málem jsem zapomněl…Kate hlídejte ji.."
Jan vyběhl ze dveří a na celý hrad zařval "Ztratil se můj dědic…chlapy ,dělejte něco!!"
Janův hlas zněl ustaraně ,ale Borka se mu jen smála.
Seděla schovaná pod schodištěm a čekala až se ji vyskytne příležitost vzít roha tajnou chodbou ,která se nacházela v podhradí a její konec ústil spolu s vodou z mytí a koupání v malém jezeru v lese…blízko nebezpečné řeky.

2.Část

27. dubna 2009 v 18:31

2.Část
Takže ,tohle
je druhá část
pokračování mojí povídky
"smrt,láska,intriky"
Jsem ráda ,že
se snad líbí ;))
a doufám ,že i vy jste rádi ,že bude pokračovat!!!!
a chtěla bych se omluvit ,za špatné značkování dílů..
toho roku ,co je před smrt ,láska ,intriky..
nějak jsem s tím nepočítala :)))) ale nevadí..
je to celkem jedno.. ale de o to ,aby nějakej koumák na to neupozornil ,
ale slibuji ,že to dám co nejdříve do pořádku ;)))

A mám ještě jednu dúležitou informaci ,až bude příběh celý hotov ,
dám sem rozcestník ,který bude obsahovat 1.část (kde budou díly až po 2.8)
a druhou část ,kde budou ty zbývající ,kterých jak můžu hádat bude ještě nezpočet!

♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ 2.9

26. dubna 2009 v 21:06 Death Love Intrigue
2.8

Rositu probudil hlasitý pláč. Pohladila spící Julii a natáhla se po běsnícím Kryštofovi..
"Spinkej ,to bude dobré…"hladila ho po buclaté tvářičce.
"Nikdy jsem nedoufala ,že nebudu mít ani čas ,poznat svoje děti….neměla jsem na vás vůbec čas a teď toho lituji."prohrábla si vlasy a vstala z postele. Kryštof nepřestával brečet a Rosita nevěděla co dělat… chodila po pokoji se synkem v náručí a zpívala mu ukolébavku.
"Spi má lásko jediná …slibuji ,že tě budu milovat navždy každý den to přísahám…"
Zahleděla se oknem…ta věčnost bez Jana ji připadala jako nejdelší den jejího života ,minuta se vlekla jako hodina… čas letěl pomalu a smutně. Jedinou úlevou ji byli její dvě kvítka ,které držela v náruči. Které se na ni smáli a vytrhly ji z těžké chvíle strachu… co když znovu přijdou a vrátí se….tam kde byla uvězněna …
"Co skržváš pod víčky a plameny svíčky, snad houf bílých holubic nebo jen žal, tak odplul ten prvý den smáčený krví, ani pouťovou panenku nezanechal." Dál zpívala a chlas se ji chvěl ,když v dáli na příjezdové cestě spatřila spřažení s bílými sněhovými koňmi.
Rosita se zklonila a políbila Kryštofa na čelíčko.
Dál zpívala ukolébavku a nevnímala kočár ,který ji znervoňoval.
Obávala se toho ,co přijde … Dál se věnovala její jediné útěše.
"Otevři oči, ty uspěchaná dámo uplakaná,otevři oči, ta hloupá noc končí a mír je mezi náma."zazněl hluboký tenor hlasu ,který dospíval sloku... Rosita se neotáčela ,to se ji jen zdálo ,přeci se tak rychle nemůže...
Může!!!
Jan ji obejmul kolem štíhlého pasu ,naklonil hlavu přes její rameno a usmál se na syna.
"Lásko..."
Jejich rty se spojili ve vášnivém splanutí polibku..
"Jéééé.."Kryštof spráskl ruce a zubil se na otce.
"Co se to na mě směje.."žertoval Jan...Kryštof nechápavě zavrtil hlavičkou a vrátil ke své oblíbené činnosti ,cucání palečku.
"Jak to ,že jsi...."
"Neboj se ...už neodjedu!"
Tohle vysvětlení ji nestačilo ,vymykla se z jeho sevření a postavila se k oknu..dívala se do dáli a vnímala první paprsky ,které ji dapadali na tvář.
Jan k ní přistoupil..."Už nemusíš mít z věznice strach...včera dopoledne tě sprostili vinny.."políbil ji do vlasů a znovu ji obejmul a rty přejel po jejím krku.
"Jane..."Rosita se mu radostí pověsila kolem krku a tiskla mezi ně Kryštofa, který se dal do smíchu "Jak jsem ti vděčná..."
"Pro moji jedinou dámu cokoli."uklonil se se smíchem Jan.
Rositě svitlo ,proč vlastně měla strach "A kde je Borka??.."hlesla tiše.
"Rosito ,říkám jediná."vycítil její žárlivost "Snad by si nežárlila."
"No jo ,vlastně nemám na co."přidala si ledabile.
Jan zakroutil hlavou a znovu spojil jejich rty v hladovém polibku.
"Jane ,máme návštěvu.."rozrazil dveře Brend bez dechu.
Janovi vylétlo obočí údivem ,vždyť nikoho nezval.
"Vaše tchýně s tlupou žoldáků se usadila před pevností a rozdělala oheň. Snad chtějí tábořit....ale vypadáto ,že spíš chtějí vyhlásit válku."
Jan hlasitě zaklel "Lásko ,musím odejít ,počkáš tu na mě.."
"Jane ,ale...."chtěla protestovat ,ale tu se v pokoji objevila Borka a nedala ji na vybravou.
"Já se o ni postarám ,jen běžte..."usmála se lstivě.
Jan políbil na rozloučnou Rositu a své děti ,pohlédl na ni a pak spěchal za Brendem dolů k Ondřejovi ,aby projednali co budou dělat.
"Jaká tchýně je dole?"zeptal se roztžitý Jan.
"Obávám se ,že obě."povzdechl si Brend.
"Ty dvě ježibabi mi byl čert dlužen..."
Rosita měla v náručí obě dvě děti ,které se dali znovu do breku ,chodila po pokoji a hněvivím pohledem spalovala Borku ,které se ledabila natáhla na postel a zkoušela pohodlné přikrývky.
"Paní ,můžu?"zeptala se a podívala se na malého synka v náručí ty bestie ,to měli být moje děti...myšlenky ji vířeli hlavou ,musí splnit úkol ..Jan se dozajista ještě vrátí ,ale pak uděří hlavičku na hřebíček a Rosita bude už jenom vzpomínkou a ona se stane Janovou další manželkou.
Rosita se na ni chtě nechtě usmála a půjčila ji Julii.
"Ty jsi ale roztomiloučká ,celá maminka."cukrovala Borka.
Rosita se odvrátila a hrdlo se ji ztáhlo ,jen ztěží potlačovala slzy....nikdy nebude mí v duši klid...
Ozvalo se zaklepání a pak vešla chůva Kate. Rosita si oddechla ,že tu nebude muset být s Borkou sama a štěstím se ji rozzářili oči.
"Holčičko ...spinkají?"zeptala se Kate.
"Ano chůvičko...jen ..."Rosita se k ní sehla a šeptem ji pošeptala co ji trápí "nevím ,co mám dělat."
"S dětmi?"zeptala se Kate nahlas...
Rosita se ohlédla a když zjistila ,že se Borka nekouká šeptla znovu "Ano to taky ,ale spíš mi dělá starosti Borka...pořád nenávistně kouká a prostě mám divný pocit.."
"Holčičko ,hlavně se nestresujte ,všechno bude dobré...pán mi nařídil ,dát vám silný čaj na ten váš žaludek ,přeci nechcete ,aby jste o to malé přišla."Kate pohladila Rositu po bříšku a podala ji hrnek s čajem.
"Děkuji ti."usmála se Rosita.
"Ty budeš mít dítě?"otočila se Borka.
"Slečno ,víte že cizí rozhovory se neposlouchají?"osopila se Kate.
Borce se protočlili panenky "Mě jen zajímá ,jak se má moje přítelkyně a.."
"Nechte toho...teď bežte a doneste něco k jídlu."schladila ji Kate.
"Mně nebude rozkazovat nějaká.."Borka nestačila doříct větu ,protože se do rozhovoru vmísila Rosita.
"Borko ,běž."
Když Borka vycházela z místnosti ,práskla za sebou dvežmi a ještě z chodby byli slyšet nadávky..
Kate zakroutila nechápavě hlavou a vrátila se k těm malým drobečkům ,které svýrala Rosita v náručí.


Hollywoodské star

26. dubna 2009 v 10:45 Draw


Man..and eye

26. dubna 2009 v 10:33 Draw


2009



bleach

kanda

Angel

26. dubna 2009 v 10:30 Draw

Charlie

26. dubna 2009 v 10:29 Draw

Qeen with the bird

26. dubna 2009 v 10:27 Draw

Sea girl

26. dubna 2009 v 10:22 Draw

Picture or girl

26. dubna 2009 v 10:18 Draw

♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ 2.8

25. dubna 2009 v 20:36 Death Love Intrigue
Rosita se choulila v rohu postele a četla si.. potíže ji přešli ,ale stále musela ležet.

"Jane…prosím ,já chci ven.."spráskla knihu a upřela na něj pronikavý zrak.

"Dobře víš ,že to nejde."hlesl tiše od pracovního stolu ,zamyšleně hleděl na listiny a při slovech své ženy se usmíval.

"Jane ,co plánuješ?"

"Já?"vytřeštil oči a konečně se k ní otočil.

"Nic mi nenamlouvej ,znám tě až moc dobře!"usmála se vítězně Rosita ,protože poznala v jeho výrazu ,že ji něco tají.

"No…"nejdříve se chtěl vykroutit z vysvětlování ,ale pak mu to nedalo "Vezmu tebe a děti pryč…do Německa ,dokavaď se to tu neuklidní."

"To přece nemůžeš udělat!"Rosita se prudce posadila na paty a chtěla vyskočit z postele ,ale bolest ji připomněla kam patří.

Bolestně sykla a schoulila se zpátky do polštářů.

"Myslíš že ne? A nevstávej ,musíš se šetřit na cestu."usmál se ,když zjistil ,že nemůže odmítnout ,či utéct.

"Ale…"přerušila ho rychle.

"Žádné ale ,jednou jsem něco řekl a tak to udělám!"vrátil se zpátky ke své práci.

Rosita zakoulela očima "Když ne tak ne! Ale nemysli si ,že něco bude!!!"odfrkla si.

Ozvalo se dunivé zaklepání.

"Vstupte."

"Rosito ,máte ležet."povzdechl si Brend ,jakmile vstoupil.

"Brende nech ji být ,ona má svoji hlavu."zasmál se od stolu Jan.

"Jane ,Villy musel odjet ,chůva je nervózní ,kvůli té cestě ,protože má strach ,že nebude moci jet a tvé děti stále brečí ,tedy spíš Julie ,Kryštof je krotký jako beránek."

"Takže ,uděláme to tak ,jak jsme se domluvili ,chůva ať vše sbalí a ty s nimi a s mojí ženou odjedeš… a já tu mezi tím zařídím něco s Borkou a Melindou."

"Nikam nejedu!"zařvala vztekle Rosita. "A chci tu své děti."

"Ale jedeš a neodmlouvej!"odsekl Jan a dal pokyn Brendovi aby odešel.
"Hned tu budou."usmál se Brend a odešel pro Rosityny děti.
Den se blížil ke konci…slunce se ztrácelo za oblaky a z Kellning Hall odjížděl černý luxusní kočár.

Seděla v něm chůva s dětmi a na zadní sedačce ležela v dekách zabalená Rosita. Znovu na ni přišla nevolnost a zvracení ,ale to bylo spíše kvůli těhotenství a houpavé cestě.

"Slečno ,musíte být statečná."usmála se chůva a pohladila ji po hřbetu ruky.

"Kate …obávám se ,ž-že tahl-e cesta bude mo-je pos-poslední.."přitiskla si mokrý hadr k hrdlu a zhluboka se nadechla.

"Holčičko nebojte ,vy nás všechny ještě přežijete."

Rosita jen vzdálená realitou přikývla ,celý den ji vrtalo hlavou ,kam mohl Jan tak časně odjet s Melindou a Borkou!! Snad nebude mít záletnické činny ,jako před rokem ,kdy se potkali a on ji bez okolků strhl do víru vášní…

Odvrátila hlavu ,na tohle nesmí myslet…byla celkově ve stresu a tohle by ji dozajista přidělalo starosti.

Jan zajel spolu s Borkou a Melindou před sou v Orleansu ,kočár nechaly stát a dostavili se před soudce ..

"Takže proč jste tu?"vzhlédl k nim modrooký černoch. Jana nejdříve udivila jeho barva ,ale pak si řekl proč ne…

"No víte ,moji ženu obvinili neprávem z vraždy moji bývalé ženy a vraždy Lorda Erbena…a."

"Počkejte ,jméno vaši ženy?"přerušil ho soudce.

"Amelie Rosita Vilémova…prosím ,je to nutné ,tady mám lékařkou správu o stavu Lorda Erbena a tady…."vyzval Melindu ,aby se ukázala "Svědka o nevině Anniny vraždy.."

"Nu dobrá ,vyslechneme si svědka… Můžete mi říct ,jak se to odehrálo?"

"No paní Anna pronásledovala chudinku Rositu až dolů k řece ,můžu s jistotou říct ,že spor vyvolala Anna… no koukala jsem sice z dálky ,ale hlasy se ke mně donesly …Anna vyhrožovala slečně Rositě a když se Anna oddálila ,slečna se chtěla vrátit ,ale paní Anny ji zastavila uprostřed řeky ,pak je chtěl od sebe odehnat tady pan Jan ,ale paní Anna se ho lekla a strhla sebou Rositu…ehm do řeky… a pak se chudák pani Anna utopila ,ano tak to bylo."Melinda si oddechla ,že ze sebe mohla dostat to ,co ji trápilo celý ten rok co se nemohla nikomu svěřit.

"No podle toho co říkáte ,to byla nehoda…"soudce se podrbal na bradě "Myslím ,že vám můžu věřit…"zahleděl se na list papíru a četl si řádek po řádku..

Lord Erben da Landegllg z Michagenu byl shledán nemocným ještě před úderem do hlavy ,který by zdraví mohl přežít. Je tedy pravdě podobné ,že dostal srdečný infarkt.

"Inu ,..sic nerad ,ale musím vám dát za pravdu ,vaše žena skutečně nic neudělala ,ale mám strach o její bezpečí ,protože paní Margareta a sir Nicholas utekli z vězení.."

"Jak moc dobře víte o tomto případu?"zaujalo Jana.

"No víte ,je nejpodivnější ,co jsme tu dosud měli ,žena ,jednadvacet let ,dvě děti ,dvě obvinění z vraždy a ke všemu ve velikém nebezpečí ,které ji hrozí od její matky."vypočítal soudce "No víte ,nikdy by mě nenapadlo, že tak křehká žena jako ta vaše ,dokáže bojovat jako lev a být statečnější jak kdejaký muž…podle Villyho nesla obvinění velice dobře a neuronila jedinou slzičku."pokračoval.

Jan se zájmem poslouchal samou chválu na svoji ženu… musel mu dát za pravdu.

"Pane Frederiku ,budu velice rád ,když by jste mi shledání rozsudku nevinná dal písemně."požádal v neposlední řadě Jan.

"Ale ano. Potsy ,pište.."Frederik diktoval tatáž slova ,které tu už zmínil ,pak ztvrdil pergament podpisem a zpečetil pečetí s výrazným F.G.J.

"Děkujeme vám pane."zajíkala se štěstím Melinda ,Borka si jen odfrkla a v duchu se smála… Chtěla totiž k soudcovu tvrzení dodat ,že je to mrcha ,děvka a coura ,která vlezla s jejím pánem do pelechu a ani se neomluvila pani Anně… Vlastně měla zlost ,že ji ta malá proradná šmudla připravila o místo ,které chtěla jen pro sebe…ale jak poznala ,měla smůlu..Jan by za Rositu položil klidně i svůj život aby ona mohla žít…zlostně si odfrkla a zamířila za dvojicí ,která se rozloučila se soudcem Frederikem G. Jakubcem a odcházela ze soudní síně.. tak ji naštvala ta nespravedlnost… ona chtěla přeci vidět Rositu ,jak se houpá!!!! Teď už se ji to nejspíš nesplní!

Druhý den k ránu se blížil k Torgow castle kočár ,Rosita i chůva ještě spali ,když v tom se kočár zastavil na dvoře Janova sídla. Chlad vstoupil do prostorů kočáru ,když Ondřej otevřel.

"Vzbuďte se ,už jsme doma."zacloumal s Rositou ,která rozmrzele otevřela oči ,posadila se a pak jemně šťouchla chůvu do ramene "Kate ,probuďte děti a pak přijďte za námi ,tady Ondřej vám se vším pomůže."

Spencl ,který se probudil po zaržaní koně se hbitě dostal na nohy..Vyběhl ze dveří a spěchal návštěvě naproti.

"Pani….tedy Rosito ,jak jste nám chyběla…"řekl upřímně Rositě ,která ze sebe shodila deky a ve svých starých modrých šatech vyšla Spenclovi naproti.

"Vy mně taky Spencle…"objala ho a vtiskla mu letmí polibek na tvář "Postarejte se o zavazadla a chůvu Kate ,teď mě prosím omluvte…"Rosita se vrátila zpátky ke kočáru ,převzala si od Kate Julii a Kryštofa a zamířila do Janovi ložnice.

"Děti ,tak tohle bude náš nový domov."povzdechla si.

Julii se zatřpytili duhovky a dala se do radostného smíchu. Spící Kryštof se jen ze spánku usmál a strčil si paleček do pusinky..

Rosita se uložila na prostornou postel vedle svých dětí a tiskla si jejich drobná tělíčka k ňadrům.

Moc toho nenaspala a tak si zasloužila odpočinek…netrvalo dlouho a trojice spokojeně oddychovala..nechala se odnášet klidem spánku až do říše snů…kde byli spolu…s Janem.. a všechno bylo jak má být…jednoduché a šťastné..
Snad to někdy bude i skutečnost….

Povzdechla si ze spánku Rosita..


White girl

24. dubna 2009 v 22:10 Draw


Read book!

24. dubna 2009 v 22:00 Draw

Vlk a holubice!

24. dubna 2009 v 21:56 Draw


love times 1.2

24. dubna 2009 v 21:12 Times in love
12.Kapitola




Druhý den časně z rána uslyšela kroky ,zastavili se u jejich dveří a pak se ozval skřípot. Nevnímala to a měla stále hlavu položenou na polštáři a zavřené oči.
Ucítila teplý dech.
Thomas se nad ní skláněl. Položil na stůl obálku a pak ji políbil.
Jakmile se za ním zavřeli dveře ,Anette neváhala ,vyskočila z postele a popadla dopis.
Rychle zaběhla ještě do spíže a vzala si kus chleba a nějakou šunku ,to vše dala do brašny a potom zamířila ven do stájí.
Thomas vyjel rychle ,procházelo ji hlavou ,když osedlávala černého hřebce. Nasedla a v cukuletu byla Thomasovi v patách.
Thomas nevnímal nic. Jen chlad. Mlhy ještě nepolevily a tak byl rád ,že vidí alespoň na cestu ,kterou jel.
I Anette se všimla mlhy ,otřásla se a přitáhla si plášť více k tělu. Utřela si nos a pak zahnula na hlavní cestu ,kudy tenkrát odjela od Thomase… cestu už dobře znala a když se ocitla před sídlem Hortton Hall ,nic ji nemohlo překvapit.
Hnala se kupředu ,slyšela koňský dusot ,někde v dáli před sebou ,věděla ,že je mu v patách!
Projela alejí a kolem velkého jezera. Poté zabočila na cestu ,jak si to pamatovala ,která vedla k zadní části Londýna ,kde kdysi žila velmi spokojeně.
Ulicemi se hnala pomaleji ,až když se před ní rozprostřel lodní přístav East End ,přidala.
Kadeře zamaskovala kápí a pak se nepozorovaně proplížila k lodím.
"Můžu se vás zeptat ,která loď má namířeno do Ameriky?"zeptala se přiškrceným hlasem.
"Chlape ,vy máte opici ,tamhle ta ,co kotví u mola Herry smolle."
"Děkuji." Vydala se k molu a když uvázala koně ,rozhodla se pro rychlí nástup na loď.
Popadla sud střelného prachu a zařadila se mezi plavčíky a také statné chlapy ,kteří tahali i teší bedny.
Proklouzla! Zaradovala se a položila sud k ostatním co tu stáli.
Rozhlédla se kolem a pak spatřila schody ,které vedli do podpalubí.
Rázným krokem k nim došla ,ale cestu ji zkřížil vysoký ,bledý a obtloustlí chlap s plnovousem a kapitánskou bílou čapkou.
"Morissi ,kolikrát jsem ti říkal ,ať se netouláš po palubě?"
"Už to nikdy neudělám pane!"
"Dobře a teď se vrať zpátky do kuchyně."
"Kudy?"
Kapitán se chytl za vlasy a zaklel.
"Přeci po schodech dolů a pak doprava!"zavrtěl hlavou a víc to nekomentoval.
"Rozkaz kapitáne."
"Kapitáne Keltne ,rozumíte?"opravil ho stařík.
"Ano kapitáne Keltne!"rychle se otočila a zamířila kam ji poručil.
Sešla schody a zahnula doprava jak ji poradil.
Kuchyni našla celkem rychle ,protože cítila zápach ryb a něčeho spáleného!
Hodlala vzít za kliku ,když v tom se dveře otevřeli a z nich vylétl štiplavý kouř.
"Skrč se Morissi!"zařval chraptivý hlas!
Anette poslechla ,i když nemohla přijít na to ,kdo je Moriss! K sakru ,už ji zase s někým prohodily!!
Kouř byl během minuty pryč ,ale jakmile zmizel ,po schodech se dolů ke kuchyni nesly těžké kroky!
"Roberto!!! Krucinál! Už jsem ti jednou říkal ,ať nepouštíš kouř na palubu ,chlapi se tam málem udusili!"
Z kouře se vynořila velice atraktivní žena v jiném stavu ,měla černé vlasy a modré ,zářivé oči. Chrchlala a čertila se na kapitána.
"Samueli ,lásko ,přeci jsem ti už jednou řekla ,že máš vyměnit svoji četu ,když to jsou takový budižkničemové!"
Kapitán Keltn zvedl oči v sloup :"Když neumíš vařit ,budu tě muset vyměnit!"
"Sakra ,všiml sis??"ukázala mu ruku ,kde se třpytil zlatý prsten
"Jsi můj muž!! Myslíš ,že se jde jen tak rozvést?? A na to ,aby si mě zabil nemáš dost síly a teď už zmiz!!"zařvala.
Kapitán se polekal a protože nechtěl dělat rozbroje ,otočil se na patě a odešel.
"Morissi."okřikla ji žena ,která byla netrpělivá ,když chlapec nereagoval "No tak Morissi ty neslyšíš?"
Až teď Anette trklo "Ano paní?"
"Jak to mluvíš? Jsem přece Roberta a teď už pojď ,omastek se mi dostal za skříňku ,budeš ji muset odvrátit!"
Anette se nadechla a pak zabrala ,seč ji síly stačili.
"Nenamáhej se ,žena jako ty toho moc nesvede!"Roberta zamířila ke stojanu na nože.
"Jak..prosím nic neříkejte!"
"Neboj se ,Morissje stejně velký nemehlo ,a teď pojď."
"Vám nevadí ,že nejsem?"
"Drahoušku ,já hned věděla ,že jste ta chůva k mým drahouškům."
"Ne nejsem…já jsem vlastně černý pasažér."řekla hned Anette ,aby nedošlo k dalším záměnám.
"Já vím ,já jsem si totiž pro žádnou chůvu neposlala ,ale když jsi tedy žena a chceš se zadarmo najíst ,vyspat a napít a ke všemu dostat přes celý Atlantik do Ameriky ,budeš mi muset pomoct!"
"Dobře pani."
"Jo a říkej mi Roberto!"
Roberta šla před ní a vedla ji uličkou k ložnicím. Pak otevřela dveře do velké kajuty a poslouchala.
"Ale vždyť tu nikdo není!"
"To si jen myslíte děvče."Roberta hlasitě hvízdla a v tu ránu se vyrojilo nespočet
černých hlav.
Anette koukala celá vyjevená! Tolik dětí! Jak počítala ,nedopočítala se.
Děti se pohybovali sem a tam a tak nestíhala přepočítávat.
"Je jich sedm."usmála se Roberta "Nejstarší Ron ,Melt ,Trib ,Koln ,Anne ,Teres , Radša."
Anette kývala hlavou. Nerozeznala jednoho od druhého ,natož aby si pamatovala jména.
"Nebojte ,zaučíte se! Jednou ,možná dvakrát za den je vezmete na palubu a necháte je provětrat se ,oni se neztratí a hlavní je ,že tu nebudou sami a taky ,že budete mít kde spát ,jo a nesmíte na palubu bez kápi ,muže by to moc rozptylovalo."
"Dobře pani Roberto."

Kapitánova žena za sebou zavřela dveře a v tom mžiku se děti rozutekli do všech koutů kajuty. Anette si bezmocně povzdechla. Sundala si pláštěnku a posadila se za velký ,luxusní stůl. Vytáhla nějaké papíry a zapsala si jména ,které ji Roberta nadiktovala.
"Rone?"zavolala ,udělá si malé seznámení se svými novými přáteli.
Možná třináctiletý černovlasý chlapec vykoukl ze sudy ,který stál vedle skříně a v ruce měl knihu "Ano?"
"Dobře ,ty jsi Ron. Tak a teď mi řekni ,kde se schovávají tvoji bratři a sestry."
"Anne vylezte ,Tereso ,ne že budeš malovat po tom perském koberci."okřikoval je vznešeně Ron.
Malé černovlasé děvčátko zatahalo Anette za nohavici "Pomoz."
Anette ji vytáhla a posadila si ji do klína "Jak se jmenuješ?"
"Teres."děvčátko se ji šplhalo do vlasů a tahalo ji za rozpuštěné vlasy.
Anette si s ní hravě poradila a posadila ji zpátky na klín.
"Rone ,kde máš další sourozence?"
"Tady.."ozval se klučicí hlas ,který byl chraplavý tak jako matčin.
"A ty jsi kdo?"
"Koln."usmál se chlapec a vycenil chybějící zoubky.
"Já jsem Anne a tohle je Radša s Tribem."ukázala dívka s vlasy spletenými do copu na malá batolata ,která se ji křečovitě držela za ruku.
"Dobře ,já jsem ehm..Izabela a jsem vaše chůva…asi mi ale budete muset říct ,jak to tu na lodi chodí?"Až teď si Anette uvědomila ,že má vlastně čtyři svoje jména ,která může použít ,protože ji nikdo nic nedokáže! A když se po palubě rozkřikne správa o Izabele a ne Lann či Anette ,Thomasovi určitě nedojde ,že je tu s ním!!

Thomas měl dost práce se svými zavazadly ,přidělili mu malou kajutu nedaleko kapitánovi ,i když jak už byl informován ,tu spíše používali jeho děti. Žena byla věčně v kuchyni a kapitán mezi svými zaměstnanci…což dělalo někdy potíže ,ale zaměstnanci si nestěžovali ,alespoň si nemohou stěžovat na to ,že by on se měl dobře a oni strádali. Jak to vlastně vždy na lodi Cutty Shark chodívalo!
Největším jejím plus byla kápě ,kterou si půjčila od jeho zesnulého bratra Montha… Posmutněla ,opřela si ruku o desku stolu a až teď ji došlo ,že ji na klíně sedí malá Teres a další tucet očí ji bedlivě pozoruje.
"Něco jsem vymyslela ,co si tahle zahrát na kolo ,kolo?"
"Ne…"zahřměl otráveně Ron.
"Tak co by jste chtěli dělat?"
"Schovku.."začala potleskávat ručkami Teres ,oči se ji rozzářili a pusinka se otevřela dokořán ,jak se smála!
Ron se ušklíbl "Já si budu číst.."skočil zpátky do sudu a kroutil nadutě hlavou.
"Já chci taky číst s Ronem.."ozvala se Teres tiše.
"Zlatíčko a umíš číst?"
Teres zavrtěla hlavičkou a pokrčila rameny "Ty budeš číst."vztyčila k ní ukazováček.
"Izabelo ,já bych chtěla ven."ozvala se Anna ,stále ověšená svými nejmladšími sourozenci.
"Ale tam teď nemůžeme ,připravují se na vyplutí a pletly by jsme se."
Anne se zklamaně podívala na svého bratra Triba.
"Takže ,budeme číst ,ano?"
"Jo."zavřískala Teres a rozeběhla se ke knihovně ,okamžitě vytáhla tlustou knihu pohádek 1000 a jedné noci a podala ji Anette.
"Dobře…"Anette otevřela na první stránce a pustila se do čtení.
Na palubě byl celkem klid.
"Chásko líná ,rychle! Plachty vztyčte!!! Vyzvednout kotvy ,vyplouváme!"zahřměl kapitánův jemný hlas. Pak se loď dala do pohybu ,vesla se začala pohybovat a z přístavu East End vyplula na dlouhou cestu do Ameriky loď ,která kypí nejedním překvapením…!

love times 1.1

24. dubna 2009 v 21:12 Times in love
11.Kapitola




Schody se točili dolů a byli prudké jako kluziště ,na stěnách klíčil mech a tekl pramen ,který stékal dolů ze stěny. Slyšela snad hučení řeky a pak ,znovu se dotkla stěny a ucítila čísi ruku ,posvítila tím místem a ihned odvrátila zhnusením zrak. Ve stěně byl pohřben muž!! ..kosti čouhali ven a jeho lebka ,která byla vidět jen z poloviny ,byla útočištěm pro hlodavce!
Oklepala se hrůzou ,přičemž z ulic Londýna byla na takovéhle věci zvyklá!
Cožpak jsem se tak změnila?? Bojím se a nemám důvod…tedy doufám!!!
V duchu si odříkávala modlitbičku ,schody se totiž nečekaně zvlnili a tvořili kluzčí povrch.
Cítila ,jak se ji nohy únavou podlamují ,cítila teď už i váhu šatů ,které pro dnešní večer zvolila a nemohla uvěřit tomu ,jak rychle si zvykla oblékat se velkolepě!
V tuhle chvíli přemýšlela ,jak by všechno dopadlo ,kdyby vůbec nechodila do Times ,nechtěla tu zatracenou práci ,neocitla se na Hortton Hall a …a nepoznala Thomase..
Vzpomínka na žhavý polibek ji vehnal úsměv na tvář a už vůbec ji nepřipadalo nic strašidelné. Na nic se nesoustředila ,jen na jednu věc a to ,dostat se zpátky na Williams palace do objetí Thomase….
Zase to není tak špatné ,jak se zdá…možná že přeci jen bude šťastná ,až to skončí… a pak už je tu jen cesta do Ameriky ,která…už zítra kruci!!
Musím ho ještě dneska vidět…zjistit jestli o mě stojí a..
"Ááááááááá."podklouzla ji noha a ozvěna jejího leknutí se nesla temnou chodbou ,ve které se ocitla. Louč bohužel zapadla do malé štěrbiny a když nakoukla ,zda hoří a dá se vytáhnout ,zjistila ,že je štěrbina úzká a ke všemu louč zhasla.
Teď se krčila u stěny po tmě a po tváři se ji kutáleli slzičky strachu!
Zakázala si plakat ,zvládne to. Musí!
Postavila se na nohy ,přichytila stěny a udělala krok ,bohužel zjistila ,že si narazila palec a nemůže došlápnout na špičku nohy.
Sundala střevíce a teď už se jen tak na boso ,bez punčoch a po tmě spouštěla níž do chodby.
Byla ještě víc vyčerpaná ,když byl konec v nedohlednu! Pořád scházela po točivých kamenných schodech ,níž a níž!
Oči už se ji skoro zavírali ,když ji tvář ozářila cizí louč ,kterou držel nějaký jednooký hrbáč.
Měl mastné vlasy ,a když se pozorněji zadívala ,olezlou pusu opary. Jeho kostnatá vrásčitá ruka se opírala o dřevěnou hůl a na rameni mu sídlila jednooká vrána.
Zvíře jako jeho pán ,to byl ten výstižní výraz pro chlapíka ,který se na ni teď už mile usmíval.
Chytl ji za ruku a vybídl ji ,aby ho následovala.
Přesto ,že neměla tmu v lásce ,světlo ,které ji právě zářilo před obličejem by mžiku vyměnila za hustou tmu ,která ji až do teď obklopovala.
Ospalostí upustila střevíce a svezla se mu do náruče ,bylo ji jedno ,jak hrbáč vypadá ,ale doufala ,že v něm najde oporu.
Hrbáč se ulekl ,když se mu dívka svezla na záda ,ale mžiku ji chytl v podpaží a s nohami ,které se táhli za tělem ji odvlekl do jeho úkrytu ve výklenku skály ,na kterém stálo sídlo vévody Corneile z Vottnice.
Položil ji na kožešinu a zabalil ji do přikrývek. Samotnou ji nechal ležet na kožešinách ,které byli položeny na studených kamenech jeskyně.
Hrbáč se sekavým krokem dostal ven a pak se vydal do strmé stezky ,která vedla přes pahorek slávy k sídlu Williams palace ,kde jak doufal ,najde lékaře Thomase Reillyho da Ginny ,který mu dozajista pomůže s mladou dívkou ,o kterou si dělal veliké starosti.
Thomas chodil po své ložnici sem s tam a hleděl na svíčku ,jenž byla položena na stole. Znovu se posadil a zkoumal palubní lístek. Už zítra odjede ,aby zachránil otce. Musí pro něj přeci sehnat lék aby mu prodloužil život… Pak tu byla ještě jedna věc ,když teď odjede ,dozajista Anette ztratí…
Zaboha si nemohl pomoci ,vzpomínal na okamžik ,jak stáli v Londýně ,nedaleko Green park a jen tak pro nic se pohádali.
Mohl za to on? Ale přeci nebude vina jen na jeho straně ,dozajista za to mohou oba! Doufal…
Z dumaní ho vyrušilo slabé klepání na dveře.
Vyskočil ze židle a vyběhl z pokoje v podkroví na chodbu. Seběhl schody a před dveřmi se zastavil ,nadechl se a pak otevřel.
Zklamaně si povzdech ,když za dveřmi nestála ona ,ale Srabem.
"Pane promnte ,e rusim ak ozdě ,le jeskyn je ivka."řekl úsečně ,sec se snažil ,nebylo mu rozumět. Ošil se a pak začal vysvětlovat.
"Srabeme ,uklidni se. Všechno bude dobré ,pojď ukážeš mi ,co myslíš ano?!"
Thomasovi se nechtělo doprovázet toho starého blázna. Ale měl ho moc rád ,on nemohl za to ,že ho matka opustila ,jen proto ,že se narodil jednooký a bez palců na končetinách. Srabem mu byl velikou záhadou ,nikdy se s nikým podobným nesetkal.
"Obre ane." Přikývl Srabem a vedl ho přes kamenný most ,na pahorek slávy a pak ,kde mu Thomas pomáhal dolů k úpatí sídla Vottnice Brige.
Hrbáč ohrnul závěs a pustil lékaře dovnitř.
Thomas zůstal stát ,oněmělí ,když zjistil ,kdo to předním leží zabalený ve starých dekách z vlny ,která nebyla příliš čistá.
"Srabeme ,děkuji ti ,že jsi pro mě přišel."otočil se od lože k Srabemovi a pak se otočil zpátky k Anette a odhrnul ji prameny rudých vlasů z obličeje.
Spokojeně oddechovala a mrkala řasami ,takže mu hned bylo jasné ,že to jen předstírá. Znovu se otočil na Srabema ,postavil se a přistoupil k němu "Budu potřebovat ,když na chvilku odejdeš ,prosím."pak vytáhl z kapsy minci a vtiskl mu ji do dlaně "Ber to jako dar."poplácal ho po rameni a pak ho vyvedl z jeho příbytku.
Anette už měla dokořán otevřené oči ,ale stále zívala.
"Co tu děláš?"vyjekl Thomas a přisedl k ní ,dlaněmi ji obejmul kolem ramen "Moc mě mrzí co se stalo.."
"Mě taky ,…hrozně moc ,Thomasi .."nedořekla. Neudržela se a políbila ho. Jak dlouho čekala ,až se jejich rty zase spojí ,ochutnávala jeho sladký nektar a on její.
Thomasovi ruce putovali po holých ramenech výš ,po krku až k ušnímu lalůčku. Anette nenechala ruce také v klidu ,ale protože měla strach ,že by se mohl hrbáč objevit odstrčila ho.
"Thomasi ,tady,,..nebylo by to správné.."
"Já vím…"chytil ji za bradu a letmo ji políbil "Lásko ,až přijedu z Ameriky ,budeš tu na mě čekat?"
Neodpovídala ,jen ho k sobě pevně tiskla ,položila hlavu na jeho rameno "Pojedu s tebou.."
Thomas neodpovídal ,nevezme ji…nesmí ji vystavit takovému nebezpečí.
"Přece jsem ti řekl ,že semnou jet nemůžeš…"podíval se ji do očí ,byli tak prosebné ,ale..nesmí ustoupit.
Povzdechla si ,znovu ho políbila a už předem věděla ,že se bude muset dostat na loď sama.
Thomas se postavil a nechal Anette čekat "Pak mi vysvětlíš ,co tu děláš ano?"
Přikývla ,pak se zavrtěla do přikrývek a čekala ,až se vrátí.
Přemýšlela ,o posledních dvou hodinách ,než se dostala do doupěte hrbáče.
Co bude s tím Španělem? A co potom její strýc Johan? Co vlastně se tenkrát stalo? On ji chtěl zachránit a Corneile mu v tom bránil! A pak ještě ty klepy ,že Hortton Hall patří jí! Kroutila nechápavě hlavou ,pak ji uložila na polštář a zavřela oči.
Bohužel ne na dlouho. Thomas ji probudil ze spánku ,do kterého upadla ,když ucítila jeho ruku na svém zadečku. Pak ji zasunul ruku pod kolena a hlavu ji položil na své rameno.
"Srabeme ,u mě ji bude lépe ,ráno přijď a dostaneš zbylou část odměny."
Hrbáč poděkoval a pak ještě přistoupil k Anette ,která se strachem přikrčila blíže k Thomasovi. "Neboj se."uklidňoval ji.
Poslechla a podívala se do té tváře ,která ji vlastně zachránila. Byla mu vlastně moc vděčná ,ale nedokázala svůj vděk ničím vyjádřit.
Udělala to samé ,jako když chválila malého Markuse a pohladila Hrbáče po ruce.
Srabem se zatetelil a na puse se mu mihl úsměv. Pak něco vytáhl z kapsy "Vaše pani."
V ruce držel bílé střevíce ,které ji samou únavou vypadli dole v jeskyni ,když ji zachytil.
"Děkuji."Anette se natáhla blíž k jeho špinavému obličeji a dala mu pusu na tvář.
Nevěřícně se dotkl místa ,kde ho pani políbila.
Pak se uklonil ,jak nejvíce mu to šlo a nechal doktora spolu s paní odejít.
Thomas ji postavil ,chytl Anette za ruku a pak ji obejmul kolem pasu.
"Chyběla si mi."šeptl ji do vlasů a za pahorkem slávy ,kde už na ně nebylo vidět ji políbil.
"Prosím ,netrap mě!"odolávala jeho polibkům a chtěla se vymanit z jeho náruče.
Nereagoval a dál ji líbal a laskal na krku. "Proč?"
"Ty teďka odjedeš do Ameriky a já….pochopíš ,že bude těžké zvládnout ty čtyři měsíce bez tebe?"vysvětlovala mu.
"Anette…prosím.."
"Už jsem řekla ,ne!"znovu ho dlaněmi od sebe odstrkovala ,ale měl větší sílu.
"Vezmu si tě ,stačí?"vyjekl a snažil se ji sukně vyhrnout výš.
Anette zaúpjela "Ne! A už dost.."slzy se ji drali do očí ,cožpak musí být takový?
Thomas ji položil do zvlhlé trávy. Sukně už měla u pasu a nemohla mu v ničem zabránit. Nemohl se ovládat ,vášeň ho strhla natolik ,že nebyl schopen se zarazit.
Nemohla se hnout ,zmítala se ze strany na stranu ,ale jediný výsledek byl ten ,že si ji ještě víc přitáhl k sobě. Musela se poddat…sakra ,ale o co se to vlastně pokouší?
Vycítil její nejistotu a přestal.. zarazil se ,protože si myslel ,že jeho vášeň je nezkrotná ,ale zmílil se!
"Co se děje Anette?"měl teď o ni strach ,nehýbala se ,nedýchala ,byla ledová jako kámen.
Lapala po dechu a pak zkřížila ruce na svých obnažených ňadrech "Co se děje s tebou? Opravdu jsi jako všichni ostatní…."
"Neříkej ,že je to jenom to!"vyštěkl podrážděně. Chtěl ji mít ,protože nevjeřil tomu ,že kdyby ji tu nechal a odjel bez toho ,aby ji při nejlepší vůli udělal dítě ,určitě by mu ji Corneil odloudil ,to ale nevěděl o tom incidentu na Vottnice Brige.
"Sakra ,proč se mě ptáš zrovna ty? Nevím o co se tu semnou pokoušíš ,ale nelíbí se mi to."
Thomas se svalil do trávy a rozesmál se.
"Co je?"posadila se a nevrle se na něho dívala.
"Ty nevíš co jsem chtěl dělat?"podivil se v záchvatu smíchu.
"Nebudu tu nikomu pro smích ,sbohem!"rychle se postavila na nohy a pak zamířila k velkému sídlu v dály. Hned poznala Williams palace ,takže věděla ,že ten otrapa půjde dozajista za ní.
"An ,počkej na mě."
"To nemám zapotřebí!"odsekla.
Doběhl ji a stiskl ji silně nad loktem "proč odcházíš?"
"Proč? Ty si nevzpomínáš ,jak hrubě si se ke mně choval?"
"An ,to bylo ,..jak bych ti to řekl.."
"Nemusíš mi nic vysvětlovat ,šlo ti jen o vášeň ,já nejsem ale nějaká běhna!"
Vymanila se mu a pouštěla se dál razantním krokem.
"Tak už mi to odpusť ,já nějak jsem ztratil hlavu ,vůbec nevíš ,jak dovedeš muže svým šarmem okouzlit.."chytl se za hlavu a pak si vyhrnul rukávy.
"Myslím si ,že jsi na tolik dospělí a rozumný muž ,aby si chytl rozum do hrsti a nevyváděl!"
"Ale to nejde! Lásko….."dospěl k tomu závěru ,že bude muset odplout a doufat ,že ji neztratí.
"Ano?! Ještě něco by si mi chtěl vysvětlit ,třeba to ,proč mě nevezmeš sebou do Ameriky?"
"Takže jde o tu Ameriku? Dobře ,tak semnou pojeď ,pokud tě žere jen to…"
"Ne už nemám zájem…"pak se zastavila "To tě ani nezajímá ,jak jsem prožila dnešní den?"
Thomas se usmál ,že by snad svitla naděje a dračice by se zase proměnila v pannu?
"Velice moc An."
"Dobře ,tak aby si věděl ,strýc Johan je blízko ,Corneil mě chce nejspíše zabít a co bylo nejhorší na sídle tvého nevlastního bratra jsem nechala své přátele! Budu si to vyčítat hodně dlouho ,jak jsem byla pitomá!"Pak se otočila aby neviděl slzu ,která ji ukápla ,utřela ji a znovu nadzvedla sukně a dala se po kamenných schodech ,které vedli k zahradě Williams palace.
"Jak si se vlastně dostala k Srabenovi?"
Ono ho to přeci jen zajímá! A nebo jen žárlí. Rozhodla se jeho dotaz ignorovat a sešla zbývajících pět schodů.
"Tak An ,už se nezlob…"
"Dobře."připustila po chvilce "Na ples jsem šla v domnění ,že tě tam uvidím. Marně! Dřív si mě všiml Corneil a odvedl mě do tanečního sálu. Pak pro něho doběhl sluha a byl velice vyvedený z míry ,s kým že to Corneil stojí. Oba odešli a já jsem byla zvědavá a pozorovala jsem je. Nějaký Španěl se tam pral se strážníky a u toho vykřikoval ,že nenechá lady Lann ,která má dědit ve spárech toho hnusného vévody…možná mi mohlo dojít ,že mě nechce jako ženu ,ale milenku…."pak se zarazila ,Thomas se na ni díval zachmuřeně.
"Já jsem chtěl slyšet ,jak ses dostala dolů a ne ,jestli tě chce nebo nechce za manželku!"
"Promiň.. Takže jsem je pozorovala a pak jsem se rozhodla vrátit ,jenže jsem se ztratila v bludišti chodeb a skončila někde .kde to nedokážu popsat…..no a pak už jsem jen vzala ze stojanu hořící louč ,protože se setmělo a otevřeli se tajné dveře ,tak jsem ze zvědavosti vlezla dovnitř…..ne to ne!.."zbledla ,znovu si vzpomněla na tu hrůzu.
Thomas k ni došel a obejmul ji "Neboj teď už bude všechno dobré ,co jsi tam viděla?"
Opatrně k němu zvedla svoje jiskřící zelené oči ,plné strachu "Zavadila jsem rukou o..o kost ,lidskou kost.."
"Ach An ,to je mi líto ,kdybych byl s tebou ,nic takového by se nestalo."
"Ne ty zato nemůžeš..mohu s tebou do ty Ameriky?"
"An ,opravdu by bylo lepší ,kdyby si zůstala tu.."
"Dobře."bledost byla ta tam a vystřídal ji hněv. "Dobrou noc."
"Kam jdeš?"
"Přeci domů…"tedy řekla domů ,ale ve skutečnosti neměla sebemenší představu ,kam by se za temné noci mohla dostat.
"Ale An ,neříkej mi ,že by si chtěla na Hortton Hall ,zůstaň tu semnou."
Přikývla ,nemohla ustoupit ,přeci se nepožene někam v téhle noci!
Vešli do haly a pak zamířili do zadní části. Thomas otevřel dřevěné dveře "Tady dřív bydlel můj nejmladší bratr Month ,než nešťastnou náhodou spadl z útesu v severním Irsku.."
"To je mi líto."
Thomas se usmál "Mě taky ,pojď.." zavřel za ní dveře a společně s ní vklouzl dovnitř.
"Thomasi.."
"Já ti jen ukážu kde co je.."
"Hlavně si mi chtěl ukázat postel že? Neboj se zvládnu to sama.."vyprovodila ho z pokoje a pak se vrhla ke skříni. Doufala ,že tu nechali nějaké věci.
A přece! V přihrádce leželi jeho bratra šaty a tak si je připravila k posteli a pak už si konečně dopřála spánek! Sic ji dlouho trvalo ,než se vyvlékla ze šatů…

love times 1.0

24. dubna 2009 v 21:11 Times in love
10.Kapitola




Anette vlály vlasy kolem hlavy ,když se kočár hnal k Whirtonskému sídlu ,Molinina otce.
Seděli tiše s napjatými výrazy ,plné očekávání..
Kočár najel na dlážděnou cestu dvora a zastavil před schodištěm ,na kterém se objevil sir Whirton.
"Ale ,koho to k nám čerti vezou?"
"Otče.."Moli nečekala ,než ji někdo pomůže z kočáru a padla otcovi do náručí.
Otec ji od sebe odstrčil ,ale stále ji držel za ruce "Jak to vypadáš?"
Moli zamžikala "Což se ti to nelíbí?"
"Ne ,ba naopak. Moc ti sluší."znovu ji strhl k sobě a políbil na čelo.
"Alexi.."sir Whirton podal chlapci ruku a ocenil jeho snahu "Vypadáš lépe jak včera ,jak ty to děláš?"
"Pane ,vedle vaší dcery doslova rozkvetete ,měl byste to zkusit."
Sir Whirton pohlédl na svoji smějící se dceru a ušklíbl se "Nejspíš ano."
"Dě-da.."Dítě hnající se k němu špatně vyslovovalo slabiky ,ale úsměv mu hrál na tváři.
"Markusi."obejmul ho sir Whirton ,Markus starší a vyzvedl ho do náruče.
"Otče ,vlastně jsem se tě chtěla zeptat ,vím ,že je to nepravděpodobné ,ale chtěla bych tu Markuse na dnešní noc nechat.."Moli se chytla za zápěstí a cítila se provinile.
"Ovšem ,víš jak moc dlouho na tuhle chvíli už čekám…"sir Whirton nedořekl větu ,když tu ho za koženou botu zatahal malý ratlík ,a zuřivě vrčel.
"Jeuqobsi ,neříkal jsem ti ,ať to psisko někam zavřeš ,je nebezpečné."zavolal na sluhu ,který stál opodál.
"Už letím Sire."
Sir nevěřícně pokýval hlavou ze strany na stranu a pak se obrátil ke svým přátelům.
"Kam máte namířeno?"
Až teď se z kočáru konečně vyštrachala i Anette ,které se zamotala do sukní a byla doslova uvězněna "Na ples vévody Corneila z Vottnice."
"Božínku ,Anette ,jak jsem tě už dlouho neviděl."
"Anette je otče Lann ,lady Lann ,dcera lady Rebeky."upozornila ho Moli.
Anette naštvaně sykla ,copak to musí vědět opravdu všichni? Copak ona je nějaká lady? Těžko ,lady přece nechodí v kalhotách ,nenosí mastné klobouky ,neplivají na ulici a už vůbec neutíkají před strážníky!
"Ne? Opravdu? No jo ta podoba… chudák lady Rebeka ,kdyby věděla jakou má nádhernou dceru …ty šaty jsou úžasné…"teď se sir na chvilku zarazil "Moli ,kde jste ty nádherné šaty sehnali."
"Vždyť vám říkám ,dcera lady Rebeky."zalhala Moli ,protože zpovídat se zrovna jemu nechtěla ,byl to sice její otec ,ale když se jednalo o právo ,neměl slitování! A navíc o tomhle se asi Anette pozapomněla zmínit nebo ji to vypadlo z hlavy.
"Dobře ,Markusi ,dneska budeš z dědečkem."mrkl na vnuka spiklenecky ,ale on mu stejně nerozuměl.
Trojice se rozloučila a pak už konečně zamířila k sídlu vévody Corneila.
Slunce pomalu ztrácelo svoji zář ,už tak nepálilo a údolí ,kterým právě projížděli rozbřeskla oranžová zář slabích paprsků slunce.
Anette se tajemně usmívala a nechala Alexe s Moli aby se příjemně bavili ,ona se mezitím
opřela ,bradu si podepřela rukou a nechala si zářit do tváře.
Pomalu se blížili k sídlu ,které vyčnívalo ze skal ,najely na strmou stezku a s kodrcáním se blížili k bráně sídla nebo-li opevnění!!
Zešeřilo se ,když vjeli do dvora a slunce zmizelo za vysokými hradbami a ochozími.
Anette se rozhlížela kolem v úžasu a blaženě se u toho usmívala.
V tom ji naproti po schodech sešel vévoda Corneil a mile se usmíval.
Měl knírek ,který si důstojně upravoval palcem..
Anette sklopila oči ,aby se na něj nemusela dívat a pak se schovala za Moli ,nenápadně se přesunula k Alexovi ,ale to už byl vévoda u ní a klanil se.
"Vy jste opravdu přijela? Kvůli mně? Jaká to čest pro starého mládence jako jsem já."
Moli hbitě odpověděla za přítelkyni ,ona nejlépe věděla o co mu vlastně de!
"Vévodo ,pamatujete si na mne?"
"Jak bych mohl zapomenou lady z Whirtonu ,váš otec mě stále zásobuje vašim vyhlášením vínem.."políbil ji na ruku a pak se znovu přitočil k Anette.
"Lady či snad paní?"
"Ani jedno pane ,dívka."usmála se lstivě Anette a doufala ,že ji nechá být ,ale to se seksakramensky pletla!
"Tím lépe ,smím vás doprovodit do sálu?"
Anette nemohla jinak a tak přikývla. Byla zvyklá na to ,že bude vše po jejím ,ale jemu nemohla odporovat. A proto přikývla.
Vévoda si ji majetnicky přitáhl k sobě a odvedl po schodech do velkého sálu ,kde se již tančilo a smálo.
Anette vešla dovnitř ,ta nádhera! Pomyslila si ,když spatřila vysoké stropy zdobené mozaikou a vysoká okna barokního stylu.
Obložené stoly jídlem lákaly jak pohledem tak i vůní.
Rozhlížela se kolem sebe ,plno mužů i žen se na ni usmívalo a vždy ,když prošli si začali něco šeptat!! Anette to lezlo na nervy a tak když se u posledního páru zastavili ,postěžovala si Moli ,která ji byla s Alexem stále v patách.
"Nepůjdeme tančit?"zeptal se vévoda.
Anette se polekala ,ještě nikdy netančila "Raději ne ,při poslední vyjížďce na koni jsem si vyvrtla kotník a ještě to není pořádně zahojené."zalhala ,jiná výmluva ji nenapadla.
Snobský sluha se prodíral davem a když se dostal až ke svému pánu ,odtáhl ho dál od všeho dění a začal mu něco vykládat španělštinou.
Corneil zuřil ,krev se mu hrnula do tváří a nakonec se omluvil a odešel z technických důvodů do přijímacího salonku ,kde někdo dělal poprask.
Nejdříve nechtěl ,aby tam Anette šla s ním a tak ho pak nenápadně pozorovala a šla za ním.
V salonku se rvaly dva důstojníci unie s mladým člověkem ,který něco vykřikoval ve španělštině a pak se jeho španělština změnila v angličtinu.
V salonu byl jen vévoda a ty tři rváči a ještě sluha ,který nevnímal žádné dění.
"Johan si vás najde!..."člověk se zakymácel ,když mu dal důstojník do zubů "Ohn vas naide!
Lann ,dcera lady nebude ve spárach tak hnusného parchantha!!..."Anette nerozuměla jeho slovům ,ale vycítila ,že se v té rvačce jedná o její osobu.
Johan? Strýc ,který….který ji chtěl před devíti lety zabít! A teď jeho člověk tvrdí ,že je Corneil nebezpečný?? Nemohla tomu uvěřit a tak se ztichlými chodbami vracela zpátky do tanečního sálu.
V rukách držela vykasané sukně ,které si nadzvedla ,když stoupala do schodů ,tiché chodby ji říkali ,že se nejspíše ztratila ,nakonec se zastavila na odpočívadle mezi druhým a třetím patrem a bezmocně usedla na lavičku. Povzdechla si a opřela hlavu o kamennou zeď ,z které šel chlad.
Neslyšela ani hudbu ,která by se nesla sídlem ,nic ,jen nesnesitelné ticho a sem tam zaškrábání ,které ji vhánělo mráz po zádech!
Rozhlédla se a pak se zase dala do bezmocného výstupu do schodů.
"Pomoc."ozývalo se z konce chodby ,kde se teď Anette zastavila.
Nejdříve chtěla utéct ,ale dívčin hlas zněl zkroušeně a smutně.
Zamířila chodbou a přemáhala strach ,který ji tížil každým krokem ,kterým se přibližovala blíž a blíž!
Nastalo ticho ,na chvilinku si Anette myslela ,že se ji to jen zdálo a pak …ticho prořízlo skřípnutí dveří.
Anette doslova vyskočila z kůže a zhroutila se k podlaze!
Ležela a dívala se na strop ,který byl potemnělý ,uvědomila si ,že během chvilky se v chodbě setmělo. Vzhlédla k louči ,,které si nevšimla a dokonce hořela! To ji určitě dělá někdo naschvál ,určitě ji jen někdo straší….
Když jsem sem šla ,myslela jsem ,že to bude zábava ,ale nejspíš jsem si naběhla smrti naproti.
Posadila se a opřela o lokty. Točila se ji hlava a po těle ji lezl mráz ,který s ní klepal.
Nešikovně se postavila a hmátla po louči ,vytáhla ji z držadla a tu se před ní otevřela stěna!
Jakoby znovu uslyšela skřípot.
Určitě sem někdo šel přede mnou!!!
Anette se opřela o stěnu a zhluboka se nadechla. Musí udělat krok ,co ji tam může tak čekat? Buďto tu umře strachy a nebo…a nebo umře strachy tam dole ,ale alespoň bude vědět ,co tam dole je!
Opatrně se vrhla do neznáma a vstoupila dovnitř.
Tajné dveře se za ní zavřeli a teď už věděla ,že jediná možnost je ta ,kterou si vybrala.
Musela sejít dolů ,do té příšerné tmy ,která ji vehnala do tváři bělost strachu ,který zpomaloval její třesoucí se krok a rozklepal ruce ,takže mihotající louč vrhala strašidelné stíny všude kolem ni! Zavřela oči a znovu se nadechla ,snažila se prokouknout hustou tmu ,která byla všude za koncem světla ,který vrhal oheň louče.