Duben 2009

love times 0.9

24. dubna 2009 v 21:10 Times in love
9.Kapitola




Anette vyskočila z postele už za raních hodin ,kdy budou ulice Londýnů prázdné a tiché.. Přehodila si přes ramena omšelí fialový šál a vyrazila ke stoce ,kde včera zanechala svoje šaty a zbytek bankovek.
Vyšla z domu a do obličeje ji vítr zavál vlhký vzduch moře. Nadechla se ,aby nemusela vnímat další závan větru v podobě pachu nemoce…
Anette přešla ulici a dorazila ke stoce ,ozývalo se z ní hlasité chrápání.
Hned ji došlo ,že je zřejmě obydlená. Vklouzla dovnitř a rozhlédla se. V šeru nebylo skoro nic vidět ,ale moc dobře si pamatovala kam včera schovala svoje bohatství.
Muž ,středně velké postavy se povaloval na slamníku a pod hlavou měl ještě kožený vak. Chrápal tak hlasitě ,že si byla jista ,že to chrápání patří jemu ,ale byla tu ještě jedna postava ,co se choulela k němu. Objímala ho koleny kolem úzkého pasu…
Božínku ,Nick….skoro ji z pusy vylétl i slastný pohled ,při pohledu na tu šťastnou dvojici ,ale pak si také uvědomila ,že ta žena…není Lenka!
Zavrtěla hlavou ,co to má být?
"Nicku? No tak Nicku!!"budila ho nejdříve jemně ,ale pak s ním začala třást.
"Co?...co je?"prohodil ospale.
"Nicku ,co tu děláš?"
"Kdo je nic? Jo bratr ,já jsem Arnold…"pak se chytil za hlavu a začal skučet. Zřejmě měl kocovinu a bolela ho hlava!
"Arnolde…."pak se podívala za něho "Kdo je ta dívka?"
Arnold se obrátil k dívce ,která ho minulý večer tak láskyplně obšťastnila. Možná by se mu i líbila ,kdyby to nebyla….prostitutka!
"Není to snad dost jasné?"
Anette pokývla a pak dívce shrnula vlasy z čela…ale vždyť to je….Viktorie.!!
"Kde jsi k ní přišel?"
"Nabízela se u západního mola ,kde jsem pil s kapitánem Drowrem…a proč vás to vlastně zajímá?"
Anette se postavila a pak probudila Viktorii.
"Anette?"Viktorie obejmula přítelkyni a pak se provinile podívala na svého milence "Nikdy jsem nechtěla ,aby si mě viděla tahle ,to ne!"
"Viktorie ,to je v pořádku!"
"Jak ses sem vlastně dostal Arnolde?"
"Thomas byl zničený kvůli dceři lady Rebeky ,která se z nenadání vrátila ,nejspíš nás taky připraví o Hortton Hall ,vždyť ji taky patří ,s Thomasem jsem šel zapít smutek a pak….kdo vlastně jsi? Bože já se tu s tebou vybavuji…postavil se na nohy a skryl svoje mužství ,pak se podíval znovu na dívku ,s kterou strávil noc a doslova onemněl!!
"Vy jste krásná slečno!"
Viktorie se zatetelila ,Anette měla divný pocit ,napětí mezi nimi zhoustlo a ona měla pocit ,že musí zmizet. Vytáhla se na špičky a vytáhla krabici z úkrytu ,vtiskla Viktorii nějaké bankovky a popřála ji mnoho štěstí. Pak vyklouzla ven a zmizela v oparu mlhy ,která se nesla od moře.
Moli stála ve dveřích a poklepávala nohou.
"Konečně ,kde jsi byla ,už jsem si myslela ,že jsi to vzdala."
"Ani náhodou a co se tu děje?"Anette si všimla Moliny nervozity.
Moli ji zavedla do Alexova pokoje kde spal oholený ,krásný muž.
"Vidíš to co já?"
Anette přikývla "Co je na tom podivného?"
"Tohle není náš Alex přeci ,kam se poděl ,dneska nás měl odvést vypůjčeným kočárem!"
Alex se náhle otočil a na dvojici žen se usmál.
"Je to on!"vyšel Moli slastný vzdech a pak se celá začervenala…Skrývala tajemství své náklonnosti k Alexovi ,ale nechtěla to dát znát a proto zakroutila hlavou a vyšla z pokoje!
"Kam de? Anette myslíš ,že se jí to nelíbí?"zesmutněl Alex a posadil se.
"Ba naopak."mrkla na něj Anette.
Alexovi se na rtech objevil úsměv ,který neskrýval vůbec nic. Byl šťastný ,konečně našel svůj smysl života!
"Omluv nás ,mi se teď jdeme s Moli upravit a ty se taky oblékni!"
Anette našla Moli jak se sklání nad Markusem ,který si na čistě bílou košili vylil kaši.
"Markusi ,sakra po kom ty dítě jsi?"postěžovala si Moli a omyla ho.
Anette položila krabici na stůl a vytáhla z ni krásné šaty.
Moli se odtrhla od Markuse ,který ji následoval k tetě Anette.
"To…to je nádhera!!"Moli se rozšířili zorničky očí ,když spatřila levandulové šaty ,které byli vyšívané perlami a stříbrem.
"Viď ,chudáka Thomase to muselo přijít na veliké peníze…"Anette si přitiskla ruku na ústa ,právě teď se prozradila..!
"Počkej ,doufám ,že to není milenec nebo tak podobně!"
"Ale co tě napadá…"Anette se posadila za stůl a zamyšleně se usmála.
"Anette ,dítě ty ses zamilovala!"
Nereagovala ,ale když s ní Moli mírně zatřásla ,přikývla na souhlas.
"Ale to je báječné!! Honem pojď ,musíme s tebou něco udělat.."
Moli ji pomohla do šatů ,které ji padli jako ulité ,velice ji slušeli ,na opálené pleti se doslova třpytili a křičeli na svět koukněte se na mě a moji paní!!!
Vlasy ji pročísla hřebenem a svázala bílou stuhou ,kterou měla Anette schovanou mezi doplňky k šatům. Vypadala kouzelně ,jak podotkl i samotný Alex ,který vykoukl zpoza futer dveří ,celý galantně oblečen.
"A co si vezmu já?"uvažovala nahlas Moli.
Anette vytáhla červánkové šaty a podala je Moli.
"Nejsou nejkrásnější ,ale jsou…"
"Bože ,ty měla lady Rebeka na svatbě!!"vykřikla Moli a dala se do svlékání ,pak si všimla Alexe ,který na ni mlsně hledí a hodila po něm se smíchem kartáč..
"Odejdi!"zavýskala.
Alex schoval hlavu ,ale stále se mírně nakláněl ,aby dovnitř dobře viděl. Srdce mu poskočilo radostí ,když uviděl Moli v těch nádherných šatech.
"Merkuse vezmu sebou."ozvala se Moli ,když byli připraveny odejít.
Anette se zarazila ,doslova na Markuse zapomněla ,nemohla ho vzít sebou ,co když…..ale co ,pozval ji pozval a neříkal zda má někoho přivést nebo že by ji to například zakázal.
Anette vyběhla do slunečního odpoledne ,lidé na ulici byli schovaní a proto je nemohl nikdo vidět. Kolem nich procházeli hloučky dětí ,kteří je znali a divili se ,když uviděli Anette ,šmudlu z ulice v tak úchvatných šatech.
Anette kráčela z jedné strany uchycená paže Alexe a hned z druhé strany se ho držela Moli ,která ještě vedla za ruku Markuse ,který měl na sobě sváteční ,jedinou zářivě bílou košili ,kterou mu koupil dědeček.
Užívali si chvíle slávy ,kdy po nich kolemjdoucí koukali ,vlastně nějak nedomysleli fakt ,že se po ubohých londýnských ulicích se pohybují v honosných šatech a taky…ve večerných šatech!
Anette si povšimla stoky ,kde ráno nachytala Arnolda s Viktorii. Velice ji zajímalo ,zda-li jsou spolu ,či ne! Ale když viděla Arnoldovi zamilované oči ,hned věděla kolikátá bije!
A Viktorii to také opravdu přála ,vždyť s celého dosavadního života neměla skutku nic!
Když se narodila vyrůstala s bratry ve stoce nedaleko Buckinghamského paláce. Rodiče ji měli velice rádi ,žila s nimi celých čtrnáct let ,kdy nemusela ležet na zádech a strachovat se ,kdy to dostane…ale mohla jako jejích osm bratrů krást ,či si vydělat jako muž těžkou prácí. Také Anette vyprávěla jak princ Williams VI. Anglický vypadal nahý ,pozorovala ho ještě s přítelkyní Monicou z vysokého stromu ze zahrady paláce ,kam se dostávali přes vysokou zeď. Pak co se jednou probudila ,sama! Nikdo nebyl v jejím domově ,nechali ji tam ,zapomněli a od té doby se ji vedlo velice špatně! Ale dopracovala se do vážené prostitutky a měla dobré výdaje ,i když ji její práce velice trápila!
"Alexi ,kde je ta půjčovna?"zeptala se starostlivě Moli.
"Dámi ,omluvte mě a počkejte chviličku tu."Alex se jako praví džentlmen uklonil a zmizel v další ulici. Moli chytla Markuse za límec aby ji nikam neutíkal a pak ho nadzvedla ,protože zde bylo moc bláta.
"Co kdybychom nechali Markuse na hlídáni dědovi? Zajeli by jsme tam kočárem a já…"zhluboka se nadechla a dodala "Já bych se mu předvedla ve své ztracené kráse."
"Výborný nápad a ještě je tu něco ,víš kdo chodí s jedním dvojčat Horttonů?"
"Počkej ,myslíš ty zrzky?"
"Přesně ty. Arnold ,ten mladší má poměr s naší Viktorii."
"Opravdu? To je velmi dobré…Konečně se k ní vrátilo štěstí.."
"Taky jsem říkala a hlavně byla jsem velmi ráda ,když jsem je dnes spolu nachytala!"
"Holčičko a nepleteš se? Třeba to byl jenom zákazníkem.."
"To ano ,na začátku ,ale Arnold se do ní zamiloval a mám takový dojem ,že to nebude jednostranné ,ale že to bude vzájemné."mrkla na ni spiklenecky Anette.
Obě se společně zasmáli ,jaká to bude novina…pak se zase začali zajímat o Markuse ,který objevil novou kaluž a jakoby se nechumelilo skočil do ní.
"Markusi…"zaúpjela Moli a přiskočila k němu.. Vytáhla ho a naštěstí měl špinavé jen chodidla ,takže je kapesníčkem pořádně vytřela dočista a slunce je během chvilky řádně usušilo.
Konečně se z dáli vynořil otevřený bílí kočár. Kočí měl dva ,protože Alex zřejmě neuměl povoz řídit. Zastavil před dámami a Alex rychle seskočil a pomohl jim do kočáru. Pak se posadil mezi ně a společně se vydali vstříc dobrodružství.

love times 0.8

24. dubna 2009 v 21:10 Times in love
8.Kapitola





Vešli nemluvně do osvětlené světnice plynovými lampami a pozdravil švadlenu.
"Vítejte Thomasi!"pozdravila malá podsaditá žena a rovnou ho vedla do své šatny.
"Arniíí ,počkej ,dneska jsem tu kvůli dámě."
Žena zamžikala skrz nasazené brejličky na nose a podívala se na dívku.
"Nádhera…"mumlala.
"Prosím ,já nechci žádné nákladné šaty ,stačí mi něco jednoduchého a levného."
Arni se urazila a zašklebila se :"Děvenko ,je hezké jak si všeho ceníte ,ale v nejdražším obchodě v Londýně nenajdete nic levného."
"To je dobré Arni. Lann se ještě nestačila rozkoukat…máte tu nějaké krásné šaty? Něco tak půvabného jako je ona?"
Arni přikývla a znovu si změřila Anette pohledem ,který říkal Táhni z mého obchodu ty ubožačko!!!
Anette si toho všimla a když Arni zmizela v zadních prostorách obchodu zašeptala Thomasovi "To nemuselo být ,ona mě nemá ráda a.."
Thomas ji umlčel prstem na rtech :"Zlato potichu ,ona slyší vše."vjel ji prsty do vlasů a políbil na čelo. V tom se vynořila Arni a důležitě si odkašlala "Nejenže slyším ,ale i vidím."
Zasedla za psací stůl a vytáhla černý kožený zápisník "Tady prosím podepsat ,zítra vám vybrané šaty přinese Johny na sídlo …?"
"Prosím Hortton Hall…"Thomas se podepsal "Jaké šaty jste vybrala?"
"Jen ty nejlepší co tu mám ,chcete si je vyzkoušet madam?"obrátila se z otázkou na Anette.
"Není třeba ,já vám věřím."
Thomas zasáhl a poručil ,aby si je vyzkoušela. Arni se v duchu smála ,jak ji má vycvičenou ,když ho poslechla.
Anette taky nemohla jinak ,přeci ji je koupí on ,nemůže odporovat! Ale co když si ji těmi šaty jen kupuje? Ta představa se ji hnusila! Nemůže přijmout nic tak drahého. ¨
Thomas si přál ,aby z obchodu byli co nejdříve pryč.
Anette si vyzkoušela šaty ,byli ji jako ulitý!! Thomas ji je pochválil a nechal zabalit ,že si je vezmou rovnou sebou. Arni byla nadšená ,alespoň chudák Johny nebude muset jíti tak daleko!
"Mějte se pěkně slečno Arni."rozloučil se Thomas a vyvedl Anette z obchodu do dusivého letního horka. V ulici to bylo jako ve výhni kováře nebo jako v komíně.
Thomas se mlčky přesunul ke kočáru a šaty položil na zadní sedadla. Anette se posadila ke svým šatům a mlčky seděla.
Thomas si zklamaně povzdech ,že Anette pohrdá jeho dobromyslností ,práskl bičem a vyjeli k Hortton Hall. Myslel si ,že návštěva Londýna mu pomůže ,že ji pozve na oběd ,ale z jejího chování usoudil ,že by byla nejraději co nejdříve z města venku.
Anette se lstivě přesunula k zádům svého vosky ,postavila se na špičky a obejmula jeho široká ramena "Thomasi…"vyšplhala se na kozlík a chytila ho za ruku "Můžu tě ještě o něco poprosit?"
Thomas pohrdavě přikývl a pozorně naslouchal její prosbě.
"Chtěla bych do přístavu East End..prosím."
Thomas skoro zapomněl. Přikývl a vydal se tím směrem. Ulice byli ubohé ,stoky a nanesené bahno kolem. Z cest se také nesnesitelně prášilo až se člověk dusil. Anette si přitiskla k nosu kapesníček ,který ji Thomas podal a zaryla svůj obličej do jeho ramene. Cítila se chráněná ,v pevné pevnosti ,z které se kouká na tu hrůzu kolem!
Konečně se dostali na lepší cestu ,která byla dlážděná kostkami ,ale sem tam byli kostky vytažené a v cestě se tvořili veliké díry!
Kočár nechali stát v Green Park a pokračovali pěšky. Thomas ji pevně stiskl v náručí ,měl o ni veliký strach ,takový poklad jako je ona ještě v životě neměl a nechtěl ji ztratit ,třeba tím ,že by mu tu někde utekla.
Anette cítila jeho pevné sevření dost jasně ,o co se pokouší? Myslí si že uteču? Nebo že mu ublížím? Nechápavě vrtěla hlavou a pak ucítila ,že ji podebral kolena a vzal do náruče?
Začala se vzpírat z jeho objetí až se ji to nakonec povedlo a ona skončila na pevné zemi.
"O co se to pokoušíš?"
"To bahno…v kterém stojíš…"neměl slov ,jak mohl něco vysvětlovat ,když se na něj dívala tahle ,tak opovrživje? Copak ho nemá ráda?
Anette se podívala na nohy ,až teď si všimla ,že její bělostné pantoflíčky ,které si natáhla na nádvoří Hortton Hall nejsou bílé ,ale černé a mokré. Mávla rukou a pokračovala v cestě.
"Tak jdeš?"křikla na Thomase ,který zůstal stát na stejném místě deset metrů od ní a nemohl se hnout. Měl pusu do kořán a něco blábolal.
"Ty jedna ….!"obořil se na ni "Já jsem se pro tebe obětoval a ty…."otočil se na podpatku a odcházel cestou ke kočáru.
"Cože?!"Anette se nahrnula krev do tváří vztekem. Možná že se obětoval ,ale mohl ji upozornit a …..
Thomas mizel za rohem ,neotáčel se jen vykřikoval nadávky ,které určitě patřili ji.
"Tak si běž…"Anette se otočila ,moc dobře věděla kde je a nenechá si ujít setkat se s Moli kvůli jednomu tvrdohlavci ,který je ke všemu šíleně urážlivý ,ale zase na jednu stranu..
Sakra ,co jsem to udělala!!!!!! Teď mě bude nenávidět ,ale…znechucena sama sebou polkla a rozeběhla se za ním ,tam kde zanechali kočár byli jen koleje a pár stop v hlíně.
On odjel? On opravdu odjel!! Máš co si chtěla !!!…říkal ji vnitřní hlas ,který moc dobře vnímala. Nezbývalo ji nic jiného než se vydat za Moli…cestu k Hortton Hall už totiž nikdy nenajde …a Thomas bude jen vzpomínkou!
Znovu pohlédla na místo s vyjetými kolejemi a až teď ji upoutala fialová krabice ,kterou zahalil prach. Shíbla se k ní a nadzvedla víko.
Páni!!! Uvnitř byli vybrané šaty v obchodě Arni a svazek velkých bankovek.
"Ach ,Thomasi…"vrátila vše na své místo ,sebrala krabici a usadila si ji pohodlně v podpaží. Tak a co teď?
Rozhlédla se ,kde by se mohla převléknout do nějakých starších šatů ,kterých se tu na ulici v popelnicích válelo snad tisíce. Vyhlédla si místo ,kde na ni nikdo snad nepřijde… Vytáhla šaty a skryla se do své šatny v podobě stoky ,která nebyla žádným sirotkem dosud osídlena. Nechala zde i krabici ,kam dala své červánkové šaty své matky a vše pečlivě schovala na bezpečné a suché místo.
Vyšla ze stoky v podobě děvčete ,její propadlé tváře ,které dříve měla byli ty tam a místo nich se na kolemjdoucí usmívala chudá ,mladá a krásná žena.
Anette se ocitla na East End ,na náměstí ,které se táhlo podél celého přístaviště. Opilí vojáci unie postávali kolem v modrých kabátech a nechutně se na ni usmívali a dělali ji návrhy.
Jeden se dokonce odvážil zajít tak daleko ,že ji ze zadu nabral svýma mohutnýma a oplezlýma rukama a drsně ji zmáčkl ňadra. Anette okamžitě vystartovala a udělila mu políček.
Voják se zakymácel a potácel se až k přístavnímu zábradlí ,kde postávali jeho na mol opilí přátelé a smáli se. Před opilcem se řada rozutekla a nechala ho dopotácet až k samému okraji. Anette si nenechala ujít příležitost ,doskočila k němu a vší silou do něj strčila. Voják přepadl přes okraj a pak už se ozvalo jen hlasité žbluňk
a nemalá sprška vylétla až na molo.
Jeho přátele se dali do bujarého smíchu a Anette tleskali ,ta však neváhala a vzala nohy na ramena ,když uviděla blížící se osobu strážnické hodnosti. Marně za ní utíkaly ,měla větší šance a tak během chvilky zmizela za rohem městského domu ,který sloužil jako hostinec a skryla se za mohutné sudy vína.
Strážník procházel ulicí ,kam odbočila ,ale jakoby se po ní země slehla!
"Baf."
Anette sebou cukla ,čísi ruka ji spočívala na rameni a jemně ji ho drtila.
Prudce se otočila a pak se dala do smíchu ,když uviděla Alexandra v pruhované modré košili ,pytlových kalhotách a s vlasy trčícími z hlavy jako by právě vstal.
"Bože Alexi ,to už mi nedělej ,málem jsem vypustila duši."pokárala ho.
"Promiň …bylo to unáhlené ,když jsem tě tu viděl ,vůbec jsem tomu nemohl uvěřit ,my jsme mysleli s Moli ,že už se nevrátíš! Doslova jsme tu šíleli ,kde jsi byla?"
Anette neurčitě pokrčila rameny a pak se usmála.
"Tak ráda tě vidím."obejmula ho a prohrábla mu vrabčí hnízdo na hlavě. "Vypadáš komicky!"
"Jaká to poklona ,od někoho jako jsi ty! Za to ty vypadáš jako by si vylezla z popelnice ,kde jsi vzala ty hadry?"
"Sim tě! A kde ty svoje? Jsi je někde ukrad?"
"Tak nehádejme se přeci ,vždyť jen vtipkuji ,tobě sluší všechno."
Anette se usmála a vlepila mu malý pohlavek jen tak na oko.
"Kde je Moli?"
"Je s Markusem v přístavu …kdybys ji viděla!"
"Bože něco se stalo?"zeptala se poplašeně.
"Jo stalo ,asi jsem se zamiloval!"vybafl na ni ,nechtěl to nejdříve přiznat ,ale Anette je jeho nejlepší přítelkyně ,které říkal vše!
"Opravdu?"užasla Anette ,jak je ten osud vzpurný ,nejdříve ona ,teď i on "Taky se ti musím přiznat ,také jsem se zamilovala."
Alex ji obejmul a zasmál se "Tak už pojď."
Došli k sociálnímu domu ,Anette překvapil pořádek u vchodu ,žádný odpad ,či prasata nebo něco horšího!
V chodbě ,kam se dostali vládl chlad ,který se dal dost jasně rozpoznat od rozžhaveného vzduchu venku. Bylo ticho ,ale ne dlouho.
"Markusi ,sakra nezlob!"
Anette poznala hlas svojí přítelkyně Moli a vydala se po známých schodech do prostorů v druhém patře ,kde byli pokoje.
"Ááááááá.."Markus vyběhl na chodbu a div nesrazil Anette k zemi. Ta ho chytila ještě dřív ,než stačil doběhnout ke schodům a nedej bože spadnout.
Moli odtáhla Markuse od ženy ,která ho držela za ruku a vrátila se zpátky do pokoje.
Anette vešla dovnitř ,a pozdravila Moli ,která ji nejspíše nepoznala.
"Moli… Tak ráda tě vidím."
"Anette? Jsi to ty? Božínku jak ses změnila!! Kde jsi byla celou tu dobu?"Moli vyhrkli slzy a v tu ránu zapomněla na zlost ,kterou v ní vyvolával malý neposedný synek a obejmula Anette.
"Moli nebudeš mi to věřit ,ale byla jsem v nebi."zasmála se Anette.
"Cože?"vyhrkl Alex s Moli zároveň.
Anette vytáhla hrst bankovek ,které si vzala z balíku ,který ji Thomas nechal a podala ho Moli :"Dostala jsem se na…Hortton Hall."
Moli se posadila na židli a nevěřícně kroutila hlavou..
"Na Hortton Hall povídáš?"
Anette přikývla a posadila se naproti ni.
"Tam ,tam bydlí moje sestřenice lady Suzzune ,pokud se nemýlím ,ale jak se ti to podařilo?"
"No….." Anette začala vyprávět příběh ,jak se dostala na Hortton Hall a že ji tam přijali velice dobře ,protože si mysleli ,že je nějaký Arnold….vynechala jen vzpomínky a chvíle strávené s Thomasem Reillym da Ginny.
"To je úžasné…a povídáš ,že jsi dcera lady Rebeky?"
"Nevím co je na tom pravda ,ale tvrdil to komorník Hopkins…."
"Ježíši ,Hopkins ,no jo lišák jeden! Anette ty jsi…..ty jsi Lann…"vydechla překvapeně a taky rozhodně.
"Ale Moli ,jak to můžeš říct?"podivila se Anette ,nechtěla tomu věřit a taky nebude!
"Anette ,viděla si ten velký obraz v jídelně Hortton Hall? To je tvá matka ,vždyť jste jako dvojčata ,dej ji bože věčný klid."pokřížkovala se Moli a pohladila Anette po jemné ruce.
"Ne Moli ,nejsem a už dost diskuzí ,potřebuji od tebe velice důležitou informaci!"
"Ano holčičko ,jen se ptej."
"Vévoda Corneil žije na sídle Vottnice ,vím kde to je ,ale nevím jak se dostat na Hortton Hall.."hlesla zklamaně.
"Tohle co mi tu povídáš není pravda ,že ne?"
"?!?"Anette na ní nechápavě civěla.
"To ,že ses zamilovala do vévody?"
"Ale Moli ,to ne ,ale jsem pozvaná na ples a tak.."
"Kdy?"Moli vyhrkla svoji otázku unáhleně ,moc dobře věděla ,že v tomto roce si má vzít Corneil nějakou ženu ,jinak ho jeho nevlastní otec vydědí.
"V neděli….ale proč tě to zajímá?"
"Holčičko ,jestli tam půjdeš ,nesmíš s ním zůstávat o samotě nebo s ním nějak nepřiměřeně flirtovat mohlo by se to obrátit proti tobě."
Anette zavrtěla hlavou až měděné kadeře létaly kolem…"Moli tak můžeš jít semnou."napadlo ji.
"Ale Anette ,vždyť ani nemám co na sebe. A vůbec nejsem v téhle společnosti už dávno vítaná."sklopila zrak a začala poťukávat ohryzanými nehty o desku hrubého stolu.
"Ale Moli ,šaty mám a …to druhé nějak zařídím…dneska je sobota a zítra večer tam máme být ,prosím ,že to pro mě uděláš…"
Moli váhala ,ale nakonec přikývla.
Anette se šla na večer projít po pobřeží East End ,nadýchat se toho slaného mořského vzduchu a vzpomenout si na vše ,co v těchto končinách zažila ,pouští se do nebezpečné hry ,ale Moli ji bude oporou a bude ji upozorňovat na nějaké věci.
Anette se posadila na lavičku a opřela hlavu o hřbet ruky ,už nikdy nebude kým bývala ,nebojácnou ,neporazitelnou a drzou….to všechno ji sebrala láska…Láska ,kterou tolik milovala ,kdykoliv zavřela oči ,objevili se ji jeho zářivé modré studánky ,úsměv a také jeho bílé zuby….vzpomínala na onu chvíli v zahradě Williams Palace ,kde ji Thomas vášnivě políbil…Byla tak zabraná do snění ,že si ani nevšimla ,že se ochladilo a až do morků kostí ji bičovala sprška slaných kapek mořského přílivu.
Naposledy se podívala na horizont a pak se vrátila známou cestou ke svému starému domovu v sociálním domě.
Moli i Markus dávno spali ,ale Alexe potkala Anette na chodbě ,jak prohrabuje velký saténový pytel.
"Co to máš?"zeptala se náhle ,nečekal ji a šíleně se lekl.
"Potichu.."přiložil si ukazováček na ústa a pak s pytle vytáhl černý společenský oblek.
"Věděla jsem ,že jsi blázen ,ale až do takovéhle…"
"Buď zticha ,pojedu zítra s vámi ,přece si nenechám Moli odvézt nějakým lordem čí vévodou!"vrátil oblek zpět a pak si prohrábl vous ,který mu rašil na bradě. "Ale s tímhle si dělám veliké starosti …už jsem sehnal žiletku a nůžky…mohla by si s tím něco udělat?"
Anette věděla ,že mu nic nerozmluví a proto přikývla "Ale ano."
Anette se vecpala do Alexova kumbálu ,posadila ho na židli a rozsvítila svíčku…
Za půl hodiny pečlivé práce byla hotova a výsledek byl víc něž dobrý.
"Ala mušketýr…."podala Alexovi zrcátko ,tedy spíše kus ze zrcátka ,aby se mohl podívat jak úžasně vypadá! A že byl úchvatný o tom žádná!
"A teď mi řekni ,kde jsi přišel k tomu obleku?!"
"Molinův otec mi ho půjčil…"přiznal neochotně.
Anette na něj koukala a nevěřícně se zasmála "A co jsi dělal proboha u jejího otce?"
Alex pokrčil neurčitě rameny "To se dozvíš už moc brzy!"
"Dobře ,já si teď půjdu lehnout a prosím tě ,ráno budeme potřebovat tvoji pomoc ano?"
"Ráno budu u vás jako na koni ,to slibuji."
"Tak dobrou." Anette uvažovala ,z Alexe skutečně jednou bude dobrý básník!! Jeho verše se ji velice líbili a proto nepochybovala ,že jednou dosáhne svého snu!

Oda na Řeckou …
Na jakou slavnost asi tady jdou?
Kněz před zelený oltář oběť žene,
jalůvka bučí s hlavou zvrácenou,
hedvábné boky kvítím ověnčené.
Kam z města od moře či od řeky,
či z horské vísky, skryté do kamení,
odešli všichni v tuto jitřní chvíli?
Tvé uličky už, město, navěky
zůstanou tiché, nikdo tady není,
kdo by nám řekl, kam se roztratili.
John Keats (jak se později Alex jmenoval.)
Tato jeho báseň ji uvízla v paměti ,protože ji Alex vyprávěl celé dva týdny stále do kola ,tato část byla nejvíce zajímavá ,jakoby ji připomínala ulice Londýna!! Její život…
Anette konečně ulehla do své staré postele a byla tak ráda ,že neprší! Díra ve stropě byla větší ,než když odešla do Times v převleku za chlapce…
Nyní se mohla dívat na černou oblohu plnou hvězd. Hleděla na nebe a myslela na Thomase! Božínku ,jak se to mohlo stát ,nechala ho odjet ,je to jen její chyba!
Už si nebude vyčítat co udělala ,co se stalo stalo se a bohužel se to nedá vzít zpět.
Usnula ,ale jen na krátko ,než se za okny vylouplo na oblohu kruh velkého zářivého a hřejivého slunce ,které značilo dobrý den!

love times 0.7

24. dubna 2009 v 21:09 Times in love
7.Kapitola





Když otevřela druhý den ráno oči ,uvědomila si ,že se ji to nezdá. Posadila se a vystrčila nožku z postele. Nahmatala bačkory a hmátla po županu ,který si večer přichystala a vylezla z postele. Nemohla stále uvěřit tomu ,že ona ,prach obyčejná holka z ulice je na tak honosném sídle ,v tak honosném pokoji a je o ni pečováno jako o lady!
Ohrnula závěsy a nahlédla ven z okna na zahradu ,kde pobíhal muž s velkým bernardýnem. Mžiku poznala Thomase. Běhal sem a tam a smál se. Neběhal sám ,byla tam s ním taky služebná Lucy a pokojská Katte. Anette se do obličeje nahrnula krev vztekem. Nemohla uvěřit tomu co právě vidí. Rychle se podívala jinam ,ale nedokázala přestat poslouchat povykující dívky. Otevřela okno do kořán ,aby do pokoje pronikl ranní vzduch plný vůně rosy a vstoupila na balkon.
Thomas se mžiku zastavil a zamával na ni. Nereagovala ,jedovatě se koukla na Lucy a Katte ,které se hned uklonili a zmizeli.
"Anette ,pojď ke mně."chtěl roztáhnout náruč a obejmout ji ,ale nedovolila mu to.
Anette vklouzla zpátky do pokoje a zatáhla těžké černé závěsy.
Převlékla se do narůžovělých šatů s vyztuženým živůtkem aby vypadala co nejlépe ,hřívu ohnivých vlasů svázala na temeni a nechala je volně splývat po zádech až k zadečku.
Vyklouzla francouzským oknem do zahrady jen tak na boso a zamířila na dvůr. Thomase nikde neviděla ,ale překvapil ji ten velký bernardýn ,s kterým se tu honil.
Vyjekla překvapením a dopadla na trávník. Pes ji skočil na ramena a začal ji radostí olizovat a vrtět ocasem. Anette ležela na zemi a divoce se smála. Podrbala ho za ušima a poručila aby z ní slezl ,ale všechno marné. Stále se smála ,ale měla i strach o šaty ,které by nerada poškodila. Začala ho odhánět zuřivěji ,ale pes nedbal na její výhružky.
"Benne ,k noze."
Benn seskočil a běžel k onomu hlasu. Muž se postavil nad Anette a podal ji ruku. Byl to vévoda Corneil.
"Není vám nic?"zeptal se starostlivě.
Anette zavrtěla hlavou ,děkovala pánu bohu ,že ji seslal právě Corneila. Postavila se a oprášila šaty od prachu.
"Děkuji vám pane."uklonila se :"Nebylo to nejlepší setkání ,teď si budete myslet ,že jsem padavka."usmála se na něj líbezně a rozhlédla se ,zda někde nevidí Thomase.
"Má paní ,Bennovi by se nikdo nepostavil ,i samotné sestry lékaře Thomase Reillyho da Ginny se mu nemohou sami postavit. Poslouchá jen mě a mého nevlastního bratra Thomase."vztekle si při Thomasovu jménu odfrkl a pak se příjemně na Anette usmál.
Anette spolkla otázku ,které sestry má na mysli :"Vévodo ,omluvíte mě? Měla jsem v plánu jet nakupovat."uklonila se "Uvidíme se na plese."
Otočila se a s radostným výrazem ve tváři odcházela.
"Corneily ,říkejte mi Corneily."zavolal za ní a pak se otočil na patě a zamířil ke koni ,kterého měl uvázaného nedaleko.
Anette se podivila té náhodě ,že právě on se objevil aby ji uchránil před Bennem. Nejspíš Benna poslal ,protože ji dozajista špehoval.

Thomas má sestry? Že se nezmínil…ani o tom ,že by byl jeho bratr vévoda Corneil ,tahle měla ESO v rukávě na dobu ,až se mu bude mstít. Rozhodla se ,že bude s vévodou Corneilem na plese flirtovat ,snad zvládne držet oba dva v šachu ..
Dorazila na dvůr ,kde spatřila Thomase spolu s Nickem a Lenkou u kočáru.
"Nick byl tak hodný a půjčil mi kočár."usmál se Thomas a nedal na sobě nic znát. I když ho velice ranilo ,když ho ráno odmítla. Vůbec nechápal proč?
"To je velice milé. Pojedete s námi?"
Thomas vycítil ,že by raději jela s ním a sama. A proto se neodbytně koukl na Nicka s prosbou ,zda by mohl zůstat.
"Zrovna jsme měli s Apolenkou v plánu jet se projet na koni. Takže nepojedeme."
Anette se nejistě usmála a přijmula pomocnou ruku od Thomase ,který se vyhoupl na kozlík a posadil ji vedle sebe. Anette zamávala Lence a Nickovi a pořádně se zachytila opěrátka aby nesklouzla.
Jeli alejí ,vzduch byl stále nasáklí rosou a také vůní mokré hlíny.
"Moc ti to sluší ,Lann."
Proč mi říká Lann?
"Hm…"odvrátila od něj hlavu a koukala se na ubíhající stromy vedle cesty.
"Anette ,tak prosím ,co je s tebou?"
Anette skoro spadla ,když se zmínil ,že by s ní mohlo něco být :"Semnou?!"užasla.
Thomas pokrčil rameny a popohnal koně "Anette ,určitě něco je. Jinak by ses tahle nechovala."
"Jsi můj ochránce?! Ty mi tu říkáš něco o mém chování?!"vyjela dost zostra ,pak zmírnila hlas a sykla "Myslíš ,že mě budeš líbat a druhý den se budeš honit za služebnými? Pochopíš ,že mi tím ubližuješ?"
"Musím ti něco říct ,jsou to moje sestry…"pak se nadechl "A mně taky ubližuješ ,když žárlíš a chováš se ke mně jako k cizímu."pohladil ji po spánku a políbil na čelo.
"A proč si mi neřekl ,že vévoda Corneily je tvůj nevlastní bratr?"zasyčela.
"Cože?! Kdo ti to řekl?"
"On."
"Lásko ,bylo to už hrozně dávno ,co se otec dozvěděl ,že matka ještě než si ho vzala měla poměr s vévodou Gorgiem ,který s ní měl Corneila ,ale matka se pak zamilovala do mého otce a chtěla si vzít Corneila sebou ,ale to ji Gorgiem nedovolil a tak musela syna nechat na vévodství…"na chvilku se odmlčel ,chtěl ještě něco dodat ,ale myšlenku si nechal pro sebe.
Anette byla tvrdohlavá jako její hvězdné znamení beran a jen přikývla a znovu otočila hlavu. Koukala na slunce ,které se škrábalo vysoko na nebe a jeho paprsky ji oslepovali.
Na chvilinku se otočila k Thomasovi.
"Promiň…"uvědomila si ,co vlastně dělá ,nechce mu ublížit ,ale za to ,že ji tak snadno dostane do stavu ,kdy nemůže dýchat ,hrdlo se ji stahuje a srdce bije jako zvon ho nenáviděla!
"Ne ty promiň."chytl ji kolem ramen a přitáhl si ji blíže k sobě.
Thomas přemýšlel…odkud ta holka přišla? Já o ní vlastně nic nevím. Povzdechl si ,rád by ji znovu políbil ,jako včera…u Williems Palace ,ale teď řídí povoz ,který navíc není jeho a také má strach ,že by se mohli koně splašit.
"Anette ,odkud vlastně pocházíš?"
"Z East End…"zahleděla se mu do očí s prosebným pohledem ,aby se dál nevyptával.
"Ach lásko…"nestihl nic doříct ,protože mu opět skočila do řeči.
Odtrhnula se od něho :"Nechci aby mě někdo litoval!"sykla a znovu se od něj odvrátila.
Thomas zavrtěl hlavou nad její tvrdohlavostí "Máš tam nějaké přátele?"
Anette sebou znovu trhla.
Na co si to hraje? Ptal se sám sebe Thomas.
"Ne."odsekla ,tahle odpověď ji bude ještě dlouho mrzet.
"Anette ,když se budeš tahle zdráhat mým otázkám.."
"Thomasi ,výslovně jsem tě žádala ,nestarej se o moji minulost ,já si to nepřeji."znovu jak měla ve zvyku mu skočila do řeči a nevšímala si jeho pobavení ,jak by ho tak ráda shodila s kozlíku!!!
Thomas se smál
její jízlivosti ,to je ta pravá…jen škoda ,že semnou vůbec nemluví..
Anette se štítila jeho doteku ,nemohla pochopit jak ho může milovat? Proč ji nenechá být? Proč chce vědět její utajovanou minulost?
Anette se vrátili vzpomínky na East End ,první den co tam přišla ,co ji tam Viktorie dovedla ,litovala toho ,že nezůstala někde pod mostem nebo v parku ,ale neměla jinou možnost ,brzy by ji zabili nebo znásilnili a nebo obojí!
Potulovala se ulicí kousek od East End ,všude bylo bláto ,zvratky a puch. Procházela prostředkem ,protože z oken kdykoliv si mohla všimnout spadly pleny či někdo vylil obsah nočníku. Bylo ji z toho všeho špatně ,všude cítila puch nemocí ,cholery či snad něčeho horšího. Pamatovala si také na stroužku ,která nesmyslně vedla kolem zanesených chodníků kuchyňským odpadem ,které odklopovali prasata.
Oklepala se a zahnala vzpomínku do kouta ,nechtěla myslet na svůj první pocit.
Hned co se vrátí ,určitě o znečištění londýnských ulic napíše. Podle jejího odhadu nejubožejší byl přístav East End a s ním to odnášel i Brixton , Camberwell a Peckham. Ulice ,které Anette také moc dobře znala! Odtud pocházel mladičký Michel ,který přišel do sociálního domu…domu do kterého jste se museli brodit ,když náhodou domovník zaspal a odpadky vítr foukající od přístavu zanesl se hromadili před vchodem.
Thomas si všiml její nervozity ,ale neptal se ,moc dobře si uvědomoval ,že ji teď připomněl její starý ponurý domov v té stoce ,která byla kotvištěm vojáků ,Albánců ,Američanů a nebo jen žebráků..kolik si toho musela projít…
Anette si také vzpomněla i na lepší časy ,to když se z Temže odváželi odpadky ,jak si tenkrát našla ten nádherný šperk ,diamant ,který teď denně nosila jako talisman na krku. Byl její jedinou vzpomínkou na Michela ,kterého postihla cholera. Tenkrát postihla i Betty a Kate ,dívky ,které byli jako Viktorie prostitutky.
"Tome?"
Thomas se v duchu zaradoval "Ano?!"
Anette svoji prosbu vyslovila pomalu se sklopeným zrakem "Mohla bych se podívat….podívat se na East End?"
"Samozřejmě."v očích mu jiskřilo ,ale nebyl nadšený ,že pojede tam ,kde jako malý chlapec také nějakou tu dobu pobýval….bylo to velké tajemství!! Corneil ,ten bezcitný…nenacházel pojmenování ,tenkrát v deseti letech byli spolu s matkou v Londýně ,bratrovi bylo patnáct a jemu teprve sedm let ,nikdo mu nevěřil ,že ho bratr nechal v přístavu a šel si užívat do nevěstince…a také mu matka nevěřila ,že jeho bratr ji chce zabít a jak dopadla?
O této události nikdy nikomu neřekl ,už tak by ho měli za blázna! Anette se znovu opřela o jeho silná ramena. Políbila ho na tvář a zavrtěla se štěstím.
"Udělala jsi mi radost ,prosím slib mi ,že už nebudeme mít mezi sebou nedůvěru a hádky."
Anette přikývla. Vyjeli z lesa a před nimi se rozprostřelo předměstí Hampstead. Anette se objevila jiskra naděje ,že uvidí Moli a Markuse. Thomas byl úžasný muž ,nikdo ,koho kdy potkala se mu nemohl rovnat!
Jeli po ulici Whitechapel ,když Thomas začal brzdit. Koně se dali do mírného klusu a pak už se konečně zastavili. Ulice byla mírně páchnoucí. Thomas seskočil a obešel kočár ,aby pomohl Anette dolů ,ale než stačil doběhnout ,Anette už stála zabořená v suché hlíně ,kterou usušilo slunce!
Všimla si jeho smutného výrazu "Tak mi pak pomůžeš nastoupit."
"To se mi líbí ,ale křehká dáma jako ty nemůže skákat z kozlíku sama."zahučel potichu ,protože kolem nich právě procházel starší pár ,drželi se za ruce. Pán ,postarší s kotletkami se na Thomase usmál "Thomasi ,synu! Jak se máš?"
"Strýci…skoro bych tě nepoznal ,ve společnosti tak půvabné dámy."uklonil se a pohlédl na sešlou mladici ,která jistě ještě nedávno sršela zdravostí a mladostí ,ale teď se na ní pomalu začala ozývat nemoc ,kterou v zimě dostala. Thomas si s ní nevěděl rady.. Už od zimy ho velice trápila…."Mám se dobře a jak vy?"
"Skvěle ,tady Ernice se daří daleko lépe než dříve…"povytáhl obočí a pak se podíval zkoumavě na společnici Thomase :"Máš ji zaplacenou?? Moc pěkná!"
Thomas sykl aby dal najevo strýci ,že je to žena ,které si velice váží ,ale to už se dala do rozhovoru Anette.
"Podle čeho soudíte?"řekla sladce.
"Je to šlapka!"vykřikl.
Jeho žena ho dloubla do žebra a vraživě se na něj podívala ,strýc protáhl obličej a neochotně se omluvil.
"Strýčku ,to je Lann ,dcera lady Rebeky…"vysvětlil mu jeho omyl Thomas a byl velice vyvedený z míry! Strýc si myslel ,že je prostitutka!!!!!
"Božínku….lady ,promiňte sterému lišákovi jeho troufalost!"omlouval se a líbal ji ruce.
Anette byla zaskočena ,Thomas ,který strýcovu reakci nějak nekomentoval se omluvil ,políbil tetu a podal strýci ruku a do ucha mu šeptl "Jak je to vlastně s Ernice?"
Strýc se zatvářil zkroušeně "Synu ,bude pohřeb…ztratila i svůj smysl pro humor."mávl rukou a pak Ernice pohladil po vlasech "A také už skoro neslyší…"
"To je mi líto…"Thomas soucítil s ním ,kdyby mu umírala žena před očima ,nebyl by o nic zkroušenější! "Bylo nám ctí a teď už nás omluvte."Thomas se uklonil a zvedl ke své společnici ,která nemluvila jen poslouchala rámně.

love times 0.6

24. dubna 2009 v 21:09 Times in love

6.Kapitola






Nechtěl ji jen tak pustit ,ale musel. Anette nasedla na Picca a pomalým šouravým krokem odjížděli od Williems Palace.
Anette se naposledy otočila a naposledy se svůdně podívala na Thomase ,vryla si do paměti tohle nádherné místo klidu ,míru ,ale také nemoci. Zítra až pojedu do Londýna ,koupit nové šaty!! Nemohla tomu uvěřit ,poprvé v životě si obleče něco nádherného…a pak si vzpomněla na Moli a Markuse. Určitě je vezme sem ,na Williems Palace a Sára s Viktorií určitě přijmou její nabídku ,jako služebné na Williems Palace ,jak si všimla ,Thomasův otec žil na sídle ,tedy v obrovském domě docela sám ,pokud ho nenavštívil Thomas….Thomas…pořád na něj musí myslet ,ať dělá cokoli.
Pobídla Picca do klusu a provětrala si hlavu. Zítra ,až pojedou v kočáře do Londýna ,zjistí plán Thomasovi cesty a pak se jako ,možná černý pasažér nebo jako lady Anette Izabela Bassettová ,nalodí a bude cestovat první třídou. Na Thomase jako náhodou narazí a….tenhle plán se jí zdál dokonalý.
Povšimla si ,že míjí hrad ,mohutné sídlo ,postavené na skále. Zastavila se a koukla se proti sluníčku na nápis ,který oznamoval ,jak se sídlo jmenuje … Vottnice Brige! Vévoda Corneil. Blesklo ji hlavou ,obrátila koně a objela si les. Už ví ,proč se mu říká Vottnice Brige ,z druhé strany ,přes kamenné výklenky skal se tyčili mohutné mosty ,kterými se vjíždělo na dvůr onoho sídla. Vůbec nemohla pochopit ,jak si cestou k Williems Palace nemohla nevšimnout tak honosného sídla.

Udělalo se ji z vévody Corneila špatně! Byl to typický aristokrat ,jaké si pamatovala s ulic Londýna , snobští a nechutně bohatý! Ale plesu se nevzdá ,ať to stojí ,co to stojí.
Znovu pobídla Picca do cvalu a za jízdy si upevnila paruku ,když přijela na Hortton Hall ,byla už skoro tma ,ale příjezdovou cestu osvěcovaly plynové lampy. Byl to romantický pohled ,přála si ,aby až vše hezké skončí ,aby si tato místa dobře pamatovala! Na dvoře už na ní čekal sluha Hopkins ,přistoupil k ní a přinesl ji správu od lady Suzzune ,která se narychlo se syny Mojmírem a Arnoldem sbalila a odjela na letní sídlo ve Skotsku ,do zapadlé vesničky Horrykton.
"Paní ,ale prosím vás ,žádné návštěvy."
"Hopkinsy ,já nejsem….."otevřela pusu ,aby zalhala ,ale nenechal ji domluvit.
"Bohužel ,vaše vystoupení s panem Thomasem se nedalo nepřehlédnout ,ale slibuji ,že budu mlčet jako hrob. Vaše matka by si to tak přála."pak se uklonil a zmizel.
Anette polkla ,moje matka? O kom to proboha mluvil ,vždyť já nemám matku.
Ustájila za pomoci podomků Nickova koně a vstoupila do haly Hortton Hall. Byla luxusně zařízená ,jak už si mohla Anette všimnout ,dříve by cítila ponížení ,hořkost a nenávist k tomu to domu ,ale připadalo ji to tu jako domov ,jako druhý domov.
"Hopkinsy ,Brusy ,Alexi…..je tu někdo?"Anette se nemohla dovolat žádné odpovědi. Posadila se ke kulatému stolu v jídelně a zrak ji sklouzl k ženě v zlatém rámu ,který vysel mezi okny ,které se stejně tak jako na Williems Palace ,táhli od stropu až k podlaze ,jen s tím rozdílem ,že nebyli zataženy těžkými závěsy ,kterými nešel dovnitř vzduch ,ale průsvitnými záclonami ,které se při poryvu větru vznesly do vzduchu.
"Propána.."vstala ze židle a přistoupila k obrazu ,jakoby viděla samu sebe! To není možné.
Hleděla nepřetržitě na dívku v brokátových šatech ,s ohnivou hřívou měděných vlasů ,které z obrazu doslova křičeli. Obličej hoden královny ,zelené oči lemované černými řasami! Anette nemohla té podobizně uvěřit! Prudce se posadila do křesla a údivem zůstala sedět.
"To je vaše matka ,slečno Lann. Jste obě tak krásné…"Hopkins si povzdechl a zamířil létacími dveřmi do kuchyně. Za necelou minutu se vrátil.
"Slečno ,prosím vás posaďte se ke stolu."vyzval ji. Anette nehodlala kazit mu radost a posadila se. Do jídelny vstoupila mladá služebná Lucy s mísou brambor a pečeného kuřete.
"Dobrou chuť má paní."popřála ji a odcupitala z místnosti.
Hopkins si hned potom ,co slečna dojedla přisedl k ní a usmál se.
"Slečno Lann."
"Anette."opravila Hopkinse.
"Anette ,podle toho ,co jste mi před chvílí řekla ,vůbec netušíte ,že vaše matka lady Rebeka je vaše."
Anette zavrtila hlavou a připila si červeného vína. Stále tomu nemohla uvěřit.
"Rebeka byla tak mladá ,když ji váš otec připravil o život."začal Hopkins vyprávět.
"Můj otec? A kde je teď?"
Hopkins na ni chvilku koukal a pak se rozhodl říct ji o celé události.
"Vaše matka ,lady Rebeka si vzala vašeho otce v sedmnácti letech. Hortton Hall tenkrát patřil jemu a vaše matka byla jen chudá šmudla z vesnice Virgen v Rakousku..Otec si ji tenkrát přivezl z dalekých cest ,které podnikal po Evropě. Vzal si ji a zplodili dítě. Tedy vás."Hopkins byl do vyprávění tak zabraný ,že si ani nevšiml ,že Anette vstala ze židle a postavila se k oknu a pozorovala západ slunce."Byl to celkem poklidný život. Vaši rodiče spolu byli velice šťastný ,ale.. vy jste jim dělala potíže. Otec vás nechal odvézt do nějaké stoky v Londýně a když na to přišla vaše matka ,pokusila se vás najít ,ale váš otec ,spolu s Johanem ji zabili."
Anette se naježili chloupky strachem :"A kde jsou teď? Otec a strýc…"
"Váš otec byl pověšen a strýc v nedohlednu. Utekl hned po pověšení vašeho otce ,naštěstí ste celá maminka."povzdechl si Hopkins a hodlal vstát.
"Hopkinsi ,mám strach. Co když strýc…nechci ani pomyslet ,kdyby se dověděl ,že jsem tu."polkla při pomyšlení ,že by ji chtěl snad zabít.
Hopkinse doslova zaskočila :"Paní."postavil se aby vypadal důstojně :"já vás ochráním."
Anette moc neuklidnil ,Hopkins byl typ muže ,který se nepere ,ale dodala mu odvahy a letmo se na něj usmála.
Na dvoře se ozval skřípot kočáru. Anette se lekla ,že snad přijela lady Suzzune se syny ,ale když vykoukla ven spatřila muže s rezavým strništěm a rezavými vlasy. Byl parádně oblečen a vypadal jako Arnold. Arnold…hned ji to docvaklo. Byl to Nick ,kdo právě platil Voskovi za odvoz a pak s velkým kufrem zamířil ke dveřím ,které vedli do sídla. Kočár se vzdálil a byl slyšet jen dusot koňských kopyt a voskovo popohánění bičem a řevem.
Anette se zatajil dech ,co teď bude dělat? Sundala si paruku a prohrábla si dlouhé kučery. Koukla se na Hopkinse ,který hbitě vystřelil ke dveřím ,pomoci pánovi se zavazadly.
"Vítejte pane."Hopkins popadl kufr ,který mu Nick podával a pak zavolal čísi jméno :"Apolenko ,kde jsi? Lásko ,už jsem doma."
Anette se nenápadně přesunula ke dveřím a sledovala co se bude dít. Za chvíli se ozvalo cupitání po schodech a objevila se Lenka. Ta krásná černovláska ,která teď doslova skočila Nickovi do náruče. Nick se s ní zatočil a pak ji postavil na zem. Nastala romantická scéna jako z knížek. Anette se zatajil dech ,když viděla jak se šťastná dvojice líbá pod velkým skleněným lustrem. Dopadalo na ně slabé chvění svíček ,když se od sebe odtrhli ,Hopkins se uklonil a zmizel v druhém patře.
"Anette."Lenka si všimla dívčiny hlavy ,která vykukovala ze dveří jídelny.
Anette se zhrozila ,je prozrazena. Vylezla ze svého úkrytu a pozdravila Nicka.
"Dobrý den pane."uklonila se ,ale bohužel neměla sukni ,takže to vypadalo dost komicky.
Nick se podrbal na bradě a pak se koukl na svoji snoubenku ,kterou svíral v náruči.
"To je Anette Izabela Bassettová ,podle Herolda tvůj bratr."zasmála se Lenka.
"Cože?"Nick byl zmatený.
"Je to dcera lady Rebeky."ozval se Hopkinsův hrubí hlas.
Nick se otočil je komornému :"Jakže?"
Hopkins se plácl do čela :"Lady Rebeka měla dceru ,snad znáš tu historku. A Lann ,tedy tady Anette sem přijela převlečená za vašeho bratra."
"Proč za mého bratra?"Nick byl zvědaví a taky rozčilený ,co to tu ta trojice na něj vymýšlí.
"Ehm…převlékla jsem se za chlapce ,abych se dostala do novin a Herold si mě spletl s vašim Bratrem Arnoldem a pak už jsem jaksi nemohla z té motanice ven ,nedalo se mu to vymluvit."
Anette polkla ,dost jasně slyšela svůj rozklepaný hlas.
Nick se rozesmál :"Aha ,starý Herold ,ten popleta. Lady Lann ,sestřenko ,vítej na sídle Horttonů."usmál se :"Jistě už si zjistila kde co je ,takže tu můžeš zůstat. Já se půjdu opláchnout."a teď už se otočil k Lence :"Pojď drahá."
Nick obejmul Lenku za útlí pas a pak už vycházeli schody.
"Kde teď budu spát?"zeptala se z nenadání Anette ,nechtěla komentovat rozhovor a proto se zeptala na úplně první věc ,která ji napadla.
"Pojďte za mnou ,má paní."usmál se Hopkins a vedl ji po schodech do horních prostorů. Zamířili k levému křídlu až do zadu ,kde byli neobydlené místnosti.
Hopkins se zastavil před velkými bílými dveřmi ,které byli pečlivě vyřezávané do vzorů květin. Hopkins otevřel a nechal Anette čekat za dveřmi.
Za nedlouho se otevřeli dveře do kořán a Hopkins svíral velkou kupu bílých prostěradel.
Anette nakoukla dovnitř a spatřila tu nádheru.
"To byli komnaty vaši matky ,Lann ,prosím nebojte se ,budu na stráži ,jak jsem slíbil."Hopkins se uklonil a nechal Anette se rozkoukat.
"Hopkinsi ,nevím jak vám poděkovat."Anette vyhrkli slzy. To co viděla nemělo na nic ,na Nickův pokoj ,jídelnu ,halu ani samotné sídlo.
Pokoji dominoval obrovský krb ,velké francouzské okna ,zakryty těžkými závěsy a bílými záclonami. Strop byl dřevěný s vystouplými trámy ,z kterých se dolů táhl veliký závěs ,který pokoj odděloval od koupelny. Byla tam porcelánová vana a toaletní stolek. Podlaha byla pokryta měkkým kobercem ,do kterého se každým krokem Anette příjemně propadala. Uprostřed stála veliká postel s nebesy ,které se táhli od vysokého stropu. Před krbem stál velký ušák a podpěrka na nohy.
Anette vydechla nadšením ,když otevřela mohutnou skříň. Byla plná šatů ,kloboučků ,střevíčků a šál. Prohledala další části pokoje a našla i zlaté zrcadlo ,v kterém se viděla úplně celá. Rázem zapomněla na celý svět a nahlédla do skříně. Vytáhla brokátové šaty ,stejné jako měla maminka na obraze dole v jídelně. Vytáhla nějaké spodničky a celá se svlékla. Přetáhla šaty přes útlá ramena a dlouho se prohlížela v zrcadle. Něco tak nádherného neměla v životě na sobě. Když se dneska domlouvala ,že pojede s Thomasem nakupovat něco na sebe ,aby na plese vévody Corneila vypadala co nejlíp ,vůbec nevěděla jakou nádheru najde v matčině skříni.
Zhasla svíčky a ulehla do postele. Dlouho se převalovala než si zvykla na pohodlí ,které ji postel poskytovala. Měkké polštáře ,přikrývky a lněné prostěradlo ji dokazovalo ,že je ve snu.

love times 0.5

24. dubna 2009 v 21:08 Times in love
5.Kapitola





Hned druhý den se Anette rozhodla na projížďku ,znovu ji ke stáji doprovázela Lenka.
Anette zamířila do velké šatny. Prohledávala šatník a narazila na to ,co hledala. Našla jezdecký kostým ,který se skládal s přiléhavých kamaší z černého saténu ,zelený kabátec a bílá košile. Našla také pruh látky ,kterým si dokonale skryla bujné poprsí. Zvolila košili a kalhoty. Na hlavu si nasadila svoji paruku a pak ještě starý klobouk ,který našla na ulici. Vypadal výborně ,na to ,že se válel venku v ulici Waterloo.
Anette otevřela box ,chytla Picca za uzdu a vyvedla ho ze stájí. Lenka za ní běžela se sedlem ,ale to Anette odmítla. Naučila se vloni v létě jezdit bez sedla. Učil ji mladý učitel ,který byl pověřen otcem malého Ruprta ,kterého Anette zachránila před utonutí v Temži.
Vyšvihla se na hřbet Picca :"Do večera jsem spět ,Lenko ,nevím jakou práci zde zastáváte ,ale ať mi někdo po příjezdu přinese večeři do mých komnat."dost si užívala velení ,také si užívala pohled na svět z koňského hřbetu. Když se Lenka naposledy usmála ,Anette zatlačila Picca do slabin a zamířila na zelenou stráň pod kopcem.
"Jsem lady."zavolala ještě Lenka a pak zmizela. Anette zaskočila slyna! Ona je lady ,sakra taky mi mohlo dojít dřív ,že by se Nich ,lord z Horttonu nechtěl oženit s obyčejnou pokojskou. A hlavně ty povídačky o její pověsti!
Zastavila se u potoka a sesedla. Rozhlédla po krásné přírodě ,z kabeli ,kterou měla kolem ramen vytáhla chleba a šunku ,kterou si nechala od snídaně. Usadila se na oblí kámen ,vyčnívající z řeky ,která teď v létě měla příjemnou teplotu.
Anette se pustila do chlebu a za chvíli měla vše snědeno. Naklonila se nad potok ,aby se umyla a pak si do dlaní nabrala vodu na pití.
Neodolala a svlékla se jen do bílé košile. Na sobě měla kalhotky a kolem hrudi ještě obvázaný pruh látky ,který ji velice dobře maskoval. Sundala si i ten pruh a vlezla si do řeky. Brouzdala se příjemným proudem ,který ji chladil ,když tu z dálky uslyšela dopadání kopyt na cestu, která vedla kolem řeky. Jezdec zastavil svého koně a seskočil. Nejspíš si všiml té oslňující nádhery ,která se ponořená do půlky lýtek snažila skrýt svoji postavu za velkým keřem.
"Slečno ,nebojte se."usmál se skepticky pištivý hlas. Pak sundal svoje vysoké boty a vstoupil do řeky. Přistoupil k rozklepané Anette a ohrnul keř ,který ji kryl :"Kruci ,mám já to ale štěstí."usmál se a pak se poklonil :" Vévoda Corneill Christoper Villars z Vottnice."představil se a pak si prohlédl krásku ,která se před ním schovávala. Měla dlouhé rusé vlasy ,které ve slunci hořeli jako plamen ohně. Krásné zelené oči ,lemované černými dlouhými řasami. Byla ideál neoženěného muže. Sjel níž ,oblé poprsí vystupující s lemu košile ,nebylo vidět ,ale nadzvedalo látku z velice kvalitního materiálu. Její plachý pohled ho ujistil ,že civí příliš dlouho ,ale to ho neodradilo pohledů ,které ještě vrhl na hladké dlouhé nohy ,které neměla žádná žena široko daleko! Ani Charlie s nevěstince ,který často navštěvoval v doprovodu Mojmíra ,Arnolda a Nicka Horttonových a s jejich přítelem Thomasem.
Corneil netoužil po manželce ,chtěl milenku! "Ctěná dáma promine ,moje civění ,ale tak krásný pohled si po této zkušenosti dlouho nedopřeji."
Anette se začervenala ,ale pak chytila rozum do hrsti ,odstrčila toho vévodu a zamířila ke břehu. Navlékla si černé kalhoty a do brašny schovala mastný klobouk. Brašnu si pověsila přes rameno ,zkontrolovala ,zda nic nezapomněla a vyskočila na hřbet věrného Picca ,který žral trávu nedaleko.
"Slečno ,alespoň vaše jméno. Když mi ho řeknete ,vezmu vás kam jen budete chtít."
Tato nabídka Anette velice lákala ,už dlouho se chtěla podívat do herny v Londýně do Whist"s. Nikdy ji tam nepustili ,ale v doprovodu vévody…. Lstivě se na něj usmála a dala mu naději.
"Dobře. Mohli bychom se domluvit."utrousila Anette.
Corneil se usmál ,jakoby slyšel medový hlas anděla. Cítil ,že se mu srdce roztančilo ,když dneska vyjel na projížďku a také si postěžovat Thomasovi na bolest zad ,která ho v okamžiku ,kdy ji spatřil ,doslova přešla!
"To rád slyším. Tak dobře ,vy mě poctíte svou návštěvou tuhle neděli na mém sídle ve Vottnici a pak si budete moc přát cokoliv na světe."vyšel z vody a ,natáhl si svoje vysoké kožené boty. Uklonil se a nasedl do sedla svého hnědáka :"Přijďte ve večerní robě."usmál se a zmizel.
Anette se dívala za ujíždějícím Corneilem a tiše ,jen tak pro sebe si řekla:"Když já nemám večerní šaty!"ale do neděle zbývají ještě čtyři dny ,do té doby s Lenkou určitě něco najdou!
Otočila koně opačným směrem a klusala podél řeky a v lese se dala na úzkou pěšinu. Nevěděla kam jede ,ale vítr ji příjemně čechral vlasy ,které ji poletovali kolem hlavy. Úzké kalhoty se ji přilepovaly na stehna ,což ji bylo úplně jedno. Nikdo totiž nevěděl ,kdo je! Až na Thomase! Začala na něj myslet.
Na jeho černé vlasy ,opálenou pleť a modré tůňky ,které se na ni dívali svůdným pohledem ,kdykoliv se na ni podíval. Od doby co zjistil ,že je žena ,což bylo hned po příjezdu na Hortton Hall ,se na ni více díval pohledem ,který před chvílí použil také vévoda Corneil. Kdyby si alespoň mohla být jistá tím ,že ji také jako ona nosí v hlavě ,ale jistá si nebyla.
Cesta byla posetá kamínky a kolem se stále točila řeka. Šplouchání bylo příjemné ,ticho a klid ale prořízl padající strom.
Drvoštěpové na ni hulákali :"Madam ,nepleťte se tam."
Druhý zas pokřikoval "Jste zadaná??"
Anette ho odbyla stručnou větu ,kterou také používala ,když ji nějaký námořník obtěžoval a ochmatával ji "Jděte k čertu!"
Vybídla koně do rychlejšího tempu a za nedlouho byla z dohledu ,oddychla si ,když zjistila ,že se ji nerozhodli jakkoliv pronásledovat ,ale v zádech měla černou vránu!! Podivila se ,když zjistila ,že je jednooká ,politovala ji ,ale víc si ji nevšímala a tak vrána odletěla.
Z nenadání musela zastavit u
kamennému mostu , za nímž se tyčil velký dům.
Nebyl tak honosný jako Hortton Hall ,ale zarostlé stěny břečtanem ,malé jezírko uprostřed cesty ,která vedla k domu ,písková cesta ,plná drobných kamínků a fasáda domu z kamenů ,vylovených z řeky. Zahrada plná květin ,karafiátů ,lilií ,růží a ovocných keřů. Anette se cítila jakoby se ocitla v rajské zahradě. Na stromech ,které nedovolovali proniknout do zadní části zahrady sedělo hejno holubů a jiných ptáků. A v ohradě se pásly dva koně. Černý hřebec a malé hnědé hříbě.
Za ohradou spatřila stáj a vedle něho kus rozpadlé hradby ,která byla pokryta mechem. Rostli na něm kromě mechu malé modré kvítí. Rozpadlí plot v rohu prolézali veverky. Anette usoudila ,že za potokem je snad jiný svět!
Sesedla z Picca ,seskočila na pískovou cestu a koně přivázala ke sloupu ,kde bylo koryto s vodou. Picco se mohl napít a jeho paní se opatrným a nejistým krokem vydala k ohradě. Sedla si na druhou dřevěnou tyč a nohy podepřela dole. Teď si pro změnu připadala jako kovboj. Přehodila nohy a skončila v ohradě. Opřela se o ohradu zády a lokty položila na ni. Usmála se na hříbě ,které se k ní blížilo spolu s hřebcem. Pohladila malé hříbě po krku ,očividně bylo zvyklé a hřebec se také nechal podrbat za ušima. Anette vytáhla cukr ,který měla pro Picca a dala ho hříběti.

Piccovi to určitě nebude vadit ,pomyslela si.
Přelezla zpátky na druhou stranu ohrady a rozhlédla se kolem. Pohled ji padl na jabloň ,která stála nedaleko. V duchu uvažovala ,zda ji někdo pozoruje ,ale doufala ,že není nikdo doma!
Přesunula se pod korunu stromu a utrhla si jedno. Kousla si ,bylo šťavnaté a sladké. Takové jablko nikdy nejedla ,ale možná to bylo tou přírodou kolem.
Najednou ucítila čísi ruku na svém rameni. Prudce se otočila ,za ní stál Thomas a smál se.
"Jste mě vylekal ,Thomasi."oddechla si ,že za ní nestojí někdo jiný například z pistolí v ruce a pak se také divila ,co tu dělá "Co tu děláte?"zeptala se podezřívavě.
Thomas ukázal na velký nápis nad dveřmi Williamský Palace. Anette stále nechápala.
"Tady bydlí můj otec…"pokrčil rameny a chytil ji za ruku.
Anette se málem neudržela ,vyškubla svoji ruku z jeho a rozzuřila se :"Ale ,ty jsi mi tedy lhal? Jak si mohl proboha tvrdit ,že je tvůj otec mrtev?!"nechápala jeho jiskření v očích ,čímž mohla vycítit ,že se ji směje!
"Anette ,a vy jste mi snad nelhala?"ušklíbl se. Znovu ji popadl za jemnou ,hubenou ručku a dotlačil ji ke dveřím :"Smím vám ho představit?"zeptal se sebejistě.
Anette byla štěstím bez sebe a přikývla ,dozajista se chtěla setkat s otcem svého idola! Thomas ji pevně obejmul kolem útlého pasu a nehodlal ji jen tak pustit. Bez zaklepání vešel dál a Anette šla vedle něho.
"Když teď jsme pár ,prosím ,můžeme si tykat?"zeptal se Thomas.
Anette po něm střelila pohledem :"Jak pár? Já jsem ti snad řekla ,že tě chci?"bože! Položila si ruku na pusu ,uvědomila si ,co teď udělala ,doslova mu nahrála. Teď mu schválila se ji dvořit.
Thomas jakoby ji četl myšlenky :"Tak je to lepší ,Anette."usmál se a povolil o trochu sevření.
"Thomasi ,mohu tě o něco poprosit?"zeptala se plaše Anette a nejraději by si nafackovala ,že se vůbec zeptala.
"Ty můžeš o všechno."
Anette stála zaražená ,když vešli do velké jídelny ,ztichla. Zvenčí se ji zdá Williamský Palace malý ,ale teď věděla ,že je doslova veliký! Polkla "No , Vévoda Corneill Christoper Villars z Vottnice mě pozval na slavnostní večírek ,ale já nemám v čem jít."zabodla se pohledem do země ,kterou tvořili parkety. Byli pokládány do hvězdicovitého tvaru. Uprostřed jídelny stál krb a nad ním vysel veliký obraz ,na kterém byla namalovaná šťastná rodina…Thomas ,Thomasův otec a matka.
"Když mi dovolíš tě doprovázet ,pomohu ti."
Anette se usmála :"Samozřejmě ,můj princi."zdálo se ji ,jakoby ho vydírala ,ale pak ji přišlo ,že se vydírají oba navzájem.
Thomas ji chytl za ruku a zaklepal na velké ,vyřezávané dveře.
Ozval se slabí hlas ,který je zval dál.
"Pojď."vyzval mužský tenor. Nebyl skoro slyšet ,ale za mlada musel být silný a mužný jako ten Thomasův.
"Pojď ,má lásko."Thomas ji nazval láskou ,jeho láskou! Anette se zastavilo srdce a podlomila kolena ,ale její stav bezradnosti netrval dlouho.
Vešli do ložnice ,kde byla skoro tma. Okna od stropu k podlaze byla zatažena těžkými závěsy a do ložnice proudil vzduch jen malou škvírkou mezi nimi.
Bylo tam strašlivé dusno ,Anette se chopila své intuice a roztáhla závěsy. Do pokoje se vmísil studený vzduch a dusno bylo ty tam! Thomas se na ni usmál a dal ji najevo ,že udělala dobře.
"Synu…Thomasi ,vítej."otec roztáhl svoje staré ruce a přivinul si ho k hrudi.
"Otče ,jak je ti?"zeptal se starostlivě.
Otec se zamračil :"To ze mě před tou pěknou slečnou musíš dělat chorého? Přece víš ,že jako lékař se o sebe postarám sám."
Anette se dala do tichého smíchu ,ale Thomas po ní střelil chladný pohled ,který ji v okamžiku umlčel. Dál naslouchala ,jak se otec baví se synem.
"Otče ,pochop ,že syfilis ,není jen tak nějaké onemocnění…."Thomas se posadil vedle něho a lítostně se na svého otce podíval :"Já tě mám hrozně rád ,ale když mi nechceš říct ,jak se cítíš…"
Anette se při zmínce o syfilisu zarazila do velkého křesla u okna. On onemocněl ,ale Thomas je tak statečný a nedá to na sobě znát.
"Jak dlouho už to trvá?"zeptala se z ničeho nic Anette.
Thomas s otcem se k ní otočili. "Už půl roku."ozval se veselý otec ,jakoby si nechtěl připustit ,že brzy zemře.
Anette se zamyslela :"A není možné to nějak vyléčit?"
Otec zavrtěl hlavou ,znal lék ,ale ten se nedal nikde v Anglii ani v Evropě sehnat.
"Ale ano! Antibiotika."vykřikla Anette ,zkušená z předešlých let ,tedy spíš z minulé zimy ,co její přítelkyni Marry Jane ,postihl tato zárodná nemoc ,tenkrát její přítel ,oddaný mořský vlk nasedl na první loď a přivezl ji antibiotika. :"Thomasi ,věděl si to?"
Ten zavrtěl hlavou ,tento virus ,když studoval na Oxfordu ve Francii neprobírali. Tenkrát se chtěl jít podívat na přednášku ,ale jeho zvrácení přítelíčci mu to zavrhli a teď na jeho nevědomosti vydělá smrt. Otec ale neumře.
"No ,je to pravda ,ale já nechci ,abys si kvůli mně podnikal tak dalekou cestu až přes Atlantický oceán…to ti nedovolím synu!"zakabonil se otec a otočil se k nim zády.
"Otče ,je mi to jedno ,ty prostě neumřeš!"Thomas vylítl na nohy a odkráčel z ložnice.
Anette se za ním smutně dívala a pak se obrátila na Thomasova otce. "Pane ,když ho nepustíte ,odjede bez vašeho svolení."
Pan Ginny se k ní otočil a pohlédl do těch zelených očí plné něhy ,tebe si můj synek zaslouží ,doufám ,že vám to vyjde. "Ale já ho nechci vystavovat riziku. Co když nastane bouřka a smete ho i s celou lodí pod mořskou hladinu? Co by jsme si počali?"povzdechl si.
Anette se nehodlala vzdát :"Zavolám vám sem Moli ,to je moje přítelkyně z Londýna ,ona se o vás postará a já budu moct odjet s Thomasem do Ameriky."
Otec se zhrozil :"To ať vás děvče ani nenapadne."
Anette pohodila svým ohnivým účesem a pak důrazně řekla:"Bohužel ,jsem paličatá jako mezek a proto pojedu."
"Vrána k vráně sedá."usmál se otec :"já jsem Ferroni ,kdyby ti to ten můj povedený synáček náhodou neřekl."podal ji ruku a potřásl ji s ní.
Anette se vzdálila s ložnice a rozhodla se najít Thomase. Nakonec ho našla na zahradě ,kde byl opřený o ohradu a koukal se na zářící slunce ,když spatřil Anette přicházet ,neotočil se jen se díval do neurčita.
Anette se postavila vedle něho a koukla se stejným směrem jako on.
"Pojedu s tebou."šeptla do napjaté atmosféry mezi nimi.
Thomas sebou škubl :"Ne. Ty budeš tu."
Anette nic neříkala ,odporovat mu nebude ,pak už se jen potkají na palubě lodi! Měla promyšlený plán do detailů.
"A kdo semnou půjde na ples?"chtěla ho zahnat do autu ,což se ji povedlo.
Thomas se pousmál a na bradě se mu udělal dolíček :"Já ,samozřejmě. To bych mohl stihnout. Nicku ,zítra se pojedeme provětrat do Londýna na nákupy ,musíš vypadat úchvatně!"v očích mu zajiskřilo.
"Dobře ,pane Thomasi. Příteli můj."
Thomas se zakabonil :"Neřekli jsme si ,že si budeme tykat?"
"Já si nezačala."
"Ty jedna ,tak to je výzva."rychle vyskočil na nohy a nechal ji náskok. Anette se rozutekla ,prolezla ohradu a zamířila k hradbám. Rychle vystoupila nahoru a pak už se jen smála ,protože Thomas přes svoji svalnatou postavu nemohl nahoru ,ale ona zase nemohla dolů!!
"Když skočím ,chytíš mě?"
"Lásko ,tebe vždycky."
Thomas se postavil pod výklenek ,na kterém se Anette před ním dobře schovávala. Pak roztáhl náruč a nechal ji ,aby skočila. Chytil ji lehce ,jako peříčko.
"Lásko ,vezmeš mě sebou do Ameriky ,prosím?"
Umlčel její otázky a políbil ji ,dlouze a vášnivě. Teď ,když ji měl tak blízko sebe!
Anette se vytrhla s jeho objetí ,bylo ji v ní tak hezky ,ale když ji nechce vzít sebou do Ameriky ,tak ať si trhne. Anette ho nezavrhla ,jen se musela odpoutat ,kdyby ji nakonec nevyšel plán ,jak se dostat na loď a odjet s ním ,nepřežila by to!
Thomas na ni hleděl zmateně ,ale když ho k sobě přivinula a obejmula ho ,kolem celé široké hrudi ,srdce se mu rozcinkalo jako kostelní zvon. Laskal ji na krku a čechral její ohnivou hřívu.
"Jak se ti jen mohlo podařit ,schovat něco tak úžasného pod tu rezavou paruku?"zašeptal mezi polibky ,které se s mazlení znovu dostavily.
"Jednoduše…."neměla sílu mu odpovědět ,nechala se držet v jeho silném objetí a líbat… Znovu se odtrhla a s náhlou obavou vykřikla :"Vždyť já tu paruku ztratila!"
Nechápala ,čemu se zasmál ,zatočil se s ní dokola a pak ji šeptem prozradil :"Lásko ,ty máš štěstí ,že jsem se tě pro dnešek rozhodl sledovat."
Anette se neudržela a začala pěstmi mlátit do jeho hrudi. "Ani trochu soukromí!!.."bušila silněji :"Na Horttonu ,nic….nikde! Ani když jsem se šla koupat."
Thomas ji chytl za zápěstí:"Anette ,ale dopadlo to dobře."pak hmátl do své kapsy a vytáhl zmuchlanou paruku. Aniž by si to uvědomila ,znovu ho obejmula a zašeptala :"Zítra ,pane Thomasi."

love times 0.4

24. dubna 2009 v 21:08 Times in love
4.Kapitola






"Nicholasi ,jsi v pořádku?"zeptal se starostlivě Arnold. Anette přikývla.
"Mohl bych už konečně jít spát?"zeptala se Anette ,postavila se vedle černé sametové pohovky a prosebně se podívala na Arnolda.
Arnold váhavě vstal a pak se podíval tázavým pohledem na Thomase ,který se chytal odejít.
"No tak pojď za mnou."
Anette ho mile ráda následovala do zadní části ,snad už končícího východního křídla. Arnold otevřel dveře ,které prý vedli do jejich nových komnat a otočil se na bratra.
"Snad si nezešílel a můžu tě tu nechat samotného."řekl ironicky a pak za ním zavřel dveře.
Až nyní Anette otevřela pusu dokořán údivem! Komnaty byli pětkrát tak velké jak pokoj v sociálním domě ,velkými okny do komnat pronikal dusný vzduch do prostorů komnat. Mezi okny byla postavena velká postel s nebesy ,která byla na vyvýšeném stupínku. Luxusní sedačka ze červeného sametu ,podobná té v přijímacím salonku ,stále blízko velké šatny ,která byla kryta dveřmi ,které tvořili domněnku ,že je to jedna ze stěn komnat. Anette se rozzářili oči. Třikrát se kolem dokola zatočila a pak se natáhla do těch pohodlných loží. Bylo na něm záplava polštářků tmavých barev. Kdo by byl řekl ,že tyto komnaty obývá muž!
Na stěnách vyseli obrazy pánů s chotěmi ,ale také krásné krajinky podepsané N.J.Hortton ,hned ji došlo ,že obrazy jsou malované Nicholasem ,za kterého se vydávala.
Vedle jednoho z velkých oken ,stál pracovní stůl. Anette se přiblížila k němu s velkým překvapením! Na pracovní desce stál prototyp nově vynalezeného psacího stroje patentovaném r.1714 Henrym Millem. Anette se posadila do pohodlné a měkké židle a začala vyťukávat do stroje písmenka. Sama vůbec nevěděla ,kde se naučila psát. Dobře si ale vzpomínala na přísného učitele Antonieta Jacubse ,který ji za každou chybu okřikl a nebo vlepil pohlavek. Tenkrát ji bylo sedm let ,kdy se poprvé ocitla na ulici v tváři tvář svému nemilosrdnému osudu!
Během hodinky ji zmohlo vyťukávání písmenek a podívala se na list a článek ,který stvořila.

Joseph Addison
,náš anglický spisovatel a politik se dne 17.června 1719 oběsil na svém sídle v Hettonu Gringe. Na místě zanechal omluvný list ,kterým se omlouval své dlouholeté manželce Regine Addisonové a také svému dlouholetému příteli Richardu Steelemu ,kterému se omlouval za všude známí románek s jeho ženou Angi Steelemovou. Tato událost se nesla Londýnem rychlostí blesku a jak se později také ukázalo ,jednou možností proč se Addison oběsil byla ztráta peněz a sídla v Hettonu Gringe. Otázkou je ,zda se světoznámí časopis The Spectator bude nadále vydávat nebo jak už se o tom v minulosti mluvilo skončí jeho produkce a sláva!

Anette čerpala z klepů ,které se nesly Londýnem. Dneska je 18.června ,možná by Herold přijal její článek ,je sice pravda ,že o den déle ,ale zkusit to může!
Z úvah ji vytrhlo zaklepání a pak se ozval dívčí hlas :"Nicholasi ,mohu dovnitř?"
Anette chvíli váhala ,je to sice žena ,ale nevěděla zda jeho sestra nebo přítelkyně ,co když přijde na to ,že vůbec není Nicholas. "Ehm.. Ano."odpověděla. Stále se krčila v křesle ,před psacím stolem. Prudce se otočila ,když dívčina ruka spočinula na jejím rameni.
"O ,Nicholasi ,tak jsem se na tebe těšila."objala ji a dala ji pusu na tvář. Anette se držela verze "ztráta paměti" a prudce od sebe světlovlasou dívku odstrčila.
Zamračila se a pak se zeptala :"A ty jsi kdo?"
Dívka spráskla ruce :"Tak je to pravda ,to co se šíří po sídle Hortton Hall ,ty jsi doslova zapomněl! Já jsem přeci Lenka ,nepamatuješ si na žhavou noc tudle v altánku na zahradě?"Lence skoro vytryskli slzy a div ji jednu nevrazila.
Anette se zajíkla ,když slyšela o noci v altánku ,v duchu se smála ,ale když viděla její zkroucený obličej plný smutku ,politovala ji! Ona ,právě ona tu teď zklamala jednu dobrou duši ,která měla něco s Nicholasem ,za kterého se vydávala!
"Lenko."váhala zda se ji svěřit ,ale zdálo se ji ,že by mohla být zticha :"Budeš držet jazyk za zuby?"zeptala se jen pro opatrnost.
Lenka horlivě přikývla a slíbila na svoji počestnost a svůj krk ,který jak i Anette musela přiznat se musel rovnat jakékoliv lady ,ale z pohledu na Lenku si domyslela ,že je to jen pokojská. Ale Nicholasovi se nedivila ,že právě s ní vede svůj milostný život ,kéž by ho alespoň znala!
"Dobře.."stálo ji to hodně odvahy ,stáhnout si paruku z hlavy ,ale když se na dívčině obličeji ukázala zvědavost ,rozhodla se ji ukojit.
Lenka se polekala a pak údivem otevřela pusu :"Ty jsi ,teda nejsi.."doslova oněměla! Nebyla schopna se na cokoliv zeptat ,ale to i Anette se nebyla na jakékoliv slovo připravena ,zhluboka se nadechla a pokračovala:"Lenko ,nesmíš to nikde říct. Já jsem Anette ,ale nebyla to moje chyba…tedy tak napůl ,protože jsem nevyvedla Herolda McDonalla z omylu ,jaké ho se dopustil ,když mě oslovil Arnoldem a pak ,když mě odvezl sem …na Hortton Hall ,už jsem nemohla couvnout."odkašlala si a vzhlédla na Lenku. Doslova ji vysela na rtech ,poslouchala pečlivě ,vše co ji slečna řekla a pak znovu v údivu otevřela pusu :"Anette ,jak to ,že jsi tak podobná mému snoubenci?"
Tahle otázka Anette překvapila :"Ty jsi to nepoznala ,že nejsem Nick?"
Lenka zavrtěla hlavou :"Ne. Všichni tvrdili ,že se vrátil Nicholas Ello z Horttonu a pak vejdu sem a ty ,tedy on.."byla zmatená ,Anette ji dala chvilku na přemýšlení a pak se ji zeptala ,zdali tomu už rozumí.
Lenka pokrčila rameny :"Ano ,slečno. Ale když tedy nejste Nick…kdo jste?"
Anette chvíli otálela ,ale nejvhodnější bude ,když použije další lež :"Jsem tvoje přítelkyně ,Lenko. Ale prosím tě ,slib mi ,že nikomu nepovíš naše malé tajemství."
"Hm ,ale kde je teďka Nick?"
Anette nevěděla ,jak dlouho se bude ještě vyptávat. Lenka seděla na posteli a proto si sedla naproti ni :"Víš Lenko ,to nevím. Já ho vlastně vůbec neznám."
Lence se povytáhli koutky úst úlevou ,ještě do teď si myslela ,že by to mohla být jeho milenka ,ani by se nedivila ,vždyť byla krásná ,krásná jako Horttonovi dvojčata ,ale to si nechala pro sebe. "To nevadí ,odkud pocházíš ,Anette?"
"Pocházím z East End ,z přístavu ,tady je to ulice u přístavu ,ale nějak bych to nerozebírala."Anette se smutně zahleděla otevřeným oknem do zahrady ,kde se teď Thomas s Arnoldem proháněli na koních. Anette něco napadlo ,když už je tu ,proč se nepřiučit něčemu novému.
"Lenko ,má Nick nějakého koně?"
Lenka přemýšlela ,zdali ji má říct o Piccovi ,ale nemohla jinak :"Ano pane ,máte koně ,francouzského plnokrevníka Picca."
"Mohla by si mi ho ukázat?"žadonila Anette.
"Ano."
Anette poděkovala a pak ji poprosila ,aby ji zavedla do stájí. Přešli rozlehlý dvůr Hortton Hall a dorazili do velké bílé budovy. Byla cítit koňmi a vraty dovnitř létali vlaštovky. Lenka ji zavedla k zadnímu boxu ,kde na ni koukaly velké černé oči ,silného hřebce. Anette k němu natáhla ruku a pohladila ho po nozdrách.
"Tak to je Picco."dívce se po tváři rozlil blažený výraz ,že si Picco oblíbil Anette hned na poprvé ,nevěděla co by se mohla stát ,kdyby k ní náhodou měl odpor!
Anette se rozhodla pro projížďku ,ale odložila ji na druhý den. Vyšli s Lenkou na dvůr a sledovali zapadající slunce. Mohlo být tak kolem deváté hodiny. Anette se rozloučila se svojí novou přítelkyní a zamířila do svých komnat. Cestu si pamatovala ,ale stále se neorientovala ve svých komnatách. Vešla dovnitř ,když tu na posteli spatřila Mojmíra. Ležel
natáhnutý s botami na přikrývkách s bílého lnu. Když ji spatřil přicházet ,posadil se a rozesmál se na celou místnost.
"Nicku ,já ti tak závidím…zase jste byli s Lenkou dole ve stáji zašpásovat si na seně??"
Anette jeho dotěrná otázka zaskočila. :"A když jo ,myslím ,že ti do toho nic není."vyštěkla na něj a pak ho přísným pohledem ,šlehajícím plameny hněvu vyprovodila ze svých komnat. Když za ním zabouchla dveře ,ve vedlejších se objevila Suzzune. Anette si povzdechla ,nikdy nebude mít soukromí. Horttonovi se tu střídali ,jak děti na kolotoči ,či London eye.
"Nicku ,proč si nebyl na večeři? Věřím ,že máš Lenku rád ,ale myslíš ,že je správné tahle s ní zacházet?"
Anette se posadila ke stolu ,kde ještě než odešla ležel napsaný článek. Nemluvila ,sundala si kabátec a stále byla otočená k lady Suzzune zády.
"No dobře ,Nicku. Nebudu tě do ničeho zatahovat ,ale uvědom si ,že takto kazíš její a svojí pověst."Pak nadzvedla sukni a odešla. Anette si oddychla ,když nepřicházel Arnold ,svlékla si svoje přestrojení a jen tak nahá si lehla do postele.
Chvíli ji trvalo než usnula. Myslela na Thomase Reillyho. Byl to nejpohlednější muž ,kterého znala.. A zachránil ji život ,tedy život ,o který mohla přijít ,kdyby se někdo dozvěděl ,že Nickolas ona určitě není... Anette si olízla rty a pak už konečně usnula.

love times 0.3

24. dubna 2009 v 21:07 Times in love
3.Kapitola





Blížila se k sadu a už z dálky slyšela hrdelní smích. Úplně vzadu ,u poslední jabloně stála trojice mužů. Došla až k nim a už z dálky na ni volali.
"Tak Nicholasi ,stále si užívat není zdravé."volal na ni krásný ,černovlasý ,modrooký a velice přitažlivý muž. Nevěděla kdo to je a proto se přiblížila ještě blíž. Byl vysoký a Anette cítila ,jak se ji zrychlil puls ,když na ni znovu promluvil :"Co je s tebou Arnolde? Máš kocovinu? Kterápak
tě okouzlila co?"smál se a pobavil tím dvojici ,která stála za ním.
"Nech mě!"odsekla Anette ,protože ji nic lepšího nenapadlo.
"Slyšel si Thomasi ,nech ho."usmál se zrzek v černých kalhotách a bílé volné košili.
Nebyl tak hezký jako Thomas ,ale také si všimla ,že je někomu moc podobný! Jelikož si Anette vzala paruku s měděnou barvou a tak zakryla stejně tak měděné vlasy ,které ji sahali až do poloviny zad.

Bylo to těžké je zakrýt ,ale nakonec se ji to povedlo. Na hlavu si ještě narazila klobouk ,který po cestě k Heroldu McDonallu našla ležet v popelnici.
"A ty si kdo?"zeptala se Anette hluboký mužským hlasem ,který za dobu ,co ji Herold nazval markýzem Arnoldem Ello z Horttonu zahrála bez problémů.
"On má snad opici ,bratře já jsem tvoje dvojče Arnold."smál se.
"Hm a já jsem Mojmír ,tvůj nejstarší bratr."dodal cynicky Mojmír.
"Jo takže já jsem Nicholas? No asi už to tak bude! Ty si Mojmír."ukázala na blonďatého, silného muže s knírkem. :"Ty Arnold a ty si Thomas."ušklíbla se ,měla dobrou paměť ,říkala si. Byla dobrá ,když i jeho dvojče nepoznalo ,že není ,ten kdo si myslí ,že je!
"Bratře ,pojď do komnat ,musíš se prospat."Arnold ho chytl kolem ramen a z druhé strany se připojil Thomas. Bože ,srdce se ji rozskočilo ,že nebyla schopná kroku. Táhli ji přes celou zahradu až k sídlu Horttonů. Vytáhli ji do schodů ,ale mezi dveřmi je zastavila lady Suzzune.
"Kampak hoši?"usmála se.
"Ale ,Nicholas to trošičku s tím pitím přehnal a teď se nemůže postavit."promluvil Arnold ,na chvilku Nicholase pustil a pomohl lady Suzzune s květinami.
Thomas neudržel rovnováhu ,zakymácel se a spolu s Anette se zřítil ze schodů.
"Co to je?"Thomas zvedl pramen měděných dlouhých vlasů a podíval se do těch křišťálově zelených očí ,které na něj upírali svůj vystrašený výraz.
"Moje vlasy."odsekla Anette a až teď si všimla jak nešikovně si na něj lehla. Její ňadra ,schované pod košilí a kabátcem se dotýkali jeho široké hrudi. Thomas byl rád ,že tu teď není Arnold ,protože tuhle křehkou duši chtěl jen pro sebe.
Jeho mužství se začalo vzdouvat a překvapená Anette se lekla. Rychle se odvalila a skryla vlasy pod paruku.
První ,co z Thomase vypadlo byla otázka :"Kdo jsi?"vrtalo mu to hlavou ,protože její vysoká ,ženská postava ,jak teď zjistil se velice podobá jeho příteli Nicholasovi :"kde je Nicholas a proč se za něj vydáváš?!"chrlil své myšlenky jednu za druhou. Neviděl si do huby a před tak krásnou dívkou si dovolil i zapálit.
"Co je ti vlastně do toho? Jsem tu nedopatřením ,vešla jsem do redakce Times a ten pitomec Herold si myslel ,že jsem snad Arnold nebo jak mě to nazýval."dala ruce v bok a zadívala se do země a šourala svojí nohou po štěrkovém zásypu.
"Proč si byla v Times?"udivil se. Jeho touha ,po tom ,jak mu seděla na klíně se rozplynula ,ale stále se mu velice líbila její ňadra ,která se teď rychle zvedala. Šáhl po jejím pramenu měděného vlasu ,který ji vykoukl z paruky a zastrčil ho do jeho úkrytu.
"Hledala jsem práci ,ale Herold mě jako dívku přijmout nemohl ,protože je mi teprve šestnáct. Ale myslím ,že to není tvoje věc..Thomasi? Pokud se nepletu."usmála se líbezně.
"Ale tady nemůžeš zůstat. Hele ,já jsem Thomas a ty se jmenuješ jak?"zdůraznil poslední slova ,odpověď chtěl a to hned ,aby věděl s kým má tu čest.
Anette se uklonila jako pravý džentlmen ,okoukala to od Herolda ,který se klonil lady Suzzune.
"Pouliční děvče Anette Izabela Bassettová."představila se a pak si pohledem zkaženosti změřila Thomase ,toho prohnilého aristokrata ,který jako všichni ostatní mohli za neklid v Londýnských ulicích.
"Co to tu vy dva vyvádíte?"vyrušil je Arnold ,který se blížil z dálky k nim a když spatřil ,jak se Thomas válí na zemi ,zasmál se.
"Nikomu nic neříkej."procedila skrz zuby Anette a pomohla mu vstát.
Thomas se na ni pobaveně koukl ,ale přikývl. Rodina Horttonových byla zámožná rodina ,která dodávala Švédské královně Ulrice Eleonoře ,která byla jmenovaná teprve letos do Švédské vlády velké masivní lodě. A také ,a to bylo nejžhavější téma měsíce červen ,Ulrice Eleonora byla milenkou součastného krále Jiřího I. ,který na trůn usedl teprve letos ,stejně tak jako jeho Švédská přítelkyně Ulrice. Vrána k vráně sedá ,říká se už po staletí. A nebylo tomu jinak i u nich!
"Ale ,tady Nicholas mi vrazil."Thomas se chytil role a mnul si oko. Podobal se té lhářce ,co se teď smutně rozesmála.. Kéž by tomu tak bylo a nikdy se neobjevila v jeho staromládeneckém životě ,který se po setkání s tak půvabnou mladou dámou chce během pár okamžiků změnit.
"No ,vyjel na moje pití a hraní…. Ať je to jakýmkoliv způsobem a já jsem se neudržel a jednu mu vrazil.."Anette se přilepoval jazyk na patro ,těch lží už měla po krk!
"Hm ,chápu ,ale teď už konečně pojď spát."
Anette hrála nechápavou ,ale zmatená byla dokonale :"Kde mám svůj pokoj?"
"No to se mi snad zdá! No pojď ,já ti ukážu tvé komnaty!"Arnold zavrtěl nechápavě hlavou a pak střelil pohledem na rozesmátého Thomase. Co to ty dva přede mnou zas kujou??
Anette se naposledy podívala na Thomase a pak se zavěsila do Arnolda ,jejího dvojčete.
Procházeli domem snad východním křídlem ,bylo tu spoustu zrcadel a Anette usoudila ,že je to taneční sál. Za dalšími dveřmi se ukrýval kuřácký salonek a hned za dalšími se nacházel přijímací salon. Byl kouzelný ,jako všechny ostatní pokoje! Jeho jednoduchost a duchaplnost Anette ohromil. Nikdy nic tak luxusního neviděla ,tedy ne tak z blízka. Denně pozorovala jak se nákladní lodě vylodí a silní muži ,kterým se svalnaté ruce napínali pod tíhou renesančního nábytku byli k popukání! Anette si od jedné mladé malířky ,jmenovala se Percy Bysshejelová a později se ukázalo ,že je to vlastně muž ,tedy Percy Bysshe půjčila skici a uhel a zachytila je na papír. Byla v tom dobrá ,ale uhel i papír brzy došel a tak ji zbyli jen papíry z krásnými skici ,které sebrala vloni v červnu Temže ,když ji se ji s Alexem pokoušeli vyčistit ,však marně! Odpad se nashromáždil na novo a pokračovat vlastně nemělo cenu.
V salonu se posadili na polstrované křeslo a Arnold ji podal skleničku nějakého likéru.
"Co to je?"zeptala se Anette. Všechno bylo pro ni nové a hlavně pocítila ještě větší pocit nechuti vůči tak bohaté rodině ,jakou Horttonovi dozajista byli.
"Bratře i na tohle si zapomněl? Vždyť je to tvoje nejoblíbenější pití ,whisky!"usmál se Arnold a pak se posadil do křesla vedle něho.
Anette se zastyděla ,vzpomněla si na dobu ,kdy se s Viktorii dostali do skutku skvostného hostince a přinesli jim whisky ,tenkrát bylo Anette teprve dvanáct let ,ale svojí výškou a ženskostí klamala nepřítele a tak se z hostince vlastně dostala po čtyřech ,protože kapitáni a jiní mořští vlci ji nalívali jednu sklenku za druhou. Nakonec to zarazila Viktorie ,která se vrátila od zákazníka. Vyvedla ji z hostince a zavedla k vodní stoce ,kde Anette dlouho zvracela. Tenkrát to s ní bylo zlé ,ale Viktorie to zvládla. Vlastně ji měla být vděčná ,ale Anette se nelíbilo ,že se prodává a nenajde si solidnější práci jako třeba pokojská!
"Aha."Anette se ušklíbla ,podívala se na sklenici z broušeného skla a napila se plnými doušky. Žaludek se ji obrátil vzhůru nohama ,jakoby si vzpomněl na nemilý konec před čtyřmi roky. Anette se zabořila do sedačky a v tu ránu zezelenala. To nedopadne dobře! Říkala si!
Arnold se postavil k oknu ,které bylo nyní dokořán a houkl na Mojmíra :"Nechápu tě bratře! Nemusel by si to dělat a přesto to děláš! Brzy z tebe bude lord a ty češeš jabloň."zasmál se své ironii Arnold a obrátil se na Nicholase v podobě Anette ,která se při jeho zkoumavém pohledu dala do zvracení.
"Nicholasi ,ty pitomče ,to jsou perské koberce!"Arnoldovi se protočili panenky a pak se ladným pohybem přesunul k Nicholasovi.
"Nicholasi ,jsi v pořádku?"zeptal se nechápavě :"Jsi mladší o hodinu a půl ,ale myslel jsem si ,že to vždy bylo naopak ,že jsi silnější ,ale to jsem se pletl."poplácal ho po zádech a Anette se v tu ránu zastavilo srdce jakou silou ji udeřil. Přestala zvracet ,ale zvracení se vystřídalo s dušením.
"Nicholasi."bratr byl zoufalí ,co to svému bratrovi ,nejmladšímu z celého rodu Horttonů udělal :"Nicholasi ,promiň."Arnold vyskočil na nohy a vyběhl ze salonu ,ale za chvilku byl zpátky s Thomasem.
"Prosím tě na tvoje scény nejsme zvědavý ,běž za dveře."nařídil mu přísně Thomas a pak se posadil vedle Anette. Byla už v pořádku a
nejevila známky dušení. Měla zavřené oči a jak Thomas zjistil nenahmatatelný puls.
Teď začal být zoufalí i on ,ale na rozdíl od Arnolda byl lékař a dovedl si s tímhle problémem přidušení poradit ,posadil si Anette na klín ,předklonil ji a pak pěstí praštil do jejich zad ,tak jak to otec dělával ne pijičům ,kteří neuměli pít. Anette se rozkuckala a během minuty byla schopna promluvit.
"Děkuji ,Thomasi."pak si uvědomila ,že sedí na jeho klíně a na tváři se ji objevil ruměnec.
Thomas se usmál :"Není zač ,mojí prací je zachraňovat dívky v nesnázích…"zavtipkoval a posadil si ji vedle sebe :"mohu si s vámi Anette promluvit?"
"Už spolu mluvíme ,tak se vymáčkněte doktore Thomasi ,nevím jak dál."ušklíbla se a odsedla si o dobrý půl metru od něho. Skončila na konci pohovky a pak se převrátila a spadla na zem.
Thomas ji vytáhl a pak se ji představil :"můj pane ,Thomas Reilly da Ginny."
"Zase další aristokrat ,který si myslí bůhvíjaký je doktor ,přičemž mu k diplomu dopomohl tatíček ,nemámily pravdu."zarazila jeho důvtip Anette. Přesně věděla jak na něj.
Thomas se zarazil ,tak tohle nečekal ,její bystrost a pohotovost a co ho nejvíce zarazilo ,plynulí anglický jazyk ,žádná stopa po slangu!
"Bohužel ,nemáte. Otec je už deset let mrtev ,tehdy se postavil za vlast a jeho vlastní vojáci ho odsoudili ke smrti."zarazil její vítězný výraz v tak krásném obličeji ,který neměl dosud šanci poznat. V Anglii se setkal se vznešenými dámami ,ale žádná se nerovnala téhle ,která seděla před ním! :"Jak to ,že mluvíte tak plynule anglicky?"nedá a nedá ji pokoj svými dotěrnými otázkami. Anette se protočili panenky a dala mu odpověď :"Copak si myslíte ,že i dívky z ulice neumí mluvit? Jak jste si dozajista všiml ,tak velmi dobře."hodlala vstát ,ale nepustil ji.
"Anette ,prosím ,pravdu!"
Ať nerada ,ale jeho prosebnému tonu se nedalo odolat. "No dobře. Moli ,moje spolubydlící byla kdysi lady Moli Reneta z Whirtonu. Na ulici se dostala proto ,že se stala Persona non grata ,její muž se ji pokusil zabít a pak ji zesměšnil tím ,že ho pověsili
,všichni se proti ni obrátili zády ,protože neměla žádné jmění nebo majetek a tak skončila na ulici.. Já jsem ji našla schoulenou v krabici v přístavu East End ,těhotnou a bez příbytku! Řeknu vám ,nepřála bych vám ten pohled. No a tak jsem ji odvedla do sociálního domu v ulici Eastit Erd ,tedy pokud se tomu dá říkat ulice ,jak jistě víte ,ulice připomínají spíše smetiště! A ona mě za to učila angličtinu."Anette spráskla ruce ,kdoví ,co právě teď chudinka Moli dělá. Má o ni určitě strach a…. Raději se rozhodla na to nemyslet ,ale velice se ji stýskalo.
"Aha ,počkat…Moli …to mi něco říká.."Thomas přemýšlel. "Ano! To je ta ubohá žena ,tenkrát se o ní mluvilo víc než bylo zdrávo ,byli to hrozné drby ,takže se ani nedivím ,že s ní nikdo nechtěl mít nic společného…"v duchu si vynadal za ty slova :"ale já si myslím ,že to stejně byla nespravedlnost…a aby jste věděla Anette ,já jsem vystudoval medicínu sám."pak se postavil ,doslova zapomněl na věc ,kterou s ní chtěl projednat a zavolal Arnolda.

love times 0.2

24. dubna 2009 v 21:06 Times in love
2.Kapitola





Druhý den se Anette probudila ve studené posteli ,koukla se oknem ven a pak si uvědomila ,že ji stále zatéká střechou do pokoje! Posadila se na posteli a sledovala oknem dění na rušné ulici ,která byla plna žebráků. V jejím pokoji? Ne nebyl to jen její pokoj ,ale i Sáry ,Victorie a Moli s Markusem. Byl to sociální dům ,který obývali ženy a děti. Většinou se živili prostitucí ,ale to Anettu nelákalo a radši kradla než aby ležela pod nějakým neotesancem na zádech!
Sára byla teprve osmiletá holčička a kradla stejně jako Anette ,která ji k tomu dovedla jinak by umřela někde na ulici mezi odpadky. Victorie byla jednadvacetiletá prostitutka. Byla menší postavy ,ale její ženské tvary byli pro muže neodolatelnými. Měla dlouhé vlasy ,které byli věčně mastné ,stejně tak jako Sářiny ,ale Moli ,které zbyl jediný přítel ,byl to její otec jim dopřával pohodlí jeho panství v Richmondu ,ale s Moli nechtěl mít nic společného po tom poprasku.
"Markus je zase špinavý ,podívej!"postěžovala si Moli a už se chystala vyrazit jako každý den k pumpě u přístavu.
Anette se zasmála a natáhla si mužské oblečení ,který ji poskytl Alexandr ,který je vyměnil za její šaty. Alexandr byl blázen ,ale také dobrý přítel. :"Vidíš? Jak mi sedí? A Markusem se netrap… dneska snad už donesu nějaké peníze…uvidíme ,ale bude to brzy ,už mi zase kručí v žaludku."
"Sedí ti náramně..kdybych nevěděla ,že jsi žena asi bych tě chtěla ulovit."zasmála se Moli a přetáhla Markusovi košilku přes hlavu :"teď už musím ,jinak to z něho nesmyji a tobě držím palečky!"
"Děkuji."usmála se Anette ,přetáhla si přes hlavu košili a pak kabátec ,který zakryl její plné poprsí. Na nohy si natáhla staré ošoupané vysoké boty ,které přinesla Victorie ,když jednou měla v posteli vojáka ,zapomněl je u ní a tak si je přivlastnila a nosila je do deště a teď se perfektně hodili Anette ,která se s nimi vydala opět do ulice Waterloo za Heroldem McDonallem.
Vešla do kanceláře a posadila se na křeslo. Chovala se přirozeně ,ale do chlapce to mělo daleko ,ale rozhodně to nevypadalo na nějakou urozenou slečinku.
Herold vešel do kanceláře a uviděl chlapce ,který se krčil v křesle :"dobrý bože! Copak tě sem přivádí?"strnul Herold při pohledu na mladého markýze z Horttonu.
"My se známe?"Anette se podivila jeho reakci ,snad neprokoukl její převlek!
"Jsi mladý markýz Alberto Ello z Horttonu ,ale co to máš hochu na sobě?"
"Okradli mě ,ulice Londýna jsou pro bohaté aristokratické děti nebezpečné."Anette se rozhodla hrát s ním hru na kočku a na myš! Samozřejmě ona je ta kočka a Herold je myš!
Herold spráskl ruce:"Musíš domů hochu ,ale okradli tě dozajista i o všechny peníze ,že?"
"Ano. Ano. Byli čtyři a já jen jeden! Nemohl jsem tomu zabránit."
Herold se v duchu ušklíbl ,Horttonovi chlapci byli vždy padavky ,ale to ještě nevěděl ,že před ním sedí Anette ,která se vydává za chlapce a shodou okolností je podobná ,víc jak podobná markýzovi..
Anette se v duchu smála ,ale když ji řekl ,že ji odveze domů ,oklepala se hrůzou ,co když na to přijdou? Kam se to zase dostala?
Herold ji vyvedl ze své kanceláře ,ven před velký dům ,kde sídleli noviny Times.
"Maxi!"volal na chlapce ,slušně ustrojeného ,ale dozajista hladového ,jak usoudila Anette z jeho propadlých tvářích a hubených rukou. :"Tady markýz Alberto Ello z Horttonu byl okraden ,zapřáhni vůz a koně."
Max na něj zůstal zvědavě hledět a zkoumavě si prohlížel i Anettu. To a markýz? To je žena! Chtěl to vyslovit na hlas ,ale bohužel byl němí. Kdyby alespoň uměl psát ,ale to ho nikdo nenaučil!
"Co okouníš? Neslyšel si mě snad dobře?"obořil se na chlapce Herold.
Max přikývl a utíkal na dvůr ke stájím.

Za chvíli už vyjížděl ze dvora na bryčce ,která byla tažena dvěma hřebci. Seděl hezky na kozlíku ,jako zkušený voska! Zastavil povoz před Heroldem a seskočil na pevnou zem. Uklonil se a běžel pryč.
Herold vybídl Alberta ,aby si nasedl a sám se posadil na kozlík. Anette se kousla do rtů a už se jen strachovala kam ji odveze!
Jeli dvě hodiny ,když se dostali za okraj Londýna. Herold se otočil k Albertovi ,jak si původně myslel a prohodil :"Máte to tu krásné.."pochválil velkou alej stromoví ,která se táhla do dálky. I Anette byla okouzlena ,tohle nikdy neviděla. Nevěděla co je to ,ale ptát se Herolda by nebyl dobrý nápad!
"Ano."vydechla Anette a zavrtěla se v sedadle. Kolem aleje se pěstovala vinná réva. Sluníčko pálilo do obličeje a dodávalo vzduchu zvláštní chuť!
Konečně se dostali ke konci jejich cesty a tu se před Anettou rozprostřelo
velké sídlo ,jak předpokládala sídlo Horttonů…
"Hortton Hall."vydech nadšeně Herold. Anette hleděla doslova s otevřenou pusou na to velké sídlo Horttonů. Rozléhalo se po celé šířce ,což bylo odhadem tři sta metrů na délku. Bylo to rozlehlé sídlo z červenou fasádou a fontánou před vstupními dveřmi ,ke kterým vedli schody ,které byli rozděleny do dvou částí. Voněli zde tulipány a orchideje ,které rostli v záhoncích kolem cesty!
Anette cítila strach ,ale strach se střídal s ohromením a radostí ,že se může dostat do tak honosného sídla! Jakoby znala tu vůni ,ale bylo ji jasné ,že si to jen namlouvá!
"Herolde ,vítej."uvítala ho starší ,ale elegantní dáma se zrzavými vlasy ,stejné jako měla Anette.
"Také vás rád vidím ,lady Suzzune."Herold byl velice galantní a vykonal dámě hlubokou poklonu. :"Vezu vám třetího ztraceného syna."usmál se a vybídl Alberta vystoupit z vozu.
"Ztraceného?"lady Suzzune se udivila :"Není mi známo ,že by se ztratil ,ale odjel včera večer do Londýna."usmála se Suzzune.
Anette se zaradovala ,to ji nahrálo ,alespoň nebude muset vysvětlovat ,kdo je a co tu vůbec dělá! Všechno byla jen shoda okolností ,ale vysvětlete to Heroldovi ,který je po jejich posledním setkání dozajista na Anettu Izabelu Bassettovou naštvaný! Vystoupila s kočáru a napodobovala to ,co dělal Herold ,rozhodla se ,že bude dělat muže se ztracenou pamětí.
"Prosím vás ,Herolde. Jmenujete se tak ,že? Já nevím ,co to tu na mě zkoušíte ,ale jedno mi řeknete ,kde to jsme?"Anette hrála svoji roli celkem dobře ,jen Herolda a lady Suzzune trochu zaskočila!
"Alberte ,ty jsi tak roztomile vtipný."usoudila lady Suzzune :"Já jsem přeci tvoje matka!"
I lady si myslí ,že jsem její syn? Anette se v duchu uchychtla ,to je nejlepší věc ,co se ji dosud stala!
"Nejsem vtipný ,ale nepamatuji se!"i kdyby na to přišli ,pořád muže říct ,že jim říkala ,že si na nic nepamatuje.
"Kam tě ty pitomci praštili?"zasmál se Herold.
"Do hlavy ,ale pamatuji si jméno a hned pak vše po tom co mě zbili a okradli."uchychtla se teď už nahlas! Oni ji to doslova snědli i s navijákem!
"Cože?!"lady Suzzune ,tedy moje matka…pomyslela si Anette se polekala a možná by i omdlela ,kdyby ji Herold včas nezachytil.
"No.."Anette se poškrábala na hlavě :"zřejmě jsem ztratil paměť ,ale maminko na vás si pamatuji…-"
"Když jsem vstoupil do kanceláře ,nevěděl si ,kdo jsem ,ale co si dělal u mě v kanceláři?"vrtalo hlavou Heroldovi.
Rychle…vymysli něco…:"Hledal jsem si práci ,Moli ,tak s tím roztomilým chlapečkem na ulici mě řekla ,že by jsem to mohl zkusit u vás.. Pak jsem se ještě stih spřátelit s Viktorií ,to je prostitutka a s malou Sárou ,která žebrala v ulici Waterloo ,no možná ji budete znát..Herolde?"hrála to dokonale ,lhát ji šlo už od deseti let ,co se dostala mezi ty neotesance. Než ji bylo deset ,vychovala ji rodina Sttep-lanttinových ,kteří měli hospodu U Zlatého selete. Vyrůstala s deseti chlapci a dvěmi dívkami. Filipem ,Tomem ,Johnem ,Bobem ,Erikem ,Jakubem a bylo ještě pět chlapců ,tedy mužů ,kteří jejich sirotčinec ,jak tomu s Marií a Ladou říkali ,opustili hned jak jim bylo patnáct. Ale bohužel sirotčinec se musel zavřít ,protože hospoda U Zlatého selete zkrachovala a Sttep-lanttinovi odpluli do Evropy! Tenkrát na tom byla dost špatně ,ale vše se srovnalo ,když se setkala s Viktorii ,která ji dovedla do sociálního domu!
"Ano…ale Sáru skutečně neznám…a co si proboha dělal s Viktorii?"zasmál se Herold.
"Nic. Bohužel ,neměl jsem čím zaplatit ,ale dobrá rada byla naštěstí zadarmo."odpověděla mu pohotově Anette.
"Tak dost chlapci. Herolde ,děkuji ti ,že si tady Arnolda přivezl a promiňte mi ,ale musíte nás omluvit."řekla sladce.
"Lady ,pane.."Herold se uklonil ,nastoupil na bryčku a zamířil k bráně a pak na dlouhou alej.
"No maminko ,provedete mě sídlem ,ať si můžu vybavit ,jak to tu vypadá?"řekla Anette a usmála se.
"Počkat ,ty nejsi Arnold!"Anette po její větě znejistěla. :"Ty jsi Nicholas ,Arnold je v zahradě ,češe s Mojmírem a Thomasem jablka."
"Tak já se na ně zajdu podívat."řekla Anette a oddechla si. Stále na sobě měla ty staré oddřené kalhoty ,které ji přilnuli ke krásně tvarovaným ztehnám.

love times Úvod+0.1

24. dubna 2009 v 21:05 Times in love
"Tuto povídku věnuji všem ,kteří jste ,

a budete mými přáteli …"

Prolog

Anette Izabela Bassettová seděla v noční košili ve své pracovně a hbitě ťukala do psacího stroje. Psal se rok 1719 ,Anette pracovala jako redaktorka v novinách Times v Anglii. Byly to nejčtenější noviny v Londýně. Anette milovala svoji práci redaktorky ,ale cesta k tomuto povolání byla složitá! Různé překážky v podobě citů ,slz a lásky ,která ji přidělávala veliké starosti! Ještě do teď se nezbavila smutku.. který ji v srdci zanechal ohromnou díru prázdna a slz…

1.Kapitola


1717…
"Nemáte žádnou atestaci ,doporučení nic. Litujeme slečno Bassettová ,kdyby vám nebylo jen šestnáct let..možná byste mohla být sekretářkou…rozumíte mi ,že?"odmítal ji ředitel novin Times ,Herold McDonallen a poťukával si perem do psacího stolu ,který měl umístěný přesně uprostřed své kanceláře v Londýně v ulici Waterloo ,č.p. 45. Byla velká ,světlá a luxusně zařízená.

"Musím vám odpovědět ,že ne!"rozhodla se odporovat Anette.

"Musíte pochopit ,že nemůžeme zaměstnat ženu ,tak mladou a ve vašem případě velice krásnou!"položil pero a postavil se k oknu s rukama za zády. Přemýšlel a pak se otočil :"Doufám ,že mě chápete ,ale ulice Londýna jsou velice nebezpečná! Některá zákoutí rozvrací žaludek i těm nejtvrdším chlapům…a také chci ,abyste byla v bezpečí."znovu se posadil a nasadil si brejličky na nos.
"Takže chcete říct ,že kdybych byla muž ,tak mám větší šanci než nějaká žena?"spolkla to co mu k tomu chtěla dodat a to ,že je to zamindrákovaný obtloustlý pitomec! Když si myslí ,že leckterá žena by neměla na výkon muže! Taková nespravedlnost. Anette pohrdavě pohodila vlasy a Vyskočila z křesla ,který dosud obývala. Na tváři se ji objevili červené skvrnky hněvu ,nejraději by se na místě propadla do země.. ale to co ji vylétlo z úst se nedalo zastavit :"Sakra ,už mě všichni štvou ,že ženy musí být vždy ty druhé…do horoucích pekel abyste se dostal Herolde. Vy pitomče ,myslíte ,že bych nezvládla to co všichni ostatní?"zajíkla se ,kdyby mlčela udělala by lépe. Herold si nalil sklenici sherry a vypadal klidný.
"Slečno Bassettová nerozkřikujte se v mé kanceláři! Nemáte žádné právo mě urážet a teď prosím ,odejdete!"otíral si čelo a divil se slovům ,které vylétli z úst tak atraktivní ženy ,jako je Anette Bassettová!
Anette mu sebrala láhev sherry a napila se z plna hrdla. :"A vy si uvědomte ,že mluvíte s dámou!"odsekla a položila láhev :"a teď mě omluvte ,čeká mě ještě práce v podobě lovení odpadků z Temže ,řeknu vám jaké svinstvo v ní plave není nic oproti tomu co sedí právě naproti mně!"Rychle zamířila ke dveřím a za sebou už slyšela jen údivné žvatlání toho bastarda!
Pohybovala se v prostorách přístavu East End ,byla zlostí bez sebe ,jak se k ní ten náfuka choval. Považoval ji za nějakou křehkou slečinku z předměstí ,co si s ničím neví rady!
V přístavu byl hluk ,vedle stálo i tržiště kam chodili nakupovat aristokrati ,které Anette nenáviděla za jejich povýšenost. Uznávala ,že nevypadá nejlíp v těch šatech ,které ji zbyli a boty žádné ,ale to nikomu nedovolovalo osahávat ji nebo snad se nad ní povyšovat jako to dělal Herold McDonallen v jeho pracovně. Dělat v novinách byl její sen a on ji ho pošlapal.
Přemýšlela o tom ,co ji řekl ,tedy co si domyslela :kdybych byla muž ,nic takového by si na mě nedovoloval.
"Kupte si horké kaštany…"ozývalo se na ulici ,kudy právě Anette procházela. Zahlídla matku s malým kloučkem u městské studny ,kde ho myla. Hned poznala Moli a jejího syna Markuse. Moli byla dříve také šlechtického titulu lady z Whirtonu ,ale manžel se ji pokusil zabít a pak ho zadrželi o pokus o vraždu a pověsili na šibeničním kopci za Londýnem. Moli jí vyprávěla ,že po té události se k ní z její rodiny nikdo nehlásil. Odebrali ji zdroje ,odkud by čerpala peníze a tak těhotná ,mladá a chudá skončila na ulici.
Anette byla už odmalička dítě ulice. Vyrůstala nedaleko lodního přístavu East End ,který se ji stal druhým domovem. Jako malé dítě ji rodiče odložili někde tady v tom zapadákově ,ne že by Londýn nebyl dost velký ,ale prozkoumat ho celý ,to nebylo pro ni!
Poznala jen okolí přístavu a také se jednou dostala i na Tower Brige ,kam ji odvedli městští důstojníci práva ,ale šikovně jim pláchla ,když ji chtěli posadit do člunu a odvést ji na vyšetřovnu. Chvíli nehnutě seděla ,ale pak úprkem skočila do řeky a uplavala po proudu s krysami. Vůbec nevěděla kde je ,ale naštěstí se držela v povodí Temže a našla přístav East End ,odkud se už bezpečně dostala k Moli. To Moli ji naučila spisovného jazyka ,který občas střídala se slangem ,ona ji dala rozumné jméno po své prababičce ,které se Anette zamlouvalo. Moli byla její druhá matka ,vikomtka z Whirtonu ,jediná aristokratická osoba ,kterou snesla ,možná proto ,že žili ve stejných podmínkách nebo proto ,že ji měla ráda!
"Moli ,tady jste."volala na ni Anette.
"Tak jak to dopadlo?"zajímala se Moli celá napnutá.
Anette podrbala Markuse po bělostných vláscích jako měla jeho matka a pak se podivala smutnýma očima na napnutou Moli :"Jak jsem mohla čekat. Nechtějí mě ,protože mají strach o dívku v mém věku…muži to mají vždycky lehčí…zatraceně
,proč nemůžu být chlapec!"
"To nic Anett ,uvidíš to se spraví. Ale víš co mě napadlo? Když už nejsem tak vážená osoba ,ale dáma z ulice."Moli se nad tou představou uchychtla :"proč ne takové zvrácené nápady. Co kdybychom tě převlékli za chlapce?"
"Moli ,to je báječný nápad! Tahle se budu moci dostat do Times lehce a nikdo mi snad nebude odporovat!"zajásala Anette a zvedla malého chlapce do náruče :"Markusi teta bude pracovat v novinách."
Markus ji sice nerozuměl ,ale zatleskal ručičkami a smál se. Byl nadšený ,že i teta Anette je nadšená a radost nějak neskrýval.


Už je pozdě....

24. dubna 2009 v 19:54 Legend
Světlo...všude samé světlo...
Catalin hasila prsty svíčky...
Nemohla zapomenout na tu osudnou noc..
Příboj větru ji zahnal k moři ,kde zuřila vichřice.
"Stůj!"okřikl ji kdosi.
Neotočila se ,šla dál...
"Pomoz mi přeci!"
Neotáčela se ,vítr totiž unesl hlas daleko od ní.
"Ááááááá.."
Skučení větru prožízl ostrý hlas...
Rozeběhla se k němu ,ale tělo bylo pryč ,na zemi byla jen ztroužka krve..
Hořící plameny byli uhaseny ,ale vzpomínky na rozzářený kostel ji
vháněl smutek do očí...
Měla se vrátit... teď je už pozdě...

(print image)

Neměla si!

24. dubna 2009 v 19:36 Legend

"Jocelyn.... lásko! Musíme si dát sbohem..."posmutněl Gorgi.
"Proč? Teprve jsme se našli a ty mě chceš opustit?"užasla.
"Musím odejít.."hlesl tiše.
"Půjdu s tebou ,prosím."žadonila Jocelyn.
"Ne.... stačí že já přijdu o poznání nového světa ,ty musíš žít."
Obloha potemněla a Gorgi se začal ztrácet v mlžném oparu.
"Néééé...lásko.."žaskučela Jocelyn..
Rozeběhla se kamenitou stezkou.. nevnímaje čas.
Na konci uviděla anděla ,poznala ho...
"Neměla si.."
"Chtěla jsem.."
Rty se spojili a život jde dál... nepoznané zůstavá skryto..
láska rozhodla vše x)))))
(print image)

Kusovka 0.3

24. dubna 2009 v 19:19 Draw
(print image)

Kusovka 0.2

24. dubna 2009 v 19:17 Draw

Kusovka 0.1

24. dubna 2009 v 19:08 Draw

Spider!

24. dubna 2009 v 19:00 Draw

Neopouštěj mě!!!-Crazy remix!!!

24. dubna 2009 v 18:29 | me and TeUeska |  Vjecy
NEOPOUŠTĚJ MĚ

Rec: Tak jako co si myslíš? Buďto já, anebo ON!





(HOLKY - NEJŠŤASTNĚJŠÍ PÁR)


Ať to všichni ví, že máš ho rád,


Že si s Bachem rozumíte víc než dřív,


Akorát byla bych chytřejší,


Kdybys řekl mi, zůstaň stát.





(REBELOVÉ - STÍN KATEDRÁL)


Stín překrývá,


můj ideál co jsi byl, jé..


proč odcházíš,


nenechej mě tu stát.





Já nebo Bach,


vyber si teď. Jé, jé..


Proč to děláš?


Vypni to rádio.





Rec: Mě totiž..





(REBELOVÉ - MĚ SE LÍBÍ BOB)


Mě se líbí rock


Tak vyber si mě a nezlob.


Ta píseň to je síla,


ta všechno překoná.


Ooo


Třída vždyť je rock


úspěch má kam vkročí
a když mi sejde z očí
v mysli dál jej mám.





(ABBA - A MAN AFTER MITNIGHNT)


Honem, honem, honem


Koukej si už vybrat.


Proč se rozmýšlíš, když mám tě fakt ráda.


Honem, honem, honem


Koukej si už vybrat.


Tak už prosím promluv a řekni: "Mám tě rád."





Rec: já totiž..





(LUCKA VONDRÁČKOVÁ - STRACH)


Mám strach


Že se nic nevyrovná


tvým vlasům, které máš.


Já mám strach


Že se nic nevyrovná


tvým bicepsům.


Že se nic nevyrovná krávám,


který znáš.


Já mám strach


že se nic nevyrovná…





rec: Amorům





(LUCIE BÍLÁ - AMOR MAGOR)


Tupý kupid Amor Popleta,


já si sním snad vyrazím do světa.


Stojím tu plonková jak děsnej deb


a ty jen posloucháš můj hroznej řev.


Hej, hej ty snad spíš!


Ty seš divnej, že nic nechceš říct.





Rec: Doufám že..





Nenecháš mě zestárnou a půjdeš se mnou spát.


Jsem do tebe zblázněná, tak pojď si se mnou hrát.





Rec: víš co?





(KAREL GOTT - KÁVU SI OSLADÍM)


Kávu ti osladím o trochu víc,


tvou káru vyladím a ještě víc..


Tak už dělej a vyber si mě!


A Bacha pošli zase o dům dál.


Kávu ti osladím o trochu víc,


v duchu tě pohladím a ještě víc..


Pustím svůj žal zadními vrátky,


A Bacha pošli zase o dům dál..





Rec: (on) Tak já tě beru!


(ona) Wow, jupí!





(CRAZY FROG - WE ARE THE CHAMPIONS)


Už ho mám zpátky, je můj,


Bach, to je přece pěknej hnůj.


Jsem nejlepší, jsem nejlepší..


Už tě nepustím, už zůstaneš se mnou.


To na vždy!





The end - KDO NESKÁČE NENÍ ČECH(HOP, HOP, HOP)


xD

Noc změnila vše! 0.3

23. dubna 2009 v 18:53 The night changed everything
Povoz jel dál po kamenné stezce a ukolébal černého pasažera.
"Slečno ,neusínejte."ozval se starcův hlas s kozlíku.
Ryana ,která byla nad propastí spánku se naklonila ,ale hlas ji vyrušil ,otevřela oči a vyskočila ze slámy na hlas ,který ji vyzíval k sobě.
"Co tu děláte?"začal se Velcom nenuceně.
"Já…"Ryana provinile sklopila zrak ,nezmohla se na slovo ,odvrátila se ,ale zvědavost ji přiměla podívat se ,jak se starec tváří ,otevřela oči ,ale na starcově usmívavém obličeji nenašla jedinou známku zlosti.
"Děvče ,jsem hrozně zvědaví… jste Hugenot? Nebo jen nějaká zlodějka?"
"Ne pane ,nejsem zlodějka…"řekla spěšně ,aby si snad neumanul otočit povoz a dovést ji někam do věznice.
"Dobře ,přisedni si."
Ryana se nešikovně přehoupla přes stěnu ,která chránila jezdce před senem a posadila se vedle obtloustlého Velcoma.
"Děkuji."ruce složila do klína a líně se protáhla.
"Proč jste na mém voze?"
Ryana nedokázala odpovědět a tak si Velcom začal odpovídat sám "Jste Hugenot?"
Ryana přikývla.
"Proč jste utekla?"
"Není to snad jasné?"naježila se Ryana ,pak ztišila hlas "Promiňte ,jsem zdrcená..a vlastně mě ti šmejdi udělali sirotkem.."
"Nic si z toho nedělej…"
"Víte ,už nikdy to nebude jako dřív,…"
"Ale! Neříkejte nesmysli ,co kdybyste slečno bydlela semnou a mojí ženou Aletou?"
"Opravdu?"užasla Ryana.
"Ano…"
Ryana se opřela o jeho rameno a po chvíli usnula.
Noc se změnila v jasný den ,nejprve se za rozbřesku objevil opar mlhy a pak si slunce prorazilo paprsky cestu k Ryaninýmu obličeji.
Ryana si povzdechla a po chvíli váhání otevřela oči.
"Dobré ráno slečno."
Ryana ho obdarovala sklíčením úsměvem ,musela vypadat strašně! Neumytá ,neučesaná…. A nechtěla pomyslet ,co si o ni mohl myslet Maxim!
Maxim? No jo ,to je ten voják ,který ji tak urazil. Odfrkla si a zahodila myšlenky na jeho postavu ,která se jasnila v oslňujícím plamenu ohňů ,tedy požáru, který rozdělali katolíci prahnoucí po krvi těch špinavých Hugenotů ,pokud si někdo myslel ,že svatba ujedná mír ,tak se spletl!
"Za nedlouho budeme na venkovském statku ,mém statku kde budete vystupovat jako moje dcera ,alespoň před zaměstnanci.. S mojí ženou si nedělejte starosti.. už dlouho chceme dítě a ty nám nahradíš ,co jsme nikdy nemohli mít…"mlaskl směrem ke koním a pak se spustili po kamenné hrázi okolo řeky a dojeli k velkému statku.
Vraty byly obloukového tvaru a na dvoře se prohánělo hejno hus s pasačkou ,která měla ohnivé rudé vlasy ,spletené v cop a bosé nohy ,když spatřila přijíždějící vůz ,rozeběhla se mu naproti.
"To je dcera naší hospodyně ,Sophie."ukázal směrem k smějící se dívce.
Vůz nezastavoval ,projel kolem drobné Sophie ,která nelenila a naskočila na prostor pro seno.
"Tak už jste konečně tady pane."usmála se Sophie "A jaká byla cesta?"
"Výborná Sophií.. a jak jste se měli vy tady?"
"No Juques dělal problémy ,hned potom ,co jste odjel ,ale nedělejte si starosti ,vaše žena s ním rázně zatočila ,doslova s ním vyrazila dveře… a pak se zavrtal k husám do bláta."teď už se neudržela smíchy a dala se do hlasitého vzlykání.
Velcome se také smál a pak Ryaně vysvětlil "Juques je náš soused ,tedy bývalí ,ale pořád doráží na naší Sophii."
"S kým to mluvíte strýčku?"zeptala se zvědavá Sophie ,nebyla ani moc hezká ,ale její vlasy ji mohla závidět kde jaká šlechtična.
"S ..jak se slečno jmenujete?"zarazil se Velcom.
"Ryana pane."hlesla tiše.
"To je Ryana Sophii ,naše nová pomocná síla a také moje dcera."
"Cože?!"vyjekla zaražená Sophie.
"No slyšíš dobře ,dobře víš ,že naše Barbara utekla s bratrem a někdo je musí zastoupit."Velcomovi oči ,které ještě před chvíli zářili štěstím potemněli "Barbara byla naše malá holčička ,tedy nebyla naše ,jsme rodina plná lásky a Aleta ji k nám přivedla ještě když byla malá… měla bratra ,který ji odvedl pryč… nikdy mu to neodpustím… určitě ji tam někde v tom pekle zabijí…"
"Uvidíte ,že to dobře dopadne."pohladila ho Ryana po ruce.
"Velme…"ze světnice vyšla podsaditá žena se šátkem na hlavě "Tak to je moje Aleta."zasnil se Velcom. Když zastavil povoz na dvoře ,seskočil z povozu a svým těžkopádným krokem zamířil ke své milující ženě. Ryana nikdy neviděla mezi dvěma lidmi tak vroucí lásku ,její rodiče se před dětmi drželi dál od sebe a pozorovat někoho jiného by se jí nemuselo vyplatit. Rozpačitě zůstala sedět na kozlíku se zrakem zabodnutým na své ruce ,které si pohrávali s lemem šatů.
"Aleto ,tak tohle je naše nová dcera Ryana…"pak ji něco pošeptal do ucha a Aleta samým splašením spráskla ruce.

7 žen ,které opravdu né!

23. dubna 2009 v 15:25 Vjecy
1. ... NEMÁ CO ŘÍCT
Paradoxně ji poznáte podle toho, že neustále mluví. Myšlenková zácpa se u ní kombinuje se slovním průjmem, takže vás bez ustání zaplavuje slovním smogem. Její kámošce řekla další kámoška, že si koupila skvělé boty, ale když ta první kámoška dorazila do obchodu, zjistila, že vlastně tak skvělé nejsou, jenže naštěstí za rohem objevila ještě skvělejší, no a cestou domů potkala Honzu, no přece toho Honzu, jehož ségra jednou v klubu potkala Agátu Hanychovou… Obrana proti tomuto typu žen je naštěstí jednoduchá. Pohlédněte jí zpříma do očí a hezky pomalu řekněte: "Drž už hubu, krávo! Slyšíš?!"

2. ... HRAJE PSYCHOHRY
Běžná partnerská konverzace se dá zneužít jako psychologický paklíč, kterým se ta mrcha pokouší
vlámat do hlavy. Nevinně se zeptá: "Mám si vzít zelenou sukni, nebo raději tu modrou?", aby na jasnou odpověď zareagovala: "Aha, takže v té zelené/modré ti připadám tlustá…" Tím ve vás vyvolá pocit viny.
Klasickou strategií je nechat vás rozhodovat o nepodstatných kravinách, aby sama mohla rozhodovat o vašem životě.
Ona: "Šla bych někam na večeři." Vy: "Bezva nápad, na jakou restauraci máš náladu?" Ona: "Je mi to fuk, prostě něco vymysli." Vy: "Co suši?" Ona: "Na suši chodíme pořád…" Vy: "Tak jo, pojďme do stejkárny." Ona: "Maso ne." Vy: "Pizzerie?" Ona: "Zase?!" Vy: "Znám bezva čínu…"Ona: "Myslela jsem, že bysme mohli zajít do Potrefený husy." Vy: "Tak proč jsi to neřekla rovnou?!" Ona: "Čekala jsem, že tě to napadne. Jenže tebe nikdy nic pořádnýho nenapadne… No tak teda pojďme na to tvoje suši. Ale příští víkend se mnou pojedeš za mamkou. Už jsme tam měsíc nebyli."

3. ... JE KVĚTINA ZE SKLENÍKU
Život je pro ni nekončící tragédií. Sebemenší kritika, sebenevinnější žert na její adresu jí vžene slzy do očí. Cokoli, co může špatně dopadnout, tak zákonitě dopadne. Zaplavuje vás svými problémy a plazí se po vás jako liána, zcela neschopná samostatného života… Řešení? Odseknout ji jako liánu a kráčet svobodně dál a sám jako král džungle.

4. ... MÁ PŘEHNANÁ OČEKÁVÁNÍ
Machna, která sleduje telenovely a čte harlekýny, a pak si myslí, že to v reálném světě funguje stejně. Chcete se s ní vyspat, v lepším případě s ní chodit - a ne být růžovoučkým princem, který má změnit její nudný život. Ještě horším typem je žena, která jakoukoli vaši snahu bere jako samozřejmost. Přinesete jí květiny, abyste jí udělal radost, a druhý den bude naštvaná, že nedostala další a barevnější. Zavolejte jí, že přijdete o dvě hodiny dřív z práce, a přijďte dřív jen o hodinu a půl. Urazí se, že jste se půl hodiny zdržel (kdovíkde), zatímco ona na vás čekala, chuděra. Ničeho si neváží, všechno výjimečné bere jako samozřejmost. V hloubi duše je totiž zklamaná, že místo vás nemá muže s uhrančivým jižním pohledem, jemuž tragicky zesnulý otec zanechal hotelové impérium.
5. ... MUSÍ MÍT VŽDY PRAVDU
Všechno, co řeknete, vytrhne z kontextu a použije jako zbraň proti vám. Nejde přitom o snahu přesvědčit vás, ale zadupat do země, aby nad vámi měla navrch. Ona: "Minulý týden jsem viděla Medvídka. Je to kýčovitá sračka." Vy: "Mně se to docela líbilo, ale chápu, že tě to mohlo nudit…" Ona: "Ty prostě o filmu vůbec nic nevíš. Tobě se líbí všechno, u čeho nemusíš přemejšlet!" Tento typ ženy se s postupujícím věkem mění v zakyslé zelí, které bojuje proti všemu. Všechno ji uráží, je hypertrofovaně vztahovačná a závistivá, cizí úspěchy bere jako vlastní prohry. Často to bývá učitelka, což jak známo není povolání, ale diagnóza. Pozor proto na studentky pedagogiky!

6. ... CÍTÍ, ŽE UŽ JÍ 'TIKAJÍ HODINY
Nezajímá ji, co si myslíte o světě, o čem sníte… Nechce vás, ale otce svých dětí, a to hned! Brala by každého jen trochu normálního chlapa. Hledá otroka a sponzora, který ještě sežere lež, že to dítě je jeho.

7. ... NEDÁVÁ VÁM ŽÁDNÝ PROSTOR
Obtáčí vás svými chapadly jako chobotnice a vysává vaši identitu? Naštve se, když řeknete 'já' a ne 'my'? Některé ženy prostě nechápou, že muž potřebuje prostor sám pro sebe. Postupnými manipulativními kroky (nejčastější je kombinace výčitek, výhrůžek a slz) vás zbaví všech vašich koníčků a kamarádů, abyste 'mohli být pořád spolu'. V pozadí je touha totálně si vás přivlastnit. Taková žena není schopna samostatného života. Nejste pro ni partner, ale součást jí samotné. Jakmile se vzdálíte, prožívá muka neúplnosti. Neumí být sama. A vy jste tady přece od toho, abyste se o ni staral, plnil přání, která ji ještě ani nenapadla, bavil ji… a až už nebudete moci, najde si jiného.

Ech ,dámy tak to je prý sexy!!!!!!

22. dubna 2009 v 19:09 Vjecy

  • Snaží se přehodit tenisový míček přes hodně vysoký plot
  • Pláčou na partnerově pohřbu
  • Olizují známky
  • Tisknou si šanon na prsa při průchodu vaší kanceláří
  • Okusují propisku
  • Lízají lízatko a velmi pečlivě se snaží lízat ho tak, aby to vůbec nevypadalo sexy
  • Ždímají čajový pytlík obtočením nitky o lžičku
  • Jsou tak opilé, že upadnou, přičemž se jim vyhrne sukně a jsou jim vidět kalhotky (platí pouze pět minut předtím, než zvracejí)
  • Zvracejí a při tom se stydí
  • Jedí nějaký houževnatější ovocný plod
  • Zakopnou a málem upadnou, ale díky vychytanému pohybu svých boků a nohou se zase hned narovnají
  • Navlékají si nebo svlékají gumové rukavice
  • Koušou se do rtů
  • Na okamžik se zamyslí a pak pokračují ve své předchozí činnosti
  • Koukají se nervózně přes rameno, když je tajně špehujete, jak jdou domů
  • Nechtěně (a hlasitě) se uprdnou při záchvatu kašle
  • Velmi elegantně se zakusují do hamburgeru
  • Zeptají se vás, jestli si dáte "jedno velký"
  • Přidržují si vlasy, když sfoukávají svíčku
  • Okopávají rostlinky
  • Škytají
  • Čtou si něco na internetu, a najednou se narovnají a čtou si to z daleko větší blízkosti
  • Odhrnují si kalhotky z rýhy
  • Odhrnují si vlasy z očí
  • S chutí a mastnou pusou pojídají vepřo-knedlo-zelo a zapíjejí ho pivem
  • Třísknou prázdným panákem o stůl těsně předtím, než polknou jeho obsah
  • Vylézají z plaveckého bazénu
  • Snaží se vyhnout očnímu kontaktu, když sedí naproti vám
  • Soustředěně pohazují hlavou do rytmu hudby
  • Upravují si podprsenku
  • Převlékají se na pláži pod osuškou z plavek a několikrát jim ta osuška málem spadne
  • Hledají na ulici něco v kabelce a musí si ji nakonec položit na své zdvižené stehno
  • Říkají: "Do prdele!"
  • Dlouze a smutně vzdychají
  • Mají těžkou opici a jsou naprosto bezmocné
  • Šňupou lajnu
  • Zkazí první podání v tenise, zamračí se a odfouknou si vlasy z čela, a při druhém podání třísknou raketou do míčku tak silně, až nechtěně zachrochtají
  • Zhluboka nasávají z inhalátoru pro astmatiky
  • Z nepozornosti a rozvernosti si pod stolem skopnou z nohy lodičku a pak ji pod ním nenápadně, leč úporně loví
  • Freneticky míchají při zabijačce v hrnci krev řinoucí se z prořízlého prasečího hrdla
  • Čtou si (!) pornografické časopisy nebo přebaly DVD
  • Pokračují v konverzaci i poté, co už začaly čurat
  • Zabijou v ranním autobuse vosu srolovaným výtiskem pestrobarevných novin
  • Chrápou
  • Sedí ve své obvyklé špatné náladě (s překříženými pažemi), ignorují všechny kolem a každých deset sekund se dívají, jestli jim na mobil nepřišla textovka, přičemž se neustále tváří značně znuděně
  • Jsou menší než vy
  • Jsou vyšší než vy
  • Snaží se sfouknout si z čela vlasy, protože v každé ruce mají tašku
  • Čistí koupelnu jenom v rozepnuté blůzce a kalhotkách
  • Něžně olizují nějakou tělesnou partii jiné ženy
  • Stydlivě se uklánějí před předsedkyní přestupkové komise
  • Něžně šišlají na štěnátko, přičemž se zády k vám ohnou k zemi a plácají se do stehen
  • Prodávají pánské prádlo
  • Zvednou vám telefon, když nechtěně vytočíte nesprávné číslo
  • Tváří se sebevědomě a chladně, když vstoupí do smíšené sauny
  • Mají v ruce injekční stříkačku s jehlou a na zkoušku stříknou proti světlu pár kapek
  • Zacpou vám pusu hnusně chutnajícím tmelem a pravidelně vám do ní zastrkují zahnutý minivysavač, aby odtud vycucnul přebytečné sliny, zatímco vy se snažíte klidně dýchat a neúspěšně potlačit sílící pocity naprosté paniky
  • Jsou závislé na alkoholu
  • Dělají něco smysluplného oběma rukama a přitom jim ze spodního rtu visí čadící cígo
  • Provozují s vámi (dobrovolně) energický celonoční akrobatický sex







Desatero sexuálních přikázání ;))) 18+ :))

22. dubna 2009 v 19:05 Vjecy

PRVNÍ PŘIKÁZÁNÍ

Jinak mysleti budeš

"Zapomeňte na G-bod. Má se za to, že sedmdesát procent žen stejně neumí najít ten svůj, takže jakou naději na úspěch asi máte vy?" ptá se Anna Hubínková, expertka na sex (nejen) v časopisu Yellow."
Stimulace klitorisu byla, je a vždycky bude to, čím zaujmete. Slovo klitoris pochází z řečtiny a znamená klíč. Pokud jste až dosud nežili někde pod kamenem, tak vám snad nemusíme vysvětlovat, jaké si z toho vzít ponaučení. Při sexuálním vzrušení tepe klitoris v rytmu přibližně jednou za vteřinu. Čím více se žena blíží orgasmu, tím se rytmus tepu zrychluje. Během orgasmu je rytmus ještě vyšší (2≈ až 3≈ za vteřinu). K návratu do normálního rytmu stačí klitorisu deset vteřin.

Novinkou je pro nás informace, že klitoris je mnohem větší, než jsme si kdy všimli. Věc, kterou jsme vždy přirovnávali k o něco větší hlavičce špendlíku, nebo dobrá - nedozrálé třešničce -, je ve skutečnosti dlouhá až devět centimetrů. Vám dobře známý hrášek (špička klitorisu) je zcela nebo částečně překryt předkožkou. Samotný klitoris je pouze malou viditelnou částí rozsáhlého erektivního systému a tvoří z něj jen nepatrná 4 procenta, zbytek je skryt uvnitř těla. Navazuje na něj 2 až 4 cm dlouhé tělo klitorisu, které se rozděluje na dvě větve (crura).

"Chcete-li je najít, požádejte partnerku, aby si lehla na záda, skrčila si kolena a dala je od sebe," radí Anna. "Spojte ukazováček s prostředníčkem a zasuňte je dovnitř těsně pod jejím klitorisem. Jakmile jste uvnitř, prsty od sebe oddalte asi na vzdálenost dvou centimetrů do tvaru písmene V a postupujte v návštěvě hlouběji (boty si zouvat nemusíte). Tímto krokem budete stimulovat její 'vnitřní' klitoris, zatímco vztyčeným palcem se budete moci věnovat jejímu zadečku."


DRUHÉ PŘIKÁZÁNÍ
Boží sílu tužkovek ctít budeš

"Někteří muži nemají rádi sexuální hračky a cítí se nejistí v přítomnosti bakelitových megaúdů," tvrdí Anna Hubínková. "A mají proč. Ženu by asi taky překvapilo, kdyby muž prohlásil, že se raději uspokojí v těsné vagině z gumy než v té její přírodní." Pravdou ovšem je, že když přijde na sexuální hračky, na velikosti vůbec nezáleží - jde mnohem spíš o to, jak silně vibrují. "Čím menší a výkonnější, tím lepší. Výkon každopádně převažuje nad délkou a šířkou elektrického penisu. Žena uspokojená vibrátorem probere svůj zážitek hned druhý den se svou kamarádkou úplně stejně, jako by šlo o vaši sexuální výkonnost nebo první zkušenost s análním stykem.

Samozřejmě si nemyslete, že budete partnerky obcházet se svým vlastním nádobíčkem. Ženy nejsou zvědavé na robertky z druhé ruky. Každé lásce vždy musíte koupit nový." To ale neznamená, že byste kvůli robertkům měli zbankrotovat. Např. na www.sexyhracky.cz koupíte plně uspokojivý vibrátor od 590 korun. "Pokud jste udělali dobrou zkušenost s nějakým typem, kupte si znovu ten samý. V případě častějších nákupů byste si dokonce mohli sjednat slevu. "Jestli jste ale spolu poprvé v posteli, cokoli víc než kondom s vibrujícím kroužkem je dosti odvážné," říká Anna.


TŘETÍ PŘIKÁZÁNÍ
Všestranný budeš

"Většina žen touží po tom, aby s nimi bylo zacházeno jako se zámeckou paní se třemi osobními sluhy, kteří jí vidí na očích každé její přání," říká tajemně Anna. "Ale to ještě neznamená, že by ženy bažily po třech mužích zároveň. Málokterá sní o večeru, kdy se na ní budou v přítmí zakouřeného klubu uspokojovat tři swingeři najednou. Ale mnohonásobná stimulace od jednoho milého - to je něco úplně jiného! Je to poněkud romantičtější způsob, jak vám sdělit, abyste zajeli prstem do našeho zadečku, zatímco do nás bušíte, nebo do nás zasunuli robertka, když lížete náš klitoris, nebo sáli naše bradavky ve chvíli, kdy si hrajete s naším klínem."

Výsledkem vícenásobné stimulace je stav popisovaný sexuálními terapeuty jako ,smíšený orgasmus'. A pokud se vám podaří sladit dohromady tři zdroje dráždění, pak jste na dobré cestě k pramatce všech orgasmů - tzv. ,trigasmu'. Jak říká Anna: "Žádná z nás ještě nezaznamenala účinky 'čtyřmocného' orgasmu - pravděpodobně proto, že nežije žádná taková, která by nám mohla svůj příběh odvyprávět."


ČTVRTÉ PŘIKÁZÁNÍ
Při božím jménu přísahat budeš

"Ženy jen nechtějí, ale doslova potřebují zpětnou vazbu," zdůrazňuje Anna Hubínková. "Slyšet vaše sexuální zvuky je pro nás nejlepším vodítkem, jak poznáme, co děláme správně a co špatně. Chceme slyšet, jak na vrcholu zasténáte, stejně jako vy chcete, abychom vzdychaly, když se nám to blíží." Takže přátelé muži, abychom to shrnuli: rouhání, tiky, záškuby, vytí na způsob vlků… vše je povoleno. Snad až na vzývání jména své další milenky, matky nebo šéfa.


PÁTÉ PŘIKÁZÁNÍ
Papeže poslouchat nebudeš

Podobně jako většina smrtelných hříchů je i masturbace velká zábava. Možná vás nenapadlo, že tření česneku nemusíte provozovat jen sami. Naopak: "Ženy milují, když se na vás můžou dívat při masturbaci, protože naběhlý penis vypadá skvěle," rdí se Anna. "Nejenže se blyští a pulsuje, ale je zážitkem sledovat, jak žalud rudne, když se penis zvětšuje. Tato podívaná působí jako podvědomá sexuální spoušť, která nás vystřelí k dokonalému vzrušení." Možná nechutné, ale účinné…


ŠESTÉ PŘIKÁZÁNÍ
Polohy moudře měniti budeš

"Za prvé je zde pravidlo 'Od hrudi ke kolenům'," říká Anna. "Čím blíže má žena kolena ke svému hrudníku, tím hlouběji se do ní dostanete a tím silněji vás také cítí." Takže když do ní vstupujete zezadu, zatímco je na všech čtyřech s prohnutými zády, dostanete se úplně jinam, než kdyby ležela na zádech jak prkno. Touží-li, abyste ji navštívil co nejhlouběji na misionáře, navrhněte jí, ať si skrčí nohy a zavěsí se kotníky za váš krk. "Pravidlo skrčených nohou můžete využít ve svůj prospěch jak v případě, že patříte k obdařeným (nechte ji nohy natáhnout), tak pokud máte spíš kašpárka (co nejvíc skrčit)," radí Anna. "Ještě důležitější je pravidlo číslo dvě: dotýkejte se klitorisu. Jestliže vaše pubická kost nedrandí po klitorisu, zajistěte, aby tuto funkci vykonával váš (její) prst."


SEDMÉ PŘIKÁZÁNÍ
Mluviti budeš

"Vždy se ženy ptejte, co chce - i pokud ji už dlouho znáte," doporučuje Anna. "Ženy potřebují změnu. V souvislosti s jejich cyklem mohou toužit po silnějších nebo jemnějších dotycích, v posteli můžou chtít vládnout, nebo se naopak podřizovat." Musíte být taktičtí. Pokud spolu sledujete porno, zeptejte se partnerky, jestli by jí nevyhovovala nějaká poloha z obrazovky. Ještě zvídavější buďte v otázkách sexuálních pomůcek. Neuděláte chybu, když se pro jistotu podruhé zeptáte na správnou délku, šířku či tvar. Ošemetnější je použití typicky českého afrodiziaka - chlastu. "Dávky se různí," varuje Anna. "Pro průměrnou konzumentku veltlínského platí, že po jedné lahvince zpívá, ale po dvou je od pasu dolů ochrnutá, a to můžete být v sexu sebelepší…" Jednoduché…


OSMÉ PŘIKÁZÁNÍ
Špinavý nebudeš

"Poctivou hygienou ještě žádný muž nikdy nic nezkazil," říká Anna. "Představte si své vlastní zděšení, když postupujete k jihu natěšení na 69, a přitom zavadíte pohledem o žloutnoucí a zubatý nehet na umouněném palci." V době metrosexuality není sprcha před sexem nebo alespoň menší opláchnutí během dne ničím, co by vás vyřadilo z vaší party barových povalečů. "Chcete, aby vám lízala varlata? Oholte si je! Chcete, aby vám sála prsty u nohy? Upravte si je! Chcete strkat prsty do našich otvorů? Vydrhněte si je, zastřihněte si nehty a opilujte si je, aby neškrábaly. Čistě podle rčení: co nechcete, aby někdo dělal vám, nečiňte jiným."


DEVÁTÉ PŘIKÁZÁNÍ
Oplzlý budeš

"Očekává se, že až přijde na sex, projevíte svou fantazii," vysvětluje Anna. "Vykašlete se na tabu. Sebezvrhlejší nápady (až na společný sex s ní a vaší sestrou) může nečekaně přivítat, protože se s nimi dosud styděla přijít sama. Dopisy našich čtenářek ukazují, jak jsou ženy v otázkách sexu nápadité. Za poslední měsíc jsem dostala zpovědi dívek popisujících lesbický sex, fisting a skotačení ve čtyřech. Na základě zkušeností našich čtenářek mohu potvrdit, že po čemkoli touží muži, může být dobré i pro ženy. Jde jen o to, kdo se zeptá první."


DESÁTÉ PŘIKÁZÁNÍ
Mužské pornohvězdy obdivovat nebudeš

"Mužské pornostar se vyznačují nadměrnými šňorchly, pliváním na genitálie, plácáním po zadnicích, bujným řevem a kamasutrálními polohami," shrnuje současnou pornoscénu Anna. "Devět z deseti případů vyvrcholení na obličej skončí v očích, což - jak si asi těžko dokážete představit - docela nepříjemně pálí. Divoké úhly koitálních poloh, kdy váš chlápek lítá jak splašený z vaginy ven a zas dovnitř, sotva vedou k dráždění klitorisu. Plácání přes zadek je otázkou individuálních preferencí, plivání je ubohým mužským lubrikantem a velká přirození mohou být značně nepohodlná." Takže si užívejte porna, jak jen dokážete, ale nedělejte porno - pokud za něj ovšem nedostanete zaplaceno.