love times 1.0

24. dubna 2009 v 21:11 |  Times in love
10.Kapitola




Anette vlály vlasy kolem hlavy ,když se kočár hnal k Whirtonskému sídlu ,Molinina otce.
Seděli tiše s napjatými výrazy ,plné očekávání..
Kočár najel na dlážděnou cestu dvora a zastavil před schodištěm ,na kterém se objevil sir Whirton.
"Ale ,koho to k nám čerti vezou?"
"Otče.."Moli nečekala ,než ji někdo pomůže z kočáru a padla otcovi do náručí.
Otec ji od sebe odstrčil ,ale stále ji držel za ruce "Jak to vypadáš?"
Moli zamžikala "Což se ti to nelíbí?"
"Ne ,ba naopak. Moc ti sluší."znovu ji strhl k sobě a políbil na čelo.
"Alexi.."sir Whirton podal chlapci ruku a ocenil jeho snahu "Vypadáš lépe jak včera ,jak ty to děláš?"
"Pane ,vedle vaší dcery doslova rozkvetete ,měl byste to zkusit."
Sir Whirton pohlédl na svoji smějící se dceru a ušklíbl se "Nejspíš ano."
"Dě-da.."Dítě hnající se k němu špatně vyslovovalo slabiky ,ale úsměv mu hrál na tváři.
"Markusi."obejmul ho sir Whirton ,Markus starší a vyzvedl ho do náruče.
"Otče ,vlastně jsem se tě chtěla zeptat ,vím ,že je to nepravděpodobné ,ale chtěla bych tu Markuse na dnešní noc nechat.."Moli se chytla za zápěstí a cítila se provinile.
"Ovšem ,víš jak moc dlouho na tuhle chvíli už čekám…"sir Whirton nedořekl větu ,když tu ho za koženou botu zatahal malý ratlík ,a zuřivě vrčel.
"Jeuqobsi ,neříkal jsem ti ,ať to psisko někam zavřeš ,je nebezpečné."zavolal na sluhu ,který stál opodál.
"Už letím Sire."
Sir nevěřícně pokýval hlavou ze strany na stranu a pak se obrátil ke svým přátelům.
"Kam máte namířeno?"
Až teď se z kočáru konečně vyštrachala i Anette ,které se zamotala do sukní a byla doslova uvězněna "Na ples vévody Corneila z Vottnice."
"Božínku ,Anette ,jak jsem tě už dlouho neviděl."
"Anette je otče Lann ,lady Lann ,dcera lady Rebeky."upozornila ho Moli.
Anette naštvaně sykla ,copak to musí vědět opravdu všichni? Copak ona je nějaká lady? Těžko ,lady přece nechodí v kalhotách ,nenosí mastné klobouky ,neplivají na ulici a už vůbec neutíkají před strážníky!
"Ne? Opravdu? No jo ta podoba… chudák lady Rebeka ,kdyby věděla jakou má nádhernou dceru …ty šaty jsou úžasné…"teď se sir na chvilku zarazil "Moli ,kde jste ty nádherné šaty sehnali."
"Vždyť vám říkám ,dcera lady Rebeky."zalhala Moli ,protože zpovídat se zrovna jemu nechtěla ,byl to sice její otec ,ale když se jednalo o právo ,neměl slitování! A navíc o tomhle se asi Anette pozapomněla zmínit nebo ji to vypadlo z hlavy.
"Dobře ,Markusi ,dneska budeš z dědečkem."mrkl na vnuka spiklenecky ,ale on mu stejně nerozuměl.
Trojice se rozloučila a pak už konečně zamířila k sídlu vévody Corneila.
Slunce pomalu ztrácelo svoji zář ,už tak nepálilo a údolí ,kterým právě projížděli rozbřeskla oranžová zář slabích paprsků slunce.
Anette se tajemně usmívala a nechala Alexe s Moli aby se příjemně bavili ,ona se mezitím
opřela ,bradu si podepřela rukou a nechala si zářit do tváře.
Pomalu se blížili k sídlu ,které vyčnívalo ze skal ,najely na strmou stezku a s kodrcáním se blížili k bráně sídla nebo-li opevnění!!
Zešeřilo se ,když vjeli do dvora a slunce zmizelo za vysokými hradbami a ochozími.
Anette se rozhlížela kolem v úžasu a blaženě se u toho usmívala.
V tom ji naproti po schodech sešel vévoda Corneil a mile se usmíval.
Měl knírek ,který si důstojně upravoval palcem..
Anette sklopila oči ,aby se na něj nemusela dívat a pak se schovala za Moli ,nenápadně se přesunula k Alexovi ,ale to už byl vévoda u ní a klanil se.
"Vy jste opravdu přijela? Kvůli mně? Jaká to čest pro starého mládence jako jsem já."
Moli hbitě odpověděla za přítelkyni ,ona nejlépe věděla o co mu vlastně de!
"Vévodo ,pamatujete si na mne?"
"Jak bych mohl zapomenou lady z Whirtonu ,váš otec mě stále zásobuje vašim vyhlášením vínem.."políbil ji na ruku a pak se znovu přitočil k Anette.
"Lady či snad paní?"
"Ani jedno pane ,dívka."usmála se lstivě Anette a doufala ,že ji nechá být ,ale to se seksakramensky pletla!
"Tím lépe ,smím vás doprovodit do sálu?"
Anette nemohla jinak a tak přikývla. Byla zvyklá na to ,že bude vše po jejím ,ale jemu nemohla odporovat. A proto přikývla.
Vévoda si ji majetnicky přitáhl k sobě a odvedl po schodech do velkého sálu ,kde se již tančilo a smálo.
Anette vešla dovnitř ,ta nádhera! Pomyslila si ,když spatřila vysoké stropy zdobené mozaikou a vysoká okna barokního stylu.
Obložené stoly jídlem lákaly jak pohledem tak i vůní.
Rozhlížela se kolem sebe ,plno mužů i žen se na ni usmívalo a vždy ,když prošli si začali něco šeptat!! Anette to lezlo na nervy a tak když se u posledního páru zastavili ,postěžovala si Moli ,která ji byla s Alexem stále v patách.
"Nepůjdeme tančit?"zeptal se vévoda.
Anette se polekala ,ještě nikdy netančila "Raději ne ,při poslední vyjížďce na koni jsem si vyvrtla kotník a ještě to není pořádně zahojené."zalhala ,jiná výmluva ji nenapadla.
Snobský sluha se prodíral davem a když se dostal až ke svému pánu ,odtáhl ho dál od všeho dění a začal mu něco vykládat španělštinou.
Corneil zuřil ,krev se mu hrnula do tváří a nakonec se omluvil a odešel z technických důvodů do přijímacího salonku ,kde někdo dělal poprask.
Nejdříve nechtěl ,aby tam Anette šla s ním a tak ho pak nenápadně pozorovala a šla za ním.
V salonku se rvaly dva důstojníci unie s mladým člověkem ,který něco vykřikoval ve španělštině a pak se jeho španělština změnila v angličtinu.
V salonu byl jen vévoda a ty tři rváči a ještě sluha ,který nevnímal žádné dění.
"Johan si vás najde!..."člověk se zakymácel ,když mu dal důstojník do zubů "Ohn vas naide!
Lann ,dcera lady nebude ve spárach tak hnusného parchantha!!..."Anette nerozuměla jeho slovům ,ale vycítila ,že se v té rvačce jedná o její osobu.
Johan? Strýc ,který….který ji chtěl před devíti lety zabít! A teď jeho člověk tvrdí ,že je Corneil nebezpečný?? Nemohla tomu uvěřit a tak se ztichlými chodbami vracela zpátky do tanečního sálu.
V rukách držela vykasané sukně ,které si nadzvedla ,když stoupala do schodů ,tiché chodby ji říkali ,že se nejspíše ztratila ,nakonec se zastavila na odpočívadle mezi druhým a třetím patrem a bezmocně usedla na lavičku. Povzdechla si a opřela hlavu o kamennou zeď ,z které šel chlad.
Neslyšela ani hudbu ,která by se nesla sídlem ,nic ,jen nesnesitelné ticho a sem tam zaškrábání ,které ji vhánělo mráz po zádech!
Rozhlédla se a pak se zase dala do bezmocného výstupu do schodů.
"Pomoc."ozývalo se z konce chodby ,kde se teď Anette zastavila.
Nejdříve chtěla utéct ,ale dívčin hlas zněl zkroušeně a smutně.
Zamířila chodbou a přemáhala strach ,který ji tížil každým krokem ,kterým se přibližovala blíž a blíž!
Nastalo ticho ,na chvilinku si Anette myslela ,že se ji to jen zdálo a pak …ticho prořízlo skřípnutí dveří.
Anette doslova vyskočila z kůže a zhroutila se k podlaze!
Ležela a dívala se na strop ,který byl potemnělý ,uvědomila si ,že během chvilky se v chodbě setmělo. Vzhlédla k louči ,,které si nevšimla a dokonce hořela! To ji určitě dělá někdo naschvál ,určitě ji jen někdo straší….
Když jsem sem šla ,myslela jsem ,že to bude zábava ,ale nejspíš jsem si naběhla smrti naproti.
Posadila se a opřela o lokty. Točila se ji hlava a po těle ji lezl mráz ,který s ní klepal.
Nešikovně se postavila a hmátla po louči ,vytáhla ji z držadla a tu se před ní otevřela stěna!
Jakoby znovu uslyšela skřípot.
Určitě sem někdo šel přede mnou!!!
Anette se opřela o stěnu a zhluboka se nadechla. Musí udělat krok ,co ji tam může tak čekat? Buďto tu umře strachy a nebo…a nebo umře strachy tam dole ,ale alespoň bude vědět ,co tam dole je!
Opatrně se vrhla do neznáma a vstoupila dovnitř.
Tajné dveře se za ní zavřeli a teď už věděla ,že jediná možnost je ta ,kterou si vybrala.
Musela sejít dolů ,do té příšerné tmy ,která ji vehnala do tváři bělost strachu ,který zpomaloval její třesoucí se krok a rozklepal ruce ,takže mihotající louč vrhala strašidelné stíny všude kolem ni! Zavřela oči a znovu se nadechla ,snažila se prokouknout hustou tmu ,která byla všude za koncem světla ,který vrhal oheň louče.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama