love times 1.1

24. dubna 2009 v 21:12 |  Times in love
11.Kapitola




Schody se točili dolů a byli prudké jako kluziště ,na stěnách klíčil mech a tekl pramen ,který stékal dolů ze stěny. Slyšela snad hučení řeky a pak ,znovu se dotkla stěny a ucítila čísi ruku ,posvítila tím místem a ihned odvrátila zhnusením zrak. Ve stěně byl pohřben muž!! ..kosti čouhali ven a jeho lebka ,která byla vidět jen z poloviny ,byla útočištěm pro hlodavce!
Oklepala se hrůzou ,přičemž z ulic Londýna byla na takovéhle věci zvyklá!
Cožpak jsem se tak změnila?? Bojím se a nemám důvod…tedy doufám!!!
V duchu si odříkávala modlitbičku ,schody se totiž nečekaně zvlnili a tvořili kluzčí povrch.
Cítila ,jak se ji nohy únavou podlamují ,cítila teď už i váhu šatů ,které pro dnešní večer zvolila a nemohla uvěřit tomu ,jak rychle si zvykla oblékat se velkolepě!
V tuhle chvíli přemýšlela ,jak by všechno dopadlo ,kdyby vůbec nechodila do Times ,nechtěla tu zatracenou práci ,neocitla se na Hortton Hall a …a nepoznala Thomase..
Vzpomínka na žhavý polibek ji vehnal úsměv na tvář a už vůbec ji nepřipadalo nic strašidelné. Na nic se nesoustředila ,jen na jednu věc a to ,dostat se zpátky na Williams palace do objetí Thomase….
Zase to není tak špatné ,jak se zdá…možná že přeci jen bude šťastná ,až to skončí… a pak už je tu jen cesta do Ameriky ,která…už zítra kruci!!
Musím ho ještě dneska vidět…zjistit jestli o mě stojí a..
"Ááááááááá."podklouzla ji noha a ozvěna jejího leknutí se nesla temnou chodbou ,ve které se ocitla. Louč bohužel zapadla do malé štěrbiny a když nakoukla ,zda hoří a dá se vytáhnout ,zjistila ,že je štěrbina úzká a ke všemu louč zhasla.
Teď se krčila u stěny po tmě a po tváři se ji kutáleli slzičky strachu!
Zakázala si plakat ,zvládne to. Musí!
Postavila se na nohy ,přichytila stěny a udělala krok ,bohužel zjistila ,že si narazila palec a nemůže došlápnout na špičku nohy.
Sundala střevíce a teď už se jen tak na boso ,bez punčoch a po tmě spouštěla níž do chodby.
Byla ještě víc vyčerpaná ,když byl konec v nedohlednu! Pořád scházela po točivých kamenných schodech ,níž a níž!
Oči už se ji skoro zavírali ,když ji tvář ozářila cizí louč ,kterou držel nějaký jednooký hrbáč.
Měl mastné vlasy ,a když se pozorněji zadívala ,olezlou pusu opary. Jeho kostnatá vrásčitá ruka se opírala o dřevěnou hůl a na rameni mu sídlila jednooká vrána.
Zvíře jako jeho pán ,to byl ten výstižní výraz pro chlapíka ,který se na ni teď už mile usmíval.
Chytl ji za ruku a vybídl ji ,aby ho následovala.
Přesto ,že neměla tmu v lásce ,světlo ,které ji právě zářilo před obličejem by mžiku vyměnila za hustou tmu ,která ji až do teď obklopovala.
Ospalostí upustila střevíce a svezla se mu do náruče ,bylo ji jedno ,jak hrbáč vypadá ,ale doufala ,že v něm najde oporu.
Hrbáč se ulekl ,když se mu dívka svezla na záda ,ale mžiku ji chytl v podpaží a s nohami ,které se táhli za tělem ji odvlekl do jeho úkrytu ve výklenku skály ,na kterém stálo sídlo vévody Corneile z Vottnice.
Položil ji na kožešinu a zabalil ji do přikrývek. Samotnou ji nechal ležet na kožešinách ,které byli položeny na studených kamenech jeskyně.
Hrbáč se sekavým krokem dostal ven a pak se vydal do strmé stezky ,která vedla přes pahorek slávy k sídlu Williams palace ,kde jak doufal ,najde lékaře Thomase Reillyho da Ginny ,který mu dozajista pomůže s mladou dívkou ,o kterou si dělal veliké starosti.
Thomas chodil po své ložnici sem s tam a hleděl na svíčku ,jenž byla položena na stole. Znovu se posadil a zkoumal palubní lístek. Už zítra odjede ,aby zachránil otce. Musí pro něj přeci sehnat lék aby mu prodloužil život… Pak tu byla ještě jedna věc ,když teď odjede ,dozajista Anette ztratí…
Zaboha si nemohl pomoci ,vzpomínal na okamžik ,jak stáli v Londýně ,nedaleko Green park a jen tak pro nic se pohádali.
Mohl za to on? Ale přeci nebude vina jen na jeho straně ,dozajista za to mohou oba! Doufal…
Z dumaní ho vyrušilo slabé klepání na dveře.
Vyskočil ze židle a vyběhl z pokoje v podkroví na chodbu. Seběhl schody a před dveřmi se zastavil ,nadechl se a pak otevřel.
Zklamaně si povzdech ,když za dveřmi nestála ona ,ale Srabem.
"Pane promnte ,e rusim ak ozdě ,le jeskyn je ivka."řekl úsečně ,sec se snažil ,nebylo mu rozumět. Ošil se a pak začal vysvětlovat.
"Srabeme ,uklidni se. Všechno bude dobré ,pojď ukážeš mi ,co myslíš ano?!"
Thomasovi se nechtělo doprovázet toho starého blázna. Ale měl ho moc rád ,on nemohl za to ,že ho matka opustila ,jen proto ,že se narodil jednooký a bez palců na končetinách. Srabem mu byl velikou záhadou ,nikdy se s nikým podobným nesetkal.
"Obre ane." Přikývl Srabem a vedl ho přes kamenný most ,na pahorek slávy a pak ,kde mu Thomas pomáhal dolů k úpatí sídla Vottnice Brige.
Hrbáč ohrnul závěs a pustil lékaře dovnitř.
Thomas zůstal stát ,oněmělí ,když zjistil ,kdo to předním leží zabalený ve starých dekách z vlny ,která nebyla příliš čistá.
"Srabeme ,děkuji ti ,že jsi pro mě přišel."otočil se od lože k Srabemovi a pak se otočil zpátky k Anette a odhrnul ji prameny rudých vlasů z obličeje.
Spokojeně oddechovala a mrkala řasami ,takže mu hned bylo jasné ,že to jen předstírá. Znovu se otočil na Srabema ,postavil se a přistoupil k němu "Budu potřebovat ,když na chvilku odejdeš ,prosím."pak vytáhl z kapsy minci a vtiskl mu ji do dlaně "Ber to jako dar."poplácal ho po rameni a pak ho vyvedl z jeho příbytku.
Anette už měla dokořán otevřené oči ,ale stále zívala.
"Co tu děláš?"vyjekl Thomas a přisedl k ní ,dlaněmi ji obejmul kolem ramen "Moc mě mrzí co se stalo.."
"Mě taky ,…hrozně moc ,Thomasi .."nedořekla. Neudržela se a políbila ho. Jak dlouho čekala ,až se jejich rty zase spojí ,ochutnávala jeho sladký nektar a on její.
Thomasovi ruce putovali po holých ramenech výš ,po krku až k ušnímu lalůčku. Anette nenechala ruce také v klidu ,ale protože měla strach ,že by se mohl hrbáč objevit odstrčila ho.
"Thomasi ,tady,,..nebylo by to správné.."
"Já vím…"chytil ji za bradu a letmo ji políbil "Lásko ,až přijedu z Ameriky ,budeš tu na mě čekat?"
Neodpovídala ,jen ho k sobě pevně tiskla ,položila hlavu na jeho rameno "Pojedu s tebou.."
Thomas neodpovídal ,nevezme ji…nesmí ji vystavit takovému nebezpečí.
"Přece jsem ti řekl ,že semnou jet nemůžeš…"podíval se ji do očí ,byli tak prosebné ,ale..nesmí ustoupit.
Povzdechla si ,znovu ho políbila a už předem věděla ,že se bude muset dostat na loď sama.
Thomas se postavil a nechal Anette čekat "Pak mi vysvětlíš ,co tu děláš ano?"
Přikývla ,pak se zavrtěla do přikrývek a čekala ,až se vrátí.
Přemýšlela ,o posledních dvou hodinách ,než se dostala do doupěte hrbáče.
Co bude s tím Španělem? A co potom její strýc Johan? Co vlastně se tenkrát stalo? On ji chtěl zachránit a Corneile mu v tom bránil! A pak ještě ty klepy ,že Hortton Hall patří jí! Kroutila nechápavě hlavou ,pak ji uložila na polštář a zavřela oči.
Bohužel ne na dlouho. Thomas ji probudil ze spánku ,do kterého upadla ,když ucítila jeho ruku na svém zadečku. Pak ji zasunul ruku pod kolena a hlavu ji položil na své rameno.
"Srabeme ,u mě ji bude lépe ,ráno přijď a dostaneš zbylou část odměny."
Hrbáč poděkoval a pak ještě přistoupil k Anette ,která se strachem přikrčila blíže k Thomasovi. "Neboj se."uklidňoval ji.
Poslechla a podívala se do té tváře ,která ji vlastně zachránila. Byla mu vlastně moc vděčná ,ale nedokázala svůj vděk ničím vyjádřit.
Udělala to samé ,jako když chválila malého Markuse a pohladila Hrbáče po ruce.
Srabem se zatetelil a na puse se mu mihl úsměv. Pak něco vytáhl z kapsy "Vaše pani."
V ruce držel bílé střevíce ,které ji samou únavou vypadli dole v jeskyni ,když ji zachytil.
"Děkuji."Anette se natáhla blíž k jeho špinavému obličeji a dala mu pusu na tvář.
Nevěřícně se dotkl místa ,kde ho pani políbila.
Pak se uklonil ,jak nejvíce mu to šlo a nechal doktora spolu s paní odejít.
Thomas ji postavil ,chytl Anette za ruku a pak ji obejmul kolem pasu.
"Chyběla si mi."šeptl ji do vlasů a za pahorkem slávy ,kde už na ně nebylo vidět ji políbil.
"Prosím ,netrap mě!"odolávala jeho polibkům a chtěla se vymanit z jeho náruče.
Nereagoval a dál ji líbal a laskal na krku. "Proč?"
"Ty teďka odjedeš do Ameriky a já….pochopíš ,že bude těžké zvládnout ty čtyři měsíce bez tebe?"vysvětlovala mu.
"Anette…prosím.."
"Už jsem řekla ,ne!"znovu ho dlaněmi od sebe odstrkovala ,ale měl větší sílu.
"Vezmu si tě ,stačí?"vyjekl a snažil se ji sukně vyhrnout výš.
Anette zaúpjela "Ne! A už dost.."slzy se ji drali do očí ,cožpak musí být takový?
Thomas ji položil do zvlhlé trávy. Sukně už měla u pasu a nemohla mu v ničem zabránit. Nemohl se ovládat ,vášeň ho strhla natolik ,že nebyl schopen se zarazit.
Nemohla se hnout ,zmítala se ze strany na stranu ,ale jediný výsledek byl ten ,že si ji ještě víc přitáhl k sobě. Musela se poddat…sakra ,ale o co se to vlastně pokouší?
Vycítil její nejistotu a přestal.. zarazil se ,protože si myslel ,že jeho vášeň je nezkrotná ,ale zmílil se!
"Co se děje Anette?"měl teď o ni strach ,nehýbala se ,nedýchala ,byla ledová jako kámen.
Lapala po dechu a pak zkřížila ruce na svých obnažených ňadrech "Co se děje s tebou? Opravdu jsi jako všichni ostatní…."
"Neříkej ,že je to jenom to!"vyštěkl podrážděně. Chtěl ji mít ,protože nevjeřil tomu ,že kdyby ji tu nechal a odjel bez toho ,aby ji při nejlepší vůli udělal dítě ,určitě by mu ji Corneil odloudil ,to ale nevěděl o tom incidentu na Vottnice Brige.
"Sakra ,proč se mě ptáš zrovna ty? Nevím o co se tu semnou pokoušíš ,ale nelíbí se mi to."
Thomas se svalil do trávy a rozesmál se.
"Co je?"posadila se a nevrle se na něho dívala.
"Ty nevíš co jsem chtěl dělat?"podivil se v záchvatu smíchu.
"Nebudu tu nikomu pro smích ,sbohem!"rychle se postavila na nohy a pak zamířila k velkému sídlu v dály. Hned poznala Williams palace ,takže věděla ,že ten otrapa půjde dozajista za ní.
"An ,počkej na mě."
"To nemám zapotřebí!"odsekla.
Doběhl ji a stiskl ji silně nad loktem "proč odcházíš?"
"Proč? Ty si nevzpomínáš ,jak hrubě si se ke mně choval?"
"An ,to bylo ,..jak bych ti to řekl.."
"Nemusíš mi nic vysvětlovat ,šlo ti jen o vášeň ,já nejsem ale nějaká běhna!"
Vymanila se mu a pouštěla se dál razantním krokem.
"Tak už mi to odpusť ,já nějak jsem ztratil hlavu ,vůbec nevíš ,jak dovedeš muže svým šarmem okouzlit.."chytl se za hlavu a pak si vyhrnul rukávy.
"Myslím si ,že jsi na tolik dospělí a rozumný muž ,aby si chytl rozum do hrsti a nevyváděl!"
"Ale to nejde! Lásko….."dospěl k tomu závěru ,že bude muset odplout a doufat ,že ji neztratí.
"Ano?! Ještě něco by si mi chtěl vysvětlit ,třeba to ,proč mě nevezmeš sebou do Ameriky?"
"Takže jde o tu Ameriku? Dobře ,tak semnou pojeď ,pokud tě žere jen to…"
"Ne už nemám zájem…"pak se zastavila "To tě ani nezajímá ,jak jsem prožila dnešní den?"
Thomas se usmál ,že by snad svitla naděje a dračice by se zase proměnila v pannu?
"Velice moc An."
"Dobře ,tak aby si věděl ,strýc Johan je blízko ,Corneil mě chce nejspíše zabít a co bylo nejhorší na sídle tvého nevlastního bratra jsem nechala své přátele! Budu si to vyčítat hodně dlouho ,jak jsem byla pitomá!"Pak se otočila aby neviděl slzu ,která ji ukápla ,utřela ji a znovu nadzvedla sukně a dala se po kamenných schodech ,které vedli k zahradě Williams palace.
"Jak si se vlastně dostala k Srabenovi?"
Ono ho to přeci jen zajímá! A nebo jen žárlí. Rozhodla se jeho dotaz ignorovat a sešla zbývajících pět schodů.
"Tak An ,už se nezlob…"
"Dobře."připustila po chvilce "Na ples jsem šla v domnění ,že tě tam uvidím. Marně! Dřív si mě všiml Corneil a odvedl mě do tanečního sálu. Pak pro něho doběhl sluha a byl velice vyvedený z míry ,s kým že to Corneil stojí. Oba odešli a já jsem byla zvědavá a pozorovala jsem je. Nějaký Španěl se tam pral se strážníky a u toho vykřikoval ,že nenechá lady Lann ,která má dědit ve spárech toho hnusného vévody…možná mi mohlo dojít ,že mě nechce jako ženu ,ale milenku…."pak se zarazila ,Thomas se na ni díval zachmuřeně.
"Já jsem chtěl slyšet ,jak ses dostala dolů a ne ,jestli tě chce nebo nechce za manželku!"
"Promiň.. Takže jsem je pozorovala a pak jsem se rozhodla vrátit ,jenže jsem se ztratila v bludišti chodeb a skončila někde .kde to nedokážu popsat…..no a pak už jsem jen vzala ze stojanu hořící louč ,protože se setmělo a otevřeli se tajné dveře ,tak jsem ze zvědavosti vlezla dovnitř…..ne to ne!.."zbledla ,znovu si vzpomněla na tu hrůzu.
Thomas k ni došel a obejmul ji "Neboj teď už bude všechno dobré ,co jsi tam viděla?"
Opatrně k němu zvedla svoje jiskřící zelené oči ,plné strachu "Zavadila jsem rukou o..o kost ,lidskou kost.."
"Ach An ,to je mi líto ,kdybych byl s tebou ,nic takového by se nestalo."
"Ne ty zato nemůžeš..mohu s tebou do ty Ameriky?"
"An ,opravdu by bylo lepší ,kdyby si zůstala tu.."
"Dobře."bledost byla ta tam a vystřídal ji hněv. "Dobrou noc."
"Kam jdeš?"
"Přeci domů…"tedy řekla domů ,ale ve skutečnosti neměla sebemenší představu ,kam by se za temné noci mohla dostat.
"Ale An ,neříkej mi ,že by si chtěla na Hortton Hall ,zůstaň tu semnou."
Přikývla ,nemohla ustoupit ,přeci se nepožene někam v téhle noci!
Vešli do haly a pak zamířili do zadní části. Thomas otevřel dřevěné dveře "Tady dřív bydlel můj nejmladší bratr Month ,než nešťastnou náhodou spadl z útesu v severním Irsku.."
"To je mi líto."
Thomas se usmál "Mě taky ,pojď.." zavřel za ní dveře a společně s ní vklouzl dovnitř.
"Thomasi.."
"Já ti jen ukážu kde co je.."
"Hlavně si mi chtěl ukázat postel že? Neboj se zvládnu to sama.."vyprovodila ho z pokoje a pak se vrhla ke skříni. Doufala ,že tu nechali nějaké věci.
A přece! V přihrádce leželi jeho bratra šaty a tak si je připravila k posteli a pak už si konečně dopřála spánek! Sic ji dlouho trvalo ,než se vyvlékla ze šatů…
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama