Květen 2009

kapitola.3

28. května 2009 v 17:40 Island Glaciosa
3.Kapitola

Ceanu zaplavil nával citů ,tedy spíž se styděla ,když ji do klína dopadla kytice ,kterou odhodila Elleanora ,když si s manželem Erickem vyměnili manželské sliby.
Kolem Ceany se shlukli svobodní muži ,ale i mládenci ,kteří byli jejího věku. Jižanská kráska ,Anglosaska! Neslo se síní.
Ceana seděla na židli u svatební tabule a odmítala chlípné návrhy starších pánů a svatební ,které dávali nezadaní mládenci.
Popíjela jablečný mošt ,který ji donesla Eslena na usmířenou.
Byla nadšená ,že se ocitla v dobré společnosti ,ale stále ji dělala starosti Eslena ,která na ni z rohu síně vrhala vražedné pohledy.
Nebýt tolika svědků ,Ceana by tu už jistě dávno nebyla.
Mladý Tomi Raysons ,který si k ní přisedl kupodivu uspěl ,když ji nabídl procházku růžovou zahradou. Byl to on ,kdo ji představil Sorinii ,která hřebelcovala koně ve velké stáji ,nedaleko hradu.
"Máš oči jako zatažená obloha před bouří."podotkl Tomi ,když scházeli ze schodů do hřebčince.
Ceana se usmála a položila mu svoji dlaň na paži "Tomi jsi moc hodný ,ale já si to nezasloužím ,nezapomněl si náhodou ,že mám Saskou krev? Kterou všichni odsuzují.."hlesla tiše ,odvrátila se od něho a zahleděla se na oblohu ,která dostávala červánkový nádech. Když se znovu odvrátila na Tomiho ,měl skloněnou hlavu a bezvýznamně nakopával kamínky.
"Vím ,že bych měl problémy ,kdybych tě chtěl představit otci ,ale okouzlila si mě Ceano."usmál se mile.
Ceana ,ačkoliv neznala Skotské vysočiny ,rozeběhla se k lesu ,co se tyčil za hradem ,šaty ji zdržovali v běhu ,ale nakonec Tomimu utekla.
Schovala se za vysokou jedlí a vydýchávala se.
"Ceano..Ceano.."volal chlapec a smál se "Kde jsi? Nehrajme si ,jsou tu vlci."
Zavytí potvrdilo jeho slova a polekaná Ceana mu vběhla do náručí "Tomi ,já chci pryč."
"Počkej."zašeptal "Nehýbej se!"
"Proč?"užasla Ceana.
Tomi vjel rukou do jejich kadeří a vyndal berušku ,která se ji usadila za uchem "Proto."
Potom zvedl ruku vysoko nad hlavu a beruška vzlétla ,avšak neodsunul se od Ceany ,ba naopak. Sjel ji po krku k ramenům.
Ceanu při jeho pohybech zamrazilo ,smích ustal. Stála jako solný sloup ,napjatá a čekala ,co se bude dít dál.
Tomi ji dlaněmi přitáhl její obličej blíž ke svému a políbil. Jejich rty se na chvilinku spojili ,ale ne na dlouho. Vyrušilo je další hlasité zavytí vlků ,kteří stáli za jejich zády.
Ceana se rozklepala a schovala se za chlapcova drobná záda "Ochraň nás Tomi."žadonila sklíčeně ,strach ji zapletl jazyk a tak trochu koktala.
"Nehýbej se."šeptl nejistě Tomi.
Ze smečky vystoupil vysoký černý vlk s jizvou na tlamě ,jeho zářivé zelené oči se odráželi ve světle měsíčních paprsků ,které zalili les stříbrnými odlesky ,které byli do očí.
Ozvala se rána ,která zahnala smečku do černých hlubin lesa ,jen zavití po nich zbylo.
Na koni se proti dvojici tyčila samotná lady Eslena se zbraní v ruce.
Tomi se poklonil "Je mi velkou ctí ,že jste nás mohla zachránit."
"Ceano ,co tu děláš? Nemáš být v síni a dělat společnost mužům??"užasla Eslena a Tomiho si nevšímala.
"Myslíte ,že se chci stát nějakou děvkou starému opilci ,který by si mě dozajista vzal do postele? Ani náhodou."pohodila hlavou Ceana a odcházela z mýtiny. Pak ještě od dvojice bříz křikla "Já nebudu dělat nikomu žíněnku na to abych ležela pod někým na zádech jsem dost mladá!!"
Eslena se rozjela za ní "Nařizuji ti ,vrať se do hradu a nikomu neříkej ,že jsem ti vyhrožovala smrtí!"
Ceana si pohrdavě odfrkla "Tomi ,pojď ,lady chce být sama."
Tomi dohnal Ceanu ,ale nešel s ní "Uvidíme se zítra.."pak zmizel v houštině a Ceana marně čekala ,že by se vrátil.
Povzdechla si ,vzpomínala na jeho horký dech a doteky ,který ji zahnal do kouta. Otočila se na patě ,chtěla ho následovat ,ale další vytí ji připomnělo její strach a tak se po cestičce rozeběhla k hradu.
"Merslin se radostně přivinula ke svému muži ,on však znechuceně odvrátil hlavu ,ale nakonec ho dívka přinutila ,aby ji políbil. Merslin se usmála "Nebylo jednoduché ,dostat tě do chomoutu ,ale nakonec se mi to povedlo."
Boswel se ušklíbl "Nikdy v tvé náruči nebudu šťastný ,ten bastard ,co nosíš pod srdcem stejně není můj."
"Možná ,ale kdo ti to uvěří?"řekla vítězně Merslin.
Boswel se od ní odtáhl "Bohužel nikdo ,ale tomu dítěti svoje jméno nedám ,i kdyby ses měla stavět na hlavu!"
"Myslíš? Můj otec tě dohnal do svatby a já už se postarám ,aby bylo moje dítě dobře zajištěno do budoucnosti."
Boswel se napřáhl a Merslin odkopl ,byla v devátém měsíci ,ale pád přežilo jen dítě."žena se zamyšleně odmlčela ,celý houf posluchačů ji vyselo na rtech.

"Víte ,mladý lord Boswel byl po této události odveden do věznice v Edinburgu.."
Ceana seděla napjatě ,trhla sebou ,když do síně vešla lady Eslena a třískla dveřmi.
Hosté utichli ,i žena ,která dosud živě vyprávěla zabodla zkoumavý pohled na svou sukni.
"Salli ,ach ubohá Salli ,která si nikdy nedá pozor na pusu!"zahřměl jako krom hlas Esleny ,která plula síní k Salli.
Stařena zvedla hlavu "Prosím o prominutí.. chtěla jsem mlčet ,ale.."
Eslena zvedla jezdecký bičík a práskla s ním Salli přes pusu "Mlč! Říkám ti mlč! Není to můj syn ,Boswel už nežije.. Nikdy už nevpadne do rázu naší domácnosti! Nikdy! Za svůj osud si může sám ,ale mohl být utajen jeho náhlí odjezd ze Skotska do Anglie! Kdyby si samozřejmě někdo nepustil pusu na špacír..!"
Ewen zakročil právě v čas "Prosím o prominutí ,moje žena je v deliriu."samozřejmě to byla lež ,ale jak jinak vysvětlit její chování? Takhle ji alespoň zesměšní a pomstí se za Salli ,kterou Eslena bičíkem praštila přes tvář. Stařena se nebránila ,seděla se vztyčenou hlavou a ještě se spolu s ostatními smála Ewenovi ,který svojí ženu přede všema zesměšnil.
"Bude lepší ,když odejdete."pokusila se Elleanora o úsměv a pak spolu s Erickem cyšli ze síně.
A opravdu ,všichni se ochotně zvedli a zamířila ven ,kde už na ně čekali jejich vozy ,které je odvezli pryč.
Vévodkyně Roffiella se potutelně usmívala ,když nastupovala do svého kočáru a
přes rameno mumlala něco svému muži Heroltovi.
Kočáry odjížděli pryč a bylo slyšet už jen narážení kol na kočičí hlavy.
Ceana se krčila v křesle u krbu ,v kterém plál oheň. Přemýšlela o celé té záležitosti. Opravdu je Eslena v deliriu? Opravdu jejich syn zabil Merslin a byl zabit? Honilo se jí hlavou ,co je vlastně s Boswelem ,kam se poděl ,co mu udělali ,když Eslena tvrdí ,že je mrtev a už nikdy nebude jejím synem! I když ho vůbec neznala ,přála mu konec ,který mu nastrojil osud na krvavém podnosu.
"Omlouvám se za svoji ženu.."Ewen si sedl vedle Ceany na stoličku.
"Nic se neděje.. opravdu je vaše žena v deliriu?"zeptala se Ceana ,chtěla znát aspoň jednu ze svých otázek.
"Ne ,tentokrát mluvila vážně ,ale bohužel neuvážila ,kolik je tu lidí a že se teď o nás roznesou nesnesitelné drby."odfrkl si Ewen.
Ceana se zahleděla do ohně "Vyprávějte mi o Boswelovi ,prosím."
"Nejdříve ale..Já jsem Ewen."podal ji ruku a doufal ,že ji přijme.
Ceana zvedla ruku ze svého klína a stiskla Ewenovu ruku "Ceana."usmála se nejistě.
"Boswel byl velký bojovník ,letos by mu bylo dvacet let ,ale už v dupačkách se předváděl a pral se se
svojí sestrou ,která byla jeho dvojčetem. Ti dva byli na sobě závislí až do roku ,kdy se Boswel v patnácti osamostatnil a odjel do války. Jako Norman byl ve výhodě ,ale stejně se vrátil se skloněnou hlavou a Merslin na krku. Nikdy ji nemiloval ,ale musel si ji vzít ,ale i tak všichni věděli ,že dítě Boswela opravdu není ,protože Merslin se vyspala kde s kým..Bohužel ,já jsem nebyl výjimkou a také jsem uklouzl ,čehož lituji ,protože od té doby jsem vlastně Boswela neviděl ,dozvěděl jsem se od Salli ,že zabil chudáka Merslin a pak ho odvezli v poutech.
" Ewen si mnul bradu a oči se mu zakalili.
"Ewene ,každý jednou udělá chybu ,za kterou se pak stydí.. ale bohužel se nemůže vzít spátky.. každý má nějaké to tajemství."usmála se na něj mile.
"Jsi velice moudrá ,s tebou by byl Boswel spokojený."
"Nemluvte o něm ,jen vám to přidává na věku a vráskách ,byl jste jistě dobrý otec a on se na vás dozajista nikdy nezlobil ,sám jste říkal ,že Merslin nikdy nemiloval.."položila mu ruku na paži a usmála se "Měl byste si jít lehnout ,už je pozdě."
"Jak vtipné ,že mi to říká takové mladé kuře jako vy? Ale půjdu. Vy najdete pokoj v přízemí ,ale pošlu vám sem Rose s Tanikou a oni vám ustelou. Dobrou Ceano."
"Dobrou Ewene."Ceana znovu obrátila tvář k ohništi a zavrtala tvář do polstrovaného křesla. Zvedla i nohy.. od podlahy šel chlad a z oken k ní doléhalo skřehotání ptáků a vytí vlků ,které ji ukolébalo.

kapitola.2

27. května 2009 v 21:42 Island Glaciosa
2.Kapitola
Ewen dovezl Ceanu na hřbetu až k velké tvrzi ,která byla postavena uprostřed lesa ,mezi močály a bažinami. Postavil ji na dlážděnou zem a rozvázal ,škubala sebou a chtělo se ji utéct ,ale ještě není ten pravý čas.
Anglická slova ho zasypala hned jak ji vyndal roubík z pusy.
Díval se na ní pronikavýma očima ,nechtělo se mu uvěřit ,že tak křehká žena přežila Normanské krve prolití.
Plácl ji po zadečku a popohnal ji ke spěchu. " Honem ,kněz Durley nebude čekat věčně."
Ceana se polekala ,strnula a nohy ji nechtěli poslouchat "Proč kněz?"
Ewen se na ni spiklenecky usmál "Dneska máme svatbu paní."
Ceaně unikl z úst výkřik ,byl tichý ,leč slyšitelný.
"Neboj se ,já si tě nehodlám vzít.. ostatně ,jsem ženatý ,takže snad ,kdyby si se chtěla stát mojí milenkou.."pak se zahleděl na slunce ,které se tyčilo vysoko nad hradbami opevnění "Moje dcera Elleanora se dnes vdává a čeká se už jen na nás."
Ceana si oddechla ,vykasala si skromné sukně a kráčela nejistě za svým novým pánem ,který se nesl se vší grácií.
Když vstoupili do obrovské síně ,veškerý hluk utichl a všichni hleděli na dvojici ,která stála na prahu. Ne že by se udivovali statnému lordu Ewenovi ,ale překvapila je ta otrhaná otrokyně ,která se schovávala za jeho zády.
"Kdo je to?"neudržela svoji zvědavost žena v rudých šatech ,černé vlasy měla vyčesané vysoko nahoru a drobné nepoddajné pramínky za ušima. Ceane ocenila její krásu ,která byla do očí.
Uklonila se před jejím pátravým pohledem ,ale hned co se vznešená dáma zachmuřila ,přikrčila se za zády vysokého Normana.
"To je zase nějaká žebračka? Sakra Ewene ,přeci víš ,jak nerada vidím ,když rozhazuješ peníze zbůhdarma."pak zapíchla svůj nesouhlasný pohled na Ceanu "Kdo jsi?"
Ewen odpověděl za ni :"Je to dcera obchodníka Borwellona ,který jak moc dobře víš zásoboval naši spíž ,doneslo se mi ,že ho zabili ,jeho ženu uvrhli do otroctví a jeho dvě dcery měli být v nemocnici ,Esleno ,byli jsme přátelé na život a na smrt ,musel jsem mu pomoci."hlesl tiše.
"Dvě dcery? Takže dva hladové krky na víc?"užasla Eslena nad jeho nerozvážností.
"Bohužel paní jen jedna ,moje drahá sestřička uhořela společně s našim domem."upřesnila Ceana ,jen stěží zadržela slzy ,které se ji draly do očí ,ale vydržela.
Eslena si odfrkla "Musel si ji proto vodit do našeho domu? Na oslavu dceřiných vdavek?"užasla znovu Eslena a plísnila muže za jeho nerozvážnost.
"Elleanoře ,ani nikomu jinému nevadí.. jsi jediná ,která proti ní něco má a teď mě omluv ,půjdu ji představit naší Elleanoře."
Eslena poznala ,že nemá cenu se s Ewenem dál dohadovat ,otočila se na patě a vrátila se ke skupince žen ,které schovávaly své tváře za vějíři a něco si špitali.
"Nechci vám způsobit potíže lorde ,radši půjdu."Ceane se otočila a hodlala ustoupit a vyklidit Eslen pole ,ale vysoký Norman ji chytl za rukáv a zastavil.
"Počkejte lady Ceane ,jestli jsem byl já nebo moje žena k vám nějak hrubý ,omlouvám se ,ale váš otec mi nařídil ,abych s vámi zacházel jako s Anglosaskou a nedával Normanům příležitost ,aby vás nějak poznamenali."
Ceana neměla jinou možnost než lorda následovat.
Zaklapli se dveře prostorného předpokoje ,kde pobíhala mladá ,podsaditá světlovlasá dívka Rose.
"Rose ,Elleanora je v pokoji?"
"O ,ano lorde ,Daniela spolu s Tanikou ji převlékají. Vypadá nádherně ,skoro jako Dánská princezna Xena."zářila služebná.
"Děkuji Rose a co vy tady? Proč nejste v síni? A neslavíte?"zeptal se zvědavě Ewen.
"Prosím za prominutí."Rose sklonila pohoršeně hlavu "Vaše paní lorde Ewene ,vyhnala mě."
Ewen se usmál na dívku "Jen se běžte bavit Rose ,máte na to právo."
Rose přikývla ,uklonila se a za chvíli se za ní zavřeli dveře.
Ceana se držela svého pána ,náhradního otce? Snad. Neví jak se má chovat ,snad bude nejlepší ,když nějak pomůže.
Ewen otevřel dveře do pokoje ,Ceanu ovanula vůně čerstvých květin ,ale také zima ,která sálala s kamenů ,z kterých byl hrad postaven.
"O ,tatíí."černovlasá dívka před zrcadli vyrazila k otci a obejmula ho ,políbila ho na tvář a pak se dvakrát zvesela zatočila "Sluší mi?"
"Elleanoro ,dobře to víš ,takové slunce jako ty bude jen zářit v Erickově náruči."
Elleanora se začervenala "Tati ,já jsem tak šťastná!"
Daniela a Tanika se uklonili a poté se vytratili francouzskými dveřmi ,které vedli na balkon.
Ceana se vrhla za dvojicí služebných a chtěla je následovat ,rychle se přesunula na druhou stranu pokoje a vyšla na balkon.
Slunce ji ozářilo tvář ,slunce pálilo a nebe bylo modré ,bez mráčků.
Ceana se opřela o zábradlí a rozhlédla se.
Hrad obepínal vodní příkop a padacím mostem ,v dáli se tyčili obrovské kopce ,zelené a na nich se pásli ovce a skoty.
Z balkonu vedli schody na dvůr ,kde postávala dvojice mladíků ,kteří si Ceany nevšímali ,věnovali se pouze sobě ,Ceana zavřela oči a vyjekla smíchy ,když se ti dva políbili.
Vběhla do pokoje a křičela "Skandál."smála se na celé kolo a pak upadla na kamennou podlahu.
"Co se tak směješ třeštidlo?"usmíval se Ewen.
Ceana se zajíkala smíchy "Dole jsou dva muži a líbají se."
Elleanoře ztvrdli rty ,které semknula a z plných rtů zbyl jen červený proužek "Sakra ,kdo pozval Rogera a Holtna? Cožpak nevíte ,že jestli se to dozví Otýlie ,bude to na dvoře ještě za tepla?"usmála se Elleanora "Kdo jsi?"vrhla podezřívaví pohled na Ceanu ,která ležela opřená o lokty na její podlaze.
"To je Ceana ,dcera obchodníka Borwellona ,jistě budeš znát jeho ženu Marianu?"
Elleanora přikývla "Ano ,jistě ,shořel jim dům.. a.."zarazila svoji mluvu a otočila se na Ceanu "Ty jsi starší z dvojčat Borwellů?"
Ceana se postavila a uhladila se zbylou sukni "Ano ,ano jsem ,moje sestřička Slaine zahynula při požáru a otce zabil ten bezcitný Norman mezi dveřmi."zašklebila se na Ewena "Nevěřím tomu že vy patříte mezi ty krve žíznivce ,ale vaše žena to nijak zvlášť neskrývá."řekla drze.
Ewenovi se zvlnili rty a v očích mu pohrával úsměv.
"Máš pravdu ,matka nemá ráda Sasy ,nenávidí je ,ale to neznamená ,že není dobrá matka ,ba naopak."bránila ji Elleanora.
Ewen soucítil s Ceanou a tak dceru zadržel "Elleanoro ,nebuď prosím jako matka ,bez srdce ,ta dívka si nevybrala jestli se narodí Normanovi nebo Sasům.. prosím aby si ji už nikdy nezraňovala svými narážkami ,stačí ,že Eslena nemá rozum ,dcero buď chytřejší."
Elleanora přikývla "Ano budu ,nechci být jako matka…"znechuceně se otočila k zrcadlům "Půjdeme?? Už to chci mít za sebou."špitla tiše a na tváři se ji usadil výraz blaženosti a nadměrné spokojenosti.

♥Smrt ♥ láska ♥ intriky ♥ 3.4

24. května 2009 v 22:55 Death Love Intrigue
3.4
"Nikdy nevyhraješ…"zařval za ní Thomas ,než mu hlavou prolétla kulka..
Jan odvrátil znechuceně hlavu a zápasil se svědomím.. Smrt mu zavinil on.. on může za všechny ty mrtvé!
Rosito.. miluji tě.. v hlavě měl zmatek ,přemýšlel o všem ,co se za poslední dva dny stalo.
Roberta zabila jeho tchýni ,která přeci jen měla měkké srdce! Teď zabili spolu s Nicholasem ještě jeho krátkodobého přítele Thomase.
Sakra! Klel a nadával v duchu. Vztek se v něm vařil.
"Hey ty…"pochleboval se Nicholas "Nechceš taky ozdobu na čele?"
"Nech toho Nicholasi ,víš přeci ,že Roberta nařídila ,aby si ho přikoval ke stěně jeskyně a nechal ho utopit v tůni."varoval ho Ondřej.
Nicholas zalomcoval vztekem mřížemi "Tak snad jindy.."
Dvojice se vzdalovala a pak zmizela.
Jan využil příležitosti k útěku. Nevěděl ,co může být za poklopem ,ale byla to jeho jediná naděje. Odhrabal písek a zalomcoval s ním.
Potom přisunul blíž chudáka Thomase a poklop otevřel.
Nejdříve se sám spustil do temnoty ,ale když kráčel jeskyní kupředu ,rozbřesklo se a místnost osvítil blesk… následovaný hromem.
Vzhlédl ke stropu a přál si ,aby Rosita byla v pořádku.
Vrátil se zpátky k poklopu a vtáhl Thomase za sebou.
"Budeš mít hrob ,krásný hrob a tvoje děti nebudou strádat ,já se o ně postarám."slíbil Jan mrtvému muži.
Blesky lítali jeden za druhým a blesk střídal hrom.
Vítr vyvracel stromy a lámal větve ,které létali vzduchem.
Rosita se choulila promrzlá u vchodových dveří hostince.
Neplakala ,slíbila si ,že bude silná. Když vstala ,déšť ji znovu smáčel vlasy a co krok ,to sprška ,která ji blátem zašpinila dlouhou sukni. Měla ji přilepenou na stehnech a rukávy ,které byli za sucha svěží ,teď byli přilepené na jejích pažích.
Těžce se dostávala ke klisně a ještě hůř na její hřbet. Zamlaskala a vydala se zpátky na hrad.
Cesta byla těžká ,jelikož klisně se nechtělo do kopce. Funěla unaveností. Vítr ji foukal do tváře a rozhazoval hřívu. Rosita měla vlasy promočené a jen drobné pramínky ji létali do tváře.
Blížili se k hradu ,když v tom skučení větru prořízl křik.
"Rositooo.."neslo se vzduchem ,ozvěna se odrážela mezi skalami. Kůň se dal do otáčení ,Rosita se rozhlížela. Byla strachem bez sebe.. zpanikařila ,kůň se vzepjal na zadní ,divoce zamával kopyty a shodil Rositu na zem.
Klisna se dala na útěk a potom zmizela za vysokými keři. Rosita ležela na zemi a nehýbala se. Vrátili se ji bolesti a nemohla se pohnout. V břiše ji neuvěřitelně píchalo a nemohla se nadechnout. Během minuty upadla do bezvědomí.
Jan běžel za Rositou ,vše sledoval z povzdálí. Zavinil další pohromu.
"Rosito ,lásko.."rychle ji uchopil ji pod lopatkami a druhou ruku vsunul pod kolena a spěchal po pěšině vzhůru k Torgow castle.
Roberta chodila vztekle po jeskyni a nadávala. Její nadávky byli většího rázu než hromy ,které střídali blesky.
Vztekle si dupla nohou "Sakra ,kdo ho nechal utéct??"
Nicholas se uchechtl "To Ondřej."
"Co to povídáš?? Já se tu celou dobu starám o lorda Kryštofa."
Roberta vzhlédla k dvojici haštěřivých mužů "Jste nemožní.. Dej mi to dítě."nařídila trpce.
"Ne."ušklíbl se ironicky Ondřej.
Roberta zafuněla vzteklostí "Já ti povídám ,dej mi ho!"
Ondřej se otočil zády k té bestii a pohladil Kryštofa po černé kudrlince "Víš co ,nejsem tu potřeba ,já jdu pryč."
Chtěl se vyřítit z krápníkové místnosti ,ale na záda se mu přilepila Borka a nechtěla se ho pustit. Kousla ho do krku a Ondřej bolestí poklekl na zem "Ty mrcho."zaklel vztekle. Z rány se mu začala vznášet krev. Rukou přejel po ráně a bolestně zavyl.
Postavil se zpátky na nohy a koukl se na Borku ,která se teď strachy klepala v rohu.
"Já nechtěla."
Ondřejův hněv naznal mezí. Nikdy by neřekl ,že uhodí ženu. Ale udělal to.
Zrazil ji k zemi. Borka zavrávorala a narazila nosem na stěnu. Spustila se ji krev.
Rychle se postavila na nohy a mizela v černotě.
Ondřej ještě v dály slyšel její vzlyky ,bylo mu hrozně! On ,vždy vstřícný k ženám uhodil ještě tak mladou dívku.
Zakroutil hlavou a pokračoval v cestě.
Jan doklopýtal k bráně hradu a zabušil. Otevřít mu přišel Breand ,který se ještě nevzpamatoval z onoho okamžiku ,kdy se všichni shromáždili na nádvoří ,prokleli dvojici a pak zmizeli na lesní pěšině.
"Jane ,omlouvám se.."až teď si všiml dívky ,kterou Jan svíral křečovitě v náručí.
"Pomoz ji Breande ,pomoz.."zaskučel sklíčeně "Na omlouvání není času ,já chci aby žila."
Breand otevřel vrata a pomohl Janovi s Rositou ,které se nahoru a dolů zvedal hrudník.
"Pojď ,ještě dýchá.."zahlaholil Breand.
Jan běžel přes dvůr ke schodišti ,až teď si všiml té pohromy na jeho dvoře "Co se tu dělo?"
Breand zavrtal pohled na spadlé cimbuří "Stříleli po nás. Dělové koule a zapálené šípy ,o život přišel nejeden voják a všichni se potom ,co se tábor ztratil začali stěhovat dolů do vesnice.. Jane ,nerad ti to říkám ,ale tebe a Rositu tu všichni nenávidí.."
Jan se usmál "Aspoň pro mě bude jednodušší ,vrátit se zpátky z Rositou na Kellning Hall."
Breand přikývl ,otevřel mu vchodové dveře a rychle za ním zavřel.
"Polož ji tady ,ještě dýchá ,nejspíš si vyrazila dech a teď upadla do komatu."
"Ach Rosito ,miláčku.. musíš žít.."
Asi po třech hodinách ,kdy se od ní Jan nehnul ani na krok se dal do panikaření. Postavil se začal přecházet po místnosti. Přihrnul ji výš přikrývku z medvědí kůže a pohladil ji po tváři.
Přiložil v krbu ,aby oheň neuhasl a postavil se k oknu.
Jakoby ho něco trefilo ,otočil se na patě a vyběhl z pokoje.
"Breande ,Breande.. Kde jsi?"řval.
Breand se ozval úplně z nejnižšího patra ,Jan sbíhal schody ,když v tom se vyvalil oblak štiplavého dýmu a smích Breanda.
"Co vyvádíš?"
Breand se motal po kuchyni a pak zakopl o hrnec ,který se skutálel na zem "Měl jsem hlad a naši kuchařku nám někdo oběsil."
"Co to povídáš?? Melinda a mrtvá? To ne!"
Breand si odkašlal a pak s ironii dodal "Bohužel ,a bude těžké zjistit kdo může za její smrt.. nebyla Melinda matkou toho děvčete ,které uteklo s Kryštofem?"
"No ano byla.. Sakra ,ale ta je už mrtvá.."zazněl odněkud z dáli Janův hlas. Breandovi se zdálo ,že jsou od sebe hodně daleko ,ale asi během pár vteřin do sebe vrazili.
"No tak vidíš co děláš?"zasmál se Jan.
Kouř se pomalu vytrácel a v kuchyni roztáhlo světlo.
"Jane a co Rosita?"zeptal se Breand starostlivě "Už se probudila."
"Ne.."povzdechl si Jan a postavil se na nohy. V tu ránu prořízlo ticho zaječení a záblesk blesku.
"Rositoo.."zaskřípěl Jan a rozeběhl se po schodišti do jejich ložnice. Schody bral pod dvou a když už se blížil k cíli ,tak i po třech.
Vrazil do dveří. Uviděl ji jak sedí u ohniště a do plamenů hází své vlasy.
To se mi všechno jen zdá!! Bože prosím ,je to jen sen..
Doufal zoufale Jan ,zavřel oči a chtěl se probudit.
Rosita brala pramen po prameni ,až ji na hlavě zbyli jen ozubené konečky jejich dříve překrásných vlasů.
Jan nechal zavřené oči a doufal v zázrak.
"Jane?"Rosita se polekaně zvedla od ohniště a nakrčila nos. V místnosti byl zápach spálených vlasů ,který se rozplynul v obláček dýmu.
Jan nereagoval. Rosita se k němu plna vzteku vrhla a začala bušit do jeho pevné hrudi "Ty jeden ničemo .. Ty nevěrníku ,ty zrádce.. ty.."polykala slova ,která se ji drala na jazyk a vzlykala smutkem.
Jan ji uchopil za zápěstí nažil se ji uklidnit "Miláčku ,no tak ,uklidni se." Políbil ji na čelo.
Avšak Rosita se stále snažila uvolnit z jeho sevření a začala kopat "Nech mě ,chci být jako ty! Ztratit se ,když tě nejvíce potřebuji a pak se dva dny neukázat..! Nenávidím tě Jane ,už zase si ztratil moji důvěru.. sakra ,kde jsi byl? Proč si zmizel.. proč?!"
"Ne ,nejdřív mi ty vysvětli ,proč sis ostříhala vlasy?? Panebože podívej se na to!"zavedl ji před oválné zrcadlo a prohrábl ji vlasy ,které měla dlouhé jen po konečky ušních lalůčků "Podívej se ,co si udělala! Co sis myslela? Že tím všechno zpravíš? Ba naopak!"otočil se na podpatku a celý nesvůj vyšel z ložnice.
Rosita se dívala na svůj odraz. Do očí se ji znovu vetřeli slzy. Její dlouhé černé vlasy ,které měla až pod zadek jsou teď pryč. Politovala se ,ale vůbec toho nelitovala.
Měla ještě poslední dlouhý pramen na svém rameni. Chopila se nůžek a naposledy nejistě střihla. Pramen se pomalu snesl k zemi. S posledním pramenem se do ložnice vnesl vítr ,který rozrazil okenice a vzal sebou spršku deště.
Rosita se s křikem schovala za paraván a oklepala se strachem.
Vítr se proháněl po pokoji a záclony zavěšené nad okny se vznášeli ve větru. Oheň v krbu uhasl a pach spálených vlasů byl taky už jen nemilou vzpomínkou na její nerozvážný čin.
Na Rositu se zřítil paraván a přitiskl ji k podlaze. Co všechno se ji dnes ještě stane? Uvažovala.
V ložnici nastalo ticho a tma. Rosita zprudka dýchala snažila se nabrat dechu.
"Kdy to všechno skončí?.."ptala se sama sebe.
Jan uslyšel Rositin výkřik ,když scházel ze schodů. Rychle se vrátil do ložnice a uviděl tu pohromu. Přiskočil k oknu a zavřel ho.

Rozhlédl se po pokoji ,ale nikde ji nevyděl.
Rosita vzlykala :Proč musím vše vždy tak zpackat? Jane já tě miluji ,ale jak to ,že i přesto tě nenávidím.. Proč si odešel? Ano..jdi si. Já si pomůžu sama. Možná! Teď ,když tu ležím bezmocná a bez dechu ,jako už po několikáté.. co se mi bez tvé blízkosti ještě přihodí? Nechci být sama ,ale taky si tě nechci jen tak pustit k tělu. Nechci další zklamání ,další strach o tvůj a život našich dětí. A co to dítě ,které nosím pod srdcem. Měla bych být opatrnější. Snad se mu nic nestane! Přeji si být v tvé blízkosti ,dýchat stejný vzduch ,cítit tvoji omamnou vůni. Ale nejde to ,naštval si mě.. a uštknul jako had. Myslela jsem ,že mě přes všechno na světě budeš milovat? Tak co se s tebou děje?Ne! Co se děje semnou?
Bouchla volnou rukou do země a pokusila se zvednout se. Ale paraván byl těžký a znovu její útlé tělo přimáčkl k zemi.
Jan se usmál ,uslyšel její naštvaný vzdech a sípavé dýchání.
"Proč? Ptám se proč.. Leží se ti tam dobře miláčku?"zeptal se ironicky.
"Moje dítě.. Jane já mám strach."
Jan si uvědomoval co se děje. Rychle postavil paraván a pomohl ji na nohy.
Nepoděkovala ,protáhla se a přejela si po oblém bříšku "Kope."šeptla potichu ,pak důstojně zvedla hlavu a vyšla z ložnice.
"To je poděkování? To je vděčnosti.."zasmál se ji za zády Jan.
Rosita se usmála a pak sešla dolů do jídelny ,kde už čekal Breand.
"Určitě se lady něčeho ráda najíte?"zeptal se rychle ,vyskočil ze svého dosavadního místa a odsunul ji židli.
"Ale jaká lady."usmála se koketně.
Jan vešel do jídelny a sem tam se podíval po Rositě ,která se smála vtípkům Breanda.
"Chcete aperitiv ,slečno?"usmál se Breand. Rozhodl se potrápit Jana a přistoupit tak na Rositinu hru.
Celý večer seděl Jan na druhém konci stolu a díval se na ty dva ,jak se vesele spolu baví.
Jakoby se mu vysmívali. Ke konci už jeho nervy nevydrželi nápor ,vztekle se postavil a jeho pravá ruka vylétla. Praštil vztekle do desky stolu.
Dvojice sebou trhla ,obrátila se k němu a věnovala mu svojí pozornost.
"Nebaví mě to! Ta vaše hra ,kterou tu na mě zkoušíte."zahřměl.
"I ty ostříhané vlasy ti Rosito velice sluší.."pokračoval zdvořile Breand a dost nahlas ,aby ho slyšel i Jan.
Znovu uhodil do stolu ,až se skleničky s vínem zachvěli.
"Rosito vstaň a běž do ložnice."zaječel.
Rosita našpulila rty "A jakým právem mě tam posíláš?"
"Jsem tvůj muž ,budeš mě poslouchat a teď běž!"ukázal ji rukou směr ,kterým by měla jít ,pak se obrátil k Breandovi "Myslel jsem ,že jsme přátelé ,tvoje slabost k ženám mě udivuje! Ale že by si dokázal zranit i mě ,to mě překvapuje nejvíce."
Následoval Rositu po schodech. Rosita si něco mumlala a chvíli co chvíli se obrátila k Janovi.
Když se dostali do ložnice ,Jan zavřel dveře na petlici ,poklekl ke krbu a rozdělal oheň.
Rosita se svlékla ,svoje modré hedvábné šaty položila přes opěradlo křesla a zavrtala se až po bradu pod péřové přikrývky.
Jan stál u krbu ,ruce měl opřené o římsu a hleděl na plameny. Místnost tonula v tichu.
Rosita vzlykla ,ale hned zadržela pláč a otočila se na pravý bok ,aby byla k Janovi zády.
Jan si po chvíli sundal košili a v Adamově rouchu ulehl vedle své ženy.
Ucítil ,jak se Rosita chvěje.
"Co je ti?"zeptal se starostlivě.
Rosita zavrtěla hlavou "nic."
Jan se přitáhl blíže k ní "Nechtěl jsem.."
Jako pokaždé mu skočila do řeči "Nechtěl si? Choval ses hrubě."napomenula ho podrážděně.
"No tak.. omlouvám se."
"Omluva nic nespraví.. Breand se snažil být jen zdvořilí ,když ty na to věčně nemáš náladu.. řekneš mi ,kde jsi byl??"
Jan se opřel o loket a sklonil se nad ní ..políbil ji ,ale odvrátila hlavu.
Smutně si povzdech "Tak dobře.. s Matějem jsme byli dole v jeskyni.. Rosito.."přitáhl si ji blíž a pohladil po vlasech "Já vím,že i přes všechno ,co ti matka udělala ,měla si jí ráda.. ale Roberta..lásko."políbil ji ,chtěl zmírnit její strach ,když se od ní odvrátil pokračoval "Roberta ji zabila.."
Rosita se k němu s narůstajícím pláčem přimáčkla.
"Neboj to bude dobré..lásko.. já tě ochráním ..neplakej."
Polibky ji setřel slzy z tváří a šeptal ji krásná slovíčka ,dokud mu neusnula spokojeně v náručí. Sám ještě hodnou chvíli hleděl na strop a hladil ji po krátký vlasech.. které byli měkké a krásně voněli.

Překvápko >> for you!

24. května 2009 v 19:31 Vjecy
[19:14:18] týnka píše: jsme byli s Péťou v těch Ratibořicích ,asi bych ti to neměla říkat ,ale máme pro tebe překvápko!
[19:15:04] TeRUskA píše: jaký?
[19:15:17] týnka píše: to je překvápko..!
[19:15:47] TeRUskA píše: aha.. tajemství..!
[19:15:57] TeRUskA píše: :D né, řekni mi to!!
[19:16:24] týnka píše: néé ,překvápko xD
[19:16:49] TeRUskA píše: dělej!!
[19:17:04] týnka píše: uvidíš zítra v buse! ;)
[19:17:43] TeRUskA píše: šmarjáá já se do tý doby zbláznim :D
[19:18:17] týnka píše: dobře má to kůži a myslím ,že zelený oko... a drápy.!! xD
[19:18:44] TeRUskA píše: co?
[19:19:50] týnka píše: uvidíš... :D
[19:20:51] TeRUskA píše: mám se bát? :D
[19:21:23] týnka píše: ne nemusíš ,to se dá lehce ochočit ,třeba ti pak bude poslušně sedět i kolem krku :D
[19:21:46] TeRUskA píše: cože?? :O vono je to živý????
[19:21:50] TeRUskA píše: bojim :D
[19:22:23] týnka píše: živý?? jak se to vezme ,jo je to živý ,ale to teď přesně neim :D
[19:23:02] TeRUskA píše: cože??? ty nevíš jestli je to živý??!!!!!
[19:23:14] TeRUskA píše: co to je?
[19:23:24] TeRUskA píše: dělej řekni mi to!!!!!
[19:23:32] týnka píše: já neim jestli to přežilo cestu :D
[19:23:48] TeRUskA píše: bože řekni mi to!!!!!!!!!
[19:23:52] TeRUskA píše: dělej!!
[19:23:58] týnka píše: jééé....
[19:24:02] týnka píše: toooo...
[19:24:05] TeRUskA píše: ?
[19:24:08] týnka píše: ne já ti to nemůžu říct :D
[19:24:20] TeRUskA píše: řekni mi to!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
[19:24:23] TeRUskA píše: neser mě!
[19:24:40] týnka píše: néééé :D a tak dobře ,je to.... já ani nevím co to je...
[19:24:44] týnka píše: ne je to..
[19:24:47] týnka píše: je to--
[19:24:49] týnka píše: je to..
[19:25:00] týnka píše: něco ,co mám i já... a nežere to..
[19:25:01] týnka píše: :D
[19:25:14] týnka píše: teda nekouše to ,ale vyjde to nastejno :D
[19:25:16] TeRUskA píše: proboha!!!!
[19:25:30] týnka píše: copak?? bojíš se?? :D
[19:25:37] TeRUskA píše: no tak nějak!!! co to je?
[19:26:01] týnka píše: přívěšek na krk (rofl) s kůží ,zeleným kamínkem a drápkama :D
[19:26:41] TeRUskA píše: bože :D ty seš ale blbá!!! Víš jak sem se bála, že mi chce šoupnout nějakou... potvoru?? :D sakra, já tě zabiju!!!!!!!!!
[19:26:51] týnka píše: :D není potřeba :D
[19:27:10] TeRUskA píše: al ejo!! měla bych tě pravidelně řezat!! káčo jedna :D
[19:27:32] týnka píše: to snad ne?? horší jak mamka :D :D no ale zkusit to můžeš :D
[19:27:44] TeRUskA píše: preventivně.. :D
[19:27:58] týnka píše: každý půl rok?? :D nebo měsíc ,jako u zubařky?
[19:28:30] TeRUskA píše: no.. :D si budu muset ještě rozmyslet :D

Irsko >> me love

24. května 2009 v 11:35 Vjecy
Tady jsou MP.3 irské hudby _klik_ ,Irsko je rozmanitá země plná tajemství ,legend a povídek.
Třeba taková nejznámější je legenda a povídačka o panáčkovi v zelené kamizolce a s hrncem ,který je plný zlaťáků.


Clifs of Baltimore

Kapitola.1

24. května 2009 v 9:32 Island Glaciosa
Ceana
se choulila v rohu nemocničního pokoje. Normané ji zabili otce a anglosasové neměli v Anglii už žádná práva.
Ležela v bolestech a předsudkách.
V hlavě ji běžel jen jeden obrázek. Jak hoří jejich rodný dům.
"Ceana.. sestřičko ,pomoz mi."žadonila její nejmladší sestra ,která uvízla pod spadlými trámy.
Slaine byla tak slabá ,během minuty ji udusil dým a Ceana neměla dost sil ,aby ji vytáhla z rozškvařeného popele.
Ceana zavrtěla podrážděně hlavou. Ona upadla do otroctví nějakého normana a nemůže to změnit. Ani sestřin život už nikdy nevrátí.. Zamyslela se nad svým životem. Skončího ,dokud je čas. Napřáhla ruku a chtěla uchopit svoji sponu do vlasů která ji zbyla jako jediné bohatství ,které ji zanechali ,ale na její ruku dopadla silná dlaň.
"To ne."sebrala ji sponu "Zůstane u mě ,dokud se nedáte do pořádku."
Ceana vzhlédla k muži ,který ji oslovil. Z opálené tváře na ni hleděli modré oči ,které rámovaly husté černé řasy. Oválný obličej rámovaly delší vlasy a plnovous. Muž měl po stranách kotlety ,které zdobili drobné stříbrné šediny.
Ceana k němu tázavě zvedla oči. Byli šedé jako ocel a nejevili náznak lásky nebo pochopení ,vždyť se jim nechtělo žít a dívat se na svět ,který už nikdy nebude jako dřív.
"Jsem Ewan Richie Stan z Richelendu."představil se muž.
Ceana sklopila zrak a potichu šeptla "To si stejně nezapamatuji."
"Skvěle ,vy mluvíte Francouzsky??"podivil se Ewan.
Ceana neurčitě kývla hlavou.
"Tím lépe ,kolik vám je děvče?"
"Necelých čtrnáct let."odpověděla stručně Ceana. Moc dobře věděla ,co obnáší dostat se do spárů kdejakého normana. Znovu si prohlédla Ewana. Měl na sobě drátěnou košili a černé kamaše. V ruce svíral meč ,který byl vždy připraven k boji.
Dvojice mlčela.
"Snad abychom odjeli?"nebylo divu ,že to Ewan navrhl ,všude byl cítit zápach krve a nemoci.
Ceana mlčela ,dál ležela a hleděla do prázdna. "Mně je to jedno."
Ewan ji zvedl z lůžka a rychlými kroky mizeli v chodbě.
Všude slyšela nářek ,pláč a vzlykání. Sama si představila ,jak chudinka Slaine musela trpět.
V tuhle chvíli nemohla dělat nic jiného ,než ležet v náručí všivého Normana a nechat se odvézt bůhví kam!
Ewan se vyšvihl na sedlo a Ceanu posadil za sebe "Drž se ,Londýn je teď po vítězství trochu nebezpečný ,ale nemusíš mít strach ,pěnkavičko moje."zahlaholil ji do ucha ,sklonil se ke svému koni a zašeptal "Leť Gune."
Kůň vyběhl tak rychle ,až se Ceana málem neudržela ,ale Ewan ji chytl a ocelové sevření ji poranilo zápěstí. Avšak ,mlčela!
Ceana zavrtala svůj obličej do jeho košile ,která ji nepříjemně lechtala na nose ,ale přeci nespadne.
Kůň jel v jednom kuse a nezastavoval. Jeho pán se při té rychlosti nesl lehce ,jakoby to pro něho nebylo nic nového. Jen Ceana měla strach ,že se kůň splaší a ona spadne.
Gune zastavil na pánův rozkaz v rozlehlé pustině ,kde se pásli ovce.
"Dřív tu stávalo město ,ale Normané ho vypálili."ukázal ji Ewan trosky ,které tu zbyli "Bylo nádherné.. a všechno je teď pryč."
Ceana polkla ,přeci jen nejsou Normané takový ,jak se o nich říká.
"To je mi líto."
"Líto? Lítost nic nespraví ,ale tohle je jen část pohromy. Ale nemám si na co stěžovat ,konečně vyhrálo právo a Vilém usedl na trůn."
"Možná právo ,ale přes tisíce nevinných anglosasů jste povraždili. Nemuselo být takové krve prolití ,kdyby nebylo vás."odsekla.
"Měla by ses bát a ne se tu semnou dohadovat."zasmál se ironicky její odvaze mu odporovat.
Ceana seskočila z koně a běžela pryč. Ale marná snaha o útěk vyšla na zmar.
Norman ji pouhým kopnutím srazil k zemi. Ceaně projela zády bolest ,ale udržela slzy a vzlyky ,které se ji draly do očí.
Norman seskočil ze svého hřebce a svázal ji ruce ,potom i nohy a jak pytel nějakého šrotu pro zvířata si ji přehodil přes koňský hřbet.

Ceana >> po vítěztví nad sasy a Anlosasy. r.1066 ,17.stol.>úvod

24. května 2009 v 9:23 Island Glaciosa
"Ceana je šesnáctiletá dívka ,která ztratila svoji sestru a rodiče upadli do otroctví. Je nucena žít na jednom kuse půdy se spousty jí odporných Normanů kteří můžou za smrt její malé sestřičky Slaine. Ale vytvoří se mezi skupinkou přátelství ,ale silné pouto může rozdělit lež.."

Píše se r.1066 ,kdy si Vilém v bitvě u Hagstinsu podmaní Anglii. Po sléze s pomocí drobné dívky i Skotsko.

Znak ostorvu Glaciosa :
Vlajka Irska :

Slova irské hymny (1.sloka):

Sinne Fianna Fáil
Atá faoi gheall ag Éirinn
Buíon dár slua
Thar toinn do ráinig chughainn
Faoi mhóid bheith saor
Sean-tír ár sinsear feasta
Ní fhágfar faoin tiorán ná faoin tráill
Anocht a théam sa bhearna baoil
Le gean ar Ghaeil chun báis nó saoil
Le gunna scréach faoi lámhach na bpiléar
Seo libh canaig Amhrán na bhFiann

Překlad do angličtiny:

We'll sing a song, a soldier's song,
With cheering rousing chorus,
As round our blazing fires we throng,
The starry heavens o'er us;
Impatient for the coming fight,
And as we wait the morning's light,
Here in the silence of the night,
We'll chant a soldier's song.

Překlad do češtiny:


Píseň vojáka

Jsme vojáci
Irsku zaslíbeni
Někteří přišli
ze země za vodou.
Přísahali na svobodu
Nikdy více našich předků země
nebude domovem despotů ani otroků
Dnes večer stojíme na okraji propasti
kvůli Irsku, přicházejí potíže nebo blahobyt,
děla duní, pušky střílejí,
Zazpíváme píseň vojáka.



S ní >> sní o společné budoucnosti-next

22. května 2009 v 17:59 Legend
Tma ,ano ,byla tu jen tma!
Chlapec otevřel oči ,
ale žádný výsledek.
Přejel mu mráz po zádech ,když ho čísi ruka
uchopila za dlaň.
Utíkal ,ale stín mu byl v patách.
"Prosím ,poslední polibek ,lásko."
Chlapec se zastavil.
Dívka ho chytla a políbila ,
chtěla umlčet jeho otázky.
"Poslední polibek."šeptla.
Její rty se vzdálili a chlapec otevřel oči.
Kde je?
Stále seděl v rose ,mlhou prosvítali paprsky slunce.
A jeho láska?
S posledním polibkem mu zmizela ze života.

S ní >> sní o společné budoucnosti

22. května 2009 v 17:50 Legend
Chlapec seděl na trávě.
Rosa se držela na stéblech
a les halila raní mlha.
"Proč?"ptal se chlapec.
"Proč si mi ji vzal??"
Les však mlčel.
Chlapec se postavil a utíkal k lesu.
Nevnímal trny ,které se mu zadrhávali
do kůže a tvořili jizvy.
Běžel.
Zakopl.
Chtěl se postavit ,ale
náraz na kámen mu prorazil plíce.
"Vem si mě lesi ,chci být s ní."šeptl do tmy ,
která ho v tu ránu obklopila.

Next >>


Amener les couleurs >> Vzdej se!

21. května 2009 v 20:27 Legend
Monica se tlačila v tramvaji. Špatně se jí dýchalo ,ale i přes to chtěla pokračovat v cestě za Markem.
"Mon amore." Obejmul ji Mark.
"Rok ve Francii z tebe udělal džentlmena ,lásko."
"Moc si mi chyběla."
Mark ji vtáhl do komory na košťata a přetáhl ji tričko přes hlavu.
Jeho štíhlé prsty obemknuli její štíhlí pas.
"Nezměnil ses."zasmála se Monica. A hlavu zaklonila štěstím.
Mark ji laskal na krku. Rok ji neviděl
a teď ji má jen pro sebe..
Monica se z ničeho nic postavila na nohy a jen
v podprsence vyběhla z komory.
Srdečný smích se nesl chodbou ,která byla prázdná.
Mark ji následoval.
"Amener les couleurs."
Monica ho škádlila "Non amore." Smála se divoce.
"S'il vous plaît." Prosil na kolenou.
"Oui.. dobře Marku ,miluji tě.."
Pevně si ji chytl a znovu zatáhl do komory ,kde strávily celou noc.
Společně..!
Amener les couleurs - Vzdej se!
S'il vous plaît - prosím!

Sacar al corro con miquis >>Zatanči si semnou..

20. května 2009 v 19:47 Legend
"Sacar al corro con miquis."zašeptala dívka chlapci co stál před ní.
Neměl se k tomu ,hleděl na páry ,co se vznášeli na parketu.
Zkoušela to znovu a znovu ,ale nevěnoval ji pozornost.
"Malhaya contigo."zaječela vztekle.
Chlapec se až nyní otočil ,ale dívka už mizela ve dveřích.
Rozeběhl se za ní.
Chytl ji za paži "Sacar al corro con miguis."
"Non."vysmála se mu dívka.
On ji však nepustil.. "Por favor."
"Non…"
"Quiero te."zašeptal věrohodně.
Dívka sklopila zrak. Červeň se ji vehnala do tváří..
"Bien.."Dívka přikývla ,vložila svoji ruku do jeho dlaně a nechala se unášet
melodíí..
Sacar al corro con miquis- Tanči semnou.
Malhaya contigo -K čertu s tebou
Non - Ne.
Por favor - prosím
Quiero te -Miluji tě.
Bien -Dobře

oppressait me>> svírej mě...

19. května 2009 v 13:36 Legend
Dívka seděla na kamenném mostu a hleděla na vlnící se proud potoku.
Zahleděla se do dály a uviděla ho!
Ano ,byl to on.. Francouzký lord Déjouer la Fourde.
Tvář mu zdobila jizva ,která se táhla od oka ke rtu.
Jeho rty.. Dívka se blaženě rozplývala..
Chtěla je ochutnat ,musí být svěží ,sladké...
Mohla by pokračovat v přemýšlení ,ale
nenechá si přeci ujít příležitost ,kdy s ním může být úplně sama!
"Oppressait me"zašeptala mu do ucha..
*1"Bien! Mon de chatons."zaradostnil se.
Dívka plynulou angličtinou šeptla "Nezapomněl si v tý Anglii na mě?"
"Non ,moje jediná lásko. Nikdy na tebe nezapomenu ,(*2) "J'aime te..pour jamais."
*1-Dobře! Moje kočičko.
*2-Miluji tě...navždy.

♥Smrt ♥ láska ♥ intriky ♥ 3.3

18. května 2009 v 17:27 Death Love Intrigue
3.3
Jan seděl v za mřížemi a hleděl na Margaretu ,kterou vlekla Roberta po písku pryč.
Z jeskyně vyšel voják ve vybledlé uniformě a když uviděl Robertu ,nesouhlasně zavrtěl hlavou.
"Žena jako vy bude ve vězení moc lehký cíl…"usmál se jedovatě a pak chytl Margaretu za nohy a Robertě pomohl.
Roberta si vztekle odfrkla "No a? Nikdy mě nechytí."
"Nebudeme se bavit o tomhle ,přišel jsem si pro svoje slíbené peníze."
Roberta upustila Margaretu na zem a dlouhými kroky odešla z jeskyně.
Voják poklekl vedle mrtvé ženy a povzdechl si ..Potom zabloudil pohledem k mřížím ,kde ho bedlivě pozoroval Jan. Měl oteklé tváře a na hlavě krvavou trhlinu.
"Jste tu dlouho?"
"Co prosím?"podivil se Jan.
"Jak dlouho vás tu drží?"
"Necelý půl den.. Ale nedělejte si starosti… budu přemýšlet ,byl bych asi moc naivní ,abych si myslel ,že mě nebo snad Margaretu litujete."
Voják se usmál "Víte nejsem jako oni ,ale peníze potřebuji ,mích deset dětí musí něco jíst."
Pak se otočil k Janovi zády a rozhlédl se.
"Mohl byste pro mě něco udělat?"zeptal se Jan "Nebudete na tom škodný.."
Voják se otočil s povytaženým obočím.
Jan se postavil ke mřížím a zašeptal "Řeknete Rositě ,že ji miluji ,ať se nebojí ,že všechno brzy skončí.."
Voják se usmál "Neřeknu ,řeknete jí to sám.. já vám pomůžu.."
Jan sklopil zrak "Jak se jmenujete?"
"Thomas Mcreisrey."
"Těší mě ,já jsem Jan."podal mu ruku a pak upozornil na cvakání podpatků ,které se blížilo k nim.
Thomas na Jana mrkl a pak se otočil k Robertě ,která nebyla sama ,vedla sebou Nicholase a Ondřeje ,kteří po něm pokukovali.
"McReisleyi ,tak vy byste po nás chtěl peníze??"zaburácel Nicholas ,vystoupil z davu a posměšně se ušklíbl "To vám ti ňoumové neřekli ,že my peníze nemáme a rozhodně nedáme?"
"Pane ,vykonal jsem svoji práci ,jestli mi nezaplatíte poženu to k městskému soudu a pak až do Vídně a to si pište ,že z toho nevyjdete jen tak."pohrozil Thomas.
"Myslíte si ,že nás vaše žvatlání zajímá? Chcete nám vzdorovat?"zajímala se Roberta.
"Ano ,chci vzdorovat ,chci svoje peníze."vyhrkl Thomas a zajíkal se vztekem ,ale navenek působil nadmíru klidně ,což trojici popudilo.
Roberta se začala vztekat jak malé dítě ,vřískala a soptila "Co prosím?! Nic vám nedáme ,poslední co tahle vzdorovala skončila s kudlou v zádech ,chcete snad taky odejít z tohoto světa?"
"Ne ,ale vám bych to upřímně přál."zašklebil se Thomas.
"Tak to by stačilo!!!"zaječel Nicholas a z pouzdra vytáhla pistoli ,namířil ji na Thomase a pak Ondřejovi poručil ,aby otevřel celu…
"Vlez si k němu."poručila Roberta.
Thomas vztekle zavrčel ,ale poslechl. Jan se opřel o stěnu jeskyně a přejel po bílém písku ,narazil na něco dutého…
Potichu zaklepal a když se mu vrátilo ozvěnou klepání ,panenky se mu rozjasnili.
Thomas padl na kolena vedle něho.. Nicholas do něj strčil a nedal mu jinou možnost.
Když se trojice vzdálila na druhý konec jeskyně ,Jan ukázal Thomasovi dutý poklop ,začal nenápadně hrabat a skutečně tam byl.
"Rychle zaházej to.."poručil Thomas a posadil se vedle Jana a sklonil hlavu.
Rosita seběhla schody a skončila v hale ,nakoukla do salonu ,ale tam plápolal jen oheň v krbu.
Postavila se k oknu a vyhlédla ven. Nic se nehýbalo ,jen se stahovali mračna k bouřce.
Stromy se chvěli ve větru ,který sílil a oheň ,který plápolal v krbu uhasil.
Meluzína se nesla jídelnou a průvan zvedal záclony ze země a ty se pak třepetali v místnosti jako babí léto.
Rositu začal sužovat strach ,je tu docela sama!! Kam se všichni poděli?
Kladla si otázku a chodila kolem velkého stolu ,dokola a dokola.
Uslyšela kroky… hlavu ,kterou měla skloněnou k podlaze zvedla a uviděla Breanda ,který ztěžklými kroky kráčil k ní.
"Pít.."žadonil sklesle a skoro potichu.
Rosita běžela pro vodu ,do kuchyně … zbíhala schody ,když tu uslyšela řinčení.
Přikrčila se a sledovala dění v kuchyni. Kuchařka Melinda ležela s provazem kolem krku a byla bílá jako stěna. Rositě se udělalo špatně ,slzy se ji rozkutáleli po tváři ,ale zastavila je.
Melinda tam neležela sama ,vedle ni seděl dvouletý chlapec Jack a hladil ji po ruce.
"Babičko… babi ,probuď se."sípal smutně.
"Ta už se neprobudí."pohladila ho Alish po hlavičce "Pojď ,musíme utéct ,je to tu nebezpečné."
Jack zavrtěl hlavičkou "Všichni jsou zbabělci ,utekli a pani Rositu tu nechali samotnou."
"Jacku ,musíš pochopit ,že pani za všechno může ,kvůli ní ,zabili babičku.."
Rosita se posadila na schody a nebyla schopna slova. Začala se obviňovat a klást si otázku ,proč všichni utekli?
Sestoupila do kuchyně ,v obličeji byla bledá ,jakoby přežila svoji klinickou smrt. Na Jacka ,Melindu ani Alish se nepodívala ,uchopila mědění plechový hrnek a nebrala ze žlabu studenou vodu. Potom se mlčky vrátila po schodech do jídelny ,kde čekal Breand.
Pil z plna hrdla a přitom se díval na zamlklou Rositu ,která byla pobledlá a mlčela.
"Co je ti?"
"Nevím ,za všechno můžu já.. všichni mě obviňují… kdyby nebylo mě.. nic by se nestalo."
Breand si otřel mokrou bradu ,kterou měl porostlou bradkou. "Rosito ,neutekli všichni.."
"Ne? Tak kde jsou? Nenávidí mě.. a proto se schovávají.."
"Mají o svůj život strach."
"Ne ,jsou to zbabělci."rozhněvala se Rosita ,prudce se postavila a zamířila ke dveřím "Kde je Kate s Juliannou?"
"Dole ve vesnici ,odjeli s Karlem a Spenclem. Za tu dobu ,co jste spala ..všichni se vytratili."
"Ona odjela s mím dítětem? To ji nemohl nikdo zastavit?"
"Ne.. ona tvrdila ,že jste jí to schválila."
Rosita zamířila do stáje.
"Vem tě čert ,Jane Viléme!!! Vem! Sakra ,kam si utekl? Slíbil si mi ,že tu zůstaneš semnou…"hněv se v ní vařil ,ale nemohla ho v sobě dál dusit "Kate ,ty nevěrná chůvo! Zaklínám tě ,moje dítě bude semnou.. já ho budu vychovávat!"běsnila.
Breand ji zamyšleně pozoroval od prahu.. chtěl něco namítnout ,ale Rosita byla vztekem bez sebe.. Byla jako čarodějnice ,která se zlobí na svého milence a chce se mu pomstít.
Rosita s bouchnutím stodolních vrat zmizela ve stáji. Ozvalo se zafrkání koní a pak koňské zaržaní.
Rosita osedlala svého bílého grošáka ,vyšvihla se na jeho hřbet a pak kopyty rozrazila zavřená vrata.
Vyjela z brány Torgow castle a zamířila cestou mezi lesy dolů po proudu řeky k vesnici.
Minula vesnické domky a pak dojela k hostinci U černého havrana.
Když seskakovala na zem ,v noze ji bolestně škublo a ona se zhroutila k zemi. Vítr nabíral na intenzitě a rozfoukal ji vlasy kolem hlavy. Poletovaly jako chobotnické chapadla.
Spustil se déšť a během chvíle Rositu zmáčel.
Rosita vztekle zabouchala na dveře hostince ,které byli zamknuté. V oknech se svítilo a komínem se ven valil černý dým.
Znovu zabouchala a ještě u toho vztekle zařvala "Vylez ty prostopášnice ,nikdy jsem ti neměla věřit… oklamala si mě!"
Její křik proťal blesk a hrom.. Rosita sebou trhla ,ale neotálela a znovu zabouchala na dveře.
Ze vnitř uslyšela dětský pláč.
"Sakra otevřete."pláč její malé holčičky ji trýznil. Opřela se zády ke dveřím a posadila se. Znovu ji přemohl stesk ,toužila být s Janem.. Juliannou a Kryštofem opravdová a normální rodina..
Sklonila hlavu do kolen a rozplakala se..
Jan ležel v písku a snažil se být silný. Stále očima bloudil po jeskyni a hledal Kryštofa.
"Přikováme je ke stěně a počkáme ,až déšť poputuje až sem dolů.. pak je utopí a mi budeme mít klid."Zašklebila se Roberta.
"Ale stejně bych je rád viděl na šibeničním kopci."přidal se Nicholas.
"Nemůžeš mít všechno."zarazila ho Roberta ,otočila se čelem k Janovi a zašeptala "Bude mi tě líto ,synku."
Jan zavrčel nesrozumitelnou připomínku a zavřel podrážděně oči.
"Nespi.."rozkázala Roberta.
"A proč by ne? Bude to přeci moje poslední."zaškaredil se Jan.
"Já ti říkám nespi."
Jan se posadil a čekal ,až se uklidní "Jsi krkavčí matka."
"Nemusí mi to každý říkat."rozesmála se Roberta.
"Máš snad víc dcer a synů ,než jen Marii?"
"Marie nežije.. minulý rok na jaře ji vzala velká voda ,nebo si to snad nepamatuješ? Zabila ji přece tvoje žena."
Jan zůstal sedět jako přimražený. "Sakra!"zaklel.
Thomas vše sledoval z povzdálí a nechápavě hleděl na dvojici ,nerozuměl jejich hádce.
"To je ale překvapení… kde získala jméno by tě asi zajímalo co? Je to jednoduché… chudáček stařeček byl tak hloupí a vzal si mě ,dceru jsem pojmenovala po něm a pak, když jsme spolu strávili noc ,jsem ho zabila. Infarkt."
"Víte madam ,že přiznání občas škodí?"ozval se Thomas.
"Co tím chceš říct? Myslíš si snad ,že se odtud někdy dostaneš a vyneseš to na světlo boží? Tomu snad nevěříš.."zpochybňovala jeho slova Roberta.
"Jo ,to si nemyslím ,to vím.. a navíc ,kdy jsi naposledy něco vyhrála? Když to tak poslouchám ,celý tvůj život je jedna prohra.. zklamu tě asi ,když ti řeknu ,že z tebe nemám strach ,mrzí mě to ,ale je to tak."zasmál se Thomas pohodově.
"Jsi básník ,či co?"zakabonila se Roberta "Tohle tvoje žvatlání nehodlám poslouchat. Nicholasi ,ukonči mu život a zkrať mu čekání na velkou vodu.."
"Jak je libo.. moje lásko."
"Lásku si nech od cesty a teď mě omluvte ,budu muset odejít."zamířila pryč z jeskyně ,přičemž se bezstarostně smála. Byla v tom ironie ,ale i chuť vyhrát..

love times 1.3

17. května 2009 v 7:56 Times in love
13.Kapitola




Thomas usnul jakmile dopadl na celkem měkkou postel ,do snu se mu vkradla vzpomínka na Anette a teď už jistě věděl ,že se mu takovéhle sny budou zdát den co den!
Spal necelou hodinu ,když ho z příjemného spánku ,probudil křik dětí…ozýval se také dupot a když už se konečně zpamatoval a postavil se ,zjistil ,že se celá kajuta nepříjemně houpe!
Už jsme konečně na moři..zaradoval se ,ale náhlé cuknutí lodí mu vehnalo žaludek až do krku ,rychle přiskočil k umyvadlu a vyzvracel se.. To nebude příjemná cesta a ke všemu tři měsíce.. Při dalším nárazu se cítil celý malátný ,hlava se mu točila a ruce a nohy měl nepříjemně ztěžklé… Podíval se na sebe do zrcadla ,byl zelený jako okurka a oči opuchlé ,nemohl se nadále udržet na nohou a tak se zhroutil k zemi.
Teres uslyšela ránu a zatahala Anette za ruku "Izabela se kouknout ,rána bum."
Anette následovala Teres ke dveřím kajuty ,zaklepala ,ale nic se neozývalo.
"Opravdu jsi něco slyšela?"
Teres přikývla "Za dveřmi ,bum!"
Anette se nadechla a vzala za kliku ,v tu chvíli s lodí znovu škublo a dveře se otevřeli prudce dokořán ,vpadla s Teres v náručí do pokoje a skončila na posteli v rohu.
Kápě se ji sesunula z hlavy a když si všimla Thomase ležícího na zemi ,dlouho nelelkovala a znovu si ji upevnila.
"Co se tu děje?"objevil se ve dveřích Ron.
"Rone ,honem utíkej pro někoho ,musíme ho vytáhnout ven na svěží vzduch.."Anette postavila Teres vedle postele a pak popadla Thomase v podpaží a vytáhla ho na chodbu ,dostala se až ke schodům a tam se na ni celou váhou zhroutil.
"Slečno Izabel."po schodech se k ní blížil usměvavý černoch "Copak to děláte?"
"Chtěla jsem mu pomoci ,ale.."zhluboka se nadechla "Teď budete muset pomoct vy mě.."
Černoch nadzvedl Thomase a pomohl Anette vstát "Jak víte mé jméno?"
"No na lodi se nic neutají.."ušklíbl se a pak chudáka Thomase vynesl na palubu.
Ron ,Teres ,Anna a batolata s Kolnem se hnali ven na palubu ,ale Anette je pronikavým zákazem zastavila "Kampak? Nikam!! Tady zůstanete ,kapitán Keltn vás přeci moc dobře varoval…"
"Ale.."Ron začal odmlouvat ,ale rozmyslel si to hned ,jak ho Anette chytla za límec a táhla ho ke kajutě "Jestli se ti něco nelíbí ,Rone ,taky by si nemusel jít dnes na palubu vůbec a navíc ,zatím je tam zima ,nesmíte se nachladnout!"
Ron polkl a pak přikývl "Rozkaz paní."
Pak se vrátili k dětem ,hra na honěnou pokračovala ,ale Ron se po Anette chvilku co chvilku podíval a nehodlal se vzdát…doslova ho okouzlila její krása a nemohl ji vypudit z hlavy ,když měl v plánu číst ,nemohl se vůbec soustředit ,nato vnímat zápisky genia ,který vše sepsal do kostky…všechny matematické vzorečky a výpočty fyziky ,zapomněl na svoje nadání a věnoval se myšlenkám na Anette…Jeho fantazie se rozplynula ,když ho dotáhla za límec od sourozenců dál a vysvětlila mu ,jak se vlastně věci myjí…ona ho bere jako nezbedné dítě!!
"Izabel ,prosím vás ,pojďte s dětmi na palubu ,potřeboval bych od vás ,abyste se také postarala o toho chudáka s mořskou nemocí."zašvitořil černoch "Mimochodem ,jsem Sly McResly."
"Těšíme ,Sly …"nejistě se usmála ,pak popadla obě batolata do náruče a vyšla s nimi na palubu.
Svěří vzduch ji uvolnil pramínky rudých vlasů ,které se dali do poletování..zastrčila je nešikovně za uši a pak se vydala k zádi ,kde spatřila Thomase ,který se předkláněl přes zábradlí.
Děti pobíhali kolem ní ,vypadala jako matka ,ale Ron k ní jaksi neměl zájem přijít.
"Rony! Kde jsi?"okřikla se po něm..neměla ráda děcka ,který si mysleli ,že jsou něco extra ,jako Ron dozajista byl ,vůbec se ji nelíbil ,jakým tonem mluvil k děvčeti ,které mu vytrhl stránku ze sešitu a ke všemu prázdnou.
"Tady."zamával divoce ,div nespadl z trámu ,na kterém právě seděl.
"Okamžitě pojď sem!"Anette se naježili chloupky ,jak o něj měla strach ,batolata si v náruči pořád nadhazovala ,ale bylo ji to houby platné ,smutně si povzdechla a pak je postavila na zem "Anne ,ty jsi taková šikovná holka ,pomoz mi se sourozenci."
"Dobře."Anně je sedm let ,ale stejně Anettu nadchla ,jak hravě si s nimi poradila ,pak chytla za ruku Kolna a Teres a blížili se k Thomasovi.
"Teres ,Izabela teď nebude mluvit ,takže ji neprozraď ,ano?"
Holčička s copánky ,které ji Anette spletla a zavázala modrou stuhou prudce kývla hlavičkou a rozchechtala se "Izael neluví.."plácala dlaněmi o sebe a pak ji s radostí obejmula kolem krku a dala ji pusu na tvář.
Anette ji pohladila po vlasech a pak se přiblížila ještě o něco blíž k Thomasovi ,před kterým se musela skrýt až do konce plavby ,jinak jak ho znala ,by byl schopen loď i obrátit ,jen aby ji nemusel brát sebou.
Položila mu ruku na rameno a chraplavým hlasem zašeptala "Jste v pořádku?"
Thomas se znovu naklonil přes zábradlí a vyzvracel se ,Teres znechuceně odvrátila hlavičku "Blbé."
Thomas si utřel pusu ,napil se vlažné vody ,kterou měl vedle sebe a ukojil nekončící žízeň..
"Bu-de …to v pořádku.."dostal ze sebe sípavě ,pak se od Anette odtáhl. Opřel se o zábradlí a hleděl na horizont.
"Je s vámi něco?"šeptla znovu Anette..
Thomas byl otevřený ,potřeboval se někomu svěřit "Víte ,vzpomínám na jednu dívku…"
Anette zamrazilo ..pošeptala Teres co by mu měla říct ,teď se rozhodně nesmí prozradit.
"Ano?"uchechtla se Teres…
Thomas se obrátil k těm dvou a povytáhl obočí "Proč mluví to roztomilé děvče?"cvrnkl Teres do nosu.
"Izael neumí mluvit."
Thomas se usmál ,té se může svěřit …
"Víte ,než jsem odjel ,rozhádal jsem se s jednou moc hodnou dívkou…velice mě to mrzí ,v dopise jsem se ji omluvil ,ale to asi nebude stačit…"zamyšlený hleděl před sebe ,pak sklonil hlavu a pokračoval "Víte ,je úplně jiná než všechny dívky…spontální ,veselá ,ale i výbušná..někdy se v ní nevyznám ,ale kdyby mi dala čas…."pak polkl "Ale proč vám to vlastně vyprávím…"mávl rukou a znovu ji položil na dřevěné zábradlí.
"Ona to ví.."zašeptala chraptivě Anette.
Thomas se otočil k dívce .která svírala v náručí malou dívku a zkoumavě si ji prohlížel.
Někoho mu připomínala.. Izabela?
"Odkud jste? Myslel jsem ,že nemluvíte.."usmál se okatě Thomas… Hned ji poznal
,byla to Anette Izabela Bassettová ,ale skrývá se.. Takže ona musela jet! Musela mě následovat.
"Jsem z Ameriky ,myslím ,že Severní Mexiko…"pak se zahleděla na modrou záři oceánu a usmála se na malou Teresu.
Teres se usmála "Izael čerý pasaser."
Thomas se postavil blízko Anette a chytl ji za ruku. Nehodlal prozradit ,že na všechno přišel a tak zašeptal "Asi jsem se znovu zamiloval.. Jste jako jarní květ na rozkvetlé louce. Voňavý a lákavý.. můžu znát váš názor na mě?"
Anette se rozčílila ,jak rychle na ni dokázal zapomenout!!!
Zavrtěla hlavou ,otočila se na patě a zamířila k hloučku dětí ,které se houpali na lanoví.
"Pojďte ,přesuneme se na dolní palubu.. Tam nebudeme tolik překážet."řekla měkkým hlasem ,ale v očích měla vztek.
"Co je Izael? Co je ty?"zaškubala Teres dívku za kapucu.
"Nic miláčku ,opravdu. Půjdeme za tatínkem.. ano?"pohladila ji po černých lokýnkách a usmála se.
"Ten pan je moc peknej.."zašeptala Anna.
Anette přikývla "To opravdu je ,ale je zlý… kolik ti je Anno?"
"Patnáct.."hlesla tiše a popošla dopředu ,aby chytila Kolna ,který se chystal vyšplhat se na lanový žebřík.
Anette přemýšlela ,je tak drobná a malá..nikdy by Anne neřekla patnáct let.
"Zvládáte to?"zeptal se Sly ,který se objevil v těsné blízkosti Anette.
Anette přikývla ,zrak ji padl na Thomase ,který ji sledoval. Že by přeci jen něco tušil?? Nesmysl… doufala, že zůstane dál skrytá.. a vše mu řekne až v Americe.

Noc změnila vše! 0.4

16. května 2009 v 19:51 The night changed everything
Ryana přistoupila k Aletě ,která ji pokynula ,ať jde blíž.
"Ruce."usmála se mile Aleta.
Ryana natáhla ruce před sebe a ukázala zablácené dlaně a špínu za nechtami.
"No a co ty vlasy děvče?? To bláto a sláma… Honem ,musíš se umýt. Sophie tě doprovodí k tůni za domem ,je tam soukromí ,nikdo tě nebude rušit."mrkla na ni spiklenecky a otočila se k muži "Pojď mám tam pro tebe oběd. Ryana se naobědvá později."
"Jsem Sophie a ty budeš Ryana ,odkud si?"zeptala se trochu znechuceně pasačka.
"Z Paříže…"hlesla tiše Ryana.
Sophie¨se otočila k Ryaně zády a zamířila po pěšince k hustému porostu křovisek ,kde se od velkého dubu k vrbě táhla šňůra ,kde vyseli bílá plátna ,košile a velké osušky.
"Tady.."ukázala Sophie na dveře od sklepa ,které vedly do podzemní tůně.
Ryaně potemněli panenky ,byla unešena tím ,co spatřila! Doma mívala teplé koupele v pohodlí svého pokojíku ,ale tady… tady to bude špína ,zima a kdo ví co ještě.
Ohrnula nad sklepem nos ,ale když spatřila jak se ji Sophie pochechtává ,odhodlala se a sešla po schodech dolů.
Sophii ji následovala a v duchu na Ryanu nadávala! Co když se Maxim vrátí a ona ji ho vyfoukne? Pak vše mžiku zavrhla Taková šmudla.. to já se stanu paní de Merdi.. V duchu se smála a už si plánovala svůj svatební den.. doufala však ,že Maxim svoji sestru Barbaru nenajde ,jinak by bylo se vším konec. To Barbara ji viděla ,jak se odevzdala Juguesovi ,který teď čeká že si ho vezme ,ale já chci Maxima ,ať to stojí ,co to stojí.
Zamyšlená Sophie vrazila do Ryany ,která se krčila před pramenem horké vody.
"Co je zase?"zahučela Sophie.
"V tomhle já se koupat nehodlám… vždyť se podívej…"Ryana nestihla doříct svoji námitku ,když v tom do ní Sophie zezadu strčila a ona se řítila po hlavě do vody.
Polykala vodu a snažila se nedechnout "Sakra Sophie ,co to děláš?"Ryana se vymotala ze sukní ,které se ji lepili všude.. nohy měla doslova svázané.
Odhrnula si prameny vlasů z obličeje a snažila se dostat s ledové vody ,která ji šahala až k hrudníku.
"Měla ses vykoupat ,já za to nemůžu ,že se snad ráda koupeš oblečená…"Zasmála se výsměšně Sophie a pak vyběhla po schodech a naposledy se ohlédla "Mýdlo je v poličce a ručník přehozený přes stoličku ,užij si koupel má milá.."Pak se zabouchly dveře a místnost prosvítily dva svícny ,které byli postaveny vedle vybudované kamenné vany ,do které přitékal každou chvíli nový proud čisté vody.
"A kde je to křoví? O kterém Aleta mluvila.."uvažovala nahlas Ryana ,ale než stačila cokoliv zjistit ,do sklepa vešla starší dáma a na sobě měla rybářské oblečení.
Ryana se potopila a snažila se zadržet dech ,ale ruka drobné dámy ji vytáhla nad hladinu a zahleděla se ji do očí "Musíš Sophii omluvit ,ona je ještě dítě a neví ,jak se k dámě chovat.."
"Kdo jste?"zajímalo v prvý řadě Ryanu.
"Morissa ,hospodyně paní Alety..a taky chůva ,ale teď už jsem tu skoro k ničemu."
"Těší mě ,já jsem Ryana.."
"Dítě ,vylez z té vody ,než se nastydneš.. ta potvora tě chtěla potrápit a zavedla tě do koryta pro husy."usmála se srdečně Morissa.
Ryaně poklesla čelist ,tak tohle opravdu nečekala… Rychle bez jakýkoliv námítek vyskočila s rybníčku a vysušovala si vlasy.
"Kde je tedy ta tůně ,o které pani Aleta mluvila?"
Morissa mlčela ,otočila se zády k Ryaně a pomalu se dala do výstupu po schodech. Ryana se rozhlížela po sklepě a všimla si malé komůrky ,která byla zamčená. A protože Morissa šla pomalu ,stihla ještě nakouknout okénkem dovnitř.
Táhla se tam dlouhá chodba ,která byla zaplněna sudy ,snad vína nebo dobrého kvašeného piva.
Konečně se Morissa vyšplhala až ke dveřím a vyšla ven.
Ryana rychle vyběhla za ní a postavila se vedle hospodyně.
"Dítě ,to je stářím…"
"Co myslíte?"
"To ,na co myslíš.. Nemysli si ,že jsem dnešní a teď pojď.."
Ryana se zamyslela ,vždyť na sobě nedala nic znát nic… tak jak to ,že Morissa ví ,na co myslí?!
"Nemusíš dítě na sobě dát vůbec nic znát ,ale starý člověk vycítí ,na co doopravdy myslíš…"Morissa se zastavila ,Ryanu její slova tak zarazila ,že se nestihla zastavit a spadla do prasečího výběhu.
"Bude to chtít holčičko víc dávat pozor. A taky víc se vydrhnout."usmála se mile Morissa.
Co se tu děje? Morissa a Sophie se proti mně spikli? Nerozumím tomu…a ani rozumět nechci.
Uvažovala v duchu Ryana ,zvedla hlavu z bahna a snažila se vyprostit s toho klouzavého a mokrého bahna ,které měla všude.
"Ty šaty můžeš miláčku vyhodit a nebo je pracně vyprat a vyždímat dole u řeky."
"Pokusím se. Děkuji."
Ryana poděkovala a zamířila znovu za Morrisou ,která už stála u malé tůně ,která byla obehnaná vysokým porostem růží a lilií.
"To je nádhera.."vydechla Ryana a vnímala tu vůni ,která se linula vzduchem.
Morissa se ušklíbla "Jo ,ale opatrně děvčico ,kousek od sud bydlí rybář ,který se sem rád chodí kochat ,samozřejmě ,že ne jenom přírodou."
Ryana přikývla ,Morissa se otočila a nechala ji o samotě.
To bude slast… libovala si Ryana a pustila se do svlékání.
Nikde kolem nikdo nebyl ,slyšela jen zpěv ptáků a kuňkání žab… Slunce se vyhouplo na obloze tak rychle … jeho paprsky pronikaly skrz stromy nad tůňkou a dodávali vodě zářivý třpyt.
Ryana se blaženě posadila na bobek a opláchla si ruce.. Když se posadila ,rozvířila vodu kolem a nebylo vidět na dno.
Vlasy ,které měla spletené v provizorní cop rozpustila a nechala je volně splývat po hladině.
Nahmatala mýdlo ,které vonělo po levandulích a umyla si vlasy ,které byli po týdnu mastné ,zacuchané a plné slámy. O špíně nemluvě.
Mýdlové bublinky se rozplynuli na hladině celkem rychle. Vůně a zpěv ptáků Ryanu ukolébala a tak zavřela oči a na chvilku usla.

Terezko ,děkuji!!

14. května 2009 v 21:16 Vjecy

Moc mě mrzí ,že jsem to pro tebe smazala ,celý počítač se mi sekl a data v p****!!
xD ale veselejší věc tu pro tebe mám a to tu ,že Tě v srdci mám...!

MIluji tě Vendo ,ae vieš to určitě moc dobre!!! :-*

14. května 2009 v 21:14 Vjecy

Miluji Tě ,mooooc!!!
Každý má svou slabost ,ale opravdu ,mou slabostí jsi ty!!!... MILUJI TĚ!!
:-*

MTM miluji tě! Moc Tě Miluji! Méďo!

11. května 2009 v 16:18 Vjecy



To je pro moji velkou lásku Vendu...
Taky mi scházíš ,když nejsme spolu.
Myslím na tebe ,moc a moc!
:-*


Jak na rozcestník??

11. května 2009 v 12:54 Vjecy

No takže je to úplně jednoduchý

Řidte se kdyžtak obrázkami.
Nejprve se přihlašte na svůj blog ... dejte nastavení

klik na c.č.

♥ láska ♥ smrt ♥ intriky ♥ 3.2

11. května 2009 v 12:33 Death Love Intrigue
3.2
Jan se probudil s hlavou ve tmě. Ruce měl svázané a na hlavě pytel… Povzdechl si ,nehýbal se ,dokavaď nebude vědět ,kdo ho unesl ,nebude se pokoušet o nepravdě podobné věci.
"Lemro líná.. vesluj ,tahle se tam nikdy nedostaneme.."řval Ondřej na drobného človíčka ,který funěl a vzdychal bolestí ,jak se mu vesla zarývaly do žeber.
"Ano pane.. hned tam budem."zahučel potichu hoch snad dívka? Jan neměl ponětí..
Proud řeky ,po které se plavili zmírnil ,a pak zastavili.
"No kde seš?"spustil syčiví ženský hlas.
"No co? Chvilku mi to trvalo ho narvat do týhle loďky a navíc ,tenhle nic nezmůže!"postěžoval si Ondřej ,bylo mu jedno ,jak všichni na loďce trpí .ať už bolestí nebo jen myšlenkami.. které byli opravdu smutné.. Ondřej mě zradil a já jsem mu věřil…probíhalo Janovi v hlavě.
Ženský hlas se uraženě otočil na patě ,vykasala si sukně a podpatky doznívali ještě z velké vzdálenosti.
Ondřej si pohrdavě odfrkl ,ale klid netrval dlouho ,za chvíli se do ně navážel další ,ale hrubší hlas muže.
"Dělej ,nevzali jsme tě zpátky jen proto aby si se nám vymlouval!"
Ondřej škubl s Janem a pak ho přehodil přes okraj loďky na tvrdou ,studenou zem.
Jan se rozplácl a potichu zaskučel ,nikdo však nic neslyšel.
Za paže ho uchytili pevné ruce a pak ho táhli od loďky ,po písku ke stanu ,který se nacházel na konci vápencové jeskyně. Znovu s ním hodily ,ale ránu ztlumil měkký písek.
Rosita houpala malou Juliannu na klíně a prozpěvovala si smutnou písničku ,chtěla být veselá ,rozveselit své přátele ,kteří na ni nečině hleděli ,ale nešlo to! Smutek byl silnější než ona a tak se ložnicí nesl smutný a falešný ton ukolébavky..
Rosita doufala ,že vrznou dveře a Jan ji obejme kolem klepajících se ramen ,ale nikdo nepřicházel… Choulila se na kanapi a byla mučená bolestí.. Julianna také zamlklá ,usnula hned po první sloce.. jakoby cítila ,že v jejich srdcích něco chybí ,něco zásadního.. její rodina.
"Rosito ,zlatíčko moje ,netrapte se ,on se určitě vrátí i se synkem.."konejšila ji Kate.
Nastalo ticho a v tom tichu se ozval pronikavý pláč.. pláč dítěte.
"Kate ,honem.."Rosita nedbajíc bolesti ,která ji vystřelila až k ramenu vyskočila z kanape a hnala se za hlasem ,určitě je to Kryštof a Jan.. bože prosím ,ať to jsou oni!
Vykulhala s pokoje a pláč se ozval znovu ,byl slyšitelnější..
Rosita vpadla do tanečního sálu ,který byl odjakživa zavřený..
U klavíru stála světlovlasá dívka ,vlasy měla svázané modrou stuhou a v náručí konejšila malé dítě. "Spinkej Gegu..spi…"zněl tiše její hlas ,nevšimla si Rosity ,která se zklamaně posadila do křesla a mnula si poraněnou nohu.
Dívka v růžových šatech se posadila ke klavíru ,a za chvíli se sálem nesl ton barokní skladby.
Jezdila hbitě prsty po klapkách a přitom hleděla na syna ,který se postavil vedle židle a smál se.
"Tak je to správné Gegu."smála se s ním dívka ,byla ráda ,že nebrečí. "Počkej až přijde tatínek ,ukážeš mu náš první zoubek."
Gegu přikyvoval a rozjasněně se usmíval.
Rositu přešla bolest ,za chvíli do sálu vnikla i Kate ,která za ní spěchala s Juliannou v náručí.
"Tady jste pani.."
Rosita neodpovídala ,hleděla smutně do prázdna.
Hudba utichla a ozvalo se klapnutí. Dívka u klavíru zaklapla víko a otočila se k návštěvě.
Nastalo ticho a trojice se na sebe překvapeně koukala.
"Kdo jste?"zeptala se polekaně Kate.
"Přijela jsem se svým manželem Markem."hlesla tiše dívka a posadila si Gega na kolena.
Rosita zvedla hlavu "Ty jsi Helen?"užasla.
"Ano.."
Dívka byla velice pěkná ,modré oči ,dlouhé zlatavé kučery ,které ji splývali po zádech až k zadečku a plné rudé rty.
Rosita užasla nad tou krásou ,smutek vystřídalo částečné veselí "Mark říkal ,že jste tu ,ale holomek se neměl k tomu ,aby mi vás představil."
Helen byla skoro ještě dítě ,ale postavu měla pravé ženy ,na tváři se ji vyjasnil ruměnec a Gege ,který ji seděl na kolenou ji byl velice podobný.
Rosita se postavila a došla k dvojici.
"Já jsem Rosita."
"Já vím ,Mark by měl za chvíli přijít.."
Rosita přikývla.
Kate ji podala Juliannu a pomohla Rositě do křesla "Děkuji ti Kate ,ale zvládnu to sama."
Kate se omluvila a nechala je samotné.
Helen se dívala stydlivě na podlahu a houpala Gega na kolenou.
Sálem se nesl smích ,Mark otevřel dveře ,kde našel svoji ženu s Rositou. Obě se něčemu smáli a nemohli přestat.
Mark přišel ke své ženě a vlepil ji polibek ,pak se otočil k Rositě "Nečekal jsem ,že se představíte sami.. zvědavost mi klade otázku ,co je tu tak k smíchu?"
Helen ho chytila za ruku "Rosita mi vyprávěla ,jak jste jako malý lezli po střeše Kellning Hall ,ty jsi uvízl na komíně a nemohl si dolů a musel pro tebe vylézt malý Karl."
Rosita v omluvném gestu vstala a zamířila ke dveřím.
"Rosito… počkej."Mark ji zadržel a pak spolu s ní odešel za dveře.
"Ano..?"čekala něco strašlivého.
"Víš ,Helen je ještě napůl dítě ,její teprve sedmnáct ,nechci ,aby si ji říkala o možném nebezpečí.."
"To je v pořádku."Rosita si nyní uvědomila ,jak zestárla ,Helen bylo sedmnáct a ji dvacet čtyři let. Zakroutila hlavou a chtěla odejít ,ale Mark ji nepustil.
"Rosito ,nemysli si ,že jsem nějaký.."
"Nejsi a nemyslím si to."předběhla ho Rosita a znovu se od něho odvrátila.
"Tak v čem je problém?"zaznil Markův ustaraný ton. "Neříkej mi ,že ti něco není…já to poznám."
"Víš ,když jsem ji viděla šťastnou se svým chlapečkem ,nečekala jsem že to bude tak bolet.. Julianna je v bezpečí s Kate ,ale co Kryštof ,co je s ním? A co Jan? Kde je on… utekl a nechal mě tu samotnou a to samí Ondřej.. Já mám strach a to je všechno."
Odmlčela se a pak pokračovala "Matěj spadl ze střechy a Breand se o něj stará ,měla bych mít pocit ,že jsem v bezpečí ,ale není to tak ,jste semnou ,ale stále mi chybí společnost. Nesnesu pomyšlení ,že je Jan pryč a já tu musím být sama.."
Slzy se ji rozkutáleli po tváři "Mám prostě jen strach co bude následovat ,proč tomu nemůže být konec.. a co moje noha.. vždyť jsem jak mrzák.."Chtěla utéct ,chtěla pryč.. ale zastavil ji.
Mark ji obejmul a přitiskl k sobě ,nevěděl ,že se jeho mladší sestra tahle trápí..
"Neboj ,to bude dobré.."hladil ji po vlasech a neuvolňoval sevření ,tiskl ji pevně k sobě ,jeho ochranářský pud ,vůči ní mu nedovolil jednat jinak. Nemůže ji pustit z dohledu ,když je tahle na dně.
Mark odvedl Rositu do ložnice. Položil ji na postel a nechal ji odpočívat. Rosita však nemohla usnout.. měla zlou předtuchu ,toho ,co přijde. Přitiskla si na prsa Juliannu a nakojila ji ,chudák Kryštof ,musí hladovět..
Jan seděl zavřený v cele a hleděl na Margaretu a jeho bývalou tchýni Robertu ,jak se hádají ,která z nich se postará o Kryštofa.
"Je to můj vnuk!"zaječela Margareta a ozvěna se nesla vápencovou jeskyní.
"No a?! ale mě to napadlo ,poslat Borku ,aby ho unesla… chudinka malá ,nenáviděla tolik Jana a tak nám skvěle posloužila jen já vím ,kde je jí konec."zasmála se Roberta svému vtipu.
"Neměla si to dělat ,říkala jsem ,že bez mrtvých a ty ji zabiješ hned ,jak ti donese dítě. Mohla se hodit ,jen ona zná pořádně tenhle hrad ,nebýt ji ,nikdy by jsme tuhle jeskyni nenašli."zaburácela Margareta.
"Jo?! Ty asi nevíš ,že tady zemřela Karolina de la Torgow. Takže to bude nehoda ,až najdou Borku ,jak leží v krvi a má hlavu rozmlácenou o kameny."vrčela Roberta ,jak skvěle to vymyslela.
"Skutečně?! A jak tohle víš?"zeptal se z nenadání Jan.
"Cožpak nevíš ,že ji zabil tvůj otec?"zašklebila se Roberta.
"Nesmysl ,můj otec ji miloval."
"Ano ,jako miloval mě a moji malou dcerušku."zasmála se ironicky Roberta "Pořád mi říkal ,že se ty mrchy zbaví a bude semnou a Marií ,ale potom ses narodil ty a všechno si pokazil."
Jan polkl "Jakou Marií?"zeptal se unáhleně.
"Tvojí sestrou přeci ,sestrou ,která se musela stát bastardem ,protože ji tvůj otec nechtěl dát svoje jméno. A kde je mu teď konec? Od té doby ,co jsem ho obvinila a řekla ,že se přiznám ,že Marie je jeho a že jsem ho viděla ,jak ukončil Karolině život ,utekl."
"Můj otec by nikdy neutekl ,protože věděl ,že to není pravda. Nikdo by ti to neuvěřil.."
"Že ne?! Ty chceš říct ,že by mi moji pravdu nikdo neuvěřil? Nezpochybňuj moji pravdu ,jen já vím ,jak to tenkrát všechno bylo."zakroutila Roberta hlavou.
"Nic nevíš ,otec utekl ,možná proto ,že si ho vydírala. Jak si jen mohla ,už mi svítá ,to ty si zabila matku ,ty! Žárlila si… žárlila na mě a na ni ,že mi jsme získali mého otce."zaklel Jan "A musela si ji připravit o život!"
Margareta stála jak přimražená ,nikdy by neřekla do Roberty ,že může být tak bezcitná ,je pravda ,že ona nikdy nejednala správně ,ale nikoho nezabila!
"Ty jsi mu zabila matku?!"Margaretu ovládl vztek ,tuhle mrchu neměla ráda ,vydržoval si ji tu Nicholas ,který taky ještě zaplatí.
"Jo ,jsem jako ty! Bezcitná mrcha bez slitování."zalapala po dechu Roberta. Všechno se to provalilo. "A teď ,když víte pravdu ,budu vás muset taky zabít ,jak nějakou havěť."
Roberta strhla Margaretu a začala do ni bezhlavě bušit! A však ta se nedala a údery ji oplácela. Škubali si vlasy a ječeli na sebe sprosté nadávky. Roberta nakonec přitiskla Margaretu ke stěně a vytáhla ostrou čepel z pochvy ,kterou měla přivázanou na punčocháčích.
Margareta neměla strach ,jen se bezvýznamně pokoušela dostat z pevného sevření.
"Máš strach co? Teď přijde tvůj konec."zašklebila se Roberta.
Margareta se vyškubla a nastavila Robertě záda ,ta toho využila a vrazila ji čepel do zad. Otočila si svoji oběť čelem k sobě a zašeptala "Spi sladce."
Margareta se svezla po stěně a nechala na ni obtisky krve. Z koutků a nosu ji tekla krev. Ve tváři se ji značila bolest ,která netrvala dlouho a vystřídala ji beznaděj a smrt.
Roberta se smála a nevěřila tomu ,že se ji tak lehce zbavila.
Rositě se zdálo o bezmoci ,matka ji volala k sobě ,ale ona ji nechtěla pomoc ,za to všechno! Ale stejně ji měla ráda….. "ve sklepě…."nesla se ozvěna.
Rosita sebou prudce trhla a pak se probudila ,v pokoji byla sama a i Julianna s Kate byli pryč.
Zase ten strach.. Postavila se k oknu, tábor ,který zde byl odtáhl pryč. Žoldáci se ztráceli v dáli a po tchýnách ani památky.
V celém sídle panovalo ticho… klid před bouří! Pomyslela si Rosita ,vyběhla z pokoje ,bolest nohy byla taky ta tam ,chtěla jen zjistit ,zda sen ,volání o pomoc je skutečně pravda!