Kapitola 6.

31. července 2009 v 12:42 |  Island Glaciosa
"Dítě, jsi v pořádku?"
Ceana se zahleděla na výklenek a pak přitiskla dlaň na pulzující tvář. Narazila si čelo i tvář, a teď má na tváři podlitiny, děkuji, Bosweli. Teď už mohla dokonce věřit i Sally, že ten ničema, co ji shodil zabil chudáka Merslin.
Posadila se a pak si ještě ruku v návalu zlosti přitiskla na koleno, s kterého se valila krev "Do prdele.."zaklela a pak se vyšvihla na nohy.
Elleanora hleděla na rozčílenou tvář, v návalu hysterického smíchu, to když dívka zaklela jak nějaký prohnilí vojáček.
"Ukaž, pomůžu ti.."
Ceana se belhala do schodů a co schod, to sprosté zaklení.
"Děkuji, ale myslím, že to zvládnu.."odsekla Ceana, od sestry toho ničemy nic nechce.. Nenávidím ho! I když, jeho pohled, ty zelené pronikavé oči..
Rozmyslela se "Ty za to vlastně nemůžeš, Elleno, pomůžeš mi?"
Rychle a s nadšením utíkala za svojí skoro sestrou, která se ji chytla kolem ramen a pomalu s hlasitým funěním stoupali do schodů.
"Co se ti stalo?"
"Ále, ty košile vyrábějí moc dlouhé, když jsem si chtěla dojít dolů do kuchyně, zakopla jsem o lem a pak jsem se svalila."zalhala. Asi bude mít o čem přemýšlet, až se dostane do své postele. Ještě pořád nevěděla jak si vysvětlit ty duchy na mýtině. Sjela po krku k výstřihu, kde měla mít řetízek.
"Ten parchant!!"dupla si poraněnou nohou a pak ještě sprostě zaklela, když její tělo zalila další vlna bolesti.
"Takovou tě neznám, koukám, tichá voda břehy mele.."smála se Elleanora.
"Promiň, já se občas nedokážu ovládnout.."usmála se jako andílek, pak se Elleanoře vyvlékla vyběhla schody do druhého patra, kde měla svojí, studenou postel..
Vběhla do komůrky a hlasitě za sebou bouchla dveřmi, skočila na postel a bouchla pěstí do peřiny.
"No tak, snad to nebude tak zlé.."zasmál se čísi hlas. Hned ho poznala, byl to Boswel.
"Ty zloději, ty lháři!"dívka se zvedla a chtěla mu jednu vrazit, napřáhla se na útok, ale její zaťatou pěst odrazil, pak ji chytl za zápěstí a zvedl ji ruce vysoko nad hlavu.
"Uklidni se, je to jen pro tvoje dobro."ušklíbl se.
Cukala sebou a pak, když už nevěděla co dělat, kopla ho kolenem mezi nohy a vysmekla ruce z jeho sevření, to když se s bolestí chytl za citlivé místo.
Odvrátila tvář, když se tam dole začal prohrabávat.
"Sakra, holka, myslím, že si mě připravila o nejdůležitější orgán.."promnul si ho ještě jednou a pak si vztekle povzdechl, snad nezůstane pomačkaný až do konce života!!
"Nevěděla jsem…."znovu odvrátila zrak, to když se necivilizovaně svlékl. Odhodil košili a pak si lehl do její postele.
"Co to k sakru zase děláš? Nejdřív si mě málem udělal mrzákem, a teď mě nechceš nechat v klidu dospat, to co jsem probděla!?!"pak z něho stáhla přikrývku "Beztak je to tvoje vina, že se teď cítím jako blázen!"
"Já?!"užasl, pak si hraně zívl a zavřel oči.
"No a kdo jiný? Nejdříve mi bulíkuješ, že jsi ďábel, pak mi říkáš, že mám jít spát a teď? Ležíš v mé posteli.."povzdechla si, pak si sedla na kraj postele "Šoupni se přeci, nenecháš si celou postel přece pro sebe.."
"Blázníš? Nebudeš si ke mně lehat.."zaúpjel, chce mě snad připravit o bezesný sny, kdy se mi bude zdát o její štíhlé, dětské, ale i přesto ženské postavě, jak ji laská a líbá..
Zvedla oči k nebi "Buďto se uhneš a nebo se trochu šoupneš, aby se mohla taky natáhnout.."
"Nebudeš si ke mně lehat, to je moje poslední slovo.."
Neposlouchala ho, jen se uličnicky usmála a pak ho shodila z postele "Pozdě.."usmála se vítězně, položila se na postel a zahrabala se do peřin.
Boswel se posadil a pak zvědavě zvedl zrak ke krásce, která ho teď vyhodila z postele.
"Co tu vlastně děláš? Jsi služka? Jestli jo, docela se divím, že jsi tu i přes všechno, co se stalo zůstala.."
"Služka?! Leda sama pro sebe.. Neříkal si náhodou, že budeš už mlčet, abych mohla v klidu usnout.."řekla otráveně.
"Možná, ale zajímá mě to, kdo si?"
"Dcera obchodníka Borwellona, stačí?"zeptala se ospale.
Zavrtěl hlavou, pak ji z pod hlavy stáhl jeden polštář a položil ho vedle její postele na studenou podlahu "Dobrou, krásko.."položil hlavu na polštář, a pak zavřel oči.
Ceana se převalovala na posteli, když si uvědomovala, že vlastně v pokoji není sama, ale s mužem, který ji může kdykoliv zabít, otřepala se a pak vstala z postele.
"Kam zase deš..?"zamumlal z polospánku.
"Asi se natáhnu na chodbě, mám strach, že bych se nedočkala rána.."
"Jak upřímné.."postavil se a pak ji zastoupil cestu "Tady zůstaneš, lehni si zpátky a od teď jsi moje služka.."
"Jaké máš právo.."zeptala se a vysmála se mu do očí "Žádné!"odpověděla si sama.
Povytáhl pobaveně obočí "Právo? Já nepotřebuji žádné právo, ani pravidla.. Pokud nevíš, jsem strašlivý zabiják a mohl bych tě kdykoliv zabít.."pak na ni vyjel jako na malé dítě a pošimral ji na břiše.
Se strachem vypískla, rychlím krokem zamířila k rohu komůrky a schoulila se na křesle "Nezabíjej mě.."
Zavrtěl hlavou, pak se posadil na kolena u jejich nohou "To bych si nikdy nedovolil, má paní.."
"Tssss… Tak proč mě strašíte?"
"Možná proto, že jste mi přirostla k srdci."
Zahleděla se do jeho očí a pak se ji samou něhou zatočila hlava. Myslela, že uvidí jen chlad a stud, ale byla v nich něha a láska… Pak ještě něco, co si nedokázala opodstatnit.
"Nekoukejte na mě tahle.."zaúpjela.
"Proč?"naklonil hlavu na stranu a odhrnul ji neposedný vlas z tváře.
"Kdybych stála, mohla bych se totiž zhroutit jako ty namyšlené paničky, co omdlívají kvůli každé maličkosti, která nestojí za povšimnutí.."vysvětlovala mu. Pak jí projela podivná vlna pocitů, to když se k ní nahnul a pohladil ji po mokré košilce.
"Není vám zima, má paní?"
Postavila se a košili si přetáhla přes hlavu..
Pak se nahá svezla do postele a přikryla přikrývkou.
Hleděl na ni s otevřenou pusou, naskytla mu pohled na její pevné stehna, hýždě a krásně tvarované a pevné poprsí. Její ploché bříško končilo v jejím klíně, kde se kroutili černé prstýnky chloupků..
"Co tak hledíte? Zavřete tu pusu a běžte si už lehnout.."
Zavrtěl hlavou a skryl svůj klín, který hořel vášní a chtíčem..
"Zbláznila jste se? Tahle se tu promenádovat nahá? To nemáte ani trochu studu?"
"Vyrůstala jsem se svými osmi bratranci, co žili s námi. Přijde mi to normální.." pokrčila nechápavě rameny a otočila se k němu zády "A už buďte zticha, chce se mi spát.."
Unikl mu slastný vzdech, když z pokrývky vystrčila obnažené lýtko a kousek stehna.. Její bílá pokožka zářila ve tmě jako maják na skalisku.
Sebral poslední špetku rozumu, z křesla sebral druhou suchou košili a probudil ji, vytáhl z postele a chvilku na ni zíral. Mnula si oči jako malé ospalé dítě, teď by ještě stačilo, aby si začala cucat palec. Přes hlavu ji natáhl košili a pak ji posadil zpátky do křesla. Ospale zívla a pak začala škytat "To na mě myslí sestřička Slaine.." smutně se usmála a pak se podívala z okna na temnou oblohu, kterou pomalu zalévalo sluneční světlo svítání "Vždyť už je skoro nový den, a já nezamhouřila oka.."
"Poslouchej mě.. Nemáš rozum! Kdo tě to naučil, tahle se promenádovat nahá?!" začal ji plísnit jako starostlivý otec.. "Víš co by se mohlo stát, kdybych se neovládl?"
Pohlédla na jeho klín, který se zvedal v obrovský kopec "Vidím, že přeci jen do konce života nebude pomačkaný.."ušklíbla se nevinně.
"Cože?!"
"Myslím ten váš orgán, o kterým jste mluvil, když jsem vás nakopla…"ukázala na jeho mužství a pak se ho zvědavě dotkla.
"Ježíši, nedělej to ty poběhlice.."vykřikl naštvaně.
"Poběhlice? Co to znamená?"
Byla zřejmě ještě úplně nevinná, nezkušená.. Zvedl panenky ke stropu a pak ji chytil za ramena a zaklepal s ní "Už to nikdy nedělej.."
"Co nemám dělat?"
"Nedotýkej se mě…"prosil.
"Fain, když si to můj pán přeje.. A teď mě prosím pusťte."
"Jsi opravdu tak hloupá, nebo to jen děláš?"
"Já že jsem hloupá? Tak proč jste si zrovna mě vybral za služku, vůbec se mi nelíbí, že budu sloužit ďáblovi.."
Začal se smát "Cože? Jo tahle.. Věříte na ďábli?"
"Od jisté doby věřím i na duchy,.. Ne že je v mé komůrce budete vypouštět, už tak se tu nedá dýchat, když musím být ve vaši blízkosti.."chtěla se vrátil zpátky do postele, aspoň na těch pár hodin zavřít oči a spokojeně si oddychnout, ale nejspíš se jí to nepovede,..
"Počkejte.."zastavil ji, opět!
"Ano? Ještě si bude něco přát můj pán?"
Byl zticha, jeho ruce se dotkli jejích uší..přitáhl si ji blíž k sobě, a až teď si uvědomil její výšku.. byla menší snad o dvě hlavy a šahala mu jen po prsa. Obejmul ji v podpaží a zvedl ji výš k sobě "Obejmi mě pažemi.."
"Když si to pán přeje.."
Vysela na něm, i když ji přidržoval, se zatajeným dechem čekala, až se svalí na zem. Ano, přidržoval ji, jednou rukou ji držel za hýždě a druhou měl položenou na jejích zádech.. Možná že netajila dech proto, že se bála pádu, na který stejně byla už zvyklá, ale proto, že jeho rty se chystali uvěznit ty její ve žhavém polibku.
Ve snaze mu v tom zabránit ho upozornila na svůj věk "Pane, budete ale líbat svoji služku, co je ještě dítě.."
"Nejsi dítě, jsi neodolatelně ženská.."zamumlal zatřeným hlasem. Jemně se dotkl jejích rtů a něžně se do ní vpíjel. Jeho jazyk se brzy dostal do její lákavé a teplé pusy a vyhledal ten mrštný jazyk..
Ano, žádala ho o polibek, jenže si to nedokázala připustit, už to, že líbá zločince ji bylo proti srsti. Ale byl tak něžný, tak pozorný.. Unikl ji povzdech, který byl nabytý vášní, i když si to ještě plně neuvědomovala, jediný polibek ji připoutal k tomu ničemovi na doživotí..
"Líbáte snad nejlíp, co jsem kdy mohla okusit.."
"Vy jste se snad už z někým líbala?"užasl.
"Ano, to Tomi byl první, kdo mi ukradl tu vzácnou chvíli.. Ale vy líbáte lépe, můj pane."uklonila se "Můžu už jít spát..?"
"Ten polibek s vámi nic neudělal?"
"To je rozkaz? Abych vám řekla, co cítím?"
Strnule přikývl.
"Tak dobře, motá se mi hlava, pletou se mi nohy a klepají kolena… Málem jsem upadla, kdybyste mě nedržel…"
Znovu ji chytil do náručí a políbil, ale tenhle polibek byl žhavější, toužebnější.. "Milujte mě.."zašeptal..
"Když si to můj pán přeje.."odpověděla, když ji přestal líbat na rty, a jazykem ji přejížděl po měkkém, bílém krku..
"A co kdybych si to nepřál.."
"Pak tedy nevím, ve svých citech se ještě neorientuji tak dobře, jako vy.."
"Nu dobrá.."řekl opět strnule, pomalu ji spouštěl k zemi, až se špičkami dotkla země.
Pohladila ho po široké hrudi, a rukou vjela pod jeho košili, teď vážně zapochyboval, že je tak nevinná jak se dělá..
Neudržel se, zbrkle ji chytil za paže a přitiskl znovu svoje rty na její, bylo mu jedno, že k němu snad nic necítí, ale alespoň se může těšit z její blízkosti..
Jeho další polibek ji položil na lopatky, byla zoufalá, ale šťastná zároveň.
"Miluji vás.."usmála se a obejmula ho kolem pasu, protože víš nedostala.
To bylo jediné, co slyšel, protože pak se někdo začal dobývat do její komůrky, a on si uvědomil, že musí zmizet..
"Nashledanou, má lásko.."
Až když zmizel, uvědomil si, že nezná ani jméno, paní jeho srdce. Zavrtěl hlavou a usmál se. Byl jako mladý chlapec, který touží poznat lásku..
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama