Noc změnila vše 0.8

3. července 2009 v 12:30 |  The night changed everything
Ryana seděla na mezi a pozorovala západ slunce, nikdo se po ní nesháněl, nikdo ji nevolal, nehledal. Slzy už dávno zaschli, teď jen otupěle hleděla do paprsků slunce, které ji oslepovali.
Otřásla se zimou, když až k ní dolehl chlad, který se vznášel nad hladinou malé bažiny. Otravovali ji komáři a mouchy.
Vztekle je zaháněla rukou.. Ale nevěnovala jim větší pozornost, než bylo nezbytně nutné.
Seděla tiše, a beze slova. Moc dobře si pamatovala jeho slova, svoji bezmoc, co když ho opravdu zabijí?
Na rameni ji přistála těžká dlaň. Byl to Velcom.
"Konečně mám štěstí a můžu si s tebou promluvit.. Víš Aleta mi naznačovala, že mezi tebou a Maximem, něco je.."
"Nic není, a nikdy nebude.."zadržela ho.. Měla všeho až po krk.
Povzdechl si a pak ji objal "Neboj se, určitě se najde nějaký způsob, jak ho zachránit.."
Slzy, které celou dobu potlačovala se chopili slova, a znovu ji zmáčeli tváře. "Když já mám strach.. že ztratím milovanou osobu.. Už jsem ztratila moc, nechci přijít i o něho."
"Můžeš mi holčičko věřit, že on se o sebe dokáže postarat.. Nejednou mi to už dokázal.."utišoval její žal.
Otřela si slzy ukazovákem, a pak ukázala směrem k lesu, který se táhl kolem pole "Kdo tam žije? Dnes jsem tam spatřila starší paní.. Měla jen otrhané šaty..a.."
"Nemluv o starý Hex, nebo bude s tebou zle.."upozornil ji Velcome.
"Kdo je to? Stará Hex?"tázala se dál Ryana a pohled ubírala k lesní cestičce, kde ji naposledy zahlédla, než se ztratila v oblaku mlhy.
"Hex je sestra Morrisy.. Vyrůstali spolu, ale Hex je označována jako čarodějnice, už pětkrát unikla z hranice.. Jako vrána nebo holub.. Všichni se jí bojí, jediná Morrisa za ní sem tam chodívá pro radu. Víš, naše údolí je občas zrádné, ale když všem dokážeš, že v tobě něco je, i Morrisa tě bude mít ráda.."odběhl od tématu. Pak se zvedl a bez jakéhokoliv slova se vzdálil.
"Můžu si přisednout?"
Přikývla. "Ano, možná to bude naše poslední noc…"řekla pokojně, s ledovým klidem..
"Princezno, Ryano, lásko.. Prosím, utečeme spolu, nedokáži si představit život bez tebe.."
"Já ano.. Bez tebe nebude láska, nebude nic, co by mi svazovalo ruce, při některých rozhodnutí..Tak závidím Hex, že dokáže očarovat vše, na co si vzpomene.."
Chytl ji za ruce "Nechceš, abych ti zahříval dlaně? Abych tě miloval? Miluj mě prosím.."
"Ne pane, nechci.. Nechci trápení, bolest, kterou mi může způsobit vaše smrt.. Nechci.. rozumíte?" vyvlékla své ruce z jeho sevření a odsedla si o dobrý půlmetr dál.
"Neřekli jsme si, že si budeme tykat? Cožpak si lásko nevzpomínáš na minulou noc.. Cožpak pro tebe nic neznamenala? Ani já pro tebe nic neznamenám?"
Moc pro mě znamenáte, pane.. jste moje sluníčko, když je zataženo.. Jste moje všechno, ale nechci o vás přijít, proto nikdy už nebude nic mezi námi.. V duši měla zmatek, mlčela.. Upřeně na něj hleděla se slzami v očích.
"Opravdu jsem pro vás něco bezcenného?"
Nebyla schopna slova, vyschlo ji v krku a nemohla mluvit..jen stěží se nadechla, ale on nečekal..
"Promiňte.. lásko.."zvedl se a chystal se odejít..
Hleděla na něho, jak proti ní stojí se slzami v očích, chtěla ho obejmout a zachránit to, co by mezi nimi mohlo být, ale neměla síly.. Zavřela oči a otočila hlavu zpátky k lesu. A on pomalu zdráhavým krokem odešel.. Odešel ji ze života..
"Třeba se někdy potkáme.. třeba, po mně zatoužíte., ale já už tu nebudu.."

Ryana se zvedla, když se na obloze objevili první hvězdy. Rozhodla se, dát vztahu šanci, rozhodla se pro bolest, kterou bude muset snášet.. Jen jediné, pro co se nerozhodla sama, ale hlasem srdce, bylo.. že ho opravdu moc miluje..
Došlo ji, že mluvil o své smrti, že odejde.. Že zemře.. Z kroku byl klus a z klusu běh. Běžela jako střela.. Měla chuť mu padnout kolem krku, a za vše se mu omluvit. Za to, jak je hloupá..
"Kde je Maxim? Rouzmery, kde je strýček? Kde jsou všichni?"Ryana hleděla na vystrašenou dívenku, krčící se pod stolem.
"Oni…oni..oni, když já nevím.."rozplakala se a začala si trhat vlásky.
"Rouzmery, no tak, miláčku, to přeci vůbec nevadí.."přivinula k sobě holčičku, která byla ještě v šoku.
"Vojáci, oheň.. Koně.."začala nesrozumitelně drmolit, jedno slovo za druhým. Ryana si dávala souvislosti dohromady a pak se ji se všemi věcmi začal na paěti rýsovat obrázek oné osudné noci.. Ano, ta noc změnila vše..Přišla o vše, co měla, o rodinu, přátele.. O své blízké. Ale přeci jen ji něco dobrého přinesla, lásku a novou rodinu, nový život.. Nemohla uvěřit tomu, že o ně přišla..!
"Co se tu sakra děje?"vpadla do místnosti Sophie s rozcuchanými vlasy.
Ryana seděla zoufale na podlaze a plakala "Unesli je,.. všechny unesli.."
"Co to meleš ty čarodějnice? Proč by je unášeli? Za všechno můžeš ty, ty.. ty nekatolická kryso! Patříš do chlívku s vepři, ne mezi nás…Vypadni odsud.. Běž, zmiz..!"
"Ne..Nejdu nikam!"odsekla Ryana a přivinula k sobě Rouzmery, která začala nanovo brečet.
"Takže ty mě nebudeš poslouchat?!"Sophie napřáhla ruku a vrazila ji facku. Ryana povolila sevření a Rouzmery ji vypadla z klína.
"Schovej se honem.."
Sophie se napřahovala znovu, ale Ryana byla silnější a její ruku zastavila "Ty huso pitomá, cožpak si neuvědomuješ.. Že jsou všichni pryč?!"
"Právě až moc dobře, konečně tě budu moc zabít!"sykla Sophie. Natáhla se pro prut a švihla s ním Ryanu přes tvář.
Sykla bolestí.. Tvář skryla do dlaní a nastavila ji záda. Husa pitomá dál švihala prutem, až se Ryaně na zádech začali objevovat červené skvrny. Sophie byla zuřivější a zuřivější.. Stále větší měli dopad její kruté rány. Ryana ležela schoulená na zemi s bolestmi.. Ale nedala je znát.. Bolestně sykala, ale slzy žádná.
Rouzmery vřískala a pištěla jako siréna. Svým vřískotem upozornila Ronalda, porybného na dění na statku.
"Co se tu proboha děje?!"Vtrhl do kuchyně, kde našel na zemi dívku ležící na zemi. Nad ní se tyčila Sophie, která dál zuřivě mlátila prutem do nehybného těla.
"Zadrž nešťastnice!"
Otočila se "Chceš taky jednu dědku?"
"Co si to dovoluješ?"vyprskl vztekem Ronald. Uchytil ji za zápěstí a z točil ji ruce za záda, až se nemohla vymanit. Házela sebou, ale nic ji nepomáhalo.
"Ty dědku..pfuj." odplivla si.
Vrazil ji pohlavek a pak ji vyvedl z kuchyně na dvůr ke chlívku, kde ji shodil do jedné ze zásuvek.
"A tady zůstaneš.."Zavřel dveře na petlici a nechal ji tam po tmě a pak rychle spěchal za zmlácenou dívkou, která možná už také nemusela žít..
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama