Sokol > 31.července

31. července 2009 v 13:41 |  Thoughts my heart
Seděli tiše, ryby totiž na hluk reagují lépe jak lidé.
Kirsten seděla na břehu a opírala se o vysokou břízu. Jakub seděl v trávě, odkud ji mohl pozorovat, anižby si toho všimla. Ale i přesto, moc dobře cítila jeho hřejivý pohled, který ji vháněl slzy do očí..
Věděla jediné, a to, že ho nemůže mít... Nebylo by správné, aby zasahovala do jeho vztahu s Katkou ((..dokud se sám nerozpadne..)), možná byla škodolibá, ale tak jako každá žena, či v jejím případě dívka, toužila po vlastním štěstí..
Pocítila zvlášnítní pocit, když se vrátila jeho sestra Anička a zeptala se.. "Tak co, už spolu chodíte?"
myslela to dobře, protože doufala, že se s bratrem dáme dohromady, a budeme šťastní...
Tak jako jsme byli před měsícem, nebo spíše před dvěma, než jsem se s ním rozešla, jen abych zjistila, jak mi bude moc chybět.. A že nejsem tak rozhodná, za jakou mě ((nevím proč)) máte!! A že jsem udělala chybu.. To bylo nejhorší zjištění, za které bych si zasloužila pár facek..!
Kéž by na Anninu otázku mohla odpovědět "ano", ale bylo by vůbec ještě možné, aby se dali dohromady?
Abysme byli šťastní? Přemítala jsem v duchu..
A co když po mně taky touží? Proč by se na mě jinak v jednom kuse díval? Proč by dvojice v jednom kuse navazovala oční kontakt?
Ano, otázky, které neměli odpověď, ji stále plnili hlavu a jak dny plynuli ((bohužel bez jeho blízkosti)) ,byla touha po něm silnější a silnější...
Prahla po něm, jako hladový sokol po své kořisti.. Ale vlastně by nebyla jako sokol, který svou kořist pozdře najednou, ale jako hladový sokol, který by svou kořist nechal žít a těšil se z toho, že ji konečně ulovil.. Vychutnával by si její přítomnost, dokud by neumřel vysílením z těžkého souboje o svůj holý, bezcenný život.. Ale i v tom souboji by ji hlídal jako oko v hlavě..
Opět se myšlenkama vrátila na zem.. SOKOL? Sokol.. Jak absurdní, hladový sokol by byl tak zesláblí, že by neměl na to, aby mohl svou kořist chytit, a natož ztrážit..
Tak jako Kirsten něměla dost sil a odvahy k tak závažnému činu, ale když se konečně odhodlala, přijela Anička, a svojí otázkou ji opět položila na lopatky, a připomněla ji, že hladový zesláblý sokol nemůže létat a být volný...
Jakub se jen usmál a pak se vrátil k prutu a navil zpátky vlasec...
Chytil rybu.. Ve snaze mu Kirsten chtěla pomoc, ale nakonec to byla ona, kdo se vystřídal s kaprem na háčku..
ONA byla ve vodě a ten zatracený KAPR se plácal na suchu..
Jakub ji pomohl ven, a pak?
Rozloučili se. S tím, že ji chce vidět za týden, až se vrátí z táboru..
((..DOUFÁM, že tam jel z Katkou..)), že na mě zapomene ((..nebo jinak, rozejde se s ní!..))
Tak mě tak k závěru napadá..
"Každý svého štěstí strůjcem, ale já bych za tu práci nedostala ani vyndru, jak špatný strůjce jsem.." :-(
Ahjo, já ho chci zpátky, ale nejde to.. Je pozdě plakat nad rozlitým mlékem, chce to jednat.. Přeci jen jsem žena činnu, něco dokáži.. Začnu bojem, snad to nezkončí porážkou ((..mou..))
"I nešťasní člověk se dokáže usmívat.." ((..Aby veselím nezkazil náladu..))
 


Komentáře

1 Šíša-nie Šáša Šíša-nie Šáša | Web | 31. července 2009 v 22:07 | Reagovat

Ahojky, takže, chci tě pozvat na můj blog, tak se ozvy, papíky.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama