Srpen 2009

♥Smrt ♥ láska ♥ intriky ♥ 3.7

19. srpna 2009 v 11:02 Death Love Intrigue
3.7
Ondřej se vášnivě líbal s Borkou, když v tom do světnice vtrhl jeho syn Matěj.
"No, vidím tati, že neztrácíš jiskru.."
Borka se zakryla až po bradu přikrývkou, a doufala, že mladý záletník neviděl až moc.. Než-li měl.
"Co potřebuješ? Nikdo tě nenaučil klepat?"běsnil Ondřej. Vylezl nešikovně z postele a obnažený orgán mezi nohami si zakryl bavlněnou košilí, pak se usadil do křesla.
"No, to říká ten, který mě učil? Nevím, asi si mě to učil, ale nepamatuji se.."Matěj si sedl na stoličku a složil ruce do klína.
"Co tedy chceš?"povzdechl si Ondřej.
"Peníze… Helena je totiž těhotná, a já bych chtěl pořádnou svatbu.."
"To je dobrá správa, že se konečně usadíš.."řekla s úsměškem Borka.
"Pořád si v posteli tak dobrá? Co tati?"zasmál se ironicky Matěj.
"Kolik potřebuješ?"jeho sprostou poznámku přešel se svraštěním obočím.
Zahleděl se na špičky bot "Tolik, abych si mohl zaplatit obřad v kapličce.."
"Hm.."zabručel Ondřej "Přijď si tedy zítra.. Necháš mě snad dokončit co jsem začal.."
"Jo.."zasmál se Matěj a vyběhl z ložnice.

Rosita mlčky přecházela po pokoji "A není možný, že se šel do vesnice jenom převléci?"
"Proč převléci?"ptal se Jan.
"No, tvůj otec.. Vypadalo to, jakoby vylezl z hradní kopky.."usmála se nejistě Rosita.
Jan se usmál "Možná máš pravdu.. Pojď ke mně.."
Sedla si mu na klín a líbla ho na krk "Myslím, že máme chvilinku čas, než se vrátí Kate s dětmi.."
"Skutečně se vrátí?"
Přikývla "Slyšel si přeci Kate, už prý neudělá žádnou vylomeninu.."hájila svoji starou chůvu.
"No, když říkáš, že máme jenom chvilinku.."sjel prsty z její šíje a rozepl ji šaty. Sjeli po bělostných ramenech, na kterých si ihned hladově pochutnal. Zaklonila hlavu a nechala se laskat na prsech. Bylo příjemné, když ji špičkou jazyka začal dráždit bradavku, a pak ji začal sát.. Uchechtla se.
"Paní?"zeptal se ostýchavě, celý nedočkavý, až do ní vnikne.
"Jsi jako Kryštof, skutečně se nezapřete.."
Postavil ji a svlékl zbytek sukně "Opravdu?"
Obejmula ho kolem obnažených ramen, on si ji vzal do náruče a uložil ji do velké postele..
"Ano.."řekla a zasténala touhou..
Uložil se na ni a svým údem do ní pomalu vnikl. Svírala se mu v křečích v náručí, a on se klepal vyvrcholením.. Sklouzl vedle ní do pokrývek a ona se mu schoulila v náruči..
"Miluji tě.."přitiskla své rty na jeho nos a ukazovákem ho začala hladit po svalnaté hrudi.
Těžce dýchal… Přitiskla ucho na jeho srdce a poslouchala jak zrychleně dýchá. Přejížděla rukou po plochém bříšku a pak zajela pod deku a cudně a ostýchavě se dotkla jeho "nástroje lásky".
"Už to nevydržím.."řekl náhle, vytáhl si ji na klín a přitiskl si ji na naběhlý úd.
Vykřikla rozkoší.. A když se znovu schoulila do jeho náruče, a nastalo ticho, ložnici zalil smích, který se nesl ze salonu.
"Byla jsem moc hlasitá?"vyhrkla Rosita. Nebyla to otázka, jako spíš oznámení.
Přikývl "Ale mně se to líbilo.. Není se za co styděl lásko, vždyť jsme manželé.."
Přitiskl rty na její a dlouze a něžně ji políbil.. "Budeme muset sejít na večeři, lásko.."
Prohrábla jeho vlasy, které byli nyní delší jak její "Nezlobíš se už na mě?"
"Vůbec.. Moc se mi tvůj účes líbí.."
Dvojice se zvedla z postele a Jan pomohl Rositě do šatů. Pak ji prohrábl znovu chlapecký sestřih "No vidíš, nemusíš se česat.."
"I to může být výhoda, a pár minut na víc.."mrkla na něj spiklenecky.

Borka si utahovala korzet a skučela bolestí, když ji dole skřípl žebro. Prudce se nadechla, pak se zatočila na místě a upadla.
"Borko.. Postav se, honem.."Ondřej ji vytáhl na nohy, vytáhl si svůj lovecký nožík a přeřezal šňůrky.
"Ale.."
"Žádný ale, už ho na tobě nechci vidět, ano?"pohladil ji po vlasech.
Přikývla "Dobře.."řekla vesele.
Ondřej ji pomohl do šatů "A hybaj, než nám vystydne večeře." Plácl ji po zadečku, a pak společně zamířili do přízemí, odkud už se ozýval srdeční smích.
"Komu se smějí?"zeptal se Ondřej na prahu..
"A jakto, že jsme neslyšeli zvonek?"smála se s nimi Borka, kterou smích nakazil.
Breand si k sobě přivinul dívku po svém boku a špitl "Rosita se o zvonek postarala."
Ondřej se nechápavě podíval na Borku, ale neřešil to.. Zavedl ji ke stolu a posadil po svém pravém boku.
"Jak se mohla postarat o zvonek?"smála se Borka, ale v tom do hodovní síně vešla ta, o níž se tu vedli dlouhé debaty.
Jana zajímalo totéž "Jakto, že se dnes neohlašovala večeře zvonkem?"
"Také jsem se ptal.."smál se Ondřej, který si už přilnul ze džbánu řezavého piva.
Breand se posadil naproti příteli a pak mrkl na Rositu "Gratuluji paní, podařilo se vám nahradit toho opilce Jamese.."
Rosita zrudla až ke konečkům vlasů.. Vystřelila od stolu a pak za sebou prudce, s bouchnutím zavřela létací dveře.
Doprovázel ji výbuch smíchu, který začal na novo. Dneska se asi už nenají, pomyslela si.
"Kam máte namířeno, má paní?"ozvala se chůva, a breptání Rositiných drobečků.
Zavrtěla hlavou "Pojď semnou Kate.."vzala si do náruče malou dcerku a usmála se "Přichystáme na všechny pomstu.."
"Na koho?"udivila se Kate, a rychle cupitala za svou paní, která měla dost na spěch.
Rosita se zastavila "Na ty posměváčky, co sedí dole v síni, a nemůžou se přestat smát..!"chrlila jednu větu za druhou, a když si konečně ponadávala, seběhla kamenné schodiště do kuchyně..
"Paní?"u plotny stála drobná žena, s modrými stuhy ve vlasech "Přejete si?"
"Elško, co tu děláš?"Rosita poznala služebnou s Kellning Hall, vrhla se ji kolem krku a líbla na tvář.
"Váš pán, mě sem nechal přivést, dokud se prý nevrátíte do Rakouska."usmála se a pohladila ji po vlasech "Taky si mi chyběla, děťátko.."
Rosita se usmála "Ale, jakýpak dítě.. Už sama jsem matka.."
"Opravdu? Tak dlouho jsem vás neviděla paní.. Skoro tři roky.."chytla ji za ruku "A tak jste šťastná?"
Přikývla "Moc.."
"Co jste si paní přála?"zeptala se Elška.
Rosita se rozhlédla po kuchyni, nakoukla do hrnců a pak řekla "Dneska se večeře podávat nebude, Elško.."
"Ale… Já jsem se s tím paní vařila celý den.."protestovala Elška.
"No, myslím, že lidi ve vesnici takovými dobrotami nepohrdnou.."
"A proč tohle?"ptala se Elška, která teď měla ruce v bok, a vůbec se jí to nelíbilo.
Do kuchyně vběhla Kate "Všichni se už dožadují jídla Rosito, rychle ho schovejte, za chvilku sem vtrhnou.."
"Elško, všechno ti povím, až se to povede.. Slibuji."smála se Rosita uličnicky.
"Dobrá, dobrá, co mám s vámi dvěma dělat.."Elška se okamžitě dala do schovávání jídla, nejdříve otevřela okno, a pak všechny hrnce umístila na velký parapet.
Rosita se posadila na kuchyňskou linku s Juliannou v ruce, a čekala, až se ta zvěř odhodlá sejít do kuchyně..
"Už jdou…"Kate se posadila na židli a konejšila Kryštofa, který se smál, jak jeho maminka poposedává na stole, a její krátké nohy se vznáší nad zemí.
"Tiše lorde.."smála se i Kate "Asi jsme vám nedávali paní moc najíst.."
"Ale kdepak, je celý tatínek.."zazubila se na Kate Elška.
Kate pokrčila rameny "Ale obličej má po mamince.."
"Tak už dost.."smála se Rosita.
Po schodech dolů běželo několik noh, a pak se ve dveřích objevili muži "Kde je jídlo?"vyhrkli jako chorál najednou.
"Není.."ušklíbla se Rosita "Neslyšeli jste ještě zvonek, ještě neohlásil večeři, tak tu tak nestůjte.."
"Nebo?"opovážil se jeden říct.
Rosita podala Elšce Juliannu, a seskočila ze stolu "Tak aby bylo jasno pánové, v téhle domácnosti budu odteď hlavou rodiny já.. A teď, odstupte prosím, chtěla bych projít.." Zvedla nos vysoko do vzduchu, uvnitř to v ní vřelo, a nejradši by vybuchla smíchy, když viděla ty zkoprnělé výrazy v mužských tváří..
"No, ale co bude s jídlem..?"zeptal se Matěj.
Elška si přehodila Juliannu v ruce "Slyšeli jste dobře, zvonek nezvonil, a já jsem nevařila.. Má paní má pravdu, chováte se jako banda hulvátů.."
Rosita se zastavila na schodě, otočila se a šeptala "Děkuju.."
"Banda,… Hulvátů?"Jan povytáhl pobaveně obočí..
Rosita poklepala svému muži na rameno "Doufám drahý, že náš syn, nebude mít povahu po vás.. Panové.."uklonila se a pak vyběhla po schodech nahoru, do přízemí.
"Kam běžíš..?"volal Jan.
"Do ložnice drahý.. do ložnice.. Zvonek nezvonil, nechcete se přidat? Aby vaši muži, neměli moc dlouho hlad.."řekla se sarkasmem.
Jan se ušklíbl "Panové, omluvte mě.."
Ondřej se opřel o kuchyňskou linku "Skutečně tu není nic k jídlu?"
"Bylo, dokud jste se Rositě nevysmáli.."řekla Kate.
Ondřej se nedechl "Omlouvám se všem, že jsem se smál něčemu, o čem jsem neměl ani sebemenší tušení.."
Breand zareagoval okamžitě "Ale měl, neříkej, že ne.. Když všichni bez jídla, tak ty nebudeš výjimkou.."
"Jo tati.."smál se Matěj.
"Hm.."zabručel Ondřej..
Kate všechny vyprovodila z kuchyně a pak s Eliškou připravili pro Rositu dobrou večeři "Paní musí něco jíst, když je znovu těhotná.."usmála se Kate, když vycházela chody.
Elška ji byla s dětmi v náručí "A jsi si jistá, že nebudeme rušit? Když se teď znovu pokouší o zvonek?"smála se Elška.
"Ne, nebudeme, myslím si, že oba dva jsou velice vyhládlí.."
"No, jak myslíš.."dámy se s reptáním dostaly až do druhého patra, když v tom se po celém hladu rozlehl křik.. "Už zase? Myslím, že teď už je neudržím, a to jídlo si najdou sami.."
"Aspoň budeš mít míň práce s nošením jídla.."
"Asi ano.."obě dvě ženy se zasmáli, a pak se zastavili před ložnicí manželů.
Kate zaklepala, a chvíli čekali, než se dveře do ložnice otevřeli..
"Děkuji vám.. Jane, pojď mi pomoci s dětmi.."
Jan vyskočil z postele, a kolem boků měl jen omotaný ručník. Obě dvě ženy zírali s pootevřenými ústy.. "No-no, mysleli jsme, že vám po tak vzrušující noci vyhládne ještě více.. Tak-ak.. jsem přinesli něco na hladové žaludky.."
"Děkujeme.."řekl znovu Jan, rychle si vzali vše co přinesli, a pak zabouchli dveře..
"Co myslíš, budou "to" provozovat i před dětmi..?"ptala se Kate.
"Nebuď hloupá, to určitě ne."
Dvojice tiskla ucho na dveře, a ještě dlouho se smáli ženštinám, které si tak smysluplně povídali.. Pak se odebrali ke stolku a společně s dětmi povečeřeli.

Diplomky :-)

16. srpna 2009 v 18:14



♥Smrt ♥ láska ♥ intriky ♥ 3.6

16. srpna 2009 v 13:36 Death Love Intrigue
3.6
"Jane, já vím, že si zasloužím trest..sbohem."Ondřej měl sbalené věci a chystal se odejít. Ale Jan mu v tom zabránil "Kde jsou teď Nicholas s Robertou?"
"Mám takovej dojem, že plánujou vraždu Borky.."znovu se mu vysmekl z prstů a chtěl odejít..
"Ondřeji.. My už jsme ti odpustili, my jsme rádi.., že máme Kryštofka s Juliannou zpátky.. teď, když jsme zase jedna rodina, nemůžeš odejít."
Navlhli mu oči, ale věděl, co udělal. Zachoval se jako hulvát, když se připojil k Robertě a Nicholasovi. Litoval toho, to ano, a proto si zaslouží odejít.
Zavrtěl hlavou a pak se za ním zabouchli dveře. Rosita se přivinula k Janovi a zvedla tázavě oči "Co teď budeme dělat?"
"Rozhlédni se kolem sebe.. máme plno přátel. Lásko, unikneme všemu, prodám Torgow castle a odjedeme na Kellning Hall."políbil ji na čelo.
"Nemůžeme přeci utíkat, jednou, později nás stejně znovu objeví.."
Nestihla doříct větu, když do haly vtrhl Breand, od hlavy až k patě mokrej a se smíchem na rtech.
"Představte si, koho nám vesničané vedou na panství.."zajíkal se smíchem a radostí.

Jan vyběhl na dvůr a pozoroval tu nudli, která se táhla od jeskyň až k zatáčce.. byla dlouhá několik desítek metrů, kolem chlumu pobíhali tančící dívky z dětmi. V čele si to kráčel hostinský a vedle něho chůva Kate. Za nimi šli čtyři pacholci, kteří v kleci něco nesli. Za skupinkou se shromáždili vesničané, kteří chtěli vidět Jana, jak se bude tvářit.
Když se všichni shromáždili na dvoře, hostinský vylezl na cimbuří a dav utišil.
"Ty ničemo.. ty jeden prasáku.."
Všichni se otočili na dvojici, která seděla v kleci. Roberta si všimla jejich pohledů "Co chcete? Už jste nás chytli.. snažili jste se jen kvůli tomu podvodníkovi, který si váš zájem vůbec nezaslouží.."
"Matko, ztichny!"zařvala z davu dívka v šedých šatech, s vlasy rozpuštěnými do pasu a na hlavě měla posazený věneček s kopretin, prodrala se davem před Jana a uklonila se.
"Pane, já jsem Marie. Vím, že nevíte kdo jsem, ale jsou to dva roky, co jsem přišla o svoje dvojče Annu.. Pane, mohla bych si s vámi promluvit?"
"Ty nejsi Marie!!"skočila ji do řeči Roberta.
"Fain, takže si nezapomněla na svoji nejmladší dceru Ellenoru?"otočila se k ní pohrdavě dívka.
"Ne! Byla jsem bláhová, když jsem si myslila, že zůstaneš semnou…"
"To ano, byla.. víš otec je mnohem lepší než ty.."pak se znovu otočila k Janovi, který už držel v náruči Rositu a jejich dvě děti.
"Pane, prosím.. o audienci."
Davem se k Janovi prodral strážník "Pane, ještě než odejdete.. prosím, já bych si ty dva už převzal sám.."
"Dobře.." Jan se odmlčel a vylezl se svojí ženou za hostinským na cimbuří "Všem vám moc děkujeme.. Velice moc si vážíme vaši pomoci. Ale proč ta náhlá změna?"
"Víte, inu Ellenora nám vše řekla.. Pak taky ještě váš otec.."hostinský se plácl přes hubu "To jsem neměl řikat!"
"Můj otec?"Jan trpce polkl. Už je to dlouho, co viděl otce naposledy, tehdy odjížděl se skloněnou hlavou z Torgow castle.. nikdo nevěděl, že chce utéct, a přeci je tu nechal samotné.
"Ano.."přikývl hostinský, a ztratil se v hloučku lidí, kteří si překvapením přikrývali pusu.
"Ellenoro, pojď prosím semnou.."Jan chytl Rositu za útlou dlaň a odváděl si ji sebou do hradu, za nimi kráčela mladá dívka, a ustaraně si mnula mezi ukazovákem a palcem měděné kadeře. Jan vešel do haly a pak zamířil do pracovny, Rosita cupitala za ním s dětmi v náruči a hned za nimi se pomalu a stydlivě nesla Ellenora.
"Náš otec je tu?"zeptal se Jan, kterému hned došlo, že ta mladá dívka je vlastně jeho sestra.
"Ano,.. Měla jsem mlčet, on jen nerad přijel do vesnice, a nechce vás vidět, protože má strach, že byste ho nepřijal moc dobře.."hlesla tiše dívka.
Jan zavrtěl hlavou "Tak to vůbec není, rád bych ho viděl.. Moc rád.."
Rosita stiskla Janovi rameno "Lásko, uvidíš, to bude dobré.."konejšila ho, když zamyšleně zahleděl na tapiserii, která zdobila stěnu..
Ellenora se v mžiku probudila "Vy jste tedy moje švagrová? Těší mě!"podala Rositě ruku a políbila ji na tvář "Tak moc mi o vás Anna vyprávěla.."usmála se dívka.
"No, také mě těší.. Ale s Annou, mi jsme nebyli moc dobré přítelkyně.."
"Ano vím, když jste ji přebrala mého bráchu a ji zabila.."ušklíbla se Ellenora.
"Ellenoro, máš ji to snad za zlé?"podivil se Jan a otočil se ke dvojici. Rosita se odtáhla a posadila se do křesla.
"Ne, to ne..Má co chtěla. Já ji říkala, aby nedávala na matčiny rady, ale ona vždy chtěla bejt ta, co má všechno, a má se čím pochlubit.."řekla rychle.
"Aha.."Jan se posadil vedle své ženy a hladil ji po hřbetu ruky.. "A co potřebuješ ode mě Ellenoro?"
"Ach ano, potřebuju laskavost, jako dívce mého věku, je zakázané jít na popravu.. ale i přesto, chtěla bych vidět matčinu tvář zkřivenou bolestí.."
"Skutečně? Ty, by si chtěla pohlédnout do tváře smrti?"
Dívka horlivě přikývla a pak se zavrtěla v křesle "Mám k tomu dobré důvody.. Znáte tu pohádku o popelce, něco podobného mě také potkalo.. Ale trpěla jsem ke všemu hlady.. Matka mě bila a musela jsem se starat o Annu, tedy, dokud se nevrátil otec a já jsem měla šanci tomu všemu utéct.."
"Nevím, zda je to dobrý nápad.."pokračoval Jan.
"Ale.."
"Ellenoro, vím, že nejsem tvým bratrem moc dlouho, ale nemůžu ti to dovolit, vždyť si ještě pískle, víš jak by ti to zkazilo život?"
"Ale.. Pane, já už jsem toho zažila hodně.. Byla jsem i při tom.."
Do pracovny vtrhl vysoký černovlasý muž, na sobě měl kalhoty a černou košili "Ellenoro, dítě.. nechám tě jen chvilku bez dozoru a ty utečeš.."
"Tati?"Jan vystřelil z křesla..
Za jeho otcem se hnala chůva Kate a v patách ji byla mladá služebná Borka, se zavázanou hlavou.. Zavřeli dveře, ale v mžiku se otevřeli a do pracovny vstoupil pobavený Ondřej s Breandem.
"Co tady všichni děláte?"Vyjel pobavený Jan, který šel skoro do kolen, když viděl ten zástup lidí.. Všichni se mačkali na sebe a mleli jeden přes druhého své omluvy..
"Tiše.."Rosita uložila Juliannu a Kryštofa na pohovku co stála v rohu, přisunula si židli k desce stolu a vylezla na něj. "Tak budete zticha?!"zaječela, když ji nikdo nevěnoval pozornost.
"Paní.. Promiňte mi všechno, já vlastně, chtěla jsem panu.. Ukázat jeho vnoučátka."jméno Janova otce se ztratilo ve smíchu Breanda, který byl pobavený stejně tak jako Jan.
"To sem jdete všichni pro odpuštění?"zajíkala se taky Rosita, ale měla stále vážnou tvář, zkřivenou úsměvem.
Ozvala se hromadná odpověď "Ano.."
Rosita se znaveně posadila na stůl, zkřížila nohy do tureckého sedu a povzdechla si "Všem je odpuštěno.. S tím, že už nebudete dělat žádné problémy.."
"Děkuji ti moc paní.. Vím, že to ode mě byla hloupost.. Už se to nikdy nestane."hlesla Kate.
Rosita přikývla.. Pak se ji roztáhl úsměv o trochu víc a pak už se smála společně s Janem a Breandem.
Ondřej se prodral dopředu "Mně se taky nikam nechce.. Pryč od vás, to už by pak nebyl život.."pak stáhl k sobě Borku, která mu klepala na rameno "Paní promiňte mi.."
"Takže, už jednou pro vždy, všem jsme odpustili.."řekla důrazně Rosita.
"Dobře, mám ještě jednu prosbu.."řekl Ondřej, chytl Borku za ruku "Mohli bychom se vzít?"
"Kdy jste se daly dohromady?"užasl pobavený Jan, který si myslel, že tihle dva jsou úhlavní nepřátelé..
"No, Ondřej mi dal do nosu a v tu chvíli jsem si uvědomila, že ho strašně moc miluju.."řekla Borka..
"No.. Asi tak nějak.."Dvojice pak bez ze slova odešla.
Rosita se svezla ze stolu, jak byla malá, chvilku ji trvalo seskočit. Ostříhané vlasy ji dodávaly dojem chlapce, ale oblý hrudník všem dokazoval, že to ona opravdu není..
"Holčičko moje, proč jste si ostříhala vlasy?"zavrtěla nechápavě Kate.
"Ano, Rosita trucovala.."přikývl Jan a odpověděl za svojí manželku..
Rosita na něj vyplázla jazyk. Už zase byla jako ta nerozvážná holka, která ho dráždila, když ještě byla komornou jeho první ženy.
Breand "Myslím, že nebyla sama, komu rupli nervy.."
"No tak Breande.."
"Nechceš se mi ještě omluvit? Když už jsme u toho? Teď máš příležitost, když je ten den omluv.."smál se Breand.
"No, promiň..Stačí?"
Breand spokojeně přikývl "Aspoň něco no.."
"Breande?"
"Vaše výsosti?"uklonil se před Janem.
"Ještě pořád tě přeperu, tak neodmlouvej.."smál se Jan svému mladému příteli.
Breand se uklonil "Bude mi ctí se s vámi utkat.."
"No tak, nebuďte jak malý.."Rosita vzala do náruče Juliannu a Kryštofa podala Janovi "Máš přeci nějaké manželské povinnosti.."
"Manželské? Já myslel, že otcovské.."
"To počká.."smála se Rosita, chytla Jana za ruku a táhla ho z pracovny ven.
Breand přešel pracovnu a do skleničky si nalil whisky "To jsem potřeboval.."usmál se blaženě na Kate, která tam ještě nerozvážně stála a tajuplně se usmívala. Breand se na ni zazubil "Nemáte chůvo dceru?"
"Dceru?"chůva Kate povytáhla nechápavě obočí..
"No musíte uznat, že jsme od sebe věkově moc vzdálení.."smál se Breand a na ex vypil celou whisky, kterou měl naplněnou číši až po okraj.
"Ano, mám dceru, Romelii.. Ale bude se vdávat.."
"Tak na vaši dceru a její manželství.."Breand nalil i chůvě a přiťukl si s ní.
"Aspoň máte důvod vypít Janovi whisky, co? Kde je vlastně Janův otec?"
"A kde Ellenora?"užasl Breand a až teď si uvědomil, že dvojice někam zmizela.
Chůva do sebe vyklopila také whisky a utřela si mokré rty "Půjdu se po nich podívat.. A pomalu s tím pitím chlapče.."
Vyšla z pracovny. Breand se zhroutil do křesla "Asi bych se už měl také usadit.."uvažoval nahlas.
Z výklenku, který zakrývala dlouhá záclona vyšla Ellenora. Breand se málem udusil whisky, jak se polekal.
"Ale děvče, co tu děláte?"
Pokrčila rameny "Otec opět utekl, a mě tu nechal.. No, ale tak to občas bývá, že mužovi se stýská po ženě.."
"Myslel jsem, že si chce promluvit s Janem.."
"Ano, to chtěl.. Ale vidět, jak je šťastný mu prý stačilo, a prý nemusí mít strach, že by mu něco chybělo.."
"Jemu ne, to máš pravdu.."
"Mluvíš pane jako zoufalec.."Smála se Ellenora.
"Opravdu? Ty zase jako šťastná.. Asi to budete mít s bratrem v povaze.."
"Ale vždyť jste byl ještě před chvíli v dobré náladě.."
Přikývl. Také tomu nerozuměl, že v Ellenořině blízkosti si nebyl svojí vtipností jist, a raději hrál na rovinu "Také je mi to záhadou.."řekl po chvíli přemýšlení.
"Líbíte se mi.."usmála se Ellenora.
"Skutečně? Já takový opilec?"
"A zoufalec, na to nezapomínej, pane.."
Breand se usmál, napil se a pak se skrz sklo zadíval na dívku, která si položila nohy na stůl "Jste zadaná, dívko spanilá?"
"Ne, nejsem.."zadívala se na něj a pak ji svitlo, vždyť když by si ho vzala, určitě by se dostala na tu popravu, a on je tak hezký.. dodala.
"Vy byste si mě vzal?"zeptala se, se smíchem.
"A vy byste si vzala zoufalce?"
Přikývla "Určitě ano!"
"Tak jsme domluveni.. Poznáme se, až se vezmeme.."dodal tiše Breand.

♥Smrt ♥ láska ♥ intriky ♥ 3.5

16. srpna 2009 v 13:36 Death Love Intrigue
3.5
Jan se probudil. Rositina hlavu mu spočívala na rameni a ona se k němu tiskla. Cítil její tvary ,opět po ní zatoužil. Jejich deka byla odkopaná a Jan si povšiml Rositina bříška. Spokojeně ji políbil do vlasů a levou rukou ,kterou měl volnou položil na její bříško.
Rosita zamrkala a v tu ránu otevřela oči. "Cejtíš..kope."vzhlédla k němu.
"Bude to silný chlapec..lásko."našel si její rty a hladově ji políbil.
"Nesejdeme na snídani?"zasmála se ospale Rosita.
"Co tě napadá ,teď tě chci mít jen pro sebe."Jan se nechal strhnout vášní a divoce Rositu líbal ,ale ta ho však od sebe odstrčila "Pane ,nezapomínejte na můj tělesný vstav.."postavila se na kolena a pohladila si bříško "Co by si to malé o vás pomyslelo?"
Jan vyskočil z postele "To máte slečinko pravdu ,tak honem dolů na snídani ,ať se můžeme co nejdříve vrátit."
"To taky nepude…"posmutněla "Zapomínáte ,že naši prvorození jsou někde venku?"řekla trochu vyčítavě "Kde je vlastně Borka s Kryštofem? Chytil si ji?"
Jan si povzdechl ,byl omámen tou kouzelnou chvílí a teď? Aby se zas zapojil do denního režimu a měl strach co bude ,jako vždy.
Jan vyskočil z postele a schoval Rositiny hlavu na svůj hruď "Hned po snídani zajedeme dolů do vesnice a najdeme Kate s naší malou Juliannou. Kryštof.. ten je v rukou osudu."
Rosita se dala do vzlykání "Já mám hrozný strach. Jane ,udělej něco.."šeptala polohlasně ,až ji skoro neslyšel.
"Ach Rosito ,miláčku ,koukej ,duha…"zavedl ji k oknu "Lásko vyšlo slunce ,které usuší tvoje slzy a zablácené cesty.. uvidíš ,brzy se sluneční úsměv jeho paprsků dostaví i do našich životů.. Věř tomu a všechno bude dobré.."sklonil se k ní a něžně ji políbil.
Rosita si nesmírně vážila jeho přítomnosti. Uvažovala o tom ,kdy se zase zdejchne z jejího života a ona jako už po několikáté zůstane sama. Přejela rukou po jeho hrudi ,pak se odvrátila a oblékla si šaty "Snídaně bude dobrý začátek slunečného dne.. co říkáš?"přihladila si sukně a vyšla z pokoje.
Jan ji následoval a ještě cestou do jídelny ji skládal poklony "Úplně jsem zapomněl ,jak ti tyhle modré hedvábné šaty sluší."chytl ji za konečky prstů a sešli do jídelny.
Tam už seděl Breand a pokuřoval dýmku. Když vyděl šťastnou dvojici ,na tváři se vytvořil úsměv "Vidím vy dva ,že jste zase šťastny ,co ta změna?"zasmál se.
"Možná to bude tím ,že jsem si mohl do někoho zase po čase pořádně kopnout."zasmál se Jan.
"Co to povídáš? Snad si Rositu nebil!!"Breand vyskočil ze židle a přišoural se k Rositě "Není vám něco princezno?"
Rosita se odvrátila se smíchem od dvojice vtipálků ,přešla přes jídelnu a postavila se k židli ,kterou obývala včera "Který z vás dvou džentlmenů mi půjde odsunout židli?? Nebo bych se spíš měla spoléhat na svojí drobnou sílu ,která mi za posledních sedm měsíců ,co nosím pod srdcem dítě zůstala? Po krvelačných bojech se mi bude opravdu moc stýskat."nečekala až se jeden s těch dvou rozhoupe ,oba byli zaměstnáni jejími slovy a proto Rosita usedla.
Breand usedl vedle Rosity po pravé ruce a po levé usedl Jan. Společně se smáli a jedli. Potom Jan odtáhl Breanda stranou .aby Rosita neslyšela nic z toho ,co potřeboval příteli sdělit.

"Neříká se to lehce ,příteli.. No jednoduše ,mám strach.. nejsem žádná bábovka to ne ,ale chtěl bych ,aby si jel dolů do vesnice semnou ,jestli mě tu všichni nenávidí ,mohli by na mě vzít také cepy a vidle ,doufám ,že nechceš mít dalšího pacienta a tak mi pomůžeš."
"Až se mu omluvíš za včerejší noc. Nebo si snad opravdu myslíš ,že bych šáhl na tvoji ženu ,na Rositu?"zeptal se sklíčeně.
"Ne nemyslím a omlouvám se ,člověk občas vybuchne. Mír?"
"No jasně a teď nějaké odškodné.. umí Rosita vařit?"zeptal se teď už zase rozesmátý Breand.
Jan zaváhal ,jestli má odpovědět kladně nebo záporně "Co kdyby ses jí zeptal?"navrhl nakonec.
"No dobře no."
Breand se otočil na podpatku a vykročil k lady Rositě ,složil poklonu a usmál se na dívku ,která si ho až teď všimla "Přemýšlíte ,má paní??"zahlaholil zvesela.
Rosita mu smutně odpověděla "Ano.. co byste potřeboval ,lékaři."
Breand se znovu uklonil "Mám skromnou prosbu ,mohla byste nám něco ukuchtit?? Nějaký dobrý oběd a pak večeři.. budeme po dnešku vyhládlí a slabí.. slitujte se nad námi." Breand se energeticky postavil na kolena a spojil ruce v prošení.
Rosita se nejistě podívala na Jana ,který jeho představení sledoval s povzdálí a smál se. Rosita se postavila "No dobře ,ale uděláme dohodu ,když mi nevrátíte zpátky moje děti ,všechno sním sama."
Breand přikyvoval. Rosita se vzdálila ,Breand se šoural po dvou za ní ,ale když viděl ,že má namířeno do kuchyně ,postavil se a ukázal Janovi směr vchodových dveří a haly "Snad abychom se dali na cestu."
Jan se vyhoupl na koně a pak s pobavením sledoval Breanda ,kterému se kůň nervózně otáčel a on nemohl nasednout.
Z hradu vyjela dvojice jezdců a zamířila dolů do údolí ,kde se kolem koryta řeky táhla vesnice Watreloony a tu následoval Torgow Watreloony ,obě vesnice patřili Janovi ,ale obyvatelé na svého pána shlíželi opovržlivě.
Jan se napřímil v sedle ,když dojeli k hostinci ,seskočil ze hřbetu a pěstí zaklepal na vrata hostince. Odpovědělo mu ticho.
Vklouzl dovnitř spolu s Breandem přes kamennou zídku ,která byla kolem celého pozemku ,na dvoře stála malá pasačka hus a s husami tam stála ještě dvě malá prasátka.
Holčička se dala do zpěvu Irské písně.
Jan pochopil význam jejich slov ,volala o pomoc a přivolávala hospodáře ,kývl na Breanda ,ať se připraví.
Za chvíli na dvorek vyběhl hostinský v bačkorách a v ruce držel zbraň.
"Co tu děláte?"zeptal se nazlobeně.
Jan zvedl opovržlivě obočí "Jestli si myslíte ,že nemám právo vniknout na váš pozemek ,mýlíte se! A taky .."ušklíbl se cynicky a dodal "Mám tu dceru a chůvu ,kterou asi nechám zbičovat a nebude dál ve své funkci ,snad to zní jako dobrý trest ,určitě by se našlo něco lepšího ,ale to už rozhodne Rosita."
"Kate ani Julianna nikam nejdou ,nestaráte se o děti.."
"Jak to můžete říct??"napřímil se Jan ,možná neměli tolik času ,když jim hrozilo takové nebezpečí ,ale byli jejich.
"Kate to říkala."
"Skloňte zbraň ,rád bych prošel."zasalutoval Jan těsně u jeho nosu ,překročil práh a zavolal na Kate "Dej sem to dítě ,kruci!"
Breand se popadal za břicho ,když Kate celá rozklepaná vyšla z prasečího chlívku.
"Ty sičáku ,víš jak jsem se lekla?"štěkala na Jana ,měla špinavé šaty a na tváři ji pohrával úsměv "Už ses konečně vrátil Jane ,což?"
"Dej mi Juliannu a nech si ty blbé vtipy."zarazil její smích Jan ,Juliannu ji vytrhl z ruky ,vykráčel ze dvora a pak se otočil k Breandovi "Co tam tak lelkuješ?"
"Nechtěl si ji uštědřit pár na vyučenou?"zeptal se Breand.
Když to Kate slyšela ,sedla si na kolena a zaprosila "Jen jsem chtěla pomoci.."
"Nic se neděje ,buďto se vrátíš na hrad a nebo si tu zůstaň ,mám také dojem ,že se brzy vrátíme na Kellning Hall."
Kate se rozeběhla do kopce za dvojicí ,která jela na koni. Nechtěla se vzdát ,ale nakonec zastavila, vydýchala se a zbytek cesty došla pomalu.
Jan sesedl na dvoře z koně s Juliannou v náručí a celý se radostí bez sebe rozeběhl za Rositou, která měla být v kuchyni, ale našel ji jak v krbu míchá vařečkou v kotli zavěšeném na železné kličce ,která vyčnívala z kamene.
"Lásko?"
Rosita se překvapeně otočila ke svému muži, uviděla malý uzlíček v jeho rukách, rychle ty své od těsta utřela do zástěry a vykročila k nim.
"Julianno, miláčku." Rosita se rozzářila štěstím.
Jan přitiskl Rositu k sobě "Lásko ,mrzí mě…"
Nedořekl větu ,když v tom se poloprázdnou budovou rozlehlo prásknutí dveří.
"Jané??"volal známi hlas ,ano ,byl to on ,Ondřej!
Jan se odtrhl od Rosity ,chytl ji za ruku a běžel s ní do haly ,kde se krčil Ondřej s Kryštofem v ruce.
"Je mi to všechno líto Jane."hlesl tiše.
"Já ti nedokážu odpustit. Nemůžu ani uvěřit tomu ,že si nás dokázal znovu zradit."zavrtěl hlavou Jan "Můžu?"
Naklonil se nad dítětem ,které Ondřej svíral a zamrkal na svého syna "Ten je můj."
Jan si vzal Kryštofa k sobě a pochoval ho ,klučina se radostně usmíval na svého tátu ,měl propadlé tvářičky ,zřejmě nejedl.

Nemáš rád namalované holky, já vím...

1. srpna 2009 v 11:37 Young

"Jasně, tahle to dál ale nejde, uvědom si, že mezi námi už nic není, už tě nemiluju!"křičel na ní Vincent přes celý pokoj.
Kirsten se posadila na pelest postele "Proč?"řekla zoufalým hlasem, proč ji to neřekl rovnou, že o ní nestojí? Mohla si ušetřit bezesný noci s tváří Juana. Jak na ni lítostivě hleděl, když mu sdělila, že se zamilovala do jeho nejlepšího přítele.
"Protože už k tobě nic necítím, vždyť je to lehký pochopit, nebo ne?"
"Ne!"vstala, přistoupila k němu a vlepila mu facku "To si zasloužíš ty podrazáku.."
Přitiskl si dlaň na tvář, kde pocítil štiplavou bolest jejího políčka "No fain, aspoň si rozumíme.."vztekle ji od sebe odtrhl, zamířil ke dveřím "S tímhle jsem s tebou skončil."
"Táhni a už mi nelez na oči.."mrštila po něm skleněnou vázu, která se rozbila o kousek dál, než stál Vincent "Vidím to stejně ty mecheche.."
"Cože?! Zmiz už.."vykřikla naštvaně.
Když odešel, spadl ze stěny obraz jak práskl dveřmi.
Postavila se k oknu a začala zpytovat svědomí…
Jak mohla být tak blbá? Vždyť on ji proti Juanovi navedl! Pošpinil jeho jméno lží, sakra, jak jsem se mohla do toho bezcitného protivy zamilovat? Možná proto, že jeho zaviněním začala Juana nenávidět, přičemž on vlastně za nic nemohl!
Kopla do křesla a pak se chytla za palec…
"Sakra, už…"
Posadila se na postel a pak ještě vztekle křičela "Parchante!!"
Co čekala? Že její ječení nebude mít odezvu? Do pokoje vtrhla její matka, a začala ji plísnit.
"Nemůžeš být zticha?"
"Nikdo mi nerozumí.."křičela přidušeně, protože tvář měla přitisknutou na polštáři.
Matka se posadila k ní "Nemůžeš do svých problémů zatahovat ostatní, a vylévat si na ně zlost.."
"Pochop matko, byla jsem podražena a ten bídák se mi ještě směje do očí.."
Matka ji pohladila po vlasech "No ták, všechno bude zase dobré, pššš.. malá.."
"Mamí, když já jsem tak nešťastná.."
***
Juan se držel za ruku s Katkou, když je na ulici míjela uplakaná Kirsten.
"Vydrž, ano?"
Otočil se a běžel za dívkou, která mu den co den ležela v hlavě a v srdci.
"Co se děje?"zeptal se, když ji dohonil.
Zavrtěla hlavou "Nic, nic se neděje.."
"Nekecej.."
Vzhlédla k němu "Myslím, že by si to nikdy nepochopil.."
"Řekni mi to.."
"Ne, nejde to… Promiň.. Za všechno, co jsem ti kdy udělala.."řekla vzlykavě.
Juan ji chytil za ruku a podíval se ji do očí "Nenuť mě, abych tě nutil.."
"No dobrá, je mi blbí se tě ptát, když si zadaný, dal by si mi druhou šanci? Začneme znovu od začátku.."neodvážila se mu podívat do očí..
"Kirstý.."přitiskl si ji blíž k sobě a políbil na čelo "Promiň… To nejde.."
"Věděla jsem to.. Nezdržuj se mnou, ta slečna támhle už netrpělivě přešlapuje a zuří jako býk."
Juan se usmál "No tak, vidím v tvých očí, že nejsi tak veselá.."
"Ty se divíš? Vincent mě jen sprostě využil a pak odkopl.. Lhal mi, ve všem.."přitiskla si ruku na rozklepanou bradu, pak vyškubla svoji ruku z jeho sevření a utekla pryč.
"Kisrtý.."
***
Už nikdy, už nikdy nechci žádného kluka, všichni mi jen ubližují.. Všichni jsou stejní a já husa naivní si ještě myslím, že by mi mohl odpustit, dát druhou šanci..
Zakopala jsem se zbytečnými starostmi. Proč ale? Protože mi srdcové problémy připadají zbytečné? Ne.. Vlastně ano..
Zavřela oči, chvilku jen tak seděla na své posteli, pak si lehla a usnula…
"Miluju tě.."Juan si obtáčel její pramen vlasů kolem svého prstu.. "Miluju.."
"Znamená to, že mi dáš ještě šanci?"
Mlčel, nahnul se k ní, chytil ji kolem ramen, sklonil níž své rty a políbil ji..
"Proč ses chtěla otrávit?"
"A proč ne? Všichni mi jen lžete, nic jiného, rodiče mi nedají šanci, abych byla lepší.."
Znovu ji políbil, aby utišil její krvácející žal "No tak, lásko."
V ruce držel lahvičku s jedem "Koukej, Kirstý…"lahvičku vzal a mrštil s ní do prázdna v jejím snu..
"Miluj mě, navždy.."žadonila se slzami v očích..
"Ta tužka ti nesluší.. Rozmazala se.."
Přikývla "Já vím.. Nemáš namalovaný holky rád.."
"A ty, když piju.."
"Přesně.."přikývla "Myslíš, že to bude jako dřív?"
"Ještě krásnější.."
Pohladil ji po vlasech a políbil do vlasů… Pak se probudila, myslela, že je to jen sen, ale když otevřela oči a rozhlédla se po pokoji, setkala se s jeho pronikavým ostřížím zrakem..
"Juane.."
"Máš pravdu, nemám rád namalovaný holky, protože když pláčou, vše se jim rozmaže, celý svět a ony sou pak slepé a nevidí tu krásu a lásku, co je kolem nich.."
"Ach Juane, miluji tě.."
"Promiň, že jsem tě zanedbával.."
"Ty se neomlouvej, promiň, že jsem po tobě chtěla tolik a byla nespokojená a pitomá.."
Políbil ji na ruku, kterou svíral v dlani a polibky ji poséval dlaň, zápěstí a pak pokračoval ke krku.. "Zapomeň na všechno, máš pravdu, začneme znovu od začátku.."