Září 2009

Svatba na dvakrát >>0.4

30. září 2009 v 19:36 Svatba na dvakrát (SND)
Max se ztěžka postavil, zahalil Laru svým kabátem a nabídl ji rámě. Chtěl ji zavést do zpět sálu.
"Myslím, že s Angelou půjdeme rovnou ke kočáru. Dnes už ukončíme to bezmyšlenkovité dovádění a tančení."
Max se smutně usmál: "Dobře.."přejel si rukou po temeni a bolestně sykl "Pokud se moc nevnucuji, chtěl bych vás někdy navštívit.. Aby jste sama dohlédla na to, jak se rána hojí.." dodal rychle. Bolestivě skryl grimasu, která mu naskočila na tváři, když mu prudká bolest vnikla jako jehla do temene.
"Samozřejmě, na vašem zraněním jsem se podílela i já a moje sestra. Moc mě to mrzí.."řekla lítostivě, pak se ohlédla přes rameno k rozklepané Angele. Alex ji povzbudivě chlácholil pěknými slůvky. Zadíval se na opilého sluhu: "Já bych toho lumpa nejraději nechal projít po prkně."
"O tom už rozhodnou jiní." řekl Max opírajíc se o strom.
"Maxi, opravdu vám nic není..?"zeptala se starostlivě Lara "Měl by ste vyhledat co nejrychleji pomoc, my se o sebe s Angelou dokážeme postarat. Nemůžete kvůli nám takhle hazardovat se životem."

Svatba na dvakrát >>0.3

28. září 2009 v 19:38 Svatba na dvakrát (SND)
Angela vyklouzla násilníkovi s paží. To když se z nenadání ze křoví vyřítil Max, a vrazil mu jednu do zubů.
Útočník se zdál být na hodnou chvíli omámený, protože se nehýbal.. Lara toho využila, chytla sestru v podpaží a odtáhla ji dál od rvačky…
"Do čeho si se to zas namočila..?"
Angela otevřela oči, a plačíc se sestře zavěsila na rameno "Měla jsem takový strach… Já se bojím, nestalo se nikomu nic?"zeptala se popotahujíc.
Lara pohladila sestru po vlasech "Neboj, zas bude dobře.." chápala její strach, ten parchant ji mohl klidně znásilnit, a nebýt jejich duševního spojení, dozajista by se mu to i povedlo!
Max ustoupil od útočníka a pohlédl dojatě na sestry, které se objímaly, jako kdyby to mělo být naposled. V duchu posmutněl, ale navenek měl stále kamenný výraz. Na mysl mu přišla jeho sestra Emma, která minulou zimu byla provdána za knížete Cyrila, který ji mučel tak dlouho, dokud neumřela na zlomené srdce. I s ním to bylo na umření, protože jeho srdce vzplálo pro tu nevinou duši, co milovala oddaně svoji sestru a zamyslel se nad tím, jak ulovit alespoň kousek jejího srdéčka.

Svatba na dvakrát >>0.2

21. září 2009 v 18:49 Svatba na dvakrát (SND)
Před sálem, kde se ples odehrával, se předváděl šašek.. Chodil po rukách a dělal kotrmelce.. Angela se zasmála: "Koukej, hraběnce Iris se kouká pod sukni.."sdělila svůj postřeh Katarině..
Katarina se na ni vyděšeně podívala: "Pro pána Angie, to se přeci nahlas neříká!" "V naší společnosti tohle neplatí." pousmála se Lara. "Jsi tu dnes s námi, tak o tohle mluvit můžeš." mrkla na ni.
Paula se chytla Angely za paži a zatáhla ji za sloup "Koukej, támhle je Alex.." rozplývala se.. Angela pohlédla na muže, který doprovázel mladou a hezkou tmavovlásku a pak se opřela zády o sloupek "Myslím, že máme děvče smůlu, je zadaný.." Paula se usmála "To nebude problém, je to jeho sestra.."
"Co si to vy dvě šuškáte?" drknula Lara loktem do Angely. Paula kývla hlavou Alexovým směrem: "Právě jsme se bavili o lordu Willisovi."
Angela se znovu podívala na pohledného, černovlasého muže. Přejela ho pohledem od hlavy až k patě a pak nahlas ohodnotila jeho kalhoty: "Lituji muže, taková kaťata bych si na sebe nevzala.."
"Nejradši bys viděla, co je pod nimi, viď?" škádlila ji Paula.
"Proč ne, ale to bych pak možná přišla k újmě."zasmála se Angela.
"Jak to myslíš? Takový pohledný muž!" zahihňala se Katarina. "Děvčata, ticho! Míří k nám lord Colby se svým přítelem Crookem." okřikla je Lara.

Svatba na dvakrát >>0.1

21. září 2009 v 15:12 Svatba na dvakrát (SND)

Angela a Lara Bowelovi byly jednovaječná devatenáctiletá dvojčata se zvláštním nadáním. Uměli si navzájem číst myšlenky, což se občas nevyplácelo. Narodili se 1. máje 1338 v Irsku, ale po matčině smrti se s otcem přestěhovali na východ Anglie. Do svým osmnácti let žili téměř odříznuty od světa, na svém sídle u moře. I když byly dívky dvojčata, každá měla jinou barvu vlasů a očí. To jediné je rozlišovalo. V den jejich osmnáctých narozenin jim otec nařídil, aby si našli muže.
Obě dívky se snažili svému otci vyhovět, chodili do společnosti, ale žádný z jejich nápadníků se jim nezamlouval. Po dlouhém roce hledání jim zemřel i otec. Roku 1356 v bitvě u Poitiers. Dalšího půl roku čelily dívky dotěrným nápadníkům. Jeden z nich po půl roce dohnal dívky k tomu, aby se vzdaly jejich sídla a i se služebnictvem Shade Hall opustili.
Postupně je služebnictvo opustilo, kromě jejich komorné Katariny. Společně dojeli až do Chelmsfordu, kde bydlela jejich přítelkyně Paula.
Třetí týden žili pod jejími křídly, když na Haywire Mill přišla pozvánka na ples, do Londýna. Služebné okamžitě začali s přípravami. Lara s Angelou zvolili odvážnější střih, s hlubokým výstřihem a odhalenými rameny. Paula tvrdila, že k takovým šatům se její útlá postava nehodí. Zvolila menší výstřih, úplné rukávy a vzor, díky kterému perfektně vynikl její štíhlý pas.

Wanastowi vjecy, panna - text

20. září 2009 v 10:00 Vjecy
moje výroba :-)


Já se tě ptám jak je to s tvýma rohama, já se tě ptám na nevinnosti
mezi dívkama
jsi téměř panna, já samou láskou uvěřím, brutálně sama, celý noci sedím
u dveří
teď se mnou zpívej nananana - šananana - panenka, panna.

Já se tě ptám jak je to s tvýma rukama, já se tě ptám na sladkosti mezi
kapkama
jsi téměř panna, já samou láskou uhořím, totálně sama, celý tejdny
hladem živořím
tak se mnou zpívej nananana - šanananana - panenka, panna.

Nepomilovaná moje milá duše - nymfa hoří vášní
kolem její krásné hlavy ve snu letí anděl prostopášný.
Černé peří s pachem síry, krve plamen hoří
vzýván bratry netopýry do lůna se boří - v její oratoři...

Já se tě ptám co se ti zdálo tuhle noc, já se tě ptám, umírám přijď mi
na pomoc
jsi téměř panna, já se v tý touze utopím, tak nebuď sama v sobotu se
svým konopím
tak se mnou zpívej: Haré Kršna - Haré Ráma!

Já se tě ptám na plány v tomhle století, já se tě ptám ty opanuješ
svoje oběti
jsi asi panna a mě už brzy odvezou, jsi svatá Anna křížená s matkou
Terezou
tak sám si zpívám: Aleluja - Hosana!

♥Smrt ♥ láska ♥ intriky ♥ 3.9

19. září 2009 v 19:46 Death Love Intrigue
3.9
Breand utíkal za drobounkou Lorou, která byla ke svému věku dosti čiperná.. Její nářky přestal poslouchat už když vycházel ze dveří komůrky.. On ji uhodil.. Uhodil ženu. Která vlákala jeho srdce do sítí, a on přes lásku k ní nevěděl, co bude dělat…
Vzal si děvku.. Nebyl vůbec první, kdo se zmocnil jejího krásného těla.. Oklepal se zimou, když si vzpomněl na vášnivé milování..
"Doktore.."Lora stála s rukama v bok "No tak doktore.."
Breand stál, ani se nehnul.. Nevnímal ji a nad něčím přemýšlel..
Přistoupila k němu a pak s ním prudce zalomcovala "Doktore Breande!"
"Tak už aspoň vím, proč se klepu zimou.."podíval se na nohy, které byli zabořené v kaluži.
"Pojďte už.."naléhala Lora.
Breand přikývl "Ano, spěchejme.!"

Jan se snažil dostat ze zamčené pracovny, ale marně.. Dveře drželi jako přibité..
Pak si do nich vztekle kopl až to zadunělo.. Přistoupil k oknu na druhé straně místnosti, rozhrnul závěsy a podíval se ven z okna.. Z mračen se sypal další sníh.. Krajiny zakryla hustá mlha, a řeka, která ještě ráno hučela, byla pokrytá ledem.
Hodiny na krbu odbyli půlnoc, když se v hale zabouchli dveře..
Už tři hodiny neviděl Rositu, už tři hodiny trčel zamčený ve své pracovně o hladu.. Avšak běda, o vodu neměl nouzi.. Nebyla to voda, jako spíš pálená vodka.. Našel i koňak a poloprázdnou whisky..
Nervy měl napnuté, a proto si nejdříve jenom lízl, ale jak se hodiny táhli, tak on pil čím dál víc..
Ráno se nestačil ani oholit.. Přejel si po strništi a ukazovák mu pak zůstal na bradě… Zamyšleně hleděl na broušené sklo, a rozpomněl si na Torgow castle..
"Ááá…sakra nechte mě!" poručila , ale to Jan neměl v žádném případě v úmyslu! Chtěl z ní strhnout šaty, ale Rosita se bránila! Přitočila se k němu a začala do něj bušit svými pěstmi, škrábat a kousat. Jan s tím nepočítal a po tom , co ho kopla do holeně ji pustil.
Tehdy si myslel, že to bude konec.. Ale když pak Anna umřela.. Jeho sestra!
"Ano ,jako miloval mě a moji malou dcerušku."zasmála se ironicky Roberta "Pořád mi říkal ,že se ty mrchy zbaví a bude semnou a Marií ,ale potom ses narodil ty a všechno si pokazil."
Jan polkl "Jakou Marií?"zeptal se unáhleně.
"Tvojí sestrou přeci ,sestrou ,která se musela stát bastardem…"
Vyklopil do sebe zbytek whisky a sklenku položil na desku stolu.. Prudce vstal, a jak už byl opilí, chvíli se motal, zakymácel se, švihl sebou o hranu desky a upadl do chvilkového bezvědomí..

Ell se převalovala až do ranních hodin na loži, které bylo prázdné.. A mokré od neustupujících slz..
Vstala a oblékla se do šatů.. Vlasy si spletla do copu a nazula si vysoké boty s kožíškem.. Přes holá ramena si přehodila pelerínu, a vzala za kliku..
Bylo zamčeno.. Smutně se podívala k okénku, které bylo zamlžené "Jinak to nepůjde.."
Rozhodla se, že Breandovi vše vysvětlí.. A proto musí na Kellning Hall.. On si o ní přeci nemůže myslet, že je děvka.. Ne, to mu nedovolí..
Otevřela okno a zvenčí ji praštil silný mráz, který ji zašimral v nose a ona si kejchla.
Hleděla dlouze do hromady sněhu, která sahala až pod parapet a uvažovala, zda bude na tolik zmrzlí, aby po něm mohla přejít a dostat se na pevnější půdu..
První putovali její ruce.. Pak se na ledovatku dostali i kolena.. Nejdříve myslela, že by tu kluzkou skluzavku přelezla po čtyřech, ale pak se ji pod smekla ruka a ona sjela po bradě.
Zůstala ležet na ztvrdlém ledu sněhu.. pomalu se otočila na záda a hleděla na černou oblohu, která byla potažená závěsem zářících hvězd.
Připomnělo ji to ráno, kdy ležela na vodní břečce s Breandem.. A bylo jí to úplně jedno, že v ní leží.. Byl tam s ní on.. Nesmí o něj přijít..
Zavřela oči, zvedla se na loktech a pomalu se zvedala na nohy.. Cítila teplo na bradě.. Ale zmrzlé prsty nechala v rukávu.. Teď je to jedno, musí se co nejdříve dostat za Breandem.
Od úst ji odcházela pára, jak těžce a horce dýchala.. Cítila, že se ji do nohou dostává ledové mrazení, a štípání.. Tváře měla ztuhlé a mokré vlasy se spojovali v prameny a tvořili ledové provázky… Po půlhodině chůze, kdy bloudila mezi chalupami ji namodrali rty, které se slepili…
Oslepilo ji světlo.. Pak viděla v odrazu jezdce, který sesedal z koně a pomalu se blížil k ní..
"Ell.."
Uslyšela ten známí hlas.. Chtěla promluvit, ale chvíli ji trvalo, než se rty odtrhli..
"Tati.."zašeptala..
"Co tu děláš?"Otec ji obejmul kolem ramen.. Byla promrzlá až na kost, děkoval pánu bohu, že se zrovna teď vracel z Vídně po polní cestě, a že se rozhodl nepřespat v hostinci na křižovatce.. Jakoby mu osud nahrával, a vybíral dobré karty..
"Já.. nevím.. kde jsem?"
"Zatoulala si se.. Proč jsi v takovém mrazu venku?"nejistě se otáčel za sebe, byl zbrklí "Pojď, musíme se někde skrýt.."
Táhl ji za ruku ke koni.. "Wir müssen gehe ins Kellning Hall, Bitte...."
Pohladil ji po vlasech "Neboj.. Pojedu co nejrychleji.."vysadil si ji za sebe na sedlo, chopil se opratí a prudce drcl koně do slabin.. Hnaly se po kluzké cestě k rozsvícenému sídlu Kellning Hallu..
Ell naslouchala tichu ranní noci.. Snad usnula, protože se ji zdál děsivý sen.. byla to noční můra…
Hnali se po cestě ke Kellning Hallu.. Otec ji v zatáčce shodil z koně a vykřikl pronikavá slova, která Ell rozplakala "Pamatuj si, že jsem tě miloval.. Ell.."
Pak se ozval výstřel.. Kůň škobrtl a shodil otce na kluzkou plochu, která pokrývala hladinu řeky…Ell se postavila, rozhlížela se.. Ale viděla jen cestu, obehnanou vysokými, opadanými stromy.. Cesta se táhla do tmy..
Neviděla nikoho, nic, odkud by se mohla ozvat rána.. Výstřel se vytratil v houkání sýčka.
Pomalu šla středem cesty, čekala, že uslyší otce.. Nahla se přes okraj mostu. Podívala se tam, kam mizející kůň v dáli zchodil jejího otce.. Rozplakala se, klesla na kolena.. Ozval se praskot ledu.. Otec tam ležel.. V krvy.. Skryla si oči do dlaní.. A jak je zvedala, uvolnila kámen, který ležel na povrchu zamrzlého sněhu.. Těžce dopadl na rozpraskaný led, který se rozdělil, vytvořil ledový otvor, který si poté vzal tělo jejího milovaného otce..
"Otče.."
Probudila se, slyšela hlasy.. "Kam zmizel.. Střelil si ho Villy..? Ty tupče, že já jsem to neudělal sám.."běsnil hrubý hlas..
Ell se rozhlížela.. Seděla na mostě.. Byl to ten z jejího snu.. Podívala se přes okraj, a uviděla i černý otvor, kde zmizel.. Rozklepala se strachem, to když slyšela, že se kroky blíží k ní..
Ohlédla se a v zatáčce uviděla dva stíny..
"Sbohem.. Tati.."
Rozeběhla se opačným směrem, po stopách krve, které tu zanechal kůň.. Dozajista bude chudák někde ležet postřelený..
Zastavila se, přeci jen nemůže utéct..
Vracela se lesem tiše zpět k řece, klekla si na bobek a zpoza kmenu pozorovala dva chlapíky..
"Taky nechápu, proč se kvůli tomu dědkovi ženeme až z Vídně za ním! Ztratili jsme výborný koně.. a už se za ním hodinu belháme pěšky..!"křičel Villy.
"Nechápeš?! Co je na tom k nepochopení.. Viděl nás, jak jsme odstřelily Angelu, a taky věděl vo tom, že jsme podplatili komorníka, aby ji dával do nápojů opium..!"
"Proč chceme vlastně zabít královnu?"ptal se natvrdle Villy.
Chlápek, co měl v pase přes 160cm do něj tvrdě strčil a Villy letěl do vody "Proto, aby si se měl proč ptát.."
Ticho narušilo žblunknutí.. Ell se leknutím svalila do zmrzlého listí, které zachrupalo.. Muž, který hleděl z mostu se podíval jejím směrem, a jakmile ji uviděl, dal se na útěk..
V řece se plácal Villy.. Vykřikoval čísi jméno..
"Nik.. Nikol.."pak si lokl více, než bylo zdrávo, a ztratil se pod ledovou krou.
Ell vyšla znaveně z porostů, a nízkých keříků.. Rozhlédla se po cestě, a pak se s brekem vydala pomalu na Kellning Hall.. Bylo ji šíleně smutno, a proto si nevšimla kočáru, který vyjel strašlivou rychlostí ze zatáčky..
Dvojspřežení řídil tentýž muž, který zabil Villyho.. Rty měl zkřivené do posměšného úšklebku.. Nad hlavou točil bičem a hlasitě u toho křičel "Hí, malá, hí.."
Ell si ho všimla v poslední chvíli.. Myslela, že už nestihne uskočit, a vlastně by ji to ani nevadilo.. Viděla dvojitou vraždu, za kterou by ji dříve, nebo později stejně někdo odklidil z cesty.

Rosita ležela na lůžku s otevřenýma očima..
Hleděla zamračeně na strop a nevrle se pošklebovala "Proč musím ležet, vždyť mi nic není.."
"Málem jsi umřela.. To není nic?"usmíval se Breand, že když vešel do pokoje a zjistil, že ji opravdu nic není.. "Pověz mi tedy, proč Lora tolik vyváděla?"
Lora se upejpavě omluvila, a pak zmizela z ložnice..
"Jak to udělala???"
Na schodišti se střetla s Angelou "Paní, my jsme Rositě zastavili krvácení, a ona se pak probudila.."
"Cože jste?"
"No, už jsem byla u takovéhle ho porodu, byl to můj vlastní.. Když mi bylo šestnáct, ale to není důležité.. Prostě jsme to krvácení zastavili solí.."usmála se Angela "Omluvte mě, paní bude potřebovat čerstvě vyvětrané prostěradla.."
Lora nevěřícně přikývla "Jsi bystrá, Angelo.."chytla se zábradlí a pomalu sestupovala do haly.
Služebná vešla do ložnice a podívala se na Rositu, která se dětinsky snažila postavit Breandovímu rozkazu, a chtěla vstát z postele.
"Lež, nebo to řeknu Janovi.."usmál se pobavený Breand.
"Jan.. Je zavřený dole v pracovně.."vyhrkla Rosita. Vyskočila z postele, natáhla si bílou, dlouhou košilku a vyběhla z ložnice..
Proběhla kolem Lory, která hleděla na sochu jelenů, odemkla zavřené dveře a vtrhla dovnitř..
"Jane..!"
Nedostalo se ji odpovědi.. Procházela pracovnou a pak si všimla manželových čouhajících nohou.. "Ach pro pána.."
Klekla si vedle jeho bezvládného těla "Jane..!"zaklepala s ním..
Otevřel oči "Ty.."škytl "Kde ses tu vzala?!"
"Já jsem přeci tvoje žena.."usmála se pobavená Rosita, když zjistila, že je jen opilí.
"Běž pryč, strašidlo..!"zkřížil ruce před obličejem, aby na ní neviděl a začal ječet jako malý Krištof.

♥Smrt ♥ láska ♥ intriky ♥ 3.8

18. září 2009 v 23:22 Death Love Intrigue
Údolím, kde se nacházel Kellning Hall se nesl umíráček. Rosita se přitulila k Janovi, a snažila se nevnímat mrazivou zimu.. Jan měl přitisknutou ruku na jejích zádech, a druhou měl schvanou pod jejím kabátem, kde měla schované i veliké bříško. Lidé se ohlíželi po zvoníkovi, a dohadovali se, proč asi zvoní "Umíráčka"? Brzy dostali odpověď, to když knězův hlas zazněl hlasitěji, než zvony... "TY TUPČE!! TO MÁ BÝT SVATBA!!"
Konečně se vše urovnalo.. Svatební zvony spustili správnou melodii a kněz dal znamení nevěstě, aby přišla uličkou k oltáři, kde stál její snoubenec… Usmívající se Breand.
"Je snad v této síni, kdo by vznesl protest.. aby se tato dvojice před bohem stala manželským párem, ať promluví.. Nebo ať mlčí navždy.."
Tato slova podala jako nůž.. V síni bylo hrobové ticho..
"Já.."ozval se Matěj ze zadních řad..
"Důvod?"řekl vážně Breand, který už to chtěl mít za sebou..
"Ano, já jsem si v kapličce zamluvil svatbu jako první.."
Breand se otočil ke knězovi a něco zašeptal..
"No, myslím, že kvůli takové maličkosti nebudeme narušovat tak vážnou chvíli.."
Dvojice si svatosvatě slíbila věrnost až na věky věků.. A pak se šťastný ženich chopil chvíle, chytil svojí ženu za ruku a táhl ji přes síň ven, kde se k zemi snášeli bílé vločky.. Otevřel dveře a do malé kapličky vehnal vítr pár studených, křišťálových peříček…
Venku skučela meluzína a na obloze se objevilo sluníčko.. Na střechách domků, vyseli rampouchy, které třpytkovali a odráželi sluneční paprsky..
Ellenora se zavěsila na Breanda a sklopila řasy "Co teď, pane?"
"Ještě musíme zpečetit náš sňatek.. má paní.."
Z kostela se pomalu trousili svatebčané, kteří si nevšimli schované dvojice za velkým vozem cikánů, kteří tudy projížděli..
Ellenora se posadila do sněhu smála se "Jak to myslíte pane? Zpečetit náš slib?"mrkla na něj zvědavě, až ji skoro uvěřil, že opravdu neví..
Prstem přejel od brady pod její oko.. pak ji palcem přejel po červeném líčku, vdechl vůni jejích vlasů.. Zabořil se dlaněmi do jejích kadeří.. Rozpustil ji uzel, který ji utvořila na hlavě Kate a pak ji políbil..
Ellenora sotva dýchala.. Tahle nabitou chvilku vášní jaktěživ ve svém životě nezažila.. Byla jako smyslů zbavená, když Breanda zchodila z kleku do mokrého sněhu a vášnivě políbila..
"Na oplátku.."
"Vy mně nic nedlužíte, má paní.."
"Pane, paní.. a co tahle zkusit tykání… Přeci jen, budeme muset spolu strávit zbytek života.."
Díval se na ní ze spodu… Nadzvedl se na loktech a líbl ji na nos "Když si to přeješ, Ell.."
"Ano, přeju, ty snad ne.. Breande.."
Zamračil se "Nemůžeš mě tu tahle svádět…"
"Proč ne?"zasmála se.
"Čeká na nás útulný pokojíček.. v podkroví.."postavil ji na nohy… a uhladil ji dlouhé vlasy.. Které byli promočené od sněhu.
"Opravdu?"ovinula mu paže kolem ramenou a pak se na něj zavěsila "No.. Lákavá nabídka, ale já bych měla něco lepšího.." mrkla na něj spiklenecky.

"Jsme spolu už vlastně čtyři roky.."líčila Rosita Elšce. Seděla při tom na stole a jedla čokoládu… Nejedla, cpala se.
"To je požehnaně dlouho.. A to Jana pořád milujete?"zajímala se Elška. Míchala při tom těsto, i když většina obsahu z mísy mířila do její pusy..
Rosita se podívala na kus čokolády "Já ho prostě žeru.." a pak si kousla.
Elška se rozkašlala smíchy.. Rosita si toho nevšímala, přemýšlela, co asi dělá Jan už dvě hodiny zavřený ve své pracovně.
"AU.."vykřikla.. Chytla si bříško a pak se usmála "Kope.."
Elška využila situace, utřela ruce do zástěry "Můžu?"
Rosita přikývla, proč se nepodělit o takovou radost..
Elška položila ruku na bříško, a cítila ty jemné vibrace. Když v tom se Rosita rozhekala "Elško, rychle… asi budu znovu mámou.."
Rosita seskočila ze stolu a spěchala do schodů.. Elška jen v neuvěření zůstala stát s pusou do kořán "Nikdy nepochopím, jak ty mladí, a těhotný zvládnou tahle rychle zmizet.. Copak já, stará ženská jim můžu stačit?"lamentovala, když se pomalu nesla do schodů.
Rosita tloukla pěstmi do dveří Janovi pracovny a při tom tiše slzela bolestí.. Bolelo to víc, než první porod.. A to teprve začal..
"Miláčku.. Jane.. Prosím.."
Jan jen něco nesrozumitelného zamumlal.. Pak se ozvala rána a hlasité, vzteklé klení.
Otevřeli se dveře a ven vykulhal Jan "Děje se něco?"řekl nevrle.
Rosita chtěla něco říct, ale do řeči ji skočila udýchaná Elška "Neměl byste na svojí paní ječet, když vás tak miluje.. a dnes vám dá ještě ke všemu další dítě.."
Jan se nadechl, snad už chtěl zařvat nějakou nadávku, ale jak uslyšel o dítěti, otočil se na patě, zabouchl za sebou dveře a už se ozývala jen juchání..
Rosita se podívala na Elšku, která se přidržovala sloupku u schodiště, pak se usmála a tentokrát už pomalu stoupala do schodů, aby si mohla lehnout v ložnici na lůžko.
"Není kam spěchat Elško, ještě to potrvá, tak bych ráda, abyste svolala služebné a Borku pošlete do vesnice pro porodní bábu.." pak se zastavila, nadechla se a dodala "Jana zamkněte v pracovně, prosím.."
"A-a-ano paní.."
"Rosito.."
Pak za ní zapadli dveře a v hale, kde stála Elška a vzhlížela k pavlači nastalo dusivé ticho.
V tom se vyřítil z venčí Jamese.. "Víte to Elško, pán prodal Torgow castle.."
Elška spráskla ruce "Já tomu tady vůbec nerozumím.."

Jan seděl v pracovně a houpal kolíbku, kterou dal konečně dohromady.. Pak si vzal nožík, a začal vyřezávat růži.. "Musí to být holka, musí.. V zimě tu přeci čápy nejsou.. Ať přiletí vrána.."
Tiše si pak prozpěvoval červenou řeku a snažil se, aby vzor vypadal co nejpěkněji.. Aby se Rositě líbil..

Rosita se svlékla do košilky a natáhla se do postele.. Pohladila si veliké bříško "Tak už se konečně dočkáš.."
Do ložnice vstoupila bez zaklepání Kate a za sebou vedla cupitající dítka. Rosita se usmála na Juliannu a Kryštofa "Budete mít sourozence.."
Dvojčátkům už bylo dva roky.. Rosita si povzdechla, jak rychle se ten čas táhne.. a v duchu si znovu začala vyčítat, že se o ty svoje caparty nestará.. Jaká já to jsem máma? Krkavčí..! Co ty děti ze mě budou mít? Ležení ji zmohlo víc, než výstup do schodů.. Bolesti začali sílet a její orosené čelo se potilo přicházející horečkou.. Kate si k ní přisedla, a namočeným hadříkem ji začala omývat..
"Čekej Amel, že to přijde hodně brzy.."usmála se na svoje poupátko, které vychovávala místo její matky..
Rosita přikývla.. Neměla sílu mluvit.. Tak rychle ji ta bolest přepadla, že ani nemohla uvěřit tomu, že je to její třetí dítě.. pohlédla na své dva kvítky, které se přidržovali pelesti postele a usmála se.. Julianna se dala do radostného výskotu, ale Kryštof jen naklonil hlavičku a dál si cucal paleček..
Minuty se pro Rositu nesli jako hodiny.. Dokonce slyšela i tikot.. Jako kdyby se ji v hlavě usadila "ona" a čekala, až se ji naskytne příležitost, si ji odvést s sebou..
Rosita cítila, že to bude její konec.. Dostávala stahy čím dál častěji.. Pak začali ustupovat a plod začal tlačit.. Hlásil se bolestně o svoje práva.. Jít ven..
V tom do pokoje vešla paní McHejlová.. Porodní bába, která už odrodila nespočet rodiček v Kellninghenu. Usmála se na maminku "Kde máte tatínka?"
"Umřel…"hlesla tiše Rosita.
Kate se soucitně podívala na dívku, kterou znala už od narození a usmála se "Ona myslela Jana.."
Rosita pevně stiskla zuby.. Několik minut se dusila bolestmi, až konečně na chvíli ustoupili a ona mohla promluvit.. "Je zavřen…zavřený v pracovně.."
Kate držela pevně Rositinu ruku.. A na Rositu znovu přišli bolesti.. Kate se držela, div z oka nevymáčkla slzu.. Rosita ji drtila ruku, jako nikdo dřív před ní..
Lora, jak se porodní bába jmenovala nadzvedla přikrývku a pak dala poslat pro vědra s teplou vodou a čistá prostěradla..
"Maminko, budete to muset vydržet, porod bude složitější, protože děťátko má napřed zadeček.."
Rosita zavřela oči a pak upadla do komatu.. Už nevnímala bolest, jen hlasy kolem sebe, a splašené halekání.. Její první porod proběhl snadněji, i když to byli dvojčátka..
"Pro pána krále.. Vždyť ona vykrvácí, dělejte něco Loro.."
"Sůl.. Honem, doneste sůl.."
"Sůl?"podivila se Kate, nechtěla se hloupě vyptávat, ale na to, aby mohla pro něco dojít měla moc málo psychické síly "Angelo, rychle, běžte do kuchyně pro sůl.."
Angela, mladá služebná vyběhla z ložnice.. A v ložnici zůstala jen Lora s Kate.. A malé děti, které plakali hrůzou v rohu.
"Pro Kristovi rány, proč jsou tu ty děti?"
Kate usoudila, že raději odejde.. Vzala děťátka, Juliannu si vysadila do náruče, a statnějšího Kryštofa vedla z ložnice za ruku..
Lora se snažila zůstat v klidu, ale byla na tolik rozrušená, že si pomalu přestávala vědět rady. Zhluboka se nadechla a pak se pomalu ponořila rukama do Rositiny dělohy.. Nahmatala dítě, které vyselo na pupeční šňůře.. Cítila slabý tlukot jeho srdíčka…
"Amel.. Možná tě to teď zabolí, ale jinak to malé ven nedostaneme.." Dítě začala otáčet, tak, jak to dělávala u ovec.. aby se dostalo hlavičkou napřed, ale i to bylo nemožné.. Pak tedy rozhodla, že dítě vytáhne po zadu.. Opatrně ho po posouvala ven, a za chvilku, po úmorné námaze a strachu se ji konečně podařilo dítě vytáhnout..
Neplakalo, nekřičelo.. Jen tiše oddechovala.. Přestřihla pupeční šňůru a pak křikla na služebné, aby ji šli pomoci umýt dítě..
Přikryla Rositu a pak se sama vydala do vesnice pro lékaře.. Jediná její záchrana byl Breand, který měl propůjčený její podkrovní pokojík.. Usmála se sama pro sebe.. Vlastně tu dnes měli dvě radostné události. Amel musí přežít.. Jinak by už veselo nebylo..

Ellenora se svlékla a pověsila promočené šatstvo na římsu krbu, kde plál hřející oheň.
Pak se posadila k polonahému Breandovi na pelest postele a pohladila ho po svalnaté hrudi "Bude to bolet?"
"Jsem lékař, semnou tě nebude bolet nic.."usmál se jejímu strachu.. Namotal si na ukazovák pramen jejich světlých vlasů a políbil je "Budu něžný.."
Pak už nic neřekl.. položil ji do peřin, ruce ji dal za hlavu a přisál se k jejím ňadrům.. Pak její ruce pustil, a po pažích sjel níž, až k bokům.. rukou ji zajel do pochvy a prstem si pohrával uvnitř navlhlé jeskyňky.. Po chvíli začala tiše vzdychat slastí.. A touhou..
Tichounce zaržal jako kůň, čímž Ell trošičku rozesmál, ale tím víc se uvolnila, a už nebyla tolika ztuhlá.
Přisál se rty k jejím teplým rtům, které toužili ukojit slastné vzdechy.. Utišil ji dlouhými polibky.. Jazykem prozkoumával její ústa.. Ell se snažila vymanit ze slastného objetí touhy.. Chtěla, aby ji přestal líbat.. Aby mohla dost nahlas zakřičet jeho jméno..
Nedal ji příležitost.. Hrubé, nakojené polibky vášní se změnili v lahodné ochutnávání.. Uchopil ji za zápěstí pravé ruky, a položil ho na svojí hýždi, a čekal.. čekal se zatajeným dechem, že ji přesune na jeho nadmutý úd.. Který se tyčil jen pro ni.. Chtěl ji to říct..
Rukou ho nejdříve hladila po zádech, ale pak se odhodlala a obejmula dlaní jeho nástroj, který chtěla cítit nejen v ruce, ale i v sobě..
Uvažoval, zda je už připravená ho přijmout.. Chvíli si hleděli do očí.. Nadzvedl její zadeček, a roztáhl ji nohy.. Aby ji uklidnil, vnikl ji znovu jazykem do úst.. Chvíli čekal, ale čekání byl opravdu nadlidský úkol a tak do ní konečně vstoupil.. Pomalu a opatrně se zabořoval do teplého místečka, které bylo pokryto černým chmýřím.. Zaryla se mu nehty do ramen, a konečně se ji naskytla příležitost vykřiknout jeho jméno.. "Ach.. Breande.."
Začal se pohybovat do rytmu jejích vzdechů.. a ona mu vyšla vstříc zvedáním pánve.. Za chvilku se dostavilo vyvrhování, které je společně vyneslo až na mléčnou dráhu… Cítil jak se chvěje.. Jak spokojeně zatajila dech.. A byl nesmírně šťasten, že ji mohl poskytnout takové ukojení jejích panenských snů o vášni..
Znovu se začal pohybovat.. Nebyla unavená.. Snažila se ještě víc.. Pak ho z ničeho nic položila na záda a zvedala se a usedala na nástroj, který byl jako ze žuly..
Chytil ji za hýždě a pomáhal ji.. Nadzvedla se a sesedla z něho jako s koňského sedla.. Pak se po čtyřech dostala mezi jeho kolena, a měla v úmyslu si vychutnat jeho úd nejev v sobě, ale i v ústech.. Ale z toho okamžiku těšení ji vyrušilo bouchání na dveře.. Z leknutí se svalila z postele a dopadla na zchozenou přikrývku..
"Doktore.."dveře se rozrazili a dovnitř vpadla Lora.. Upravila si zakrvácenou zástěru.
"Doktore musíte semnou, nebo svým ubohým životem zaplatí moc dobrá duše.."Lora si vůbec nevšímala mužových rozpaků. Stála tam a koukala na něj..
"Kdo je ta dobrá duše?"zeptal se vyjukaný Breand.
"Rosita.. Amel.."spráskla Lora ruce "Dej bůch, abyste se k ní dostal včas.."

Breand se natáhl pro kalhoty "Mohla byste Loro počkat za dveřmi?"
"Proč proboha?"
Breand si natáhl kalhoty "Prosím.."
Žena něco zamumlala a pak vyšla ze dveří..
"Ani bych se nedivil, kdyby ta žena v mládí dělala v domečku lásky.."
"Kde?"zeptala se Ell, která se vymotala z přikrývky a vystrčila rozcuchanou hlavu.
"No, markytánka.."povzdech si Breand. Tížilo ho vědomí, že ji musí opustit v tak důležitou chvíli..
Ell spolkla Breandovu poznámku v tichém přikývnutí.. Pak se nejistě usmála a přimykla se k němu..
"Breande, chci aby si věděl jednu věc.."
"Ano lásko?"
"Hrozně tě miluji a moc si tě vážím, nerada bych o tebe přišla, až ti to řeknu.."
"Povídej.."usmál se, pohladil ji po vlasech "Uvidíš, že to, co mi chceš říct není tak těžké.."
Podívala se mu se slzami v očích, do jeho zářícího pohledu..
"Víš, když jsi teď.. tady semnou… Já, nebyla jsem panna.."
Odtáhl od ní ruce pryč, pak se podíval na postel, na bílé prostěradlo, kde nebyla ani kapička krve.. Pak se obrátil k ní "Ty.. Ty jsi děvka?"řekl naštvaně, skoro zoufale..
"Breande, ne poslouchej mě.."
"Nic mi neříkej..! Nic.. Já.. Věřil jsem ti a ty.. Proč si mi to neřekla.."pak ji uhodil.. V návalu zlosti, že si vzal markytánku…, ke kterým měl takový odstup.. Ve vzteku si oblíkl košili a pak vztekle zašeptal "Zmiz.. A nebo lépe, počkej tu na mě, a nikam nechoď!"
Ell seděla na posteli a plakala.. Utírala si slzy do dlaní a polykala vzlyky..
"Breande… Já.."
Než stačila říci cokoli, práskl dveřmi a byl dočista pryč..