love times 1.4

23. ledna 2010 v 23:02 |  Times in love
14.kapitola

K večeru se na palubě lodi nezdržovala posádka ani cestující, ale to Anette neodradilo od předešlého plánu; po uložení všetečných dětí k spánku se zas po celodenním hlídání ocitla sama.
Sňala z háčku, který byl připevněný na hřebíčku pláštěnku a potichu jako myška vyšla z potemnělé kajuty.
Schody brala po dvou; až ten poslední zlomyslně zavrzal, a tak upozornil na Anettinu pozornost Slyho; seděl na hromadě smotaných lan a popíjel ze skleněnky lihový mok, který Anettu nevábně zašimral pod nosem.
Zůstala bez hnutí stát a se zájmem pozorovala tu hromádku neštěstí.
"Dáte si? Prý to zahání žal." Řekl trpce Sly.
Vrávoravě vstal ze svého místa a podal dívce tekutinu, ze které se jí už opět zvedal žaludek; hned poznala, že se jedná o Irskou whisky.
"Ne, děkuji." Odmítla ihned. Ale protože se ji zželelo muže, který se zklamaně vrátil na své místo, bez dalších řečí mu láhev vytrhla z ruky a chvíli váhala, než se zplna hrdla napila.
Ztěžka polkla a zavřela oči; tak byla tekutina silná.
"Jste kabrňák, Izabelo." Zasmál se podnapilý Sly.
"Když myslíte." Pokrčila ledabyle rameny a svezla se vedle něho na pohodlné sedátko.
"Krásná obloha, že?" podotkla tiše Anette, když vzhlížela k inkoustové obloze, která byla poseta hvězdným prachem.
"Jo, to jo." Sly se znovu napil:"Proč plujete s námi do Ameriky? Za ženichem? Rodinou?"
"Kvůli rodině." Upřesnila Anette.
"Hm. Taky jedu kvůli rodině, která mě prodala do otroctví. A proč vy?" svěřil se ji Sly.
Povzbudivě se na něho usmála:"Otec mého přítele těžce onemocněl, pluji mu pro lék.."
"Aha. To je mi podivné, že sama?"
"Kdo říkal, že sama?" ohradila se vmžiku Anette.
"A ne snad?" Usmál se pobavený Sly a znovu si přilnul k hrdli láhve.
"V podstatě, no, ano." Zamumlala Anette.
Zakroutil nechápavě hlavou "Tak krásná a milá, a sama?"
"Ano!"
"Nemusíte se hned čertit, jen mě to prostě překvapilo. Inu, dvěma slovy, nevěřím vám."
Vytrhla mu láhev z ruky, aby spláchla jedovatou poznámku.
"Dneska jsem si všiml, jak se po vás ten anglickej doktůrek pořád koukal." Řekl zamyšleně Sly, když si opět lokl.
Mlčela.
"Víte, myslel jsem si, že spolu něco máte, když jste na něj civěla, jak na svatý obrázek." Vysmál se ji do očí Sly.
"Cože?!" vyjekla nepotěšena jeho všímavostí Anette.
"Koukla jste se na něj dva a devadesátkrát." Rozesmál se opět na celé kolo Sly.
"Skutečně?" odsekla teď už jedovatě Anette.
"Ale já to nikomu nepovím, když mi řekněte, co s tím doktůrkem z mořskou nemocí máte?" tázavě zvedl klenuté obočí a koutky úst se mu zvedli v úsměvu.
"Proč bych měla?" Užasla naoko Anette.
Pokrčil rameny:"Ani nevím, no tak si to tajemství nechte sama pro sebe."
Na chvíli se zahleděla v dál. Všude bylo moře a zase jen moře! Trhla s sebou, to když ji přešel mráz po zádech. Na rty ji dopadlo něco mokrého a v tu ránu se z krásné prázdné oblohy začali sypat kapky deště, veliké tak jako plody lískových oříšků.
Anette nabídla své líce větru a nechala se kropit teplým letním deštíkem. Když už si myslela, že to nemůže být lepší, někde v dáli spatřila zář majáku a mořským vzduchem se nesl překrásný tón mořských kosatek.
Sly ji chytil za ruku a táhl ji přes palubu až na příď. Ta byla prodloužené v dlouhé ráhno a pod dřevěným konečníkem vysela bílá síť. Ráhno mělo zespoda zatlučenou krásnou mořskou pannu, která dala lodi i své jméno; Tennessi.
Sly přeskočil dřevěné zábradlí a nabídl Anette svojí pomoc, ale ta s díky odmítla a pobaveně sledovala muže, kterého omývali zbloudilé vlnky slanou vodou.
"No tak Anette? Opravdu ne?" smál se Sly, který se naklonil přes síť a rukou plácal do rychle ubíhající hladiny.
"Opravdu ne." Anette se nakláněla přes zábradlí a její smích odnášel vítr, který ji čechral vlasy, které se uvolnili zpod spadlé kapuci šedé pláštěnky.
"Tak mě nenapínejte, co máte s tím Angličanem?" Halekal jako na lesy Sly.
Anette už opět, jak měla ve zvyku, pokrčila rameny.
"Je to můj…" Hlas ji přerušil zvuk poplašného zvonu:"A také syn…" Už opět se ozval zvon, který Anettu rozzlobil.
Slyimu do tváře vstoupil poplašený výraz. Hned se z malého rošťáčka stal vážný muž a on už obcházel Anette, aby se dostal ke chlumu mužů, kteří se neupraveni na povel vyvalili z kajut v podpalubí.
Z podpalubí vyšel i Thomas. Anette si v zapomnění na své uvolněné vlasy a nenahmatelnou kapuci urovnala pláštěnku a rychlosti se schovala za nemalý sud.
Potají pozorovala neupraveného Thomase; měl nedbale zastrčenou krémovou košili, která byla rožvaněná od polehávání na lůžku a zeleň z jeho tváře už byla taky ta tam.
Anette si v okamžiku, kdy zpozorovala jeho obdivný pohled, stahovala kapuci do u zardělé tváře.
Když se k ní po chvíli váhání otočil opět zády, znovu ho přejela obdivným pohledem a poté vyšla ze svého úkrytu. Skoro si ani nevšimla, že déšť, tak jak přišel, zase odešel, a zbyla po něm jen mokrá podlaha paluby, která byla zaplněná těly svalnatých mužů v zralém věku.
Chtěla se nepozorovaně vrátit zpátky do kajuty, ale předem vymyšlený plán ji překazil Thomas, to když ji z ničeho nic vstoupil do cesty a ona do něho už zase narazila.
Tentokrát vrávoravě na zemi skončil jen on; ona unikla jeho pohledu, to když se k němu přiblížila zády a skoro neslyšně se mu omluvila.
"Takže nejste němá? Co?" Smál se teď pobavený Thomas a elegantním pohybem se zvedl ze země, až ji z toho málem vylětělo srdce z hrudi. Překotně se snažila zmizet na schodišti, které vedlo do podpalubí, ale zadržel ji.
Chytl ji za zápěstí a ona se k němu se škubnutím prudce přimykla. Lokty byla zapřená o jeho rozložitou hruď a vnímala jeho podmanivou vůni.
"Já jsem se vám omluvila, nechte mě jít." Snažila se o hlubší tón, místo toho byl její hlas ochraptělý a rozklepaný jako anglická vlajka, která se třepotala ve větru.
Neodpověděl ji hned. Snažil se prokouknout pod kapuci, ale když se ji pokusil sejmout ji jí z hlavy, prudkým škubnutím hlavy ho zadržela.
"Varuji vás! Jsem strašně ošklivá!" Snažila se odpoutat jeho zvědavost.
"No tak Izabelo! Netvrďte mi, že tak svůdné tělo, jaké vy dozajista máte, má tvář příšery! Nechcete mi tu hloupost namluvit, že ne?" smál se malinko pobaven jejímu tvrzení.
"A když jo, tak co? Necháte mě pak jít?" Netrpělivě se rozhlížela po palubě. Muži si jich očividně ani nepovšimli. Jak by mohli! Ruch na palubě se prohloubil a oni byli stranou od všeho toho dění.
"Co se děje?" Zeptala se pomatená Anette.
"Nechci vás znepokojovat, slečno Izabelo, ale v trupu lodi je díra a malinko nám sem zatéká!" Byl tak klidný, až mu i uvěřila, že nehrozí žádné nebezpečí, dokud se loď nezhoupla na levobok a ona se neskutálela nebezpečně ke dřevěnému zábradlí, které ji zabránilo přepadnutí do rozbouřeného moře.
Když zvedla hlavu, spatřila že se nad ní sklání pět mužů a v jejich čele Thomas. Za jeho zády stál Sly a smutně ji hleděl do očí. Němě si vyměnili pohledy a on odstrčil Thomase, aby ji pomohl na nohy.
"Není ti nic, Izabelo?"
Zavrtěla hlavou a už, už se jí vybízela chvíle utéct, když v tom ji opět zadržel Thomas, ne a ne se ho zbavit!
"Opravdu vám nic není? Vždyť se celá klepete! Náhodou jsem lékař, já, pomůžu vám, ano?" Snažil se vetřít do její přízně. Jindy by ráda a s radostí souhlasila, ale za téhle okolnosti prudce odsekla:"Ne!"
Prosebně se zahleděla na Slyho, který tu ještě stál a pozoroval podmračeně Thomase. Vmžiku pochopil a toho anlickýho doktůrka chytl za límec a jako neposedného žáčka mu před celou posádkou začal domlouvat "No tak, nechte ji jít! Dáma vám řekla, že ji nic není a zřejmě o vaši společnost nestojí."
Anette za Slyovými zády omluvně pokrčila rameny a on si povšiml i přes kapuci, že se mu posmívá. Jako malá holka vzala nohy na ramena a zmizela v podpalubí.
"Hm, Izabela?" zamumlal si pro sebe Thomas a vztekle se vyvlíkl z pevného sevření. Zamířil podrážděně za Gogem, který ho prosil, aby mu pomohl připravit záplatu na díru v trupu lodi.
"Tak hele! Rašelina, voda a prej snad vejce by nám měli pomoct!" smál se pobaveně muž; když roztáhl doširoka své rozpraskané rty a ukázal Thomasovi své zkažené zuby.
Thomas přikývl a stále přemýšlel, jak se ta drzá žába mohla dostat tak daleko! A ještě víc mu vrtalo hlavou, jak přemluvil kapitána lodě, aby zde mohla pracovat?
"Zatracená Anette!" klel v duchu dál "Proč si hraje na to, co není, když vím, kdo je?"

Anette prudce dosedla na poslední schod a dlouze si vydechla.
"Tak to by mě zajímalo, kdy prokoukl tu moji blamáž?" otřela si zpocené ruce do béžové sukně, zaklonila hlavu a hlasitě se rozesmála "Určitě ten den, co dostal mořskou nemoc a v poblouznění mi vyznal lásku! Byl tak roztomilej.."
Připadala si jako blázen. Byla tak dlouho odříznuta od své přítelkyně Moli, až si začala povídat sama se sebou, jen aby si vytřídila myšlenky.
"Teď nemůžu jít do kajuty, teď ne!" Zasmála se té ironii, to když se ve dveřích objevila malá, rozčepýřená hlavička Anny. Snažila se je nevzbudit, a teď se tu dozajista objeví všech šest sourozenců.
"Proč nespíš?" usmála se mile Anette.
Drobná dívenka si sedla vedle Anetty a smutně si povzdechla "Nemůžu spát. Probudilo mě to škubnutí lodí, ne že bych nebyla zvyklá, ale tentokrát mě to smetlo z houpací sítě na zem, jako zralou hrušku." Zasmála se tiše Anna a promnula si loket.
"Ukaž? Spadla si, a uhodila si se, co?" zmáčkla jemně červené nateklé místo, až dívenka bolestně sykla.
"Au."
"Neboj, než se vdáš, loket se ti zahojí." Utěšila její smutný kukuč Anette.
Anna mírně pokrčila rameny "Asi jo, maminka to taky často říká."
"Tak to má určitě pravdu, co myslíš?"
"Možná. Ale stejně ji nemám ráda, tak jako tebe. Nikdy se o nás takhle nestarala."
Anette to překvapilo "Musíš ji omluvit, dospělý nikdy nemívají čas."
"Ale ty ano!" popíchla ji Anna.
"Ale v tom je rozdíl, Anno, já to mám v popisu práce."
Anna se nepochopitelně zvedla a rozeběhla se pryč "Takže jste obě stejné, ani jedna mě nemá ráda!"
"Anno, no tak, počkej! Tak jsem to nemyslela!"
Anetta běžela po dalším schodišti hlouběj do podpalubí "No tak, vrať se! Tam přeci nemůžeš!"
Uvědomila si zkutečnost, že do podpalubí teče a chtěla nespoutanou dívku zastavit stůj, co stůj.
Anna si očividně z ledové vody hlavu nedělala. Ještě než Anetta stačila seběhnou schodiště, slyšela šplouchající vodu a Annu, která zaklela na vodou, která ji zmáčela noční košili.
Anette vmžiku byla stejně tak jako Anna po kotníky ve vodě a hnala se uzoučkou chodbičkou za splašenou Annou.
"Stůj! Slyšíš?"
"A nezastavím!" dívka si teď už hrála na honičku a než stačila zahnout zaroh, udělala na rozzuřenou Anettu dlouhej nos a vyplázla jazyk.
Anette se zastavila a chvíli vydechovala. Sukně se ji nasáhla vodou a nožky zebali.
"Nastydneš ty neposlušná holko!" Volala do prázdna Anette, protože neposlušná dívka ji přes svůj smích nemohla slyšet.
Anette ukončila honičku u dveřích, které vedlo do skladu s bednami cla. Otevřela prudce dveře, a spatřila Annu, která na ni čekala, jak sedí na pyramidě složených beden a neomylně se Anette posmívá.
"Teda, tys mi dala!" bědovala Anette, když se rychle vyškrábala za dívkou se smutkem v očích. Obejmula ji kolem ramen "Víš jak se bála?!"
"Takže mě máš ráda?" ptala se nadšeně dívka.
"Ty o tom pochybuješ? Blázínku!"
Thomas sledoval obě dívky až sem, a když vyslechl jejich rozhovor v duchu se usmál. Jak rád by ty slova teď šeptal Anette do ouška! No počkej v Americe!; myslel si v duchu.
Nechtěl vyrušit tak srdceryvnou debatu, a tak se otočil a jako stín zmizel na schodišti, které bylo potemnělé zapadlím sluncem, které už nevrhalo jediný paprsek na loď; Tennessi.
 


Komentáře

1 Luna Luna | Web | 24. ledna 2010 v 1:31 | Reagovat

tak teď fakt nevim, jestli se mám radovat nad krásnym pokráčkem a nebo nadávat, že to bylo tak krátký =oD...no každopádně ale jen tak dál ;o) =o)

2 Luna Luna | Web | 24. ledna 2010 v 17:48 | Reagovat

mimochodem, všimla jsem si, že nás máš ve spřátelených blogách, tak jsem ti splácala diplomek =o) jestli chceš, tak si ho u nás vyzvedni ;o)

3 Luna Luna | Web | 27. ledna 2010 v 13:28 | Reagovat

tak kde to vázne? =o) každej den koukám, jestli tu neni nějaký pokráčko a ono prd =oD

4 Luna Luna | Web | 28. ledna 2010 v 9:56 | Reagovat

šikovná holka, opravdu šikovná *pochvalně pokyvuje hlavou* =o)...to se ti fakt povedlo =oD...nejvíc se mi líbilo, jak Sly chytil Thomase za límec a káral ho jako malý dítě =oD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama