Noc změnila vše 1.3

23. ledna 2010 v 22:28 |  The night changed everything
Když se vzdálila od mlýna, její srdce stáhla nevýslovná radost, že se zbavila Ronalda. Ale co když opravdu ponese pod svým srdcem jeho dítě?
Obklopila ji mlha, která zalila okolí hustého lesu. Ozývalo se soví houkání a vytí vlků. Připadalo ji, že se ocitla v jiném světě.
Na dálku viděla jen tak jako na svoji paži. Byla ztracená, zakopávala o kořeny vysoko vzrostlých stromů. Šíleně moc se bála, že ze tmy, okolo stromů na ni někdo vztáhne ruku a podřízne ji. Utíkala po úzké cestičce, když tu se mlha rozestoupila a mezi strmou skalkou a jezerem se rozprostřela mýtina. Tancovala na ní malá dívka. Byla oděná do prosté, bílé sukně a prsa měla odhalená. Osvětlovalo je denní světlo..
Chtěla působit nenápadně, ale větvička, co měla pod nohou praskla, šum dívku vyrušil a ona zmizela.
Ryana se snažila na všechno zapomenout.. Já jen sním.. Říkala si v duchu.
Mlha se najednou zbarvila do modra, a Ryana z ničeho nic upadla.
To už mě neudrží ani moje vlastní nohy? Uvažovala v duchu..
Nevěřila tomu, že ji vše tak zmohlo. Vlasy měla omrzlé, a na nose se jí rýsoval rampouch. Rukou přejela po mokré košilce a prsty si promasírovala ztuhlé prsty u nohou.
Postavila se a pokračovala dál. V lese se jí už bloudit nechtělo a tak zamířila mezi vysoké stěny skal.
Za nehty se ji zarýval měkký písek, který byl ještě mokrý od ranní rosy. Na stěnách se leskly malé kapičky..
Stěny tvořili bludiště, spletitá stezka chodeb a uliček… Záhybů..
Mlha se znovu objevila a na chvíli Ryanu oslepila. Tiše dýchala strachem a pomalu začala sípat. Ze zimy se ji zabarvil nos na červeno a vlasy byli tak zmrzlé, že ji plácali při každém prudkém pohybu přes tvář.
Začala se ji klepat brada a ruce. Chtěla se skrýt před tím vlezlým mrazem a mlhou, přes kterou se ztrácela.
Mlha znovu ustoupila a na konci jedné z chodbičky se objevila opět ta dívka z louky.. Zpívala.
Ryana vyrůstala na nejrůznějších pohádkových historkách, a dívka ji připomněla královnu lesů. Byla to mladá šlechtična, s měkkým srdcem.. Milovala každého muže, který jí vzdal holt a chválu.. Jednou se zamilovala doopravdy, ale její princ ji zradil.. Utekl za jinou, její nepřítelkyní.. Od té doby dívenka lákala mladé, blonďaté dívky do pastí a zabíjela je..
Ryana se chtěla otočit a utéct, ale tak jako každá žena, měla zvídavou krev, která ji kolovala v těle, a chtěla vědět, co je ta dívka zač. A proto následovala stopy v písku.
Opouštěli ji síly, když v tom se před ní objevilo velké jezero. Stál tam kůň, který se vybízel k projížďce. Prostě nedokázala odolat a na černé, ušlechtilé zvíře nasedla.. Hřebeček se rozeběhl po písčité pláži. Na nebi svítilo slunce, které v tu chvíli zahalil mrak, začalo se smrákat a voda v jezeře začala tmavnout..
Ticho prořízl ostrý zvuk hromu, které následoval blesk.. Hřebec se zastavil, jeho černá hřívá se vznášela ve větru.. Neměl by být nejdřív blesk.. a pak by ho měl následovat hrom..
Přemýšlela Ryana.. Hřebec začal nervózně přešlapovat z místa na místo.. Pak zaržal, vzepjal se na zadní a shodil ze sedla jezdkyni do písku..
Ryana se vzepjala na loktech a plazila se dál od koně, který vztekle dupal kopyty a zarýval je do měkkého písku.
Ohrnula si z čela poletující, neposedné vlasy a sledovala co se bude dít dál. Kůň na ni pohlédl svými velkými, hnědými oči, pak se na místě dvakrát zatočil a zaběhl do zvedajících se vln v jezeře.. Pak zmizel..
Nebe prořízl záblesk, a zase se vyjasnilo, jen z odplouvající ho mraku se dál spouštěli drobné kapičky deště.
Ozval se smích, Ryana prudce otočila hlavu a uviděla dívku, která se točila na skalisku, ruce měla zvednuté k nebi, na tváři výhružný pohled a tajuplný úsměv.. Zastavila se, dlaněmi pleskla o kolena, zaklonila hlavu, pak se otočila a zmizela za výklenkem..
Ryana se sebrala ze země a utíkala znovu za ní, byla jako posedlá tím, že chtěla vědět, co je to stvoření zač..
Mezi stěnou skály a lesem byla malá roklinka, odtamtud se ozýval ten tichý pláč. Ryana se naklonila, aby dobře viděla. Na zemi se v klubíčku smála ta dívka.. Měla hlavu od krve, zlomenou nohu a poraněnou tvář.
Ryana se zpustila po kořenech níž k ní, aby ji pomohla..
"Kdo jsi? Jsi královna lesu?"Ryana byla na tolik zmatená, že začala fantazírovat o magii a nadpozemských bytostech..
"Klára.. jsem Klára…"smála se dívka, z očí ji z ničeho nic vytryskli slzy, když na ruce objevila čerstvou krev..
"Pojď, pomůžu ti.."Ryana ji smetla s obličeje pramen vlasů, chtěla ji ho zastrčit za ucho, doufala, že najde špičaté lalůčky, které mají ty bájné bytosti z Ellerlandu, ale byli normální, lidské..
V duchu se plácla za svoji fantazii. Je už skoro dospělá, ale stejně by pořád ráda potkala nějakou tu elfku.. Je to pitomost.. výmysly, moje fantazie, nesmysl.. tak už se probuď.. Nabádala se v duchu.. "Jak jen tě Kláro odsud dostanu, pomoz mi.."
"Zkus to po stezce, je na konci mramorové jeskyně.. Kde spí Artuš se svým vojskem.."
Ryana se zasmála, takže není jediná, kdo tu má bujnou fantazii..
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama