Noc změnila vše 1.4

23. ledna 2010 v 22:28 |  The night changed everything

Tak se polekala, když ji Klára z ničeho nic vyskočila z náruče a utíkala pryč.. Jakoby ji vábila, pojď za mnou.. Proč by se jí nechtělo? Přemýšlela Ryana, nechce se mi, nechce… Tak za tebou nepůjdu.. Řekla si v duchu, pak se otočila na patě a utíkala k vodní hladině jezera. Přemýšlela, co má dělat. Hlad, který ji trápil, přešel. Potom, co poznala plachou duši Kláry, ji připadalo, že dělá vše složitě.
Měla by se chovat jako ona, prožívat dny na plno, ale Klára není Hugenot, kterého chtějí všichni zbavit cenného života.. MÉHO!!
Vzpomněla si na Rolanda "Budeš můj majetek", uvědomila si, že už vlastně je!
U jezera byla dřevěná lávka, rozeběhla se po ní a zastavila se až na konci.. Posadila se a konečky nohou ponořila do příjemné, celku teplé vody.
"Nejsem tvůj majetek.. Ty budeš můj majetek.."zasmála se, ponořila ruku do vody a začala jí cákat. Na hladině se objevovali kola, jak malé kapičky doráželi na hladinu..
"Maxime, promiň mi všechno…"teď už se nesmála,.. posmutněle vyzvedla nohy z vody a skrčila je.. Rukama je obejmula a položila hlavu na kolena.. "Miluji tě.."zašeptala tiše..
Vyskočila na nohy, zatočila se na lávce "Miluji tě…Budu navždy už jen tvá.. Slibuji.." volala s plných plic..
Vlasy ji poletovali kolem hlavy, třpytili se v zimním slunci, které zalévali údolí jezera, příjemným teplem..
Nadzvedla si košilku, a začala tancovat taneček, který vymyslela se svým otcem.. Když ještě žil..
Zvedala nohy a křížila je.. Najednou se ozvalo praskání dřeva, neudržela rovnováhu a vřítila se po hlavě do vody..
Místo, aby se zlobila, se bujarně smála a pomalými tempy se plavila ke břehu..
Vychutnávala si příjemně hřející vodu a vychutnávala si taky okamžiky, kdy byla ještě paní jednoho člověka, jí samé.. Ale až se vrátí k Rolandovi, nebude jen svojí Paní, ale on pozná pravý význam slova "Mučednice"!
Vyšla z vody, lehla si do písku a obalila svojí krásnou bílou košilku v tom zlatavém písku, který ji příjemně hřál, jak byl od sluníčka rozpálený ..
Uslyšela šum, otočila se k lesu a viděla vzdalující se Kláro "Děkuji ti, Kláro.."
Otočila se zpátky k jezeru, třpytilo se jako zlato, skutečně to byl ten největší poklad, který ji připomněl, že někdy můžou být chyby i sladké slasti osudu, který není náhodný.. Když je člověk osobnost, může mít osud, jaký si sám předurčí..
Zvedla se ze svého místa, zavřela oči a zhluboka se nadechla.. na letmí okamžik si připomněla smaragdové oči jejího Maxima, pro kterého žila… Vybavila si tu noc, co se choulila v jeho náruči.. "Vrátím zpátky ty okamžiky.. ne do minulosti, ale budoucnosti a přítomnosti.. slibuji.."
Na místě se zatočila, otevřela oči a rozeběhla se vstříc vybízející vodě v jezeru.. Než doběhla k vodě, sundala ze sebe košilku a pak vběhla do vlnek, které způsoboval přicházející vítr.. "Miluji tě.. Maximé.."zaječela a pak skočila šipku a potopila se pod třpytivou hladinu..
Když se vynořila, na nebi se slunce schovalo za mrak.. Začalo se opět smrákat a drobný deštík oteplil ještě více vodu v jezeře.. Spouštěl se po malých, prachových kapičkách, a zlehka olizoval jemnou kůži Ryany…
Cítila se volná, beze svých problému, voda jí je smyla z mysli.. Aspoň na tu chvilku, co byla sama sebou..
Postavila se na nohy a začala cákat vodu "Pryč, běžte pryč, starosti.."vyháněla je jako poblázněná.. "Navždy chci už jen radost.. dopřej mi to, bože.."
Spráskla ruce k sobě a podívala se k nebi..
Nepříjemně se ochladilo, a tak si začala třít ztuhlé paže..
Ještě jednou se potopila pod jezerní hladinu, a naposledy se osvěžila tou živou, léčivou vodou, která ji zbavila problému, protože přišla na to, jak vše vyřešit..
"Co tam proboha holka nešťastná provádíš.. Cožpak nevidíš tu přicházející bouři? Vždyť se nastydneš.."
Ryana otočila hlavu a spatřila starší ženu.. Neváhala a schovala se pod hladinou..
Hex viděla jen kousek hlavy, a strašidelně vykukující uhrančivé oči, plné překvapení a strachu..
"Neměj ze mě strach…a vylez, nebo se nachladneš..."usmála se žana.. Přistoupila k břehu, sundala si kožené boty a odhalila vrásčité nohy.. Vstoupila do vody, nadzvedla si sukni trochu víš a došla k dívce, která se před ní schovávala.. Nabídla ji ruku..
Ryana byla zmatená, ale ruku nepřihnula.. Potopila se pod hladinu a vynořila se o necelý půl metru dál od ženy, které černé vlasy poletovali ve větru, a bílá košile se třepetala, stejně tak..
Vlasy ji splývali po hladině a vytvářeli tak ochranné pole, před zvědavou Hex..
"Pojď ven.. Nebo budeme obě nemocné.."
Až nyní přijmula její nabídnutou ruku, která neklesla.. Žena se na ni usmála, pak se pustila dívčiny ruky, otočila se a vyšla pro ni, ze studené vody..
Když se Ryana prodila ke břehu, kůže se jí ochladila a naskočila ji husí kůže..
"Je ti zima viď, nastydnou ti vaječníky.."
"No tak ať.."odsekla Ryana, z které opadla stydlivost.
"Nezahrávej si."
Ryana si pomyslela, jak je hrozné, naslouchat ženě, která ničemu nerozumí, ale pro její klid v duši mlčela..
"Rozumím tomu až moc dobře.. Tvoje pokřikování by probudilo i mrtvého.."usmála se na ni..
"Sakra, no, mělo mi hned dojít, že mi čtete myšlenky, stejně tak jako Morissa.."
"Co povídáš.. sestra…"Hex zaskočilo, měla pocit, že její sestra žádnou moc po matce nezdědila, ale opak je pravdou, ona ji lhala..
"Vy jste Hex?"Ryana vytřeštila oči "Jak se vám povedlo.."
"Dost zbytečných otázek, to ti všechno povím, až nastane čas.. Teď pojď, ať se trochu zahřejeme.."žena se ohnula pro své kožené botky a pak se ztratila na lesní cestičce..
"Proč maj tady všichni tolik na spěch?"ptala se sama sebe Ryana..
Načež ji Hex odpověděla "Nikdo, a ani ty vy nechtěl, aby ho podzřela paní Bouřka, tak se neloudej, nebo se budeš pachtit v žaludku ty nejvyšší.."
"Fain.."Ryana tuhle kapitolu uzavřela, vůbec stařeně nerozuměla, a doufala, že si to v té její mysli taky najde.. Ale na odpověď by musela čekat až do konce života.. Hex mlčela..!
Když se před Ryanou objevila lesní mýtina, na které stála malá chatrč, Ryana už se chtěla obrátit a utéct, ale šlahoun, který se ji omotal kolem nohy ji v tom zabránil..
"Buďto budeš poslušná, a nebo hladová..Vyber si.."řekla skrz rameno Hex..
"No, radši to první, ještě chvilku bez jídla a mohla bych si hodit mašli rovnou, a mohla bych zapomenout na… na "Mučednici", na kterou se Roland už tak moc těší.."
"I když o ní neví?"
"No neví, že se na ni těší, ale až se vrátím, já mu ještě ukážu!!"dupla si rozčíleně.
Hex kývla, a šlahoun, omotaný kolem Ryaniny nohy se odplazil pryč..
"Vy mi nevěříte?"
"Ale ovšem, já v tebe doufám.. Ronald už škodil dost. Teď je na čase, aby mu někdo ukázal, že se ho nebojí.. Chudák Sophii to taky zkoušela, ale pak se objevil ten odporný Jugues a připravil ji o čest.."
"Proč s ní rozprávíš o mé cti, teto?"vyšla z domu Sophie, ale když si všimla Ryany, která se opírala o zápraží.. Jakoby ji došla řeč, a ona se otočila na patě a utekla do bezpečí chatrče.. Všimla si totiž těch ztuhlých, ledových očí, které ji probodávali pohledem..
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama