Noc změnila vše 1.5

23. ledna 2010 v 22:29 |  The night changed everything
Ryana utíkala za Sophii, která se ji po cestě omlouvala "Promiň, opravdu jsem.."
Nedořekla větu, když v tom se skácela na zem, a dopadla nosem do těsta na makové buchty..
Ryana se zastavila a začala se smát..
"Tak teto, proč mi to děláš?"Sophie se snažila dostat z vlasů kusy přilepeného těsta a sprostě při tom klela.
"Myslíš, že jsem to byla já?"
"A kdo jinej.."zasmála se ironicky Sophie.
"Počkat, vy dvě jste… příbuzné?"užasla Ryana s pusou dokořán.
Sophie se postavila "Ano.. ale nevidím jediný důvod, proč bych tu s tebou měla být.."
"Ty? Snad já ne? Nebo jsem snad já zbila tebe?"
"No tak děvčata, usmiřte se, nebuďte jak děti.."
"Ztichni.."zařvali obě najednou, až pak si uvědomili svoji chybu a začali se omlouvat.
"Promiň tetičko Hex.."omluvila se Sophie.
"My nechtěli.."pokračovala Ryana..
"Za všechno můžeš ty.."sykla tiše Sophie.
Ryana se na svoji sokyni rozzuřeně vrhla a dala ji pěstí do nosu, až se Sophie zapotácela, zakopla o stoličku a upadla na udusanou, lesní zem, která tvořila podlahu v chatrči.
Hex se posadila na lavici a dívala se, jak spor mezi dívkami dopadne.. Rozhodla se, že zasahovat nebude.
Ryana se snažila dostat se z blízkosti rozzuřeného býka, a ustupovala pomalu ke stěně. Narazila do ní, a když už neměla kam ucouvnout před Sophii, schoulila se do klubíčka a čekala, že ji to Sophie oplatí.. Ale nic se nedělo.
Zalétla do vzpomínek, kdy se choulila v klubíčku před svým bratrem.. Tehdy si hráli na honičku.. Utíkala dlouhou chodbou, a bílá sukeň za ní je vlála.. Vlasy se ji pletli do výhledu, a tak neviděla, kam se řítí.. Proběhla celým západním křídlem, bez dechu se zastavila a ohlédla se po Hortovi..Byl dostatečně daleko a tak se nebála, že by ji mohl dohonit.. Nahlédla do osvětlené chodby, které ozařovali jen svíčky.. Měla strach, se vydat chodbou vstříc paní tmě, ale její bratr ji nedal jinou možnost..
Vykasala si sukně a běžela dál.. Měla výdrž, nechtěla se zastavit, protože ji bratr sliboval pětadvacet na holou za to, že slečně Olivii řekla, že má křivý nos.. Olivie začala vřískat, jak potupně ji dívka urazila, a její oddaný Hort se vrhl po slečně, která Olivii urazila.. Až ji udivilo, že její vlastní bratr se jí bude mstít, jen kvůli jediný nafoukaný dcerušce nějakého lorda Bottera.
Jen kvůli ní se začala smrtelně třást strachem, když na konci dlouhé, temné chodby uviděla jejich komorního Steava. Byl vysoký, s velkým nosem, a jeho pohled doháněl k šílenství i samotnou maminku Herminu..
Dívka, která se hnala chodbou jako o závod se zastavila, když ji Steavn okřikl "Neběhejte tu!!!", tak moc se polekala, že se dala do pláče.. Ale Hort ji tenkrát slzičky utřel a odnesl v náruči pryč.. Tenkrát mu byla moc vděčná, nejen za to, že ji pomohl, když bylo nejhůř.. Ale i za to, že ty namyšlené Olivii ukázala, že ji má Hort radši, než-li ji!
Když mu pak v zimní zahradě děkovala, a dala mu pusu na tvář, on ji na oplátku slíbil, že už se jí nikdy ani křivým slůvkem nedotkne a bude ji chránit.. A tak taky dělal, odháněl všechny nápadníky, kteří u nich zaťukali.. Jednou po mladém siru Golbertovi, sedmém markýzu z Triubullu hodil kamenem, trefil ho do oka.. a pak dostal od tatínka výprask.. Tenkrát vzlykal Hort, protože ho hrozně bolela zadnice, a nemohl si týden sednout.. Hort měl dobré srdce, i když tatínek často říkával, že je to nevychovaný mladík, co není hoden jeho majetku, ani titulu.. proto ho vydědil.. Jen za to, že slečnu Ponny dostal do jiného stavu,.. Slečna Ponny mu zaslíbila svojí ruku, ale než-li se stačili vzít, její otec ji odvezl do Ameriky a provdal za nějakého jiného… Markýze..!!
Ryana tenkrát utišovala svého bratra, který měl zlomené srdce, protože mu odvezli spolu s milovanou osobou.. i jeho jediného potomka..
Ryana si uvědomila, že vlastně není jediná, která z rodiny de Gordon přežila.. Tedy pokud se slečna Ponny nerozhodla pro potrat, ale jak svojí přítelkyni znala, nikdy by nebyla ničeho takového schopna.. Ona ne, ale co její otec?
Probudila se ze vzpomínek a vrátila se do reality.. Podívala se na Sophii, která ještě před chvilkou na zemi, ale teď utíkala z chatrče ven, jen se za ní prášilo.
"Kam běží?"podivila se Ryana.
"Píchla ji vosa.."usmála se suše Hex.
Ryana nevěřícně koukala na dívku, která se na mýtině oháněla po vzteklé vose..
"Myslíte, Hex, že už ji zlost přešla?"
Zavrtěla s úsměvem hlavou "Myslím, že je ještě víc rozčílená.."ukázala ukazováčkem ven, kde Sophie seděla v mraveništi a snažila se svoji zuřivost utišit.
Ryana se pomalu plížila ze zápraží na mýtinu, kde rozzuřená dívka seděla.
"Sophie, chci se omluvit.."klekla si vedle ní, a zahleděla se na západ slunce před sebou..
"Ne ty promiň mně.."Sophie ji podala ruku, na důkaz usmíření, a Ryana ji s úsměvem přijala..
Znovu se zamyslela, a vrátila do vzpomínek, ze svého dětství..
Seděla v otcově kanceláři, když v tom se nějaký neznámí muž vplížil přes terasu, a francouzským oknem dovnitř. Schovala se za křeslo, odkud ho bedlivě pozorovala..
Troufalí muž se posadil za otcův stůl, a hrabal se v jeho spisech, které leželi na stole. Když konečně našel ten správný, vstal a chtěl odejít..
Ale všiml si malé holčičky, které se před něj postavila, s touhou odplaty za jeho čin.
"Ale, ale… copak to tu máme.."
"Já to povím tatínkovi.."chvástala se malá Ryana.
"A co bys mu chtěla říct?"zeptal se pobaveně..
"Že jste zloděj, a že jsem vás viděla.!"
Zloděj se dal do smíchu "Už nikdy mě neuvidíš, a chtěla by si mě udat? Jak šlechetné, ale už musím jít.."chtěl odejít oknem, ale malá dívenka se mu zavěsila na lýtko, a nechtěla ho pustit.. Nakonec ji setřásl pohlavkem.
Utekla z brekem z místnosti, protože z nosu se ji spustila krev, která zloděje dobře zamaskovala.. Zapomněla na něho.. A tatínek potom o týden na to, přišel o svoje plantáže za městem.. Tatínkovi se říkalo král de Gordon, ale byl to je obyčejný chasník, který se dokázal vyšplhat do řad lordů a vévodů.. Tenkrát hodně utrpěl.. ale nepřišel o svůj těžce vydělaný palác…
Sophie se zvedla a zaťukala Ryaně na rameno "Pojď ty snílku.."
Obě se posadili na lavičku pod vysokým dubem, a Sophie si přitáhla perelínu..
"Není ti zima?"
Ryana si uvědomila, jak nevhodně je ustrojená.. Dřív by nikdy nevyšla z domu jen ve spodní košilce, ale teď ji to připadalo normální..
"Je teplí listopad.."na tyto slova se oklepala zimou, protože zafoukal studený vítr.. Fascinovalo ji, jak se na mýtině ještě zelenají drobná poupátka bílých lilií, a plno plazivých šlahounů si hrálo s kořeny a kmeny stromů..
"Nepůjdeme domů?"zaprosila Ryana, nečekala na odpověď a odešla..
Hex si povšimla zklamání, které se ji rýsovalo na tváři, ale seč se snažila sebevíc, nedokázala přečíst její myšlenky..
Sophie postavila na čaj, a pak si přisedla ke své nové přítelkyni "Ať už je to cokoli, co tě trápí… Uvidíš, že vše bude zase dobré.."
Ryana položila ztěžklou hlavu na desku stolu, a dala se do vzlykání.. Většinou své problémy řešila slzami, které by odplavili její starosti, ale teď ani to nepomáhalo.. Pořád musela myslet na to, jak ji Hort padl do náruče.. Na jeho poslední slova.. Uteč.., pořád utíkala, ale pořád ji vzpomínky doháněli a přiváděli k šílenství.. Ani neví, kde skončili její rodiče.. Když spolu s Hortem a Patricii utekli. A kde je vlastně Patricie? Která se ztratila v mlze, v lodním přístavu.. A co Maxim, je také mrtvý? Jako jeho sestra Barbara… Přála si, aby všichni, které má tak moc ráda, přežili..! Aleta s Velcomem, jak moc ji chyběla jejich milá slůvka, jejich milé pohlazení, jejich vrásčité tváře.
Hex vzlykající dívku pohladila po klepajících se zádech "Neplač.."
Utřela si slzy.. "Já mám ale strach, že nosím Ronaldovo dítě.."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama