Noc změnila vše 1.6

23. ledna 2010 v 22:29 |  The night changed everything
"Musíš přeci jíst.."domlouval zarostlí muž zamlklému Maximovi.
Ale ten jakoby neslyšel.. Obviňoval Ryanu, protože jen jejím dočiněním ho usadili do věznice.. Jen jejím dočiněním poslali Aletu spolu s Velcomem do kolonií v Jižní Karolině.. Daleko přes oceán..
Myslel, že ji nedokáže odpustit, ale v tuhle chvíli se mu po jejím úsměvu moc stýskalo..
Už to byl necelý jeden měsíc, co ji naposledy svíral v náruči.. Měla na sobě Barbařiny věci.. Možná si jen namlouval, že byli jeho sestry, ale on viděl, viděl její mrtvé, nahé tělo.. Utřel si slzu, která se mu vylila z oka, muži nepláčou, a on nesmí dát znát svoji slabost,..
Zvedl hlavu plnou starostí a podíval se do tváře starce, který seděl naproti němu "Kvůli čemu tu vlastně jsi, Fridrichu?"
"Utekl jsem přes hranice.. Německé krysy mě označili jako vraha mé milované Kory, která teď chudinka leží na dně Seiny.. a moje děti, někde sami hladový.."
Maxim se zahleděl z malého okénka na temnou oblohu, která se stahovala nad Paříží. Byla temně fialová, jako tehdy ono jezero, kde se koupal.. Utekl před tetičkou Luisou do lesa, kde se s Barbarou ztratili.. A potom je po dvoudenním hladovění našla Aleta spolu s Velcomem.. Choulili se v malé jeskyni, kousek od onoho jezera.. Tetičku Luisu už potom nikdy neviděli..

"Proč jsi tu ty?"
Maxim se nejistě usmál "Protože jsem chránil svoji milou… A oni mě odvedli v domnění, že jim něco povím, ale nepočítali s tím, že budu mlčet, jako hrob.."ušklíbl se Maxim.. Pak si přejel dlaněmi po obličeji, aby zahnal ten temný večer, kdy vtrhli vojáci na statek, a chtěli všechno podpálit, jestli jim Ryanu nevydají.. Zachovali se jako rodina. Neřekli, kde je.. Mlčeli..
"Jsi tu sám?"tázal se dál Fridrich..
"Ne, vlastně, teď už ano, strýčka a tetičku odvezli jako otroky do Jižní Karoliny.."
Fridrich přikývl "Já jsem taky s těch končin, moje dcera se tam provdala za nějakého markýze.. Neměl jsem ji pouštět.. a dát na její prosby. Ponny si to nezasloužila.."
"To je mi líto.. Já jsem si zase pozdě uvědomil, že jsem neměl brát na Ryanu takové ohledy, a utéct s ní, seč se jí to líbilo, nebo ne.."
"Všechno už jsou jen dohady.. co by se stalo, kdyby tohle, nebo tamto.. Synu, lepší je se naučit žít se skutečností, že dřív nebo později budeme vyset na šibenici.."
I to je možné, myslel si v duchu Maxim.. Otočil se na bok, a usnul.

Ryana spala přikrytá prachovou peřinou a ve snu byla malou holčičkou…
Našlapovala tiše, skrytá za křoviskem růží, co kvetli na zahradě.. Najednou se vyřítila proti motýlovi a pak dopadla na hlinitý záhon.. Dala se do naříkání, protože se jí trny zamotali do medových vlásků, a tahali ji.
"Slečno, proboha, co se vám stalo?"z branky, která oddělovala jejich zahradu, od sousední.. Se vyřítil chlapec. Postavil se nad holčičkou, která přestala plakat. Hleděla na obra, který se tyčil nad ní.. Slunce v ten den zářilo, a kolem hlavy mu dělalo svatozář…. Chlapec se usmíval, pak se sehnul a pomohl ji z té pasti, kterou na ní nastražil motýl..
Dívenka chlapce obejmula a políbila na tvář..
"Dovedu vás domů, než vás budou hledat slečno.."usmál se na ní chlapec, vysadil si ji na ramena a pak rázným krokem vyšel domu..
Maminka byla moc ráda, že se Ryaně nic nestalo.. Mladík se uklonil, a pak pomalu mizel.. Od té doby už nikdy svého prince neviděla..

Ze spánku ji probudilo řinknutí hrnce. Otevřela oči, a do rozespalých panenek se jí vloudilo sluneční světlo..
"To už je ráno?"užasla..
"Ano, dneska nás čeká práce, tak se ustrojte děvenko, ať všechno stihneme do setmění.."
Ryana vyskočila z postele, oblékla si pruhovanou, dlouhou sukni a vykoukla z okna ven.
"Kde je Sophie?"
"Už za svítání vyvedla husy na louku.."
"To jsem spala tak dlouho?"užasla Ryana..
"Dlouho děvče a neklidně.."
Hex spolu s Ryanou přecházeli lávku k louce, kde se pásli ovce.. Hex hlasitě pískla a stádo se rozuteklo do všech koutů lesa.
"Proč to děláte?"
"Vidíš támhle v potoce?"
"No ano…"Ryana vyrazila jako blesk kupředu, aby pomohla malému jehněti, co se topilo u břehu,.. Když stoupila do ledové vody, jehně se pustilo a proud ho kousíček unášel a pak potopil.. Za nedlouho na hladinu vyplavalo bezvládné, mrtvé tělíčko jehňátka..
Ryana ho vyzvedla, plakala a omlouvala se mu za to, že ho nestihla včas vytáhnout z vody,..
Hex přišla až k ní "Tomu se říká koloběh života.. Někdo skončí ve vodě neúmyslně, a zemře.. a někdo do té vody skočí jen z hlouposti. Protože ho už na zemi nic nevábí.."
Hex si přisedla k Ryaně, která plakala a objímala malé jehňátko.. "Víš jak by se musel cítit Maxim, kdyby si ho nechala samotného na této nezábavné zemi? Nemůžeš ho přeci opustit.."
"Teď už vím tetičko.."plakala Ryana, hladila jehňátko po mokré hlavičce a pevně ho k sobě tiskla..
"Béé.."jehně otevřelo oči a hlavičkou se otřelo o uslzenou tvář Ryany.
"Ale jak to?"Ryana užasle hleděla na jehně, které před chvíli nedýchalo, a teď bylo čilé, čilejší jak dříve.
"Stalo se to proto, aby ti někdo ukázal, co by si mohla mnohem lidem způsobit, kdyby si se utopila.. Ryano, opravdu ti to za to nestojí.."
"Teď už to vím, tetičko.."jehně se ji vyvléklo z náruče, a veselo poskakovalo po louce.
Hex pohladila Ryanu po hlavě "Neboj se, nic není tak zlé, jak se zdá.. Uvidíš, že Rolandovo dítě, bude jen výplodem tvé fantazie.."
"Jak ale vím, že se mi Maxim vrátí živý a zdravý.. Jak vím, že mi odpustí.."
"Musíš tomu věřit.."
Ryana se postavila, pohlédla stařence do bledé, vrásčité tváře a obejmula ji "Za všechno ti moc děkuji.. Hex."
"Vstávej.. No tak vstávej!"budil spícího Maxima strážník.
"Co se děje?"
"Nějaká pěkná panička za tebe složila aukci.. Měl by si jít dřív, než se mi tě podaří zabít."ušklíbl se Jack "Budeš mi tu chybět."plácl ho po rameni.
"No, myslíš, že ti bude chybět mariáš, který jsme spolu hráli, a ne já.."
"No, ale tvůj humor ještě víc.."
"Ty mi řekni Jacku, kde si se naučil tak dobré, spisovné francouzštině?"zasmál se Maxim.
"To víš… Léta zavírání těch nejslušnějších lidí, na jaký by si ani nepomyslel.."
"Myslíš lordové?"
"I oni k nám zavítali.. Ten co s tebou ještě dnes seděl v cele, byl markýz.. Obvinili ho z vraždy, ale zjistilo se, že to vůbec nebyla pravda.. to si na něj vymysleli.."
"No, slyšel jsem.. Vrátil se do Německa??"
"Jo, to vrátil. Chlape, už běž, nebo si to ta fešanda rozmyslí a nechá tě hnít v týhle díře."
Maxim se usmál "Měj se."
Vyběhl schody. Vrtalo mu hlavou, kdo to mohl tak být, ta slečna, která mu poskytla tak štědrý dárek v podobě propuštění. Pokud si dobře pamatoval, nikoho v Paříži neznal.
Přemýšlel, kdo by na něj mohl tak čekat, ale ať přemýšlel sebe víc, na nikoho nepřišel.
Když se blížil k východu, úplně zkoprněl na místě. Zůstal stát překvapený ve dveřích a hleděl na upravenou dámu. Měla dlouhé, karamelové šaty, pošité korálky. Obepínali její štíhlí vosí pas a úzké boky. Přes holá ramena měla přehozený kožíšek a na hlavě zimní pletenou čepičku, usazenou mírně na stranu, tak, aby vynikl její účes. Na rukou měla rukavice, a v jedné ruce svírala bílou lilii.
"Teto Luiso?"zeptal se tázavě Maxim.
"Ježíšku, Maxime, ty si ale vyrostl. Ta těch dvacet pět let, co jsem tě neviděla jsi se změnil v nepoznání."usmála se.
"Ty si se nezměnila vůbec, pořád krásná a elegantní, jako před dvaceti pěti lety.."
"Ou, ty lichotníku.."začervena se.
"Žádné lichotky, čirá pravda."nabídl ji rámě "Můžu tě vyprovodit ven?"
"Samozřejmě, když uvidějí mě, takovou starou vykopávku, s tak elegantním, mladým mužem…"mrkla na něho.. "A jak ses celá ta léta měl?"
"Onehdy, kdy jsme se ztratili s Barbarou v lese.. Nás našel statkář jménem Velcom Satun, s krásnou Aletou.. Měli jsme se dobře, ale od té doby, co se vše zvrtlo, a všichni se začali ohánět po Hugenotech, jde to hodně z kopce.."
"Kde je Barbara?"zeptala se Luisa "Je tu někde s tebou?"
Maxim se zastavil a pomohl Luise do kočáru, který čekal před branami věznice.
Posadili se, Maxim se podíval z okna "Bohužel.. Když to všechno vypuklo, byla skrytá bezpečně v domě po našich rodičů, a já jsem se skrýval v armádě.. Ale ta hloupoučká utekla, a ztratila se.. Dřív než jsem ji stačil najít.. Někdo ji chladnokrevně zabil.."
Luisa popotáhla "To je mi strašně líto.. Barbara byla tak skvělé děvče.."Rukavičkou si utřela slzu "Musí to být těžké.."
"Ano, je a moc, pro nás, pro všechny..Aletu a Velcoma zatkli tak jako mě.. Hledali totiž na statku princeznu Ryanu, tedy.. Myslím, že to byla princezna, ale nikdo ji tu nezná.."
"Zadrž, myslíš dceru zámožného plantážníka Rya a Hermíny?"
"Je to možné.."povzdechl si Maxim "Nevím, kde ji je teď konec, snad se schovala.."
"Josefe, jeď prosím tě, ať jsme odtud co nejrychleji pryč."
"Ano paní.. Jak si přejete, má paní.."mrkl na ní přes rameno kočí, práskl bičem do páru černých koní a kočár se rozjel.
Kodrcali se po kamenné cestě "Slyšela jsem, že Aletu s Velcomem poslali do jižní Karoliny?"
"Jak to všechno víš?"
"To víš, styky s těmi nejutajenějšími muži v Paříži.."
"No, ale bůhví, kam je ta loď vůbec odveze.."
"Nikam."usmála se Luisa.
"Jak to, že nikam?"
"Protože teď pracují u mě, Aleta je skvělá kuchařka, a Velcom pracuje jako údržbář koní.."usmála se prostě Luisa.
Maxim nevěřícně zavrtěl hlavou "Tenkrát si to nezvládla, ale koukám, že ses tetičko změnila k nepoznání.. Jen ta milá tvář a laskavé slovo je pořád stejné.."
"A to je dobře?"zasmála se Luisa..
"Co myslíte, Josefe, je to dobré?"zeptal se Maxim, který si všiml, že je Josef poslouchá..
"Moc dobře.. Víte pane, ale myslím si, že kdyby nebyla tak milá.. nikdo by ji neošidil o tolika peněz.."
"Josefe, to už jsme si přeci vyjasnili.."
"Ale já jen paní říkám, kde děláte chybu.."
"Josefe!"
"Promiňte, plně si uvědomuji, že za pravdu se člověk zlobí.."
Maxim se smál.. Přihlížel k hádce, v které měl poslední slovo Lusisinin kočí..
"To ti jen tak neprojde.. Tentokrát ne.."smála se teď už Luisa, když Josefovi vyhrožovala.
"Tetičko.. Říkala si, že znáš plantážníka Rya?"
"No, znala jsem.. Chudák Hermína, ovdověla.. Rya někdo otrávil.. Našli ho mrtvého v jeho vlastní pracovně.."
"A jak to, že se po nich nevrhli vojáci?"
"Děti jim utekli.. Ryo sváděl vinnu na svého syna. Který je prý k tomu donutil, ale myslím si, že neměl pravdu.. Ryo vojáky podplatil.. se svým majetkem si to mohl dovolit, ale děti mu přerostli přes hlavu, a šli protestovat spolu s Gespartem."
"Máš to celý v malíčku.. a Hermína žije?"
"Byla u mě, než se rozhodla odjet z města.. Jela za svým bratrancem Erikem, který bydlí někde v Anglii.. Mám takový pocit, že nemohla snést ty lži a pomluvy u dvora.. a proto se radši vzdala.."
Kočár zastavil.. Stáli před velkým, městským domem. Maxim vystoupil a pomohl Luise. Pomalu a mlčky vyšli chody, které vedli k hlavnímu vchodu a uvnitř jim otevřel komorník. "Vítejte paní."uklonil se a pak rychle zavřel.
 


Komentáře

1 graphc-terula graphc-terula | Web | 23. ledna 2010 v 22:31 | Reagovat

jee to je pekne..!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama