Noc změnila vše 1.8

23. ledna 2010 v 22:30 |  The night changed everything
Maxim se na tetičku usmál, natáhl ruku pro Luisinu, políbil ji "Tetičko, ta zarytá špína je opravdu nesnesitelná, půjdu se umýt a pak si v klidu o vše popovídáme.."
"No tak Maxime, nemůžeš mě tak dlouho napínat."
Koutky úst se mu zvedli pobavením "Ale to víš, že můžu.. Kde tu máte koupelnu.."
Luisa protočila panenky, postavila se a vyzvala ho, aby ji následoval.
Maxim si svlékl košili, hodil ji na velký, proutěný koš, kde bylo špinavé prádlo.. Podivil se, že skladují oblečení tahle, ale proč ne.
Sklonil se nad velkým umyvadlem, opláchl si obličej a pak napěnil plnovous. Uchopil břitvu a jemnými tahy přejížděl po tváři.
Vypadal opravdu k popukání, s plnovousem, neumytými vlasy.. Takže když se konečně položil do horké lázně, připadalo mu to jako rozkoš..
Připadal si jako opravdu vznešená žena, čuchl si ke své pokožce, kterou umyl Luisininim mýdlem.. Voněl po liliích? Nebo snad růže? Na to se tetičky bude muset zeptat. Jediný co věděl bylo, že je to opravdu hrozný smrad!
Sluha mu donesl kalhoty a bílou košili.
"Pane, nechcete zkusit moje mýdlo?"ptal se pobavený komorník.
Maxim se zasmál "Vím, že to nevypadá nejlíp…"
Komorník ho zarazil prudkým gestem ruky "Pšt.."
Oba se zaposlouchali…
"Ale Maxim bude můj.."pištěla Jessika.
"Proč musí být všechno jen a jen tvoje? A je to tvůj bratranec…"
"No a? A ke všemu nevlastní… Angelika si také vzala svého bratrance.."hučela Jessika.
Clarysa se napřáhla, a pokojem o stěnu dál se rozlehl dunivý pleskanec.
"To se bijou?"smál se Maxim.
Komorník přikývl "Pořád, a jen kvůli maličkostem.."
"Myslím, že Luisa říkala, že je Clarysa pod čepcem?"
"No.. Je i není, ten její totiž leží v nemocnici se štěpinou v zadku.."
Maxim se pobaveně rozchechtal, ale jejich veselí ukončilo zaklepání na dveře.
"Maxime, ty se tu bavíš s komorníkem??"podivila se Luisa Maximovým způsobům..
"Tetičko, měla by si vědět, že nemám žádnej titul jako vy.. Mylady.. Omluvte, nás obyčejný lid.. Myslím, že budeme udělat pořádek mezi severem a východozápadem.."
Luisa na něj nechápavě hleděla, ale pak ho uchopila za lem košile "Žádný pořádek mezi severem nebo co tu tu plácáš.. Dole čeká lady Samantha, a chce tě vidět… Svého jediného vnuka, jak říká.."zvýraznila jediného, pak si vykasala sukně "Mileysi, dejte postavit na čaj.." cupitala skoro neslyšně zpátky dolů po schodech.
"Luisóóó… Prosím tě.. Co to je?"ptala se lady Samantha znechuceným hlasem, když nakoukla do proutěného koše. Upravila si černou paruku, která ji zakrývala už dávno prošedivělé vlasy a vycházkovou hůlkou šťouchla do jedno z mnoha barevných klubíček koťat..
"Ach matko, prosím vás, posaďte se… Vždyť ještě chudáci utrpí újmu na zdraví, či snad psychice.."neodpustila se Luisa, které se nelíbilo, jak její matka šťouchá do koťat..
"Ó dcero, myslím si, že by ses ke své stárnoucí matce měla chovat z úctou.."řekla svým zdlouhavým přízvukem, posadila se do křesla a dlouze si upravovala sukno "A kde je můj malý Maxímek.."
Maxim chtěl právě vstoupit do salónku, ale když to slyšel, otočil se na patě, schoval se za točivé kamenné schody a ruku položil na chvějící se ústa smíchem, které ho právě zaplavilo.
"Co tu děláte lorde?"smál se Mileys, když procházel s podnosem a čajovníkem kolem schovaného Maxime, který se svíral v křečích smíchu.
"Mileysi, nedělej si starosti… Musím tě o něco požádat.. Můžu?"strčil ruku pod podnos, který Mileys pevně držel "Půjčíš mi ho?"
Mileys se s obavami nejdříve zdráhal, ale pak svolil a podnos Maximovi předal.
"Přál si tu někdo čaj?"Maxim vběhl do salónku, div konvici s čajem a šálky s podšálky nesvrhnul lady Samanthe do klína.
"Co to děláš, ty..ty..ty nemehlo!"osopila se Samantha, prudce vstala a vyrazila mu podnos s rukou. Pak se pohoršena obrátila na svoji jedinou dceru "Copak si nemůžeš dovolit zaměstnat nějakého pořádného sluhu? A ne..tady toho cucáka..?"
Luisa se usmála, pak se obrátila k oknu "Už je tu váš vnuk, maminko.."řekla ironicky.
"Krom tohohle holomka, co mi málem zneuctil klín, tu žádného jiného výrostka nevidím.."řekla odměřeně.
Luisa se otočila a uličnicky mrkla na Maxima, který se skláněl nad čajem a zkoušel se dát do pořádku.. Pak si všiml Luisininýho pohledu. Postavil se a důležitě si odkašlal.
"Och, lady Samantho, babičko, jak dlouho jsme se neviděli..?"řekl s úšklebkem.. Lady Samanthu měl rád, ale babičku radši. Na něj jediného, z klanu de Merdi byla jaksepatří ještě milá.. Matku nenáviděla a otce? Toho pohřbila ještě dříve, než to stačila udělat jeho manželka..
"To.. to jsi ty?"vykoktala překvapená lady Samantha, pak se opět otočila ke sví dceři a začala ji plísnit jako malého haranta "To nemáš na pořádného sluhu? To musíš, chudáčka mého Maxíka zaměstnávat tak otravnou prací?"
"Sklapni matko!"zaskučela Luisa. Nervy, které byli napnuté jako struny se rázem přetrhli "Chceš mi začít dělat přednášku jako posledně?! To ve svém domě nestrpím!"chytla se za boky, zavrtěla hlavou a pak si dupla "A ven.. Ven, než se jedné z nás něco stane.."sotva dýchala, když usedla do křesla. Popadla kus novin, co ležel na stolku a začala si ovívat zarudlé tváře.
Avšak tím to všechno neskončilo..
"Chceš vyhnat svoji matku? Ta, co ti dala život a vychovávala tě?"užasla pohoršená lady Samantha.
Maxim chytl babičku za ruku "Snad abychom šli.."řekl provinile.
"Ty za nic nemůžeš, a nikam nepůjdu, dokud mi tahle žena do očí neřekne, čím jsem ji proti sobě poštvala? Snad ne tím, že jsem ji vždy dala to, po čem toužila.."rozkřikovala se.
Maxim si připadal nedůležitý, nechtěl poslouchat, jak se ty dvě navzájem očerňují a tak udělal to, co udělat měl "Lady Samantho Ollyn de Sarthy.. Myslím, že lady Luisiana by si šla ráda lehnout, není ji dobře a vaše přítomnost ji moc nepomůže.."
Lady Samantha se zalkla "I ty.. Mě vyháníš, můj jediný vnuk.. a.."
"Ne babičko.. Jen si nepřeji.. Aby došlo k další roztržce, kvůli které byste opět nezakopali sekyru příměří… A myslím, že nechceš umřít sama, bez rodiny a přátel.."jeho železný stisk zesílil a lady Samantha pochopila, že není důvod odporovat.
"Tím to ale milá lady Luisianno Samantho de Sarthy ale neskončilo, to mi věř.. Takové hrubé zacházení, s člověkem mého postavení.. Toho budeš trpce litovat.. Už nikdy v životě, nikdy, rozumíš?! Nepřekročím tvůj práh.."srdce se ji zastavilo při poslední větě, která ji uvízla na jazyku "Proklínám tě ty nevděčnice nevděčná.."

*****************************************************
"Položili jsme ji se Salltonem na válendu, ale ještě neotevřela oči.. Nevím, co s ní, chudinkou bude.."slzela Sophie nad lůžkem její nejlepší přítelkyně. Dřív si myslila, že ji bude až do soudného dne nenávidět, ale během společných dnů, co spontální a nezávislou dívku poznala pochopila, že je pro ni nepostradatelná, jako sůl pro solenku. Ryana nebyla jen nevšedně krásná světlovlasá dívka, ale i chytrá a zábavná.. Ještě za tu dobu, co zde na Fillstnové louce žila, nejevila žádné známky nafoukanosti a povznešenosti. S každým s kým přišla do styku jednala s laskavostí a pílí.. Až teď, kdy vážně pochybovala, že by se po tak prudké ráně do hlavy mohla ještě probudit, litovala okamžiku, kdy ji po Juguesovým navedením zmlátila.. Den co den, od té chvíle, co se usmířili hledala náznaky nenávisti, ale marně.. Jakoby na její čin, kterého upřímně litovala, zapomněla..
"Salltone, jasně jsem ti řekla, že nemáš z té půdy slejzat,.."zalamentovala Hex.
"Ale to vůbec nebyla jeho chyba…."až teď si Sophie uvědomila svůj pod řek, a to, že vlastně udala Ryanin bláznivý nápad..
Hex se zarděla vzteky "Jasně jsem vám zakázala na tu půdu jen prstí strčit.. Jste jak malé, neposedné a neposlušné děti, co nemají rozum.."
"Tetičko, Sallton je tou příčinou?"mrkla na mladíka, který se krčil na lavici a ujídal makové buchty.. Zjev měl spíš dívčí.. Lícní kosti byli jemně podbarvené narůžovělým nádechem, ústa měl příkře vykrajované, rudě červené, a nosík byl malý a skoro neznatelný.. Ale i tak, ji nejvíce zaujali jeho zářivě modré oči, které byli lemované dlouhými, ostře černými řasy a klenutým obočím, které dodávali celému obličeji dětský zjev.. Ale že to není dítě, ji usvědčilo jeho čerstvě oholené tváře…
"Moc dlouho si ho prohlížíš.. Jak sis mohla už dávno všimnout, je němí jako ryba na suchu.." podotkla pobavená Hex, Sophiiním zkoumáním..
Sophie se začervena až ke kořínkům vlasů, to protože Sallton zvedl pobaveně hlavu a koutky mu vylétli posměšně nahoru.
Odvrátila od něj pozornost a plná strachu o svoji přítelkyni se zeptala "Bude žít?"
Hex se usmála "To víš že jo.. Posaď se, musíme si o něčem důležitém promluvit.."
Ryana se probudila, neotevírala oči.. Víčka měla ztěžklá a hlava ji bolela, jakoby měla v mozku míč, který vytvářel ty strašlivé vibrace..
Důkladně naslouchala dunivému rozhovoru mezi dvojicí, která se snad bavila o ní..
"Můžeš mi říct, co to do tebe tenkrát vjelo? Když jsi chudáka Ryanu málem umlátila k smrti..?"
Sophie se nadechla "No.. Jugues s Ronaldem mě navedli.. Neříkám, že jsem na to nepřistoupila dobrovolně, ale to jsem nevěděla, že je Ryana… Tak dobré děvče, které mi přiroste k srdci.. Věř mi, že toho moc a moc lituju.. Jugues proto, že by jinak řekl, že…"odmlčela se, pak se podívala na spící Ryanu a dodala "Ronald chtěl tu chudinku dostat do postele, a já jsem mu v tom pomohla.."povzdechla si zklamaně.
"Holka nešťastná.. Doufám, že už to nikdy neuděláš..!"
Hex byla jako starostlivá matka, které po dceřiným vyprávění došla řeč, a tak se zmohla jen na skromnou prosbu..
Sophie otevřela pusu, chtěla něco říct, když v tom se ozvalo Ryanino tiché zakašlání..
"Hex, vím, že Sophie to už nikdy neudělá, a dozajista mi pomůže zbavit se tý dotěrný krysy, Ronalda.."
"To víš, že jo.. Sestřičko.."usmála se Sophie.
Po oslovení ,sestřičko´ Ryanu zamrazilo v zátylku, přeci jen nemá všechno ve svém životě v pořádku.. Opět upadla do zoufalství, které se ji šířilo po celém těle jako mor.. Dá vše dohromady? Odpustí ji Maxim? Odpustí ji rodiče? Tak takové otázky ji tížili dnem i nocí.. Ale doufala, že už se co nevidět dozví odpověď.. A že přestane myslet na vysněného prince z dětství.. Tedy pokud ona sama není ještě dítě?!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama