Noc změnila vše 2.0

23. ledna 2010 v 22:31 |  The night changed everything
"Jste v pořádku slečno?"
"Paní, ano jsem děkuji.."usmála se Ryana na kočího, který ji po prašném povětří pomáhal z kozlíku dolů.
Hex vyskočila z kočáru "Ach dítě, jak jsem se polekala, jsi v pořádku..?"tázala se znovu.
Dívka přikývla, upravila si ušpiněnou sukni a shrnula si z obličeje vlasy, které se ji spustili z uzlu, který měla na temeni upevněný.
Sophie vyskočila Salltonovi do náruče a zasmála se. Byla šťastná, konečně s ní nebylo zácházeno tak hrubě, jako tehdy, když vlezla do postele tomu hrubiánovi Juguesovi. Rozhodla se, že poví pravdu ještě před svatbou, a tak se na nákup vydala se Salltonem sama.
Hex si upravila bílý čepec na své hlavě a koketně se usmála na postaršího prodavače horkých kaštanů. Pak se otočila zpátky ke své svěřenkyni a nabídla ji rámě.
"Tetičko Hex.."smála se Ryana "Mladou dámu, vdanou.. Nikdy nevede starší žena, nýbrž její manžel.. Tak to praví etiketa, tedy pokud si dobře pamatuji matčina slova.."rozhlédla se po velkém náměstí a zrak ji padl na Jakubiánský kostelík z 10.století.
"Myslíš, že právě tam by si našla pochopení u kněze?"četla ji Hex myšlenky.
Ryana přikývla "Kněz mi snad poradí, jak dál naložit se svým životem…"
"Holčičko moje.."Hex ji políbila do vlasů "Běž sama, ano?"
Přikývla, a už předem se modlila, že to nebude její poslední cesta do kostela. Hlavu skryla černou kápí, a vydala se po rušné cestě ke kostelu.
*********************************************************
Sophie se držela Salltona jako klíště. Nejedna ruka ji plácla po zadnici a opilecké řeči nebyli také zrovna k světu. Sallton ji vzal na dobrý oběd v hostinci u Zlatého kordu, posadili se ke skupince mladých lidí a nechali si přinést suchary s italskou omáčkou.
"Uvidíte drahá, že vám budou chutnat.."mrkl na ni Sallton, uchopil ji za konečky prstů a pohrával si s nimi.
Sophie přikývla.. Zahleděla se zakouřenou místností až na druhý konec a chvíli přemítala, kdo by mohl být ten mladík, co si k nim razil cestu.
"Znáte ho drahá?"zeptal se Sallton, který shledal mladíka velice přitažlivým. I jeho snoubenka z něj hodnou chvíli nespustila oči.
"To je přeci Maxim.."
**************************************************
Maxim se prodíral hloučkem opilců, co padali samou opilostí ze židle, a znemožňovali mu přístup ke své dávné přítelkyni Sophii. Už z dálky na ni mával, aby si ho všimla.
Upevnil si sametový, tmavě modrý kabátec a rozepnul límeček u krku. Tohle nóbl oblečení, do kterého ho navlíkla jeho komorná Elffina se mu zdálo moc upnuté, ale podle jeho dámské společnosti.. Vikomtky Elizabethy Mayersové mu to prý nevýslovně slušelo.
"Och, Maximéé.."Sophie vyskočila ze židle a nechala svoji skutečnost sedět s otevřenou pusou u hrubého stolu, kde plála slabá svíce.
Maxim objal svoji přítelkyni a nestačil se divit, že právě ji potká v Paříži.
"Mysleli jsme, že když vás tenkrát odvedli, že už vás nikdy neuvidíme, ale jak vidím, dlouho jste nelenil…"pokukovala přes jeho široká statná ramena a snažila se dohlédnout na jeho společnost.
"My? Je tu snad i Ryana..?"zeptal se celý nesvůj… S pocitem vinny, že sem svojí mladou sousedku vzal, se otočil a běžel se omluvit..
"Elizabetho, omluvte moji troufalost.. Nejsem ve vyšší společnosti dostatečně dlouho, abych věděl, jak ukončit večeři, na kterou jsme sem přišli… No, udělám to po svým.."ušklíbl se, zaplatil hostinské, nabídl slečně Mayersové rámě a vyvedl ji z hostince k jejímu kočáru.
"Jak si dovolujete.."spustila dotčená Elizabetha.
"Moc se vám omlouvám, ale musím se hned vrátit zpátky do hostince.."
Vikomtka si nastoupila do kočáru a vztekle zaklapla dvířka. Maxim poručil kočímu, aby slečnu Mayersovou odvezl domů, otočil se na patě a vrátil se za Sophii.
"Kdo je to drahá?"ptal se pomatený Sallton.
"Ten pravý.."usmála se Sophie, které zaplavilo štěstí, že se vrátila láska její nejlepší přítelkyně.
Sallton povytáhl nechápavě obočí "Váš?"
"Ale co vás napadá, vy jste můj pravý přeci, to je ten pravý naší malý Ryany.."
Mladý snoubenec se usmál na svojí snoubenku a pak s kabátce vytáhl malý, stříbrný prstýnek..
"Chtěl jsem vás poprosit, zda byste nosila na důkaz naší lásky tento zásnubní prstýnek.."
Sophie oběhla stůl a vrhla se mu do náručí "To víte že ano.."
Z radostné chvilky je vytáhl Maxim, který si odkašlal "Sophii, a kde najdu Ryanu?"
*******************************************
Ryana se blížila k bráně kostela, zaklepala železným klepadlem a čekala, až se někdo objeví.
Dlouhou dobu bylo jen ticho, ale pak se ozvalo spěšné klapání kroků.
Brána se otevřela a z malé škvíry mezi zárubní vykoukla tmavovlasá hlava "Dnes ne.. Nechoďte sem mylady."
Ryana byla neústupná, položila ruku na dřevěné křídlo brány a zatlačila do něj "Prosím vaše velebnosti, je to velmi důležité.. Musíte mi pomoci.."sípala potichu.
Kněz chvíli váhal "No.. Tak dobře, honem.."zavřel za dívkou vrata a zaklapl petlici.
"Jsem vám tak vděčná Herolde."
"Vaše matka se mi svěřovala, že když bude nejhůř, že se dozajista ukážete, mám vám vyřídit pozdrav… a smutnou správu… Ale teď rychle pojďte, než si nás všimne kněz Jan, byli by z toho akorát nepříjemnosti."
Popohnal mladou dívku ke spěchu… V kostele bylo ticho, jen sem tam přeběhla přes síň myš.. či velká, huňatá krysa.
Ryana si v Heroldově komůrce sundala kápi z hlavy a vyprostila ven zlatavou kadeř.
"Jste krásnější a krásnější.. Posaďte se.."odhrnul z postele knihy a sám se posadil naproti dívce.
"Neukázala se tu Patricie?"
Kněz zavrtěl hlavou "Ne… Od oné noci, co jste se tu ukázali ještě s bratrem naposledy, jsem mluvil jen s vaší matkou.. Nenapadá mě jediné vysvětlení, proč jste vlastně utekli? Vždyť jste vždy chodili každou neděli na mši a dodržovali katolické zvyky..a.."
"Nebylo jiné možnosti, než pomoc těm, co naši pomoc potřebovali.."utišila ho Ryana, rozepnula si dlouhý plášť a potichu pokračovala "Víte co se stalo Hortovi?"
Kněz přikývl "Ještě je tu jedna věc… Váš otec, někdo ho otrávil…"
Ryaně se rozklepali kolena, přitiskla si ruku k puse a dala se do hlasitého vzlykání.. Slzy ji tekli proudem, když ji došlo, že ty neřádi vybili její rodinu..
"Mamin-minka žije?"koktala poplašeně.
"Ano.. Nedávno se vydala za svým bratrem do Anglie.. Holčičko moje, musíte být silná, a teď mi povězte, proč jste sem za mnou vlastně přišla…"
"Vlastně už to není důležité.. Promiňte, že jsem vás rušila.. Cestu znám… Sbohem.."líbla ho na vrásčité čelo, pak vyběhla z komůrky a její spěšné kroky se nesly ještě dlouho ztichlým kostelem.
Uplakaná si před kostelem upevnila na hlavu kápy a pak se prodírala davem ke kočáru. Po cestě zavadila o koš s jablky, který se vysypal na zem..
"Ty ničemo…"řval prodavač. Pak se rozeběhl za viníkem nehody a křehkou Ryanu strhl k zemi.
Z hlavy se ji stáhla kapuce a ven na boží světlo se dostali její dlouhé vlasy… Avšak prodavač si nevšiml, že muž je vlastně ještě skoro dítě a k tomu dívka a zasadil ji tupou bolest do čelisti, až z toho dívka upadla do bezvědomí.
Lidé se sešli kolem nehody a drbali. Klepy se nesli po celém tržišti a ne jedna pusa zůstala otevřená dokořán, když zjistili, že prodavač zbil dívku.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama