Slunečnice

22. února 2010 v 17:30 |  Sunflower


Argema- Všední den
******************
"Kde jsou?" Vybafla jsem naštvaně na bratra, který stál a šklebil se. "A kdo jako?" zeptal se nechápavě. Vykulila jsem oči a pěstmi mu začala bušit do hrudi "Řekni mi, kde jsou!"
"Spíš kde je, ne?" Chytil mě za zápěstí. "Kdo?" bafla jsem naštvaně. "Že by Tom?"
"Tsss.." uraženě jsem se mu vytrhla a odkráčela do kuchyně. Sedla jsem si ke stolu a pěstí udeřila do desky "Krucinál!" Dveře se pootevřeli "Jeli do kiosku, pro rohlíky..."
"Kdo všechno?" Zrudla jsem, to když jsem si uvědomila, že je na mě zřetelně vidět, jak ho toužím vidět. "Tom, Lenka..." Začal vypočítávat na prstech. "To jsou ale jen dva!" Zasyčela jsem. "Víc jich taky nejelo.." "Cože?" Zděsila jsem se. Už, už jsem viděla Lenku v Tomově náruči, když v tom se znovu otevřeli dveře do malé kuchyňky našeho kolejního bytečku a objevila se skleslá postava Leničky! "Co je?" Vybafla, když postřehla můj a bratrův tázavý pohled. Obešla jsem jí a zamířila do potemnělé chodbičky, která vedla po příkrých schodech na dvůr za starým domem. Ještě než jsem vyšla z chládku chodby na dvůr, slyšela jsem bráchu, který se s Leničkou něčemu smějí. Tak ať! Ať jdou třeba k čertu... Pomyslela jsem si v duchu a sedla si na lavičku pod vysokou třešní, kterou okupovalo milion včel... Bzzzzzzzzz... Bzzzzzzzz...
"Au! Aúúúú..." zaskučela jsem. Chtěla jsem se odtamtud dostat co nejdříve, ale lem bermud se mi zasekl o hřebíček lavičky a přišpendlil mě na místě, jak v betonu. "Aúú..." úpěla jsem a slzela. Včely mě obsypali jako včelí královnu a jedna střídala druhou v předhánění, která z nich si do mě bodne dřív. Myslela jsem, že je to snad konec! Vzhlédla jsem k zářícímu kotouči slunce, které jsem měla vysoko nad hlavou a škubla sebou silněji, až se ozvalo trhání látky, a já se na dvorečku, který byl strčený mezi ubytovnami, ocitla skoro nahá. Tak a teď si na mě určitě smlsnou! Dlouho jsem se nezdržovala a s opuchlýma očima od pláče, nevidící, jsem zamířila pryč od třešně.
"Ááá..." zakopla jsem o vyčnívající kámen z úhledného chodníčku a spadla na zem. K čertu se vším! Oddaně jsem zůstala ležet se spánkem na krajíčku. Pomalu jsem zavřela oči a už jsem ani nevnímala bzučení včel, natož kroky, které se od korodující branky blížili rychlým tempem ke mně.
"Kris! Sakra..."
- Achjo, zatracená alergie!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama