Duben 2010

Svatba na dvakrát >> 1.2

13. dubna 2010 v 17:53 Svatba na dvakrát (SND)
**Žena má spíše důvod hněvat se na muže, že ji neuspokojil,
než muž na ženu, že mu nebyla po vůli.**
.
.
.
12.kapitola
"Myslíš, že se opravdu naštvala?" zeptal se Alex a rukou si zastínil výhled, aby dohlédl až k nedalekému altánu. "Nějak jsi nám vyměkl…" postěžoval si Alec a dloubl Cyrila do žeber. "To už jsem tu jen já normální?!" Cyril šokovaně otevřel pusu. "Co to meleš za žvásty? Chceš jednu koupit?" pohrozil mu pěstí. Alex se potyčky ihned chytil: "Dobře si to rozmysli! Jsme dva." rozchechtal se, když si všiml Alecových rozpaků. Ruce měl zatnuté v pěst a kloubky bílé jako stěnu. V obličeji mu naskočili červené skvrnky. "Však vy ještě uvidíte." povzdechl si a společně s bratry se rozesmál. Vůbec mu nevadilo, že je nejmladší, ba naopak. Když chodil do učení, měl o zábavu vždycky postaráno. Jen slovíčko stačilo a už se za něho bratři rvali jako lvy. Cyril vyskočil na dřevěné molo a dlouhými, vláčnými kroky došel až na konec, kde ze sebe shodil dlouhý kabát a černé boty. "Alecu, Alecu! Stejně nemáš pravdu." "V čem?" podivil se mladík. Alex strčil do Cyrila, který se zakymácel, ztratil rovnováhu a pak se žuchnutím dopadl do rozbouřeného moře. Voda se zpěnila a za nedlouho se z vln na hladině objevila Cyrilova hlava. "Nebo sis to snad rozmyslel a už nechceš být knězem?!" Rozzuřený Alec se nezdržoval odstrojováním. Rozeběhl se a skočil za bratrem ukázkovou šipku. "No počkej!" Alex je pobaveně sledoval, jak dovádí. Padla na něho nepoznaná melancholie. Asi opravdu vyměkl… Otočil se na patě a nedbaje kapek se pomalu vydal za svou snoubenkou, kterou spatřil se svojí sestrou na útesu s vyhlídkou.
"Paulo?" Otec se objevil z nenadání v hale. Čapl ji za loket a dotáhl ke schodům. "Už jsi zase byla s tím pobudou?!" řekl podrážděně. Obrátila oči v sloup a bolestivě sykla: "Ne!"
"Takovouhle tě neznám." hlesl tiše. "Kdyby tě jen viděla maminka."
"Taky tě otče neznám s tak špatnou náladou." špitla Paula a posadila se na schody. "Pochop, já Coopera miluji!" zavrtěl nechápavě hlavou a Paula se jen divila, že ji nezačal poučovat o tom, jak by si zkazila život s obyčejným kočím, který je teď navíc ještě bez práce. Viděla, že to nikam nevede. S povzdechem se zvedla a vydala se po schodech vzhůru. "Až se vyvztekáš, přijď prosím do mé pracovny. Probereme to, co jsme včera nestihli." oznámil jí lord Hewitt, který jí dosud propaloval pohledem od paty kamenného schodiště. Němě přikývla a jako tělo bez duše se vydala do svých komnat.
Když za sebou uslyšela zaklapnout dveře, v mrákotách se svezla do velkého ušáku a nohy natáhla na podpěrku naproti. Zaklonila hlavu a zavřela oči. Večer se čekáním nevyspala, zbytečně! I brek, který po půlnoci dusila s hlasitými vzlyky v polštářích. Po chvíli usnula a její černý sen doprovázel muž, který slíbil že přijde, ale neudělal to… Bylo jí špatně! Bolela ji hlava, a proto snad byl její sen tak hektický. V jednu chvíli rajtovala na koni a v druhé chvíli se skláněla nad kolébkou a v ruce držela dva uzlíčky malých dětiček.

Svatba na dvakrát >> 1.1

13. dubna 2010 v 17:07 Svatba na dvakrát (SND)
**Život je neustálým přizpůsobováním vnitřních situací vnějším.**
.
.
.
11.kapitola
"Kam to jdeme, milady?" šeptala Katarina, když ji Lara ještě před úsvitem vytáhla z její komůrky. Lara si dala prst přes rty a ukázala na schodiště končící v hale. "Na tak, Katarino, nezdržuj!" pobídla ji. Katarina pochopila, že chce Lara utéct. Když došli do stájí, zůstala Katarina stát ve dveřích, zatímco její paní pokračovala v cestě. "Katarino!" okřikla ji, když zjistila, že ji nenásleduje. "Tohle není správné, má paní. Nechtějte po mě, abych jela s vámi." žádala ji Katarina.
Jenže Lara byla neoblomná, opařila Katarinu přísným pohledem a prudce kývla hlavou k jednomu z koní. "Pojedeš se mnou za sestrou! To je rozkaz." oznámila jí. Katarina si povzdechla, svěsila hlavu a došourala se ke koni.
"Není to zas tak strašné." prohlásila Lara, když vyjeli z nádvoří. Katarina pokrčila rameny a pobídla koně do cvalu.
Přibližně po hodině jízdy se zastavili, aby si odpočali. Katarina podala Laře krajíc chleba a kus sýra. "Omlouvám se, nic lepšího bohužel nemáme." omlouvala se. Lara přikývla a s chutí se do chleba zakousla. "Neboj se, Katarino. Podle Angely budeme na panství bratra lorda Willise do setmění." Katarina přikývla, ale v duchu si myslela své. Navíc, jak mohla Lara vědět, co je s Angelou?
Když dojedli, znovu nasedli na koně a jeli dál.
"Laro!" zakřičela vztekle Paula. Lord Colby, kterého výjimečně na své tvrzi ubytovala, jí právě oznámil, že lady Bowelová není k nalezení. "Díval jsem se všude." řekl Max odměřeně. "Já tu holku namouduši přerazím!" zavrčela Paula. Max skryl úsměv mírným odkašláním. "Vyptával jsem se mezi služebnictvem, ale nikdo nic neví. Tedy až na jednu malou dívenku." usmál se. "Povídejte." vybídla ho Paula a znechuceně se zakousla do topinky. "Jmenuje se Kate a říkala, že chodí pást husy." mávl Max rukou. "Proboha, nenapínejte mne!" bouchla Paula nervózně do stolu. "Prý slyšela lady Laru mluvit o tom, že jede za svou sestrou." řekl s hraným nezájmem. Paula se prudce postavila, čímž převrhla pohár s mlékem. "Za Angelou. A vy tu jen tak sedíte? Jeďte ji hledat!" křičela zmateně. "Pojedu," ujistil ji. "Je jen jedno místo, kam by mohl lord Willis s lady Bowelovou odjet; na sídlo svého bratra." "Lara ví, kde to je?" zeptala se udiveně Paula. "Samozřejmě, že neví. Netuším, jak to dělají…" "Dělají co?"