J'aime ce que vous

29. května 2010 v 22:51 |  Si vis amari, ama
Zarmouceně pokrčila rameny. "Není…" hlesla tiše a dosedla na lavičku, které ozařovaly paprsky slunce, hned vedle svých dvou dobrých kamarádek. Ty se soucitně na přítelkyni usmáli a sklopili oči k zemi. "Je mi zle…" hlesla dívka a tvář skryla do dlaní. Její kamarádky s ní chtě nechtě souhlasily.
Ovzduším se linula vůně cukroví a také spáleného cukru. Decibely vyhrávaly nejnovější song Lady Gaga a polonahá těla děvčat se pekly ve stínu staletých líp. Měly na sobě lehké letní oblečení, které teď bylo u všech mokré potem. Dívka v tmavě modrých šatech si povzdechla a popotáhla si černou punčochu. "Není ti vedro?" zeptala se zubící se Sharoon.
"To víš, že je, a jaký!" vydechla dívka a svalila se do trávy vedle lavičky. Molly se ten nápad líbil, a proto se svalila hned vedle ní. Sluníčko se v tu chvíli vyškrábalo, co nejvýš mohlo a skrýt je před jeho paprsky nemohli už ani větve stromů… Dívky si otráveně povzdechli. Tmavovlasá Janey si přejela dlaní po čele, na němž se třpytily krůpěje potu a zavelela "Honem do řeky…"
"Ale…" "Žádný ale…" odvětila otráveně Molly, které se nikam nechtělo. Zvedla se i plavovlasá dívka, která na slunci působila jako zrzka a táhla za sebou Molly, držíc ji za ruku. "Tak honem…"
"Dobrá… Dobrá…" zazubila se opět Sharoon "Kdo tam bude poslední, je padavka!"
Všichni čtyři se naráz rozeběhli ke břehu. Molly to po chvilce vzdala a unaveně se svezla do trávy několik metrů od hladiny řeky, v níž skončili těla jejich kamarádek. Dívka v modrých šatech skočila oblečená a Janey za běhu stačila shodit dlouhou bílou tuniku. Sharoon teď stála na dřevěném můstku, celá od zeleného žabince a její úsměv vyměnil směšný škleb. Molly se plácla do čela a se smíchem se obrátila na záda. "Já z vás nemůžu!"
"To já taky ne…" ozval se chlapecký hlas. Dívka v modrých šatech strnula. Zběsile plácla dlaněmi do vody a potopila se. Vyplavala až u břehu, kde z plic začala vykašlávat vodu, jež jí tam vstoupila nosem.
"Už zase se topíš?" zabědoval chlapec. Shodil žabky a u břehu si sedl na zadek. Odhrnul jí pramen mokrých vlasů z čela a povzdech si "A také mokrá…" Nevnímal šeptání zbylých dívek, které se jim krčili v ohromení za zády. Dívka v modrých šatech na ně spiklenecky mrkla a chlapce chytla za útlé zápěstí "Nejen já budu za chvíli mokrá…" Vystrašeně vykulil oči "To neuděláš!" vysmál se jí.
"Ne sama…" Dívky za jeho zády se rozeběhli a pomohli dívce strhnout smějící se ho chlapce do vody. Ten zavalil smějící se dívku, až se opět ocitla hlavou pod vodou a ta ji šla všemi směry do plic. Začala sebou zmítat a dusit se. Zvedl ji v podpaží nad hladinu a díval se jí dlouho do tváře.
Dívka se mu přivinula na mokrý hrudník, který pokrývala tenoučká látka košile a pevně ho obejmula.
Pevně jí k sobě přitiskl "Už je to dobré, neboj…" Zvedla k němu své vystrašené hnědé oči a věnovala mu nejistý úsměv. "Když jsi tu ty…" Prohrábla mu prsty jeho dlouhé, mokré vlasy "Sluší ti to…" Když se sklonil k ní, aby jí políbil na špičku nosu, jakoby zbylý svět neexistoval. Žádná miliarda dalších lidí, žádné jejich myšlenky. Byli tu jen oni dva. Sami pro sebe. Sami, se svými myšlenky, které se toulali tam, kam měli přístup jen oni dva. Držel jí pevně za dlaně a jeho dlouhé vlasy jí šimraly na čele. Zaklonila hlavu a nabídla mu k polibku své zfialovělé rty. Jemně přejel jazykem po jejím a pak jí prudce vnikl do úst. Začala se pohybovat stejným rytmem, co on. Zaklonila se ještě víc, až se nad ní skláněl a držel ji v hubených rukou. Neudržel rovnováhu. Během chvíle se skáceli s ohlušujícím žbluňknutím do řeky a jejich pád doprovázel halasný smích na břehu. Dívka se vynořila jako první a čekala, až vykoukne i chlapcova hlava. Poté mrkla na pobavené dívky a přiložila si ukazovák na rty. "Pššt…" Odplavala dál od břehu a ponořila se. Šíleně se lekla, když jí na kotník dopadla chlapcova ruka. Začala sebou ve vodě zmítat. Už opět jí popadl strašlivý strach.
"Ne!" její křik pronikl skrze decibely hudby, která se mísila se šumem řeky. Ostře sebou plácla po zádech do vody a ztratila se pod hladinou. Znovu ji vytáhl a ona se mu už opět pověsila kolem ramen.
Začala plakat. Vzlykala a po mokrých tvářích se jí z velkých očí rozkutálely slzy jako plody hrachu. Odstrčila ho od sebe a plavala ke břehu. "Hlupáku…" naštvala se. Zašklebil se. "Omlouvám se." Hlesl tiše a plaval za ní. Ihned ji dohnal. Seděla na mělčině a hlavu měla položenou na kolenou. Mračila se, ale její uraženost netrvala dlouho. Škleb se změnil v úsměv, který zapříčinil, že i chlapec se pousmál, a když zakoulela očima, jako že se vzdává, poodhalil i bílé zoubky a odvážil se posadit vedle ní. Vzal ji kolem ramen a tiše jí zašeptal do ucha "Představíš nás kamarádkám? Vypadají, že na to čekají už celou věčnost."
Dívka pohodila hlavou a líbla ho na ústa "Máš štěstí, že mě nedokážeš naštvat… Teeska říká pořád, jaký máš štěstí, že mě máš… Ona, kdyby byla na mém místě, tak už by si asi nebyl…" hlesla tiše. Potom vstala a došla ke svým kamarádkám. "Dámy, tak tohle je on… Mého srdce šampión." Zasmála se dívka a ukázala na chlapce, který právě vylézal z vody. Z delších vlasů mu stékali kapičky vody a z promočeného oblečení doslova lilo. "Těší mě…" mrkl na ně. Přistoupil ke své dívce a položil jí dlaně na holá ramena. Do ucha ji zašeptal "Jsem rád, jaká jsi…" Blaženě se usmála a pak věnovala dívkám omluvné pokrčení ramen. Chlapec to vyřešil za ní "Zvykejte si, to děláme pořád…" A znovu ji líbl na rty.

ccc
 


Komentáře

1 Luna Luna | Web | 30. května 2010 v 21:05 | Reagovat

oh...romantika =oD taky chci mít kluka, bohužel o mě jaksi nikdo nestojí ^-^ ...krása, jen ty chyby ;o)

2 Lierin Lierin | Web | 31. května 2010 v 14:39 | Reagovat

:-) Díky moooc... =P Chybičky být musí, to bych pak asi už nebyla člověk...xD A on se najde ten pravý, dej tomu čas ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama