Přes překážky ke hvězdám

9. června 2010 v 13:14 |  Přes překážky ke hvězdám
"Honem, pospěšte si." Litheriel stála u pootevřených dveří a neustále se otáčela.
Aaron pohodil hlavou, aby mu kštice hustých kadeří nepadala do obličeje a postěžoval si.
"Cicely už nemůže…" Malá copatá dívka přikývla. Litheriel se sehla pro svoji půvabnou sestřičku a otevřela dveře. "Je to jen na tobě, Aarone. Odlákej jejich pozornost."
"Už je pozdě…" špitla vystrašená Cicely a zakryla si uslzené oči prsty. "Určitě nás chytí."
Aaron polkl "Nesmí nás chytit." Litheriel špitla "Jestliže budete stále takhle zdržovat, věřte mi, že chytí." Vtáhla své dva sourozence do ponuré galerie a utíkala jí napříč. Boty, které měla obvázané látkou, neslyšně dopadali na kamennou podlahu, kterou osvětlovalo jen slabé měsíční světlo.
Aaron se zastavil a s mečem v ruce zaujal obrané postavení. "Počkejte na mě dole u řeky."
Cicely zamávala na svého staršího bratra a přitiskla se vystrašeně Litheriel kolem krku. Ta zalapala po dechu a snažila se jí odtáhnout. "Cily…No tak, udusíš mě." Slabá a pobledlá dívenka povolila svůj stisk a položila bradu na sestřino rameno. Litheriel vpadla do klenby, jenž měla slepí konec a po tmě se snažila najít ten správný kámen, který by otevřel tajný portál. Ozval se zvuk, jenž znamenal, že Aaron s někým zkřížil zbraně. "No tak…kde jsi…" bědovala šeptem Litheriel. Pak ho konečně našla. Ze železného držadla vyjmula louč a vklouzla do otevírající se kamenné stěny. "A co Aaron?"
"Zvládne to." Slíbila Litheriel své mladší sestře a čekala, až se za ní zavře tajný vchod.
"Chci na zem." Špitla Cicely. Litheriel jí pokárala "Teď není čas na tvoji marnivost, sestřičko." Postavila ji a malou škvírou nedovřených dveří pohlédla na druhou stranu. V tom okamžiku spatřila stráže, kteří se objevili v úzké slepé chodbičce. "No tak! Zavřete se…." Položila dlaně na kamenný portál a pokoušela se mu pomoc. Otočila hlavu k Cicely "Utíkej napřed."
"Ale…" "Utíkej!" přikázala ji příkře. Z druhé strany se ozval náraz, jak jeden hromotluk narazil do stěny. Uviděla jeho tvář, která se mihla ve škvíře a rozpustile na něho vyplázla jazyk.
"To nesmíte, princezno!" zařval na ní strážník dřív, než se kamenná stěna vrátila na své místo. Litheriel si uvědomila, že nesmí ztrácet čas. Otočila se a ve všem zmatku vrazila do Cicely.
"Ty jsi ještě tu?" vyštěkla. "Všude je tma. Já se bojím." Litheriel si povzdechla "Máš křesadlo?"
Dívenka vytřeštila oči. "Vypadlo mi z kapsy…" Sestře se zaleskli oči vztekem. "Nevadí…" chytla Cicely za drobnou ruku a táhla ji do tmy, jenž se v úzké chodbičce roztahovala jako doma.
"Zajali ho?" Litheriel pohladila sestru po hlavě "Doufejme, že ne." Znala hradní chodby velmi dobře, a proto se zanedlouho ocitli v podhradí, kde už na ně čekal Aaron; byl opřený o kmen stromu a mečem, jenž se třpytil ve světle měsíce, se hrabal v hromádce mravenců.
"Kde je loď?" zeptala se ve spěchu Litheriel. Prošla kolem bratra a zastavila se až u řeky, na níž se leskly vlny jako penízky. Vše bylo ztichlé nocí, jen z mohutného opevnění hradu se nesl křik, jak generál von Fleug rozdával své rozkazy. Pomalu se začali rozsvěcet světla na hradbách a ochozích a Litheriel cítila, že se jim krátí čas. "To je právě to…" Aaron se zastavil u sestry a poškrábal se na hlavě "Odnesl ho silný proud…" ukázal směrem k nedalekému říčnímu ostrůvku "Tamhle se zastavil."
Litheriel sprostě zaklela. Pak si povšimla Aaronova šklebu "Tobě je to k smíchu, že nás opět chytí?"
"Po pátý ani náhodou!" zazubil se a ukázal směrem k trojici stromů, kde stál valník s kubou sena "Věř mi, Ducan mi slíbil, že nás neprozradí…"
Litheriel sledovala jeho počínání s vyraženým dechem. Povytáhla obočí "Co děláš teď?" "Sundávám si boty… aby si mysleli, že jsme skočili do řeky."
Cicely ho napodobila a pohodila je do vysoké trávy "Stejně nebyli pohodlné." Litheriel se usmála a za dnešní noc se poprvé cítila volná "Dobrá…" sundala své lýkové sandále a nechala je ležet o kousek dál, než byli ty Cicelyniny "A teď honem…" Sourozenci si vyskočili na valník a během chvíle se už choulili v dusném přístřešku zahrabáni až po krk. Povoz se s trhnutím rozjel a ztrácel se na cestě, jenž vedla do údolí směrem na sever, kam měli tři potomci královského rodu namířeno; tam, kde bydlel jejich strýc Math, bratr jejich zesnulé matky.
přes
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama