Svět snů

9. června 2010 v 17:14 |  Přes překážky ke hvězdám
Ducan seděl vzpřímeně na kozlíku, když k němu přiskočila z každé strany pět strážců.
"Neviděl jsi princeznu?" zeptal se ho dlouhovlasý černoch s hustými kudrlinami.
Ducan zavrtěl hlavou. Omluvně pokrčil rameny a zamlaskal na koně, aby pokračoval v cestě. Avšak strážník v bledě modrém plédu mu v tom zabránil. Chytil koně za uzdu. Ten se na místě zastavil, nesouhlasně pohodil hlavou a zafrkal. "Radil bych vám, abyste nám svolil prohledat valník."
Ducan nejistě roztáhl rty v úsměv "No, ale jistě. Jak je libo, ctění pánové." Otočil se poté k hromadě sena a sledoval počínání třech strážníků, jenž právě zapichovali ostré kopí a tajemně se u toho ušklebili. Strážník, který bránil koni v odjezdu, se postavil stranou a šel se podívat, co se děje.
"Něco máme!" vykřikl jeden strážník, jenž slyšel sprosté klení, to jak se ostré kopí otřelo o Litherielninu ruku. Ducan na nic nečekal. Rozjel se a zanedlouho se už posmíval strážcům, kteří v těžkých botách uvízli uprostřed zablácené cesty. "Měli jsme z pekla štěstí mládeži, že je taková tma a že vaši přátelé nemají koně." Ducan si otřel z čela pot, který se mu tam perlil v malých krůpějích a pohodlně se opřel o dřevěné opěrátko. "Nejsou to naši přátelé…" řeklo s odporem malé děvče a poté se vyšplhalo na kozlík vedle jejich zachránce. "Já vím." Ušklíbl se Ducan. "Kam máme namířeno, mladý pane?" Aaron se opřel o stěnu valníku a děkoval bohu, že v něm Ducan nevozí chlévskou mrvu.
"Na sever… Do Etrurie." Litheriel vystrčila hlavu ze seníku a obírala si černé vlasy, v níž se usadili stébla trávy "Máme tam strýce…" Ducan strhl z hlavy slaměný klobouk a přitiskl si jej na prsa "Och… Vy jste princezna?!" Usmála se a natáhla k němu ruku "Litheriel… Říkejte mi Lith…"
"Du-ducan." Vykoktal a stiskl svou mozolnatou rukou, tu její, jemnou a drobnou, že se bál ji více stisknout, aby ji neporanil. "Ach ne!" Cily si vyděšeně přitiskla ruku na ústa. Vytřeštila oči a hleděla vyděšeně na svoji sestru. "Děje se něco?" zeptala se Litheriel. "Ty krvácíš…"
Pohlédla na své rameno a zjistila, že má roztrženou košili, jenž se teď zbarvovala do temné rudé barvy. "Je to jen škrábnutí…" hlesla a pohlédla na inkoustovou oblohu, která byla posetá popelem hvězd. Zívla si "Cily, nejsi ospalá?" Dívka se dvěma copánky rázně zavrtěla hlavou.
"Jestli ty ne, tak já ale moc…" hlesla tiše Litheriel. "Běžte si lehnout, slečinko." Poradil ji Ducan. "Do svítání času dost. Tma vás pohltí a nikdo vás nenajde." "Doufejme…" znovu si zívla. Podložila si hlavu dlaněmi a nechala se ukolébat plynulou jízdou valníku "Dobrou noc…" "Spi sladce, sestřičko." Usmál se Aaron, natáhnutý teď hnedle vedle ní, s rukama zkříženýma za hlavou a stéblem trávy v ústech. Ležel na zádech a s pohledem zabodnutým na čisté jasné nebe bez mraků. "Opovaž se Cily ponocovat déle, než jednu hodinu." Napomenul druhou sestru a poté zavřel oči a následoval Litheriel do světa snů.
 


Komentáře

1 proste-miley proste-miley | E-mail | Web | 17. června 2010 v 18:08 | Reagovat

nádhera....tk máš moc hezu obrázek...=D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama