Září 2010

Kapitola osmá

25. září 2010 v 11:41 White bird
Kapitola osmá
***
"Poznání pravdy jest zdraví lidského ducha…"
***
Elleanora se probudila jako první. Brend ležel vedle ní a svíral jí v pase svými dlaněmi. Vlasy, které měl delší, se mu maličko vlnily, spadaly mu do tváře a tvář zdobilo strniště vousů.
Za okny stále vládla noc a na obloze se třpytily hvězdy. Jasný srpek měsíce vrhal bílé světlo do sednice a v něm se honil prach, okupující sednici. Elleanora položila tvář do jeho oblý ramene; vnímala dráždivou vůni jeho vlasů. Otevřel oči a setkal se s jejím pohledem.
"Ahoj…" zašeptal tiše. Usmála se "Ahoj…" Pohladil jí po tváři a poté prsty zajel do vlasů, přitáhl si její tvář ke své a políbil. Přitulila se k němu a políbila ho na holý hrudník. Zívla si.
"Snad by si mě nechtěla spolknout?" Pokrčila rameny "Kdo ví…" usmála se "To víš, mám na tebe strašlivou chuť." Pozvedl obočí "Vážně?" Přikývla a zavřela oči. Únavou si znovu zívla "Vážně…"
Jeho ruka spočinula na jejích zádech; hleděl dlouze do tváře, v níž se odráželo měsíční světlo. Na dlouhé tmavé řasy a husté černé obočí. Úzké rty měla pootevřené a popraskané od nedávné nemoci. Byla na tom rozhodně lépe než před týdnem, kdy nemohla pomalu vstát z postele bez cizí pomoci.
Zaklonil na polštáři hlavu a díval se na klenutý nízký strop, dokavaď i jemu neklesly víčka únavou.