Leden 2012

III

7. ledna 2012 v 14:01 In the arms of two men
3 kapitola
"Ty mi tu chceš napovídat pohádky o tom, jak Tanyu unesl nějaký pisálek?" zuřil Jack a pomalu div nevstával rozčílením z vozíku. "Co je na tom tak směšného?" podivil se Nicholas. Vstal ze své židle a přistrčil jí k jídelnímu stolu. "Takže stejně po mně chceš peníze?" informoval se znovu Jack. Nicholas se poškrábal na hlavě. "Ono je to složitý… Jo i ne. Můžu klidně říct někomu jinému, pokud ti to dělá takový problém," přiznal rozhněvaně. "Otec odjel okamžitě, co se to dozvěděl, zamrazil účet a předevčírem přišla žádost o výkupné." "Zřejmě nechce, aby se s jeho penězi manipulovalo," zazubil se Jack "Dokud ji nenajde sám." "Jenže otec teď leží v komatu. Nejspíš se ho chtěl někdo zbavit, praštil ho do hlavy a shodil do řeky, div že to přežil." Jack se poškrábal na bradě "Kolik chtějí?"

II

7. ledna 2012 v 13:59 In the arms of two men
Kapitola 2

Konečně po dlouhé cestě Nicholas dorazil na panství svého strýce. Vídal ho, ještě když byl malý kluk, když za nimi přijížděl do městského domu v Yorku a párkrát i v Cattonu. Když spatřil cihlové zdi domu, oddechl si, že si konečně odpočine. Odjel narychlo, aby to ještě do dnešního rána stihl. Celou noc probděl a neměl zrovna nejlepší náladu, když vystupoval z kočáru. Musel se ovládat, aby nezačal křičet na svého kočího, který vybral snad tu nejhorší cestu v celé Anglii.
Se svou vycházkovou holí vyšel k domu a pak několikrát nechal dopadnout klepadlo.
Z domu se ozvaly spěšné kroky. Otevřel mu pocuchaný sluha.
"Račte prominout můj zjev, ale právě jsme…"
Nicholas se usmál "Nic se neděje, mohu dál?"
Sluha odstrčil dveře a pustil návštěvníka dovnitř.
"Koho mám ohlásit?"
"Nicholase Cattona, syna Nancy…" řekl a sledoval překvapené rysy sluhy.
"Propána, netušil jsem, že má Nancy už takhle dospělé děti. Omluvte mě, hned přijdu, počkejte zatím tady…" sluha rozpačitě vyběhl z haly a Nicholas zůstal sám.
Rozhlížel se po ponuré místnosti, které vévodil obrovský krb. Před ním stáli dvě pohovky a dřevěný stolek, na němž stála váza s květy bílých růží. Usadil se na jednu z pohovek a čekal. Společníkem mu byli hodiny, které hlasitě tikaly.

I

7. ledna 2012 v 13:48 In the arms of two men
1. Kapitola
Květen 1817, Whixley
Zdálo se jí to znovu. Opět se jí v mysli odehrála ta chvíle, která jí změnila život. Její láska k tomu muži vyhasla v okamžiku, kdy zjistila, že ji zradil. Zanechal ji napospas všemu. Její rodině, zásnubám se starcem. Opět se jí zdálo o okamžiku, kdy se jí zhroutil svět, její svět, na miliony maličkých kousíčků.
Půlnoc byla na spadnutí, když se zpoza kostelní zdi ozval hlas.
"Jsi tu?"
Dívka v bleděmodrých šatech se vyhoupla a nakoukla za ní. "Ano. Jsem."
Na zeď se vyškrábal dosud ještě chlapec, který měl sotva devět let. Upravil si kučery, které mu splývaly podél tváře, a usmál se. "Už jsem myslel, že si ze mě Charles vystřelil!"
"Kde je?" zeptala se zlostí v hlase dívka.
"Odjel." Chlapec se vyšvihl nahoru a nohy spustil každou na jednu stranu. Na zdi teď seděl obkročmo, jako na koni, a jednou rukou mával do větru. "Táta povídal, že už to prý nebude jako za starých časů, ale s opravdovými mušketami." Předvedl, co myslí a pak udělal mrtvého.
"Kam odjel, Sylvestre?!" zakabonila se dívka a špičkami se pokoušela udržet na kostelní zdi.
Chlapec pokrčil rameny "Snad na kontinent!"
Začala polykat slané slzy, které se jí rozkutálely po tváři. "Tak děkuji. Dobrou noc."
"Prý se za dva roky vrátí!" volal chlapec.
Dívka se zaškaredila nad tou situací a sama pro sebe si zamumlala.
"To už bude pozdě…"
Amálie Viktorie Mortesonová, rozená Shersbrooková, se probudila zpocená. Noční košile se jí lepila na tělo a tváře jí hořely, jak byly v jednom ohni.
"Jen lež, Viky. Musíš teď odpočívat!" radil jí ten známý hlas.
Otevřela oči a pohlédla na Jacka. "Co se děje?"
"To teď není důležité. Musíš odpočívat, říkal to lékař." Natáhl se na noční stolek pro hrnek teplého čaje "Pij."
Dívka začala opatrně usrkávat. "Děkuji ti." Pak se svezla zpátky do polštářů.
Zpod zavřených víček slyšela vzdálené hlasy. "Je mi líto, lorde." Doktor zavřel svoji brašnu a otočil se k Lordu Mortesonovi zády. "Vaše žena už zřejmě nikdy nebude moc mít dítě."