Listopad 2016

Mrazík

30. listopadu 2016 v 14:13 | Qina |  Cantes

Venku mrzlo. Mrazík už vše, co mohl, zakryl ledovým popraškem a slunce se jen slabě udržovalo na šedé obloze. Stromy během pár dní odhodily svůj šat a jejich větve se smutně tyčily nad hlavami procházejících lidí, kteří spěchali za svými tužbami a povinnostmi.
V malém hnízdečku v koruně jednoho stromu z mnoha, z nichž byla tvořena lipová alej, která obklopovala rozkošný park, soužili spolu dva malí ptáčci, schouleni jeden ke druhému, aby se schovali před mrazem, který už zachvátil tolik křehkých životů.
Zem byla zamčená, nic a nikdo nemohl dovnitř ani ven. Potravy ubývalo! Ptáčci věděli, že by to mohla být jejich poslední zima. Vždy jeden vyletěl z hnízda ven, aby se vrátil s nepořízenou.
Čas takto pomalu plynul. Vždy se našlo jen pár plev či zrníčko, o které se spravedlivě rozdělili. Byli rozhodnuti v případě největší nouze odletět daleko do teplých krajin, ačkoliv věděli, že by cestu nemuseli přežít. Byli hladem a vším tím smutným časem vyčerpáni.
Jednoho dne, kdy zima uhodila nejvíce, zželelo se jednomu dobrému srdéčku, které do parku postavilo malou dřevěnou budku. Jak bylo najednou živo! Ptáčci vylétli z hnízda, aby shledali, že v okolí parku žije spoustu mlčících duší.

Přestavba letohrádku Hvězda na prachárnu

20. listopadu 2016 v 18:09 | Qina |  Bestiář
Přestavba letohrádku Hvězda na prachárnu v letech 1779 ̶ 1781
(ve světle pramenů českého gubernia a stavebního úřadu na Pražském hradě)


Josef II., coby spoluvladař Marie Terezie, dne 20. října 1779 navštívil objekt letohrádku Hvězda. Jeho bystrému úsudku neunikl zchátralý stav budovy a její nevyužití. Možná, tak jak autor studie uvádí, mu bylo poraděno jeho poradci, aby stávající prostory využil jako sklad střelného prachu, který se do vydání příkazu skladoval na Vyšehradě. Ve fondech Národního archivu v Praze se nám dochovala kopie[1] příkazu, který Josef II. vydal den po této inspekci polnímu zbrojmistru Josephu hraběti Siskovicsovi. Aby nedošlo k pochybení při rekonstrukci letohrádku, doplnil také Josef II. písemnost o připomínky shrnutých v osmi bodech, které přesně nastiňovaly postup provedení prací. Tento příkaz spočinul též na stole stavebního úřadu, který sídlil na Pražském hradě a měl letohrádek včetně přilehlé obory na starosti. Celkově na přestavbu bylo českou gubernií uvolněno z komorní pokladny 2 666 zlatých a pro menší náklady se zrušilo clo pro povozy přivážející materiál.

Kancelář českých panovníků doby přemyslovské

18. listopadu 2016 v 16:58 | Qina |  Bestiář

Šebánek, Jindřich. Die Kanzlei der böhmischen Herrscher der Přemyslidenzeitalters.
In: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity C 23/24, 1976/1977, 113-114

Autor ve svém článku odpovídá na otázky týkající se počátku české kanceláře, činnosti oné kanceláře a v závěru pak poukazuje na jím uvedených příkladech na podobu českého diplomatického listinného materiálu.

Šebánek si pro svou práci stanovil přesnou dobu, která končí rokem 1197, avšak některé jeho úvahy počítají i s obdobím, které končí v roce 1306, tj. kdy byl zavražděn poslední český král Václav III. z rodu Přemyslovců. Šebánkovou snahou je také srovnání vývoje české instituce s okolními zeměmi.

Jednou z otázek, kterou se autor zaobírá, jsou i listiny Vratislava II., jeho manželky a moravského bratra. Šebánek těchto listin uvádí pět a korunovaci stanovuje k roku 1085. Naproti tomu například Lukáš Reitinger přesvědčivě klade korunovaci k roku 1086[1]. Tyto písemnosti s připojenou pečetí potvrzují právní počiny a můžeme se domnívat, že jsou prvním pokusem o zavedení užití listiny jako platného prostředku společenského styku.

Podle Šebánkových slov došlo v Čechách nejprve k formulování osob pomyslné kanceláře a to například kancléřů, z nichž známe jméno Gervasiuse. U něho lze určit jeho působení ve funkci po dobu 20 let od roku 1158. Gervasius do listin Vladislava II. zavedl formuli Datum per manus. S postupným vývojem jsme schopni určit sídlo zeměpanských kanceláří v pražské kapitule, na Vyšehradě a v západočeském cisterciáckém klášteře v Plasích. V Plasích na konci 12. století bylo jedno z nejvýznamnějších center středověké diplomatiky, jejímž představitelem byl kancléř Rapota.

Během let se formuloval význam zeměpanské kanceláře a s ní i činnost. Vydávaných listin bylo z počátku příjemeckého vyhotovení více než vydavatelských (poměr 2:1), počátkem 13. století za panování Přemysla Otakara I. se poměr otočil a za vlády Přemysla Otakara II. (1253-1278) pak poměr činil 1:3. Církev měla samozřejmě zájem na tom aktivně spolupůsobit při zlistiňování právních počinů, které král činil v jejich prospěch.
Mezi základní formy dochovaného listinného materiálu z dob Přemyslovců patří aktové záznamy, listiny (privilegia), mandáty a dopisy. V článku jsou ke každé formě uvedeny příklady písemností a jejich charakteristika, která nám představuje plně nebo z části vyvinuté formy a ilustruje práci jednotlivých vůdčích osobností kanceláře.