Leden 2017

Bedřichovka

22. ledna 2017 v 20:55 | Qiny |  Small Qin

Klid a mír zavládl v zasněžené krajině. Mráz zdolal nadmořskou výšku hor a zmocnil se jich na dlouhý čas. Vysoko vzrostlé stromy, ale i ty menší, oděly se v slavnostní šat a okázale nabídly svá těla pohledům zbloudilých sněžníků. Dva lidé, mladá dívka a její ochránce, stali se na chvíli zbloudilci té překrásné doby. Plna očekávání, následovala odevzdaně dívka chlapce ve stopě, kterou se už před nimi vydal i někdo jiný. Brázdily svým tempem v stoupání převyšující necelé půl míle. Se zastávkami stanuli nakonec na hřebenu zalesněném smrčky, které slunce protkalo svými paprsky vrhajíce stíny v hlubokou pokrývku sněhu. Pohled skrze průseky otvíral brány do krajiny, kde se z titerných komínů chalup táhl kouř a po dalších cestičkách naskýtal se zraku obrázek na životy dalších dobrodruhů. Dívku zalil pocit pokoření další z hranic, které si ve svém nitru budovala. Svému průvodci věnovala mnoho pohledů, kterými se snažila vyjádřit to, co slovy nedovedla. Ač to bylo sebevíc náročné, za VKM by se vydala znovu i v sebehorší chvíli. N. N. N.


Nová krev

17. ledna 2017 v 19:21 | Qina |  Small Qin
Slunce vycházelo za lesem, v kopcích, kde země hraničí s Polskem. Zemi halil bílý sníh a odlesky nadcházejícího dne.
Tiše se vyhoupla z postele, aby i ona mohla tu nádheru sledovat zpod víček, přivřenýma očima, které si začínaly zvykat na denní svit. Zívla si a pak se s lupnutím v kloubech protáhla jako lenivá kočka. Zívnutí neznamenalo ospalost, ba naopak. Byla plná energie, kterou hodlala poztrácet na svazích Orliček.
Jako malá holka těšila se z prvních krůčků a pohybů, které ji sliboval sport, jenž neměla ještě tu čest zakusit. Cítila se nejistě, avšak odhodlaně čelit tváří v tvář té nové zkušenosti. Sledovala zkušené a zdatné jedince, kteří s lehkostí ducha ovládali tuto radost snad už čtyři a půl tisíce let.
Při rozjezdu zapojila celé tělo, zmítala se dopředu a dozadu, ztratila rovnováhu a najednou letěla neúplným volným pádem vzduchem k promrzlé zemi. Nepodařilo se jí vstát a tak s radostí přijala nabízenou ruku. Znovu se rozjela a znovu následoval pád. Zatla zuby a s úsměvem na tváři chtěla pokořit sama sebe a dokázat si, že je otevřená novým zkušenostem!
Chvíli trvalo, než chytla ten správný rytmus i styl a do teď by si dovolila tvrdit, že vlastně neovládla to prastaré učení. Chvílemi namáhavý výstup, po něm následoval rychlý spád. Líbila se jí ta nejednotvárnost zápolu.
Zavřela oči, ponořená celým svým tělem do závěje, libující si v ní jako v peřině. Uviděla mihotání křídel, modrých jako orchidej, které se s dychtivostí draly k nebi. Ledňáček. S cinkajícím smíchem v uších se zvedla a pokořila tu polovinu lánu, co měla před sebou. Cesta, klikatící se údolím, ji vedle kol zurčícího potoku, v němž se válely kameny s bílými kulichy. Břehy potůčku byly lemovány krajkovými límečky. V boha zepomenuté pustině, kde lišky dávaly dobré ráno, cítila, jak se jí v žilách prolévá nová krev.

Ich war zuerst Ski laufen
Meine Idee erklärt die Reise in das Adlergebirge. Ich war dort letztes Wochenende und ich war doch zufrieden. Ich hatte das noch nie gemacht und würde lieber gleich zurück fahren. Mal sehen.... Heute, habe ich eine Prüfung sehr gut bestanden! Darum kann ich so etwas planen und unternehmen.