Březen 2017

Jen pro ten dnešní

24. března 2017 v 22:42 | Qiny |  Small Qin
Slunce bylo pozdní, polední a pomalu se sklánělo za obzor. Studený vítr prudce omýval kamennou hradbu malého hřbitova, který sousedil s kapličkou sv. Huberta, patrona všech dobrosrdečných lidí s láskou k přírodě. Na zarostlém vodoteči v trsu trávy seděli dva ušáci a zvědavě naslouchali troubení lesního rohu. Březen MMXVII, tři dny po prvním jarním rozbřesku. Paprsky žlutého kotouče se skláněly skrze mladé, ale celkem dost vzrostlé tůje a z posledních zbytků sil osvětlovaly svým hřejivým světlem tváře lidí, kteří přišli společně sdílet poslední kroky svého otce, bratra, přítele, milence.
Starší z ušáků se prudce vztyčil, to když zazněla salva. Mladší bázlivě sledoval průvod, jenž zamířil velkým špalířem na hřbitovní zahradu, ráj, místo odpočinku a naprostého klidu. Na místo, které je velice vzdálené běžnému životu. Výrazy tváří všech byly pochmurné, ačkoliv v tento krásný čas začínala příroda pučet a kvést a vše kolem vonělo a vábivě lákalo k úsměvu. Však co by bylo na upřímném úsměvu od srdce, který by znamenal: ve vzpomínkách svědků žije každý z nás znovu a vlastně nic se nekončí a tohle není cesta poslední.
Dav bzučel jako roj včel. Každý ho buď více a nebo méně znal. Každý sem přilšel s větší nebo menší úctou. S větším nebo menším šrámem na srdci, který tam zůstal po nečekaném odchodu. Každý cítil blízkost vlastní smrti, neodkladnost smrtelnosti svých blízkých a bezedné marnoty lidského počínání. Byly zde i nespočty výčitek, štkavého pokání a hledání méně trnité cesty. To vše se ale mísilo i s vědomím, že čas plyne dál.
Byla to úžasná potěcha srdce, že přišlo tolika věrných, pobýt chvílí s ním. S nimi se stromy k němu sklánějí a snítky chvojí do hloubi země házejí. I snažíc se polapit smutek do pavoučí sítě je zbytečný boj. Slza je tam kde má býti, na promrzlé pavučině růžovící se tváři. Pohledy všech pokradmu se hledají a život v nich provinile shledají.
Otázek mnoho, proč právě on? Komu zvoní hrana? Všem. Dříve nebo později. Však každý sám ví, jak činní. Každý se rychle zamyslí a neodkladně na své štěstí pomyslí. Však v tuto chvíli zdá se to být tak správně. Ach Synku, synku, doma-li jsi... umlknul a v hloubce hrobu zahalil matečnou hroudou svoji touhu. Avšak poslední naději vyslal všem, ať úsměv zalije jejich srdce jen. Ať další nové štěstí potká je na vandru až budou kráčet od křižovatky, kde spočunili všichni společně. Díky tomu, že čas trvá věčně, vyplňte ho, za mně, na dlouhá léta ještě. V náručí otců, bratrů, přítelů, milenců. Ať dětský smích nahradí opilcův pláč. Spánku, změníš realitu v krásný sen? Hluboká noc, zalij v tichost svět, jenž na nás padne pod tíhou nebes posetých tisícem vzdálených blyštivých hvězd. A zítra s ústvitem méně smutného pokračování v žití mezi svými, jenž nebude halit šedý mrak ani mdlé smrákání. Nevěříc, Beránku náš, sejmi pot a krev z každého z nás.


Snad se najde dcera mateřina,
jí mile dech tvůj zavoní;
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!

O knize

7. března 2017 v 19:46 | Qina |  Small Qin
Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch (1811)
Numismatika
Habsburkové
...


Bronze

5. března 2017 v 20:03 | Qiny |  Small Qin
Včera přišla skvělá zpráva, bude se hledat na keltském pohřebišti. Představa spousty "ÁGÉČEK" mě brzy ráno dostala z postele. Už se trochu orientuji v terminologii, kterou si mezi sebou vytvoří jakákoliv skupina lidí se společnými zájmy. V slunečním oparu i stávajícího slunce jsme se vydali vstříc dobrodružství. Včera jsem si to trochu nastudovala, ale hned za začátku mi bylo řečeno, že žádný duhovky nebudou. Povzdechla jsem si a doufala jsem alespoň v trochu bronzových nálezů. Ano, nejdřív je to nález a až potom je to depot. Takže stojíme na "moravském" poli a slunce příjemně hřeje do tváře. Mohl by to být slibný den. Je to můj první den s Deusem. Se sluchátky na uších procházím plochu 25x25 metrů. Nejsem na to sama a to mě těší. Čísla skáčou sem a tam, ale velmi nízká, zdá se mi. Několikrát se sehnu, abych rozhrnula zeminu a s povzdechem ji zase zahrnula. Když tu, najednou, číslo 77. Že by se usmálo samo štěstí? Kdo ví. Celkem se s tím lopotím. A tu najednou - Cu + Sn! Slitek, nevábného tvaru. Nebyla jsem si nálezem úplně jistá, je to můj první. Utíkala jsem napříč upraveným polem a ukázala ho mému učiteli. Souhlasně pokýval hlavou. S úsměvem jsem se vrátila zpátky na místo činu. Ne, mohylu ještě stavět neumím. Pouze jsem svůj "poklad" uložila do sáčku a řádně zatížila. Zafoukal vítr a pak už nepřestal. A ani já už nic nenašla. Jen několik železných nesmyslů, co se všude po poli válí. Největším byl obrovský disk ze zemědělského stroje, který jsem ze země nakonec sama nedostala. A celkem se pronesl. Ostatní neměli moc velký úspěch, nejlepší kousky padli pár metrů od nás v jiném teritoriu než v našem. Ale i tak jsem si to náramně užila a nemůžu se dočkat dalších zkušeností s mým "novým" zájmem. Díky za něj.


To bylo naposled, co jsme se viděli. Šťastnou cestu.

Trocha poznání

1. března 2017 v 0:53 | Qiny |  Small Qin
G. G. Byron... a jiní jemu podobní, byli kdysi stvořeni k potěše duše, tak jako tato květina, která se v zemi s prvními paprsky jara chlapci zjevila. Daroval ji dívce, o níž věděl, že sekery se nebojí. Bylo to v den posledního února, rok před věhlasným přestupním. Počin to spanilý, neb dobil rozhořčené srdce, jenž zachvátila vlna vzrušení. Dívka se po chvíle napětí nadechla a s výdechem vypustila ven naději v další a další nádherné zítřky. Líbila se jí ta vzájemná shoda ve všedních i nevšedních zátěžích lidských beder a nemohla se nabažit toho moudrého muže, jenž zachvátil celou její bytost a mysl. Cítila se šťastná, díky opětovanému citu stejnou měrou a intenzitou. Ač celý život sám, těžce zkoušený, chtěla by se mu v mnohém rovnati. Neustále jí překvapoval a otvíral jí křídla dosud nepoznaných komnat jeho palácovitého srdce, jenž jí nabízelo veškerý blahobyt. Šťastná s vidinou nádherných včerejšků, kdy ruku v ruce bloudili přírodou zaplaveni nezměrným poznáním sama sebe, uložila se dívka k spánku, aby se po násedné tmě plné fantazií mohla opět setkat s jeho milým pohledem a něžným pohlazením.

Carpe noctem. Hallelujah.