IV

6. března 2018 v 19:59 | Qiny |  In the arms of two men
Prsty líbivě přejížděla po hřbetu knihy, kterou s potěšením zaklapla. Venku již zapadlo slunce, ale to nemohla tušit přes rozbouřenou krajiny, kterou sem tam ozářil blesk. Vstala z lenošky, na které si před spaním ráda četla, a před zrcadlem si rozčesala vlasy. Se zamyšlením sledovala linie svého těla, dlaní si přejela po břiše a bokem se natočila ke svému obrazu. V tu chvíli zatoužila po dítěti, ale to jen kvůli tomu, když si uvědomila, s jakou empatií sdílela Nicholasův strach o zatoulanou sestru. Možná by měla dát Jackovi dítě, i když o tu příležitost se připravila již na začátku bezelstnou lží.
Lehla si do postele a zahalila se přikrývkou až po krk. V momentě, kdy chtěla sfouknout svíci, do pokoje vpadl stín. Neuváženě vykřikla a vyskočila z postele. Hbitě popadla svícen a výhružně zaujala postavení, které jasně dávalo najevo, že má v plánu se vší silou nebezpečí ubránit. Stín si odkašlal a pak s nataženou rukou vstoupil do světla.


"Radil bych ten svícen položit, slečno, nerad bych tu přišel k úhoně." Poznala Nicholasův hlas. Stáhla se do ústraní a nevěřícně vykulila oči. Pohodila hlavou a pak mu rukou ukázala, aby poodstoupil. Vzala si župan a pěkně jím zakryla svá poodhalená ramena. "To přece nejde, takhle ke mně vpadnout…"
"Já nerad, opravdu. Zabloudil jsem…" Natáhl se po klice a zavřel dveře. Položil si ukazovák na rty a mírně pokýval hlavou: "Prosím, nelekejte se, Am. Můžu vás takto oslovovat?" Němě přikývla a z nočního stolku popadla čepici, kterou si stáhla přísně do čela v naději, že snad zakryla i ten nejvyzývavější kousek své nahé kůže. Koutek úst mu vystřelil vzhůru. Ukázal jí, aby se posadila a pak jí následoval.
"Staráš se, můžu být takto důvěrný?" Otázal se. Ruce složila v klín a pokrčila rameny. "Dobře. Staráš se o mého strýce již šest…" "Osm," skočila mu do řeči: "přesněji osm let a dva měsíce."
"Dobře. Staráš se o mého strýce již osm let. Ještě před deseti lety si všichni mysleli, že je na pokraji svých sil... Mnozí nevěřili, že se dožije tak úctyhodného věku. Přesně, kolik mu je?" - "Sedmdesát," hlesla tiše. "Ano, tolik…" Zdál se být tak vysokým věkem zaskočen. V duchu počítal, že jsou s matkou od sebe třicet let. On byl navíc nejstarší dítě, takže prarodiče byli aktivní do dosti vysokého věku. Zamračeně stáhl obočí k sobě a pohlédl na dívku, která mu seděla po levici. "Kolik ti je, děvče?" "Dvacet tři." Nemohl uvěřit svým uším. "Strýc tvrdil, že jste se snažili o potomka, ale že jsi mu ho nedokázala dát. Nutil tě snad…"
S vyděšením vyskočila z postele. "Nicholasi, odejděte prosím z mého pokoje. Zítra nás čeká náročná a dlouhá cesta. Nechci být naštvaná až do té doby, než dojedeme do Cattonu. Přišel jste mi jako rozumný muž, ale vaše otázky jsou příliš osobní. Neznáme se tak dobře, abych vám tu sdělovala…"
"Ale ne, promiň. Jsem historik. Je to spíš profesní deformace. Myslel jsem si…"
"Sice nevím, na co jste myslel, když jste mi tu otázku pokládal…" nestačila doříct své myšlenky. "Amálie, omlouvám se. Trochu jsme se strýcem po vašem odchodu ještě popíjeli. Nechtěl jsem věřit, že byste s ním mohla být z lásky, ale ujišťoval mě, že máte to nejušlechtilejší srdce ze všech žen, které za svůj život měl možnost poznat. Nechtěl jsem vás urazit, spíš konfrontovat, abyste se mi otevřela. Byla jste celou noc mlčenlivá, rozhodně ne taková, jakou tě strýc popisoval."
Dělal chyby ve větách. V jednu chvíli ji vykal a vzápětí tykal. Oslovoval ji důvěrně, jako by byli staří známí, a ne dva lidé, kteří se poznali teprve před několika hodinami. Ruce v bok vystřídal postoj naprosté oddanosti. Jen s lítostí ukázala na dveře svého pokoje: "Odejděte, prosím. Nechápu, co je to za hru, ale hrát ji s vámi nebudu. Už jsem tak dnes Jacka vytočila dost, nakonec si služebnictvo začne špitat, že jste byl u mě v pokoji…"
"Nezačne. Všichni jsou v kuchyni a hrají karty," ujistil ji. Zvedl se a se zvědavostí zamířil k panně, na kterém byl umístěn perlový náhrdelník. "Matka má také takový… zřejmě nějaká rodinná tradice, kdy ženy v rodině dostávají…"
"Dostala jsem je jako zásnubní dar." Doplnila ho věcně. "Čím jsi naštvala strýce? O ničem takovém se nezmínil."
"Povím vám to, když mě obeznámíte s vaší návštěvou."
"To je mi ale podivné, myslel jsem, že to víš. Potřebujeme od strýce nějaké peníze, abychom si moji sestru koupili zpátky."
Zavrtěla hlavou. "Vyjela jsem si před večeří na vyjížďku. Vlastně je to jediný způsob útěku z tohoto obrovského sídla…" Proč mu zatraceně sděluje takové informace? "Mohl byste opravdu už jít? Jsem z vás nervózní."
"Am, říkej mi Nicku. Nebuďme tak formální přeci." Zavrtěla hlavou. "To nejde. Jack by si všiml, že se změnilo naše chování. Nechci mu zbytečně ubližovat. Jděte už. Nehodí se, abychom byli o samotě."
"Nabízím především přátelství, Am. Chtěl jsem se na vlastní kůži přesvědčit o vašich kvalitách. Vůbec mi nepřijdete ostrá jako jehla, spíš jako kuřátko." Ušklíbl se. Pak se uklonil a otevřel dveře: "Dobrou noc, slečno!" Oslovil ji tak schválně, i když byla starší.
Amálie se balila na poslední chvíli. Tak to bylo nejlepší, protože zabalila opravdu nejnutnější věci. Pak zamířila ze svého pokoje k Jackovi, aby mu pomohla z postele, oblékla ho a oholila. Ani jednou nepromluvil. Zřejmě se probudil se špatnou náladou z předešlého dne. Svým chováním ji doslova uváděl k šílenství. Mohla si za to ale částečně sama, s obavou, aby se neptal, jak se jí spalo nebo zda četla něco zajímavého, raději mlčela. Zná ji až moc dobře, beztak už ví, že se něco děje.
"Nicholas mi byl povědět, že tě včera navštívil," deka, kterou zrovna skládala v úhledný čtverec jí vyklouzla z ruky. Zrudla až po kořínky vlasů. "Jeho snoubenka je velmi zajímavá žena, ale asi ne tak zajímavá jako ty. Jinak by tu cestu a ponížení do tvých komnat nepokoušel."
"Proboha…" uvízla jí slova v krku. Kde se v ní bere tento neduh? Je to snad tím, že mají návštěvu, osm let po jejich svatbě? Že do jejich života přišel někdo, kdo by si ji mohl spojovat na loži s tímto mužem?
"Poslal jsem ho sám, říkal jsem si, že byste se měli lépe poznat."
"Zkoušíš mě?" Utrousila. Popadla vlněnou deku a přehodila mu ji přes kostnatá kolena. Poté se posadila na jeho klín. Tentokrát to však bylo jiné, necítila se v bezpečí, nýbrž v pasti. Snad srovnání, jakého se jí dostalo s Nicholasovým pružným mladým tělem, jí udělilo facku.
"Nechme těch řečí. Jsem stár. Moc bych si pro tebe přál chlapa, který by si tě vzal a ukázal ti, jak může být milování nádherné. Co se mnou, já jsem starý chlap."
S lítostí si uvědomila, že přece do tohohle muže se nezamilovala. Jako mladá mu odevzdala své srdce a pochybovala, že by mu ho nějaký muž mohl vytrhnout. Ať už byla jakkoliv zvrácená, s lehkostí svého mladí mu ukázala ňadro. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. "To přeci nemusíš…"
Rukou sjela po knoflících na jeho košili a zanořila ji pod deku. Několika pohyby rozvázala jeho kalhoty a uchopila do dlaně jeho mužství. Usmívala se a on se nebránil. Nikdy se nebránil. Byl jako vyplašené zvířátko, kterému někdo otevřel svou náruč. "Proč tohle děláš, lásko?"
"Protože tě mám za součást svého života... protože jsem přecitlivělá. Aha. A protože by mi to udělalo radost. Nevím. Asi jsem zvrácená."
"Řekla si to moc pěkně, budu o tom přemýšlet." Ještě chvíli ho hladila a pak položila svoji hlavu na jeho rameno a nechala se konejšit. "Nejvyšší čas vyrazit na cestu!" Sám dobře věděl, že dál, jak k jeho potěše to nikdy nevedlo.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama