Kapitola 19

7. března 2018 v 20:59 | Tess |  Svatba na dvakrát (SND)
"Někdy se zdá, že se tíha situace nedá unést, je jí příliš, ale bolest přesto patří k životu, bez ní by nebylo naděje, a život by byl jenom pošetilostí."
Michael Sifone kráčel kolem nemocnice svaté Marie směrem do centra Londýna. Měl se setkat s jedním z králových maršálů, aby ho informoval o dění v Mackenzieho tlupě, do které se posledního půl roku snažil proniknout. Byl jedním z prvních žoldáků vycvičených k boji a najatých královským vojskem. Za celou dobu, kterou mezi těmi pobudy strávil, zjistil spoustu užitečných informací. Anglie měla s touho bandou budižkničemů problémy a král Eduard tomu hodlal v nejbližší době udělat přítrž. Nejenže se to v Makenzieho tlupě hemžilo loupěžníky, vrahy a únosci, ke všemu tomu navíc spolupracovali s pašeráky a jejich útočiště se nacházelo poměrně blízko na východ od Londýna. Není divu, že se jich vládce chtěl zbavit.
Michael právě došel na roh ulice, ve které byla putika, ve které se měl s maršálem setkat. Pro dnešní schůzku si vyžádel speciálně někoho s vyšší šarží. Ohlédl se, aby zjistil, jestli je sám. Lord Colby byl právě přestrojen v tom špinavém doupěti za Johnyho, nikdy se však nemohli plně spoléhat na to, že nikdo jejich povod neprohlédne. S rukou na jílci meče a maximální ostažitostí pootevřel dveře hospůdky a vstoupil.

Lara seděla na kraji postele muže, se kterým byla v noci ochotná ztratit celou noc a přemýšlela o všem, co se událo od doby, kdy musela spolu se sestrou opustit jejich rodné sídlo - Shade Hall. Její matka byla původem z Irska, kde niní žil zbytek Lařiny rodiny. Lord Bowell se s ní oženil až po smrti své první manželky, lady Mary, po které mu zůstal v majetku Shade Hall. S otcem dětčata přijela na Shade Hall ve věku tří let. Do té doby ale všichni společně žili v matčinou rodinou v Irsku. Jak jí teď chyběla babička Aoife. Kdyby jen věděla, do jaké šlamastiky se se sestrou dostaly. Co by tomu jen řekla? Její sestřenice Aisling a Erin byly obě vdané a nejmladší Kordelii bylo sotva dvanáct let. Kdyby otec nebyl tak přísný při výběru jejich nápadníků, mohly by Lara s Angelou dávno mít manžela i děti.
Jenže co z toho? Manžela nemá ani jedna z nich. Angela byla zasnoubená s nemravou lordem Willisem, jehož pověst nebyla zrovna valná a Lara? Lara se cestou za ní nechala unést vrahouny a byla s jedním z nich nucena žít v jednom domě. V zápase o život zabila jednoho z nich a za celou dobu své přítomnosti zde na to přes všechny další události nepřestávala myslet. Každou noc ji opakovaně budila ta samá noční můra, kdy stála sama uprostřed kruhu mužů, s nimiž donekonečka bojovala. Pokaždé, když jednoho zabila, objevil se další a pokaždé měl tu samou tvář - muže, který kvůli ní tenkrát v lese vydechnul naposledy. Když si otcovi vojáci učili zacházet s mečem, nikdy si nemyslela, že by doopravdy mohla někoho zabít. Ten pocit byl tíživý.
"Děje se něco, má paní?" ozval se mužský hlas. Lara otupěle zavrtěla hlavou. Slyšela, jak se k ní místnosti blíží. Posadil se na kraj postele vedle ní a zadíval do míst, kam celou dobu směřoval její pohled. Buď ji zaujala prasklina ve zdi nebo moucha, která na ní seděla. Obě možnosti zavrhl a odkašlal si.
"Stalo se v noci něco, o čem bych měl vědět? Kam jsi zmizela potom, co jsme..." zarazil se uprostřed věty. To jako by Laru vytrhlo z přemýšlení. Krátce mu pohlédla do tváře a poté sklopila zrak ke svým dlaním.
"Omlouvám se, něměl jsem..." "Nevěděla jsem, kam přesně jdu, ale potřebovala jsem být sama," skočila mu náhle do řeči, "Dlouho jsem seděla na kožešině u krbu a myslela na všechno, co se tu odehrálo." Otočila hlavu jeho směrem a tentokrát mu dlouze pohlédla do očí a přestala pochybovat. Připadalo mu, jako by její pohled najednou ztvrdl a ona se celá napřímila. Chtěl jí položit ruku na rameno, ale ucukla.
"Moc dobře vím, kdo jsi, lorde Colby."
Katarina se zhluboba nadechla a vnímala jen teplo, které se šířilo po celém jejím těle. Nahém těle. Z prudla sebou cukla a otevřela oči. Ležela v posteli zabalená do přikrývek. Opřela se vleže o lokty a rozhlédla se po místnosti. Byla v jedné ze dvou Johnyho ložnic a na židli před postelí byly přehozené její šaty, pod kterými stálo vědro zpola plné vody. Matně si vybavovala, že ho tam sama postavila, když se z šatů svlékla. V duchu si slíbila, že medovinu si jen tak znovu nedá.
Polekaně si přitáhla k bradě jednu z kožešin, když někdo prudce rozrazil dveře. Ve dveřích stál rozkročený Henry. Jen co si všiml její hlavy v posteli, pobaveně se opřel o futra a založil si ruce na prsou. Tiše se zasmál, přejel pohledem po celé místnosti a šibalsky ji popíchl: "Jak vidím, slečna má stále méně zábran. U vás doma často spíte nazí?" Katarina se zamračila, ale neodpověděla. Henry proto přešel ke stolku, na kterém stál džbán s vodou a nalil trochu do sklenice, aby se napil. Katarina si trýznivě uvědomovala, jaké sucho má v ústech. A Henry to zjevně věděl taky, protože jí posunkem ruky svou sklenici nabídl. Když se ale přiblížil k posteli, Katarina se ještě víc zavrtala do peřin.
"Jak je libo," poznamenal suše, "pokud ale nechceš umřít žízní, budeš z té postele muset vylézt." Pobaveně přešel zpátky ke dveřím a když už si Katarina s nadějí chtěla oddechnout, zavřel je a přešel k židli naproti posteli. Její šaty byly pořád mokré.
"A co plánuješ teď?" špitla Katarina. Henry se na ni se zájmem podíval, postavil sklenici na stůl a vytáhl z truhly jedny z hezčích šatů. Shodil ze židle ty mokré a posadil se na ni. Katarina přitom sledovala každý jeho pohyb.
"Dám ti ty šaty," řekl s letmým úsměvem na tváři, "Ale budeš si pro ně muset přijít až sem ke mě."
Max se nezmohl na jediné slovo. Seděli s Larou vedle sebe na posteli, hleděli jeden druhému do tváře a on nevěděl, v čím začít. Nepočítal s tím, že by ho v přestrojení mohla poznat.
"Řekni mi celou pravdu," prolomila ledové ticho Lara, "Co tu vlastně děláme?" Maxovi jako by ztvrdli rysy obličeje. Pravdu jí samozřejmě říct nemohl, i kdyby chtěl. Prozatím řekl jen: "Jsem zde v záležitosti krále."
"Aha," přikývla nevěříčně Lara, "A odkdy král unáší dcery svých lordů a nechává je napospas svým vojákům?" "Zapomínáš, že i já jsem lord. Král nebyl ten, kdo tě unesl. Sama ses vehnala do chřtáu téhle bandy," osopil se na ni Max. Konečně jí teď mohl dát najevo, jak moc ho rozčílilo její nezodpovědné chování, když utekla pouze v doprovodu služebné z Paolina sídla.
"Jak je tedy možné, že první, kdo se mě tu jakoby náhodou zmocnil, jsi byl ty? Jsi součástí tohohle všeho, zrádce?" postavila se a v rozčílení si dala ruce v bok. Vteřinu na to ji následoval i on. Musela zaklonit hlavu, ale stále mu hleděla do tváře.
"To jsem nebyl já!" zaburácel. Laře to vše dávalo pořád menší smysl. "Nelži! Jsi to ty, přestože jsem tě ze začátku nepoznala!" křičela na něho. "Mlč, ženská! Nemůžu ti teď nic vysvětlovat, jedno ti ale povím. Jestli se tu někomu jen zmíníš o tom, kdo doopravdy jsem, tak se budeš zpovídat králi sama a pak tě provázet bůh," zavrčel na ni a štouchl ji prstem do ramena. Lara se zakymácela, ale vzdát se nehodlala. Dlužil jí odpovědi. "Když jsi to teda nebyl ty, tak kdo?" Max si povzdechl.
"Muž, který si tě vzal pod ochranu ten večer, kdy vás tlupa zajala," čala s vysvětlováním. "Zná tě, přestože ty neznáš jeho. Jmenuje se Michael. Je to můj dlouholetý přítel a..." zarazil se uprostřed věty. "A?" dorážela na něj Lara. "A můj bratr."
"Pane, Mackenzie poslal před třemi dny zprávu veliteli celé té bandy zprávu. Zprávu, která bude zcela zásadní pro celou naši dosavadní akci..." Mike seděl v jednom z pokojů putiky a v rychlosti se snažil maršálovi vysvětlit celou situaci. Ten mu nyní pokynul, aby pokračoval.
"On sám dorazí se svou lodí v pobřeží poblíž místa, kde je tlupa ukrytá. Mají prý naložené zboží až ze zemí daleko na východu. Řeč by byla o drahém čaji, kávě, látkách a porcelánu. Na černém trhnu tohle všechno prodají velice snadno a rychle. A celá pašerácká banda a ta loupežnická veteš bude kvůli tomu pozítří v noci na jednom místě."
Maršál chvíli mlčky seděl a potom pokýval hlavou: "Dobrá práce Sifone." Mike zaletu chytil váček s penězi, který mu za jeho informace maršál vyplatil. "Zbytek dostanete, až to všechno skončí!" řekl maršál přísně a chystal se k odchodu.
"Ještě je tu něco, pane," zastavil ho Mike. "A co je to?" zeptal se maršál. "Před pár dny zajali jednu šlechtičnu a její služebnou. Ihned jsem ji zabezpečil a věřím, že u lorda Colbyho je v dobrých rukou." "Co je to za problém?" "Jedná se o Laru Bowellovou, pane."
Z vedlejšího pokoje se po chodbě rozléhal zvuk rozčilených hlasů, ale Henry se tím nenechal nijak rozčílit. Hodlal tuhle svou hru dohrát do konce. Katarina na něj nevěřícně zírala. "Jendou budeš muset vylézt," opakoval se. "Jednou budeš muset odejít," oponovala mu. "Já mám času dost," usmál se Henry. Katarna si povzdechla. Už tu spolu takhle zápolili značnou chvíli a ona měla opravdu nesnesitelnou žízeň. Už si myslela, že snad udělá, co po ní chce, když najednou vstal ze židle a dvěma kroky se dostal k posteli.
"Uděláme to takhle," řekl, "Já se teď otočím a zavřu oči. Ty se mezitím můžes zvednout z postele a přijít si ke mě pro oblečení." "Jak mám vědět, že se doopravdy nebudeš dívat?" "To vědět nemůžeš."
Jak řekl, tak udělal. Otočil se zády k ní, zavřel oči a ve dlaních před sebou přídržel šaty. V tom uslyšel, jak Katarina vylézá z postele a pomalými kroky se přibližuje k němu. Cítil její vůne, když prošla kolem něj. Slyšel, že dala přednost potřebě uhasit žízeň před tou obléct se. Zaposlouchal se do každého zvuku v místnosti. Ve chvíli, kdy mu z rukou chtěla vzít šaty, ji popadl za předloktí, přitáhl k sobě a druhou rukou ji objal v pase. Katarina vyjekla.
"Ty jsi ale ještěrka," procedil mezi zuby, když po hmatu zjistil, že si kolem těla omotala jednu z kožešin. "A ty lhář!" "Nelhal jsem, oči mám stále zavřené," zašeptal jí u ucha a vydechl do vlasů. Katarina se snažila na jeho doteky nereagovat, ale zadržováním svého dechu si to ještě stěžovala. Šibalsky zatahal za kožešinu, jen tak aby ji zneklidnil. Jednou rukou ji stále držel kolem pasu a těsně ji tiskl k sobě, zatímco druhou pomalu putoval po jejích zádech k zátylku. Zlehka se o ni otřel a políbil ji na holý krk. Dotyk jeho rtů na její pokožce jakoby zlehka rozbourával zeď jejího odporu. Dláždil si svými polibky cestu po jejím krku nahoru k uchu, dokud necítil, že vzdor v jejích pažích položených na jeho hrudi povolil.
Když ji políbil na ucho, otřásla se a v návalu náhlého tepla se pěvně zachytila jeho tuniky. Cítila, jak jí jeho ruka putuje po zádech směrem dolů. Lehce jí dlaní přejel po zadečku a Katarina zalapala po dechu. Tiskla se k němu celým svým tělem, přerývavě dýchala a kolena se jí klepala. Uchopil jeden kolem kožešiny, prudce za ni zatáhl a vítězoslavně ji odhodil stranou. Chtěla vykřiknout, ale v tu chvíli ji popadl do náručí a políbil ji. Líbal ji jako nikdy předtím. Vášnivě na ni dorážel a rukama bloudil po jejím nahém těle. Katarina se celým svým tělem vzpínala proti němu a jeho polibky mu oplácela.
Když se od ní po chvíli odtrhl, ponechala na chvíli zavřené oči. Když je otevřela, zjistila, že ani on už je nemá zavřené. Díval se na ni tím svým hlubokým pohledem a usmíval se. Katarina věděla, že tenhle svůj boj prohrává, ale bylo jí to jedno. Hrál si s ní a jí se ta hra líbila. Pažemi ji pevně objal kolem pasu a zvedl do vzduchu. Katarina se ho pevně chytila kolem krku a nechala se nést. Jemně ji položil na postel, tisknul k ní pod pokrývkou celé své tělo a ona cítila jeho ztopořené mužství na svém stehni. Znovu ji líbal a jednou rukou hladil po boku.
Na moment se od ní odtáhl a poprvé si ji prohlédl. "Jsi úchvatná," zašeptal jí u úst a vsklouzl do nich jazykem. V ten samý moment uchopil do dlaně její ňadro a pomalými krouživými pohyby dráždil její bradavku. Byla celá rozpálená, případalo jí v tu chvíli naprosto správné mu přes hlavu přetáhnout tuniku a nechat ho položit svůj horký hrudník na ten svůj. Tváře měla vzrušením úplně zrůžovělé. Henry se nad ní opřelo lokty a koleny ji donutil roztáhnout stehna. Katarina jen vzrušeně vydechla. Usmál se.
"Mám tě," zašeptal, přes kalhoty přitisknul svůj úd do jejího klína a náruživě ji políbil. Chvíli se proti ní pohyboval jako by do ní už chtěl proniknout, ale jen ji tím chtěl vydráždit. Přesunul pomalu svá ústa od jejích rtů k ňadrům. Pomalu je líbal, kroužil jazykem kolem bradavek, aby se na ně potom přisál. Katarina se otřásla vzrušením a pevně ho přitiskla k sobě blíž. To když jí prsty přejížděl po vnitřní straně stehna směrem nahoru. Cítila, jak v ní vzrrušení jen roste, jak ho vybízí, abyjí dal víc. A on ji tam začal dráždit palcem. Zprvu ji pomalu zkoušel, potom přitlačil a krouživými pohyby ji doháněl k šílenství. Netušila, jak dlouho ji takhle dráždil. Jako omámená se vzpínala a sténala, jako by byli na světě jen oni dva. Henry ztěžkal dýchal a už pěkných pár chvil se bravurně ovládal, aby si ji nevzal hned.
"Ano," zasténala tiše. Nepatrně se odtáhnul, stáhnul si kalhoty a ona ho poprvé uviděla v celé kráse. Její zvědavý pohled ho rozpálil natolik, že už nemohl déle čekat, popadl ji do náruče a znovu ji líbal. Rukou si přidržel její boky a pomalu do ní začal pronikat. Katarina se zprudka nadechla a napjala. Dlouze ji líbal na krku a přidržoval si ji za zadeček pevně proti sobě. Při prvním přírazu zasténala a jeho to vybouřilo tolik, že se nadobro přestal kontrolovat a úplně se té chvíli oddal. Pronikal do ní hlouběji a přes svůj dech slyšel jen její sténání. Oba se svíjeli v klubíčku rozkoše, který jeden druhému dopřávali. Henry se v ní pohyboval stále rychleji a Katarině se zdálo, že se míra jejího vzrušení co nejdřív musí naplnit. Pevně ho objala kolem pasu a přiložila jednu z dlaní na jeho zadek. Políbil ji na rty a naposledy párkrát přirazil než vyvrcholil. Katarina divoce dýchala a růžová líčka jí jako zbytek těla pokryla vrstvička potu.
Henry zůstal ještě chvíli ležet a opakovaně Katarinu líbal. Celá se třásla. "Tohle nebyla tvá první zkušenost, že ne?" zeptal se po chvíli. Zavrtěla hlavou: "Nebyla."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama