Srpen 2018

Trnu hrůzou v naději

29. srpna 2018 v 20:06 | Qiny |  Small Qin
Den za dnem v malém bídném pokoji
plyne a utíká život mezi řádky,
potichu trnu hrůzou v naději,
sedím tu tiše, nestojím o šarvátky.
....
By Qiny

Kocábka

28. srpna 2018 v 18:05 | Qiny |  Small Qin
Koulelo se, koulelo, červené jablíčko... Srdce ji bušilo jako o život. Bála se, že bude vypadat hloupě, ale naštěstí se tomu tak nestalo. Zápasila s větrem, který si pohrával s její tváří a svůj úsměv nastavovala měkkému slunci, které zapadalo za vysokými starými domy. Byla nadšená, jednoduše okouzlená Dunají, kterou měla po pravé ruce a malebným městečkem Spitz, po svém levém boku. Slyšela ptáky švitořící ve větvích, ze kterých se na zem pomalu sypalo listí, jež pokrývalo promočenou cyklostezku. I ona byla mokrá až na kůži, ale ten pocit jí těšil. Mokré šortky se jí přilepily na do bronzova opálená stehna a k světlým spodkům. Její společník jí sledoval potemnělýma očima s úsměvem na tváři. Neustále mu ujížděla, ale v kochání mu nemohlo nic zabránit. Utřel si pár kapek, které mu stekly po bradě a dál se hnal za tou podivnou bytostí, která jakoby neznala hranic a přitom moc dobře věděla, na který břeh se nesmí dát.
A tak den utekl stejně tak jako uplavaly ryby v řece daleko předaleko a v přítmí na terase malebné hospůdky spočinuly u talířů, které byly naplněny kousky ryb a zahradního salátu. Z kabely vytáhl modrý svetr, který jí přehodil přes prokřehlá ramena a dal se do jídla. S cinknutím ochutnali zkvašené víno a pak zabřehli do rozhovoru, který nebral konce. Nevnímaly jak ten čas letí a bylo ráno a každý se rozjel do svého domova. Obšťastněny vlastní přítomností. I to k životu patří a občas stačí. Nejen z chleba je člověk živ.
Doma už čekal její manžel, kterého milovala každým svalem svého zmoženého těla. Něžně se k němu přivinula a usnula spánkem spravedlivých s ruměncem na tváři, tiše jako myška, aby ho nevzbudila. Byl jí přístavem a ona mu bájnou kocábkou, která ho připlula osvobodit z okov osamnění. S ním byla nejšťastnější.